Madagaskar: pokusná ostrovní laboratoř
Je to čtvrtý největší ostrov světa a leží u východního pobřeží Afriky, od níž se oddělil během druhohor. Dodnes se od ní vzdaluje rychlostí asi dvou centimetrů za rok. I když z Madagaskaru je to k Africe pouhé čtyři stovky kilometrů, tamní zvířena se od té africké dost liší.
    |
Fauna odříznutá od okolního světa předlouhých 160 milionů let totiž zažila svou vlastní evoluci. Díky neviditelné ruce přírody tu na vrcholu potravního řetězce stanula fosa madagaskarská, a to přesto, že váží maximálně pouhých 12 kilogramů. Jak si své zvířecí kolegy a kolegyně dokázal podmanit tenhle drobeček? Jednoduše, madagaskarská příroda mu totiž neztrpčila život žádnou konkurencí. Fosa je v podstatě jedinou šelmou na ostrově.
V jejích spárech končí například i lemuři. Zatímco nikde jinde na světě je nenajdete, v "přírodní laboratoři", jak je Madagaskar právem nazýván, evoluce vyšlechtila hned dvacítku druhů. Není proto divu, že Madagaskar byl mezi prvními státy světa, které začaly systematicky budovat chráněná území.
Nový Zéland: osmý div světa
Zhruba před devadesáti miliony let se s Austrálií rozloučil kousek země, který jeho maorští obyvatelé později nazvou Aotearoa čili Země dlouhého bílého oblaku a který dnes známe pod jménem Nový Zéland. Příroda tak měla dost času na to, aby se se zdejší flórou a faunou dosyta "vyblbla".
Díky tomu, že po zemi tu původně neběhali žádní savci, bylo na ní relativně bezpečno. Výsledek? Spoustě novozélandských ptáků zakrněla křídla. Nejznámějším zástupcem je kivi a pták moa. Zatímco ptáci moa to díky Maorům na Novém Zélandu "zabalili" patrně už kolem roku 1500, kivi se zarputile drží dodnes. Dalšími typickými opeřenci Nového Zélandu jsou slípky takahe a nejtěžší papoušci světa kakapo soví. I těm ale příroda schopnost létat odňala, takže jsou při své velikosti vděčnou kořistí kun a dalších šelem, které sem zavlekli kolonizátoři.
Pouze na Novém Zélandu najdeme rovněž pravěkého plaza haterii novozélandskou, kterou můžeme považovat za živoucí fosilii. Už totiž ve druhohorách, tedy asi před 170 miliony lety, se pletla pod nohy dinosaurům. Od té doby se přitom vůbec nezměnila.
Novozélandští ptáci moa vážili 250 kilogramů a byli vysocí 3,6 metru. Vyhynuli kolem roku 1500, podle některých spekulací však pár exemplářů mělo přežívat v odlehlých oblastech ostrova do 18. či dokonce do 19. století. Za jejich vyhubení mohli Maoři.
Na Novém Zélandu byste také marně hledali hady. Evoluce tu s nimi prostě nepočítala, stejně jako s jedovatými živočichy. Jedinou výjimkou je šestimilimetrový pavouk katipo. Kvůli rozmanité floře i fauně a nádherné přírodě bývá Nový Zéland často nazýván osmým divem světa.
Austrálie: kontinent, jemuž vládnou vačnatci
Podobně jako se nevděčně zachoval Nový Zéland k Austrálii, otočila se o třicet milionů let poté Austrálie zády k Antarktidě. Odtrhla se od ní v době, kdy se na území dnešní Belgie proháněla stáda iguanodonů a v oblasti Mexického zálivu se začala tvořit bohatá ložiska ropy.
Těch šedesát milionů let na "geografické samotce" Austrálii rozhodně prospělo. Vždyť ji díky tomu obývá spousta unikátních organismů. Nechme promluvit čísla: 85 procent australských rostlin, 84 procent savců, více než 45 procent ptáků a 89 procent příbřežních ryb nenajdete nikde jinde než na australském kontinentu.
Australská evoluce zkrátka běžela podle svých pravidel. Austrálie se navíc trhla ještě před tím, než se rozšířili takzvaní placentální savci, tedy savci, kteří plod živí pomocí placenty, takže před příchodem člověka byste tam hledali tahle zvířata marně. Zatímco ve všech ostatních koutech světa placentálové válcovali své rivaly vačnatce (ti rodí mláďata ve velmi raném stádiu a vyživují je ve vaku), a to tak rázně, že žádní nepřežili, v Austrálii si vačnatci mohli v klidu lebedit. Žádní placentální savci jim tu po krku nešli.
Australské fauna tak nabízí pestrý tým vačnatců, mezi něž patří třeba klokani, medvídci koala či vombati obecní, které jinde nenajdete. A jediným domovem zůstává Austrálie i pro ptakořitné ptakopysky podivné, ježury australské nebo ptáky emu.
