Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Když potkáte žraloka, dejte mu ránu pěstí, radí dobrodruh Steve Lichtag

aktualizováno 
Přiznává, že má potlačený pud sebezáchovy. Potápí se za pětimetrovými bílými žraloky, a když moc dotírají, dá jim pěstí. Žralok nečeká, že by se mu někdo postavil, takže když vyrazíte proti němu, zaskočíte ho, říká filmař a dobrodruh Steve Loveček Lichtag.

V případě, že uvidíte žraloka, je lepší být vzrušený radostí z toho, že ho vidíte, než z toho, že zemřete,“ říká Lichtag. | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Poraďte mi - plavu v moři, vedle mě šedivá ploutev trčící z vody. Co mám dělat?
No tak v první řadě máte trochu smůlu. Přesněji řečeno smůlu i štěstí, pokud vydržíte nezmatkovat, nekřičet, což je pro normálního smrtelníka docela těžké.

Existují rady, jak se při setkání se žralokem chovat?
Třeba: zůstat v klidu, nemlátit sebou, nedělat povyk. To je první rada, kterou dávám.

A jak dlouho to mám takhle vydržet?
Pokud je to žralok zvědavec, který kolem vás bude kroužit a zajímat se o vás, tak to znamená to, že si do vás chce kousnout. Nezbývá než počkat, až ho přestanete bavit a odplave. Záleží i na tom, jestli se můžete potichu zdekovat, přiblížit se k žebříku k lodi nebo se nechat proudem unášet ke břehu. Každopádně rychlé plavání, křičení vám můžou jenom uškodit.

Prý radíte, že když je nejhůř, pomůže rána do čumáku… Opravdu? Jaký to má význam?
To skutečně doporučuju, mám to vyzkoušené s šestimetrovým velkým bílým. Na rypci má Lorenziniho ampule, takový radar, do kterého když mu křápnete, vůbec mu to nedělá dobře, úplně ho dezorientujete. Je zvyklý, že před ním všechno utíká, a najednou dostane ránu do rypce. Na to není připravený. Takže až budete v situaci, kdy do vás čumákem půjde, tak ho prostě picněte pěstí. Vyvedete ho z míry a eventuálně přestane mít chuť si hrát.

Má smysl na žraloka útočit zbraní? Třeba kudlou nebo harpunou?
To už se bavíme o velkém extrému. Když vám nic jiného nezbývá a chcete si zahrát na Tarzana, tak si tu kudlu vemte, třeba vám zachrání končetinu nebo život. Ale když k vám přijede velký bílý, tak harpunou ani kudlou nic nezmůžete, akorát ho naštvete. Chráním žraloky, ale samozřejmě nebudu říkat, že je musíte chránit za cenu vlastního života. Každý živočich se snaží přežít za cenu života toho druhého.

Pozná žralok, že jsem nervózní?
Pozná. Vycítí váš stres a strach, takže v případě, že uvidíte žraloka, je lepší být vzrušený radostí z toho, že ho vidíte, než z toho, že zemřete.

To mi připomíná historku o ženě, která unikla znásilnění díky tomu, že místo pomoc začala volat hurá! Útočník se lekl a utekl.
Taky jsem slyšel mnoho takových příhod, že když je chce znásilnit, tak na něho zařvou: Tak mi to ukaž, ty srabe! Je to srovnatelné se žraloky, protože když připlave a vy vyrazíte proti němu, je to něco, co ho zaskočí.

Začal jsem u Čelistí

Každopádně ploutev trčící z vody většinu lidí vyděsí k smrti. Co myslíte, že se Čechům vybaví, když se řekne žralok?
Čechům se vybaví rakev.

Ale vás ta šedivá ploutev mimořádně přitahuje. Čím?
Mě to baví, já se jí nebojím. Když vedle sebe vidím krásného bílého žraloka, jsem šťastný, prohlížím si ho... Je to jako být v otevřené zoologické.

Kdy se tahle láska zrodila?
Myslím, že v době, kdy jsem odložil harpunu a vzal do ruky kameru. Býval jsem podmořským lovcem, bál jsem se jich, měl jsem k nim absolutní respekt, protože vím, že oni jsou tam doma a mají velké zuby. Vždycky jsme měli obavu, jestli náhodou není okolo. V okamžiku, kdy jsem vzal kameru, se to změnilo. Člověk je naopak potřebuje vidět, mít je před kamerou a musí se k nim přiblížit.

Steve Loveček Lichtag se potápí 35 let, zvládl už přes dva tisíce ponorů a jako režisér a producent natočil přes dvacet filmů

Viděl jste film Čelisti?
Viděl jsem je xkrát. Než jsme odjížděli točit můj film Carcharias - Velký bílý (o bílém žralokovi, mimo jiné hrdinovi Čelistí), tak tu v podstatě existovaly jen Čelisti.

To mi nepřijde jako zrovna dobrý studijní materiál...
Ale jiný nebyl, takže jsem měl Čelisti nakoukané a trochu jsem z nich byl zblbnutý. Poprvé jsem je viděl někdy před pětadvaceti lety - v té době jsem se žraloků opravdu bál. Lovil jsem pod vodou ryby, tahal jsem je za sebou, stříkala z nich krev a často jsem se o ně přetahoval se žraloky.

Ten film přispěl k tomu, že se žraloci začali považovat za vraždící monstra lačná po lidském mase. Musíte vysvětlovat, že to tak není?
Když vyšly Čelisti, tak to způsobilo globální hysterii a boj o zabití každého žraloka. V dobách Čelistí platilo: mrtvý žralok, dobrý žralok. Trvalo strašně dlouho, než se podařilo ten smutný mýtus trochu nahlodat.

Drbal jsem je na břiše jako malé kočky

Jaké bylo první setkání se žraloky?
Pro mě jako filmaře naprosto úžasné. Hodili jsme do vody popelnici plnou zmrzlých odřezků ryb, zavěsili ji na ocelový hák a spustili asi deset metrů pod loď. S kolegy jsme si rozdělili role, já měl být co nejblíž u nich. Skočili jsme do vody a tam bylo asi osmdesát žraloků - neskutečný, neskutečný mazec...

Co to bylo za žraloky?
Útesoví, černocípí a bělocípí. Dvouapůlmetroví, takže to bylo v pohodě, nic velkého, nicméně tahle partička tam předváděla neuvěřitelný tanec. Když jsem se dostal do jejich klubka, plácali mě ploutvemi, mlátili mě, bouchali do kamery, stal jsem se jedním z té smečky. Byl to fantastický pocit, adrenalinový vrchol, protože jsem měl pocit - možná chybně - absolutní nezranitelnosti.

Když jste tváří v tvář bílému žralokovi, na co myslíte?
Jenom se modlím, aby kamera točila, aby všechno klaplo, žralok přišel co nejblíž, snažil se třeba do kamery kousnout, udělal něco, co jsem si přál...

Vy při tom myslíte jen na technické věci!
Vůbec nemyslím na toho žraloka, ježíši! Jenom chcete, aby ta kompozice byla taková, jaká má být.

A na co asi myslí žralok?
Já myslím, že je to úplně jasné, říká si: Do pytle, co to tady je? Musím se podívat, jestli to není k jídlu.

Je možné si ho pohladit?
Jasně, je to krásné, má takovou drsnou kůži, jako jemný smirkový papír. Ale když točím, tak je nehladím, rozhodil bych si obraz. Spoustu žraloků jsem už držel v ruce, měl je otočené na záda, drbal je na břiše jako malé kočičky...

Když Lichtag narazí na žraloky, přeje si dvě věci: aby fungovala kamera a aby dravec neuplaval.

Vy máte potlačený pud sebezáchovy.
To je pravda, to mám, bez toho bych to asi dělat nemohl. Já ale nechci trhat rekordy v tom, kolik žraloků chytím za ploutev. Nejkrásnější adrenalin je být úspěšný. Když lidi řeknou, že to byl pěkný film.

Máte ve vodě nějaký plán B, kdyby se něco zvrtlo?
Občas pracujeme s hlídačem, protože žralok nemusí být sám - člověk kouká na jednoho a druhý se blíží zespoda. Bavíme se o velkých bílých žralocích, ti jsou úplně jiná kategorie, délka v průměru pět metrů, to už je docela velký bubák. Pro práci s běžnými druhy žraloků žádný plán B nemám. Pro potápěče je to v podstatě bezpečné. Dneska se lidé nepotápí k žralokům v klecích, to už je passé. Současný trend je dostat se k nim co nejblíž.

Vy však netočíte jen filmy o žralocích. Vzpomínám si na váš dokument Prapodivný svět, v jehož závěru všichni "herci", obyvatelé horského potůčku v Bílých Karpatech, zemřou po použití elektrického proudu českými rybáři.
Ve filmu není úplně jasně řečeno, jestli zemřou, někteří asi ano, většinou jsou omráčení, ale to není podstatné. Prostě přijde lidská noha, která jejich svět zničí. Kromě kritiky použití elektrického proudu, který já považuju za naprosto neetický, šlo také o to, že rybáři při procházení potoku rozšlapou hromadu hnízdišť. Chtěl jsem, aby to zapůsobilo jako film Válka světů, ve kterém přijdou monstra z vesmíru a všechno rozdupou. V mém filmu je to stejné, jen v menším měřítku.

Změnilo se díky filmu něco, nebo se stále elektřina při odchytu ryb používá?
Ano, stále platí absurdní zákon starý nějakých čtyřicet let, který jsme nebyli schopni dodnes změnit. Doba je taková a my s tou pomalou změnou kolem nás - změnou klimatu, ubývání života na zemi, pod zemí, ve vodě - nebudeme zřejmě nic dělat, dokud se nás to nedotkne se stejnou razancí, jako je třeba ten zásah elektrickým proudem.

V tomto dokumentu jsem také poprvé zaregistroval vaše jméno Steve Loveček Lichtag. Narodil jste se však jako Zdeněk Loveček...
To je taková velká fraška. Moje první žena byla Lichtagová, neměli v rodině chlapa, tak se zeptali, jestli bych si do jména nepřidal Lichtaga, aby zachovali rod. Když jsem odešel do Ameriky, různě tam komolili jméno Zdeněk, většinou mi říkali Cednik, což mi připomínalo cedník nebo zedníka. Tak jsem říkal, vymyslete něco jiného, co vám připomíná Zdeňka. Přišli se Stevem a já si to nechal oficiálně změnit. V americkém pasu mám napsáno Steve Loveček Lichtag.

V mládí jste byl hercem, později motocyklovým závodníkem. Jak dlouho jste se tím živil?
Vystudoval jsem v Brně konzervatoř a až do svého odchodu do Ameriky jsem dělal divadlo i televizi, natočil jsem asi dvacet různých filmů a filmečků, do toho jsem závodil na motorkách. V Americe jsem byl přesvědčený, že se závoděním budu živit. Několik let jsem sbíral vavříny, jak se říká, ale po těžkém úrazu jsem toho nechal a od poloviny osmdesátých let se věnuju jen filmům.

Máte dva syny - budou jako vy?
Oba se potápí. Thomas John je Američan, který se usídlil v Praze, je mu dvaadvacet a má svou rokenrolovou kapelu Airfare. Baví ho potápění, ale co se týká žraloků, kdo ví. Ale je to Lichtag, tak by mohl. Patnáctiletý Michal je velký střelec, miluje adrenalinové sporty, dělá freestyle na kole a už se taky potápí. Teď s ním odlétám do Afriky, chci mu ukázat, co tatínek provádí. Hrozně se na to těší, ale pochopitelně, že do volné vody ho k velkému bílému nepustím...

To chápu. Bavili jsme se o tom, že žraloci mají stále špatnou pověst. Myslíte, že jsme je v tomhle rozhovoru trochu rehabilitovali?
Myslím, že ne. Máme ve vztahu k nim ještě hodně co napravovat. My lidé jim nemáme co vyčítat, vždyť moře je jejich teritorium. My žijeme na zemi, oni ve vodě a takhle by to mělo zůstat.

Říká se o něm...

… že má prostě štěstí
Ale ne víc než rozumu. Tvrdí sice, že nikdy nemá strach, a z jeho odpovědí vyplývá, že potápění se žraloky je vlastně legrace, přesto je jasné, že než se do vody ponoří, vždycky se dokonale připraví na suchu - říká tomu domácí práce. Až budete mít za sebou pětatřicet let potápění a přes dva tisíce ponorů jako on, také budou žraloci vaši kamarádi. Takže pokud vás odpovědi v rozhovoru navnadily k dovádění se žraloky, sluší se přidat varování: Jen na vlastní nebezpečí!

Autor:



Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...



Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

VIDEO: Park plný penisů. Korejská atrakce oslavuje sexualitu a plodnost

V parku Haesindang jsou penisy mnohých barev i velikostí. O samotě, nebo ve...

Padesát soch ve tvaru penisu je unikátem. Mají podobu totemů, laviček, lamp, zvonů, v některých jsou vyřezaná znamení...

Další z rubriky

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

VIDEO: Dostanu děsně na hubu, říká o svém thaiboxerském souboji Marpo

Marpo jako host Óčka Drive

Osm let nebyl v ringu, ale na konci letošního roku ho čeká super-zápas v O2 areně. Pokud vše vyjde, postaví se proti...

Najdete na iDNES.cz