Podle nejmenovaných zdrojů jsi nejlepší český B.A.S.E. jumper. Jak ses k tomu dostal?
V roce 1991 jsem byl v Norsku – a právě tam jsem poprvé uviděl B.A.S.E. jumpera. Chlapík chodil kolem okraje skály, na zádech takový zvláštní batoh... a najednou skočí dolů!
Říkám si: "Nářez,“ běžím se podívat přes hranu a vidím, jak otevírá padák a přistává pod stěnou. Já tehdy létal na glajdu a tohle mi přišlo jako něco, k čemu bych se chtěl dostat.
Povedlo se mi to, ale až po 13 letech. Jestli jsem nejlepší? Určitě ano v létání v kombinéze (wingsuitu), co se týče akrobacie, jsou zde jiní, mladší a lepší než já. Nebylo by fér si přivlastnit i toto prvenství.
Tehdy tady nebyl B.A.S.E. jump vůbec rozšířený. Jak ses učil skákat?
Rok jsem skákal z letadla. Pak jsem si koupil B.A.S.E. padák a začal se samovýukou. Něco jsem našel na internetu, spojil jsem se s jedním klukem z Prahy, který měl pár seskoků za sebou...
Rok jsem skákal z komínů, budov, antén – všechno však do výšky dvou set metrů, žádná vhodná a dostatečně vysoká skála se v Čechách bohužel nevyskytuje.
Před čtyřmi lety se mi náhle naskytla možnost odjet do Itálie a skočit si skutečně velkou zeď. Bez váhání jsem tu nabídku přijal a připojil se k Hudymu a jeho B.A.S.E. mentorovi Raleighu Collinsovi (USA).
Může dělat B.A.S.E. jump kdokoli?
V zásadě ano. Musí mít trošku nadání pro orientaci ve vzduchu, musí mít něco naskákáno z letadla a musí být odhodlaný. B.A.S.E. je svým způsobem náročnější na psychiku než na nějaké extra fyzické výkony.
Dobrá fyzická kondice je ale základním předpokladem každého B.A.S.E. jumpera, na převážnou většinu exitů (míst odkud se skáče do propasti) se musíte dostat pomocí vlastních sil a vynést si s sebou veškeré potřebné vybavení.
Ale základní skoky, kdy se neprovozuje žádná akrobacie, nelétá se ve wingsuitu, nikam se netrekuje, nejsou nic složitého. To je jako skočit z pětimetrové věže do bazénu.
Co všechno se dá ve vzduchu při seskoku dělat?
Já mám rád třeba flocking (létání ve formaci s více piloty, které vyžaduje souhru, koordinaci a navíc preciznost v řízení a ovládání letu) nebo proxi – létání v těsné blízkosti skalních stěn a kopírování jejich profilu. Ke skále je možné se přiblížit v některých případech i na dva až tři metry.
Jak vlastně let koriguješ, aby ses ke stěně nevrátil a nenarazil do ní?
Nejdůležitější je začátek letu (s wingsuitem) i pádu – tedy správný odskok. Pokud dáte odskoku správný impulz a odrazíte se pod správným úhlem, pak ke kontaktu s překážkou nemůže dojít, pokud je stěna minimálně kolmá a neprovedete jinou chybu.
První tři vteřiny si vzduch s tělem jen tak pohrává a člověk nabírá rychlost, ať pádovou či dopřednou... pokud se správně odrazíte, využijete navíc energie z odrazu ke zrychlení ve správné poloze a následně ke kontrole volného pádu, a pak už je to stejné jako při seskoku z letadla.
Po třech vteřinách začíná fungovat vzduch. Je to jakási opora – a dá se řídit, nohama, rukama, polohou těla, úhlem těla a hlavy, od překážky se dá vlastně i odklouzat.
Doufám, že mě dodatečně nezavřou
B.A.S.E. jump a zákony: jak se milují?
V Česku jsme měli seskoky, k nimž jsme měli povolení od majitele objektu, který byl i majitelem přistávací plochy. V tu chvíli není problém.
Ale když vylezete na střechu či komín bez povolení, jde samozřejmě o činnost ilegální a jsou problémy s policií.
V zahraničí jsou místa, kde je B.A.S.E. jump oficiálně povolený, například Lauterbrunnen ve Švýcarsku. Před skokem se telefonicky ujistíte, zda do údolí náhodou nestartuje z heliportu vrtulník, abyste se s ním ve vzduchu nepotkali.
B.A.S.E. je tolerován v Itálii... a poté na všech horách, jako jsou třeba Dolomity (výjimku tvoří národní parky v USA). Nikdo vám to ale nezakáže ve většině hor v Evropě: jsou to rozsáhlá území a nikdo vás honit nebude.
Měl jsi problém s policií?
Skočil jsem jednu anténu na Moravě, po níž následovala trošku honička s policií. Nakonec nás chytli... a asi za měsíc přišlo oznámení o trestním stíhání za neoprávněný vstup do objektu atd. Museli jsme zaplatit něco peněz a asi po roce úřady trestní stíhání podmínečně zastavily.
Co tě láká víc, to povolené skákání se servisem, nebo neoficiální?
Povolené skákání bez servisu.Ve Švýcarsku jsem byl dvakrát... a přiznám se, nemám to tam rád, přijde mi takové sterilní, zdegenerované, jako v nemocnici.
Já preferuju pohodu v horách, mám rád, když se tam nahoru člověk musí dostat sám, ne že ho tam dopraví vrtulník.
Na B.A.S.E. jumpu je nejlepší relax a spojení s přírodou. Žádný shon. Rozhodnu se, vezmu si na záda padák, vylezu na skálu, sednu si. A pak je to na mě, zda skočím hned, za hodinu, za dvě, nebo zda se mně vlastně přestane chtít a prostě se seberu a půjdu domů.
Je objekt, který tě tady u nás láká?
Já jsem si v Čechách skočil vše, co jsem si skočit chtěl, byť ilegálně. Doufám, že mne za to dodatečně nezavřou, když jsem se přiznal. Ještě mám vyhlídnuté Sněžné jámy u Vysokého kola v Krkonoších, směrem z Čech do Polska. A kdyby se to podařilo, skočil bych si televizní věž. Ale budovy mě extra nelákají.
A sen ze světa?
Splnil jsem si ho minulý rok: skočil jsem si Stěnu Trollů v Norsku, nejvyšší stěnu, z níž jsem kdy skákal, dvanáct set metrů. A dál? No, ano, chtěl bych si skočit z Half Doom, z El Capitane, ale to už nejsou takové ty silné sny, za kterými bych uháněl.
Když letím, usmívám se
Jaký nejhorší zážitek ti skákání přineslo?
Nic extra šíleného se mi nestalo. Snad jednou, když jsem testoval nový padák... nechtěl se otevřít, ale nakonec si dal říct. Jak říkám: nic strašného, udělal jsem chybu při balení, která zapříčinila asi třísekundovou prodlevu při otevírání.
Myslíš si, že riskuješ?
Riskuje se u každého sportu, ne?
Při některých ale určitě méně...
Úraz se může stát, i když jedeš na kole. Když se k B.A.S.E. jumpu přistupuje odpovědně, když má člověk informace, je to v rámci možností bezpečný sport.
Přesto si průměrný člověk řekne, že B.A.S.E. jumpeři jsou prostě blázni...
... ale hazardér, který jede v autě stošedesátkou, pro něj blázen není, i když to je nebezpečnější. Z pohledu většiny lidí je to nebezpečné, protože je to neobvyklé.
Na silnici se jezdí rychle spousta lidí, ale ze skal se jich tolik nevrhá. Není to tak dávno, co se po ulicích rozléhalo "Spaste duši, ženská za volantem“. Dnes je žen-řidiček spousta, někdy je to mnohem horší než před těmi 50 lety, ale překvapivě nikdo nekřičí. Jde o zvyk.
Řeknu to takhle: ta nejběžnější zranění, která B.A.S.E. jumpera čekají, jsou podvrtnuté kotníky, šrámy a škrábance, když se přistává na strom nebo do šotoliny. Další možnost jsou zranění fatální a ta nemá cenu rozebírat.
Kolik dělá B.A.S.E. jump v Česku lidí?
Myslím, že nejde o nadsázku, když řeknu, že B.A.S.E. jump v Česku i na Slovensku zaznamenává boom. Chce si ho vyzkoušet spousta kluků i holek, pak jich ale zůstává jen pár. K aktivnějším se dá počítat asi dvanáct třináct kluků s 10 až 35 skoky za rok.
Na co si musí dát B.A.S.E. jumper největší pozor, čemu se při skoku vyhnout?
Strachu ne, ten je přirozený a nutný. Když se člověk přestane bát, je to průser. Ale stoprocentně je nutné vyhnout se panice.
Co se ti při seskoku honí hlavou?
Užívám si to. Je to spokojenost, volnost. Když letím, usmívám se.
FOTO: dragonKate
