Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Když skáču přes stromy, Mozarta neposlouchám, říká nejlepší snowboardista na světě Travis Rice

aktualizováno 
Má pověst nejsvéráznějšího snowboardového "zabijáka". Předvádí triky, na nichž si jiní vylámou zuby, užívá si a posouvá limity snowboardingu daleko za horizonty. Travis Rice, mladý muž z amerického "zapadákova", posledním filmem That´s It, That´s All své místo na špici jen potvrdil.

Díky moderní filmařské a fotografické technice dostává snowboarding úplně nový rozměr. A Travis Rice ho umí využít.

O Travisově videu jsem poprvé slyšel zhruba před půldruhým rokem. Že to bude něco šíleného, bylo jasné, jakmile prosákla informace, že se vše točí na klasický 35mm filmový materiál.

Uplynul další rok a objevil se "Metal Trailer". Obletěl svět jako hurikán a potvrdil, že tohle bude peklo.

Legendu k neuvěřitelné "nabušenosti" filmu pak v listopadu 2008 doplnil sám Travis svou pražskou návštěvou. Přijel středně vysoký kluk v úzkých džínách a kožené bundě, obklopený pár kámoši, kteří ho na turné doprovázejí. Jediné, čím se lišil od ostatních, byla roztěkanost. Energie z něj přímo lítala.

Při rozhovoru si tykáme. Ve snowboardingové komunitě je to běžné.
    
Film That’s It, That’s All pro mnohé diváky změnil pohled na snowboarding. Co udělal s tebou? Kromě role jezdce figuruješ i v úloze spoluproducenta. Uspokojuje tě víc pocit z dobře odjetého triku, nebo pohled na spokojené publikum?
Je pravda, že jsem spoluproducentem filmu, ale tím jsem se spíš stal, než že bych jím prvoplánově chtěl být. Pořád se cítím víc jezdcem, tedy tím, kdo je tam venku, na sněhu, v horách, tím, kdo jezdí, dělá triky… Pořád mám větší radost z toho, že ustojím trik! Ale poslední dobou, mám teď na mysli tuhle tour, jsem spíš hrdý na film jako takový. Na to, že skutečně funguje tak, jak jsme si přáli. Lidé se na něj dívají se zájmem a to mě hřeje u srdce.

Pořád přemýšlím o nových výzvách, říká Travis Rice

Film se snaží ukázat snowboarding z jiného pohledu. O čem ten pohled podle tebe vypovídá?
Nám vlastně nešlo o nic originálního: cílem bylo natočit film, který by oslovil lidi, kteří se snowboardingu na jakékoliv úrovni věnují, i běžného diváka. Chtěli jsme zkrátka udělat snímek, na který se rád podívá, řekněme, i člověk z Holandska, který nikdy nebyl na horách a nikdy nesnowboardoval. Když se totiž takový chlapík podívá na běžné snowboardové video, asi mu ta změť lokalit, jmen a triků moc neřekne. To je stejné jako u skateboardingu nebo surfingu. Kdo sám nejezdí, jen těžko takový film ocení. Snažili jsme se tedy poprat s filmovou stránkou věci tak, aby byl snímek přístupný všem.

I proto má film částečně dokumentární formu?
Ano, je v něm několik pasáží, které působí spíš jako dokument. Snažili jsme se propojit obvyklý formát "music videa" s dokumentem. Mám za to, že se to povedlo a že je to skutečně něco mezi. Sami pro to používáme název "Rockument". (smích)

Jak fungovala spolupráce s filmaři? Pohled filmaře a jezdce na tu samou věc dokáže být hodně odlišný...
Já jsem byl mozkem pro ježdění a Curt Morgan (režisér a kameraman snímku - pozn. red.) pro filmování. A oba jsme se to snažili tomu druhému co nejvíc ulehčit. Štáb jsme vybírali pečlivě, protože platí: Hollywood do backcountry vzít prostě nemůžeš. A vybrali jsme si perfektně. (Na snímku spolupracoval štáb, který natáčel například přírodopisné dokumenty pro BBC World – pozn. red.)

Co je pro tebe největším highlightem, nejzářivějším okamžikem celého filmu?
Nemyslím, že byl film nějaký měl. Natáčení byl jeden obrovský zážitek.

Vzpomeneš si na něco výjimečného, co se během dvouletého natáčení stalo?
Nezapomenutelných momentů byla řada, je těžké nějaký vypíchnout. Uplynulá sezona byla ostatně v mém životě zatím tou nejlepší.

Travis Rice (vpravo) na tiskové konferenci v Praze

Jsem hrdý na některé fakt velké skoky, které se nám podařilo naskákat v mém rodném Jackson Hole, ale i na výsledky ze závodů, které jsem stihl zajet za poslední dva roky mimo natáčení. Třeba na Air and Style nebo na Toyota Big Air v Japonsku. Byl jsem taky na Aljašce s Jeremym Jonesem. K tomu, myslím, není ani třeba nic dodávat.

Ve filmu vystupují jezdci, kteří mají během sezony dost napilno. Jak jsi je přesvědčil o tom, že by měli natáčet zrovna s vámi?
Ve chvíli, kdy se rozkřiklo, na čem vlastně pracujeme a jakého levelu chceme dosáhnout, sehnat jezdce až  takový problém nebyl. Každý má fakt hodně nabitý program, ale přesto si udělali čas. Takže ve filmu můžete vidět borce, jako je Terje Haakonsen, Nicolas Müller, Jeremy Jones, ale také Brian Iguchi a další.

Ve filmu předvádíš dosud nenatočené triky, dáváš si laťku výš a výš. Musel ses k tomu nutit?
Cítil jsem velký tlak. Bezpochyby. Sám jsem svým nejtvrdším kritikem a myslím, že tak to má spousta jezdců. Proto nebylo potřeba nikoho k ničemu nutit. Věděli jsme, že tihle jezdci se motivují sami. A se mnou to bylo stejné. Věděl jsem, že film bude hodně spojován s mým jménem, proto jsem se snažil, abych si za ním mohl stát. Abych věděl, že jsem udělal maximum.

Říkáš, že jsi sám sobě tím nejtvrdším kritikem… Tenhle snímek jsi ale do světa vypustil. Jsi s ním tedy úplně spokojený?
Moc dobrá otázka! (smích) Fakt si ale myslím, že That’s It, That’s All je prvním projektem, za nímž si fakt stojím a ke kterému nemám vážnější výhrady. I když jsme to ladili docela dlouho, jsem spokojený se vším: s hudbou, se střihem i s tím, jak film plyne. A to mám za sebou v posledních sedmi osmi letech práci na mnoha projektech. Takhle ale nezafungoval žádný…

Travis Rice ve víru rozhovorů

To opravdu zní. Vždy nespokojený Travis Rice je spokojen s Travisem Ricem. (smích)
No… hodně je to o přístupu. Moc jsme o tom v minulých letech mluvili, pořád jsme se ptali: "Můžeme udělat tohle či tamto ještě lépe? Jsme už na maximu? Můžeme ještě dál?" I když celé natáčení působilo dojmem, že se skutečně významně blížíme k cíli, pro mě s Curtem to byl teprve náznak, začátek toho, co jsme vůbec schopni natočit. A dokonce i teď, když film působí jako dobře splněná mise, vnímám ho jen jako otevřené dveře, které vedou k dalším… (smích) Na konci natáčení jsme se totiž dostali do stavu, že jsme chtěli natočit ještě víc, už jsme ale neměli čas.

Viděla už film tvoje maminka? Co na to říkala? Neměla takové ty obvyklé řeči, jaké má ta moje, že bys už měl se snowboardingem přestat?
Další dobrá! (smích) Doufám, že ho neviděla. Dostal bych taky kázání, to si nemysli. To, že jsem Travis Rice, neznamená, že o mě maminka nemá strach. A je fakt, že během natáčení nám nebylo do smíchu mockrát. Ale takový už je život.

Limuzína dodávala pražskému uvedení snímku That´s It, That´s All téměř hollywoodský ráz

Jak jste k rizikovým momentům přistupovali?
Více než kdykoli předtím jsem se snažil informovat lidi o tom, co se bude dít. Je totiž důležité být neustále ve střehu a počítat se všemi okolnostmi a nebezpečími. Cílem nebylo nikoho strašit, ale ukázat naše možnosti. A na několika strašidelných momentech připomenout nebezpečí a to, že hory vyžadují respekt.

Film má oproti zbytku současné snowboardové produkce dost metalový soundtrack. Odráží se v tom tvůj hudební vkus? Jakou hudbu máš rád?
Ta hudba se do filmu prostě hodí. K extrému nemůže hrát nějaká selanka. Sám si rád poslechnu cokoli, mám rád metal, rock. Rád si poslechnu dokonce i country. Když řídím, hned ladím country rádio. (smích)  Když si chci vydechnout a uklidnit se, dám si jiný žánr, třeba reggae.

Posloucháš muziku, když jezdíš?
Jenom když o nic nejde a jezdím si "na pohodu" kolem Jackson Hole. To mám iPod a sluchátka, a když je sníh a slunečno, je to prostě pecka. Ale jakmile natáčím, závodím nebo je riziko jen trochu větší, potřebuji všechny smysly. Takže pokud si myslíte, že trefuju stromy v desetimetrové výšce a u toho poslouchám Mozarta, pletete se. (smích)

Tuhle otázku jsi určitě už slyšel milionkrát, ale přesto: co je skutečným poselstvím názvu filmu That’s It, That’s All? Těch významů totiž může být mnoho.
Máš pravdu. Pro mě je ale ten název poctou Curtovi a dalším lidem, se kterými jsem dva roky pracoval. Takové to prostě bylo a bylo to zároveň všechno, co jsme do toho mohli dát. Dali jsme do toho zkrátka všechno!

Film je hotov. Pracujete už na něčem dalším?
Natáčení nám dalo spoustu nápadů do budoucna, s Curtem jsme už rozběhli přípravu takového menšího projektu… Teď si ale chci trochu odpočinout. S chutí na chvíli zpomalím, v březnu čekáme miminko.

Travis Rice v Praze

Po přestávce se ale vrátím ještě silnější! Pořád existují nepokořené výzvy, takže zůstaňte na příjmu. (smích)

V teaseru mluvíš o tom, že je pro tebe důležitý vztek a zdravá naštvanost. I tím se lišíš od většiny snowboardistů, kteří se předhánějí v tom, kdo je víc "v pohodě". Co pro tvé ježdění negativní emoce znamenají?
Do ježdění dávám hodně energie, snažím se do toho jít vždycky naplno. Když se mi něco povede, mám z toho radost. Když ne, je právě vztek tím, co mi dobije energii. Díky němu to můžu zkusit znovu.

Je něco, co tě vytočí spolehlivě? Lidská blbost?
Ani pavouci, ani lidská blbost to nejsou. Mě spolehlivě vytočí lajdáctví. Když se o něco snažíš, a stejně se to pokazí. A když si pak uvědomíš, že i když jste pracovali jako dobře seřízený stroj, jste silní jen tak, jak slabý je váš nejslabší článek. Když přijdeš na to, že práce všech může přijít vniveč jen proto, že to někdo odfláknul... to mě dokáže rozpálit do ruda. A při cestování mě dost štvou odložené a zrušené lety na letištích. (smích)

Zmínil jsi rodné Jackson Hole. Co se ti na tomhle místě, které je pro zbytek Spojených států "zapadákovem", líbí – a co tě na něm naopak štve?
Tím nejlepším na Jackson Hole pro mě byla možnost vyrůstat v malé komunitě lidí úzce spjatých s divokou přírodou, která je hned za dveřmi. V zimě můžeš lyžovat, snowboardovat, v létě chodit po horách nebo jezdit na horském kole.Pařbu v Retru si Travis Rice rozhodně užíval

Jsem možná tak trochu "vidlák", ale mě tenhle způsob života bavil a stále baví. Je pro mě důležité strávit víc času venku než být zavřený doma. Nejhorší na Jacksonu je prostě to, že to je typické maloměsto: málo lidí, každý na každého všechno ví, a když tam vyrůstáš, jsi ochuzen o spoustu kultury, o divadlo, koncerty. Proto jsem začal záhy cestovat a poznávat věci, které v Jacksonu nemáme.

Nezahořkl jsi vůči Jackson Hole poté, co jsi poznal velký svět?
Ne. Je to místo, kde je má rodina a kde jsem doma.

Během natáčení jsi poznal spoustu míst po celém světě. Které je podle tebe tím nejlepším pro snowboarding? Chci říct, je Aljaška opravdu tak výjimečná?
Je, pokud máš výjimečné štěstí na počasí. A občas to chce opravdu nadlidskou dávku trpělivosti. Pořád jen čekáš a čekáš na díru v mracích.

Pařbu v Retru si Travis Rice rozhodně užíval

Pokud bych měl někomu doporučit nejlepší snowboardový výlet, vyhrála by oblast Interior BC v Kanadě. Sníh je tam luxusní a je ho dost, terén nabízí spoustu možností pro začátečníky i pokročilé a navíc tam je servis s heliboardingem, skútry, nemocnice, zkrátka civilizace. Není to konec světa.

Víme, že se hodně angažuješ ve vývoji nových snowboardových produktů a technologií, oblečení z konopí a recyklovaných PET lahví… Co pro tebe znamená ekologie?
Souvisí to s mým osobním přesvědčením. Za to, kam jsem se dostal, vděčím do velké míry přírodě, a tak se ji snažím chránit nebo ji alespoň dál nepoškozovat. Je to součást takového mého osobního náboženství. (smích)

Na závěr osobnější a trochu svérázná otázka. Když se ráno probudíš a jdeš jezdit, jaká je tvoje nejoblíbenější snídaně? Jaký je recept na snídani šampionů?
Uf, snídaně šampionů neexistuje. Mám rád spoustu věcí - od obyčejných cornflakes s mlékem přes vajíčka naměkko vařená přesně šest a půl minuty až po spoustu dobrého kafe. Nejlepší ovšem je, když vše servíruje krásná slečna, která má na sobě jen vaši košili. (smích)

Kdo je Travis Rice?
Šestadvacetiletý Travis Rice pochází z Jackson Hole ve Wyomingu, malého města, které zbytek USA považuje za naprostý… venkov.

Hned po střední škole se mu podařilo vyhrát soutěž Superpark, pořádanou časopisem Snowboarder, a stal se držitelem trofeje "Rookie of the Year" díky BS Rodeu přes devětatřicetimetrovou jámu.

Další zlom v jeho kariéře znamenala účast na X-Games v roce 2002, kam přijel jako bezejmenný vesničan – a odjížděl jako vycházející hvězda se zlatou medailí.

Třetím momentem pak byla jeho natáčecí session na Chad’s gapu, kde musí jezdec přeletět přes šedesát metrů, aby se nezabil o protisvah.

Travis Rice: chlapík, který vládne světovému snowboardingu

Tyhle tři úspěchy katapultovaly Travise do velkého snowboardového světa.

V přístupu ke snowboardingu má jasno: do všeho jde naplno, každým výkonem se snaží posouvat své hranice. Zvyšuje tím i laťku celého snowboardingu.

Jen za poslední rok Travis obohatil snowboarding hned o čtyři triky, které do té doby nikdo nezvládl.

Ne nadarmo má pověst největšího snowboardového "zabijáka", ale též reputaci roztržitého "týpka", který si nepamatuje tváře, které potká, a do toho neustále telefonuje po celém světě.

Jeho návštěva v Praze nás ale přesvědčila, že to je chlapík, byť velmi výstřední, který přesně ví, co chce.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Freemagazine.cz

Autoři:



Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Další z rubriky

Čelíte obřímu tlaku, říká muž, co uletěl tisíc kilometrů ve větrném tunelu

Na první pohled to celé vypadalo jako meditace ve vzduchu.

Ve wingsuitu letěl šest a půl hodiny a vysekl tak nejdelší let na světě. Jarno Cordia při něm urazil vzdálenost 924,42...

VIDEO: Dostanu děsně na hubu, říká o svém thaiboxerském souboji Marpo

Marpo jako host Óčka Drive

Osm let nebyl v ringu, ale na konci letošního roku ho čeká super-zápas v O2 areně. Pokud vše vyjde, postaví se proti...

VIDEO: CrossFit má pořád nádech punku, říká česká závodnice

Od CrossFitu se Lu Gregorová dostala až ke vzpírání.

Pamatuje začátky CrossFit v Česku a říká, že od té doby prošel prudkým vývojem výkonnosti i byznysu kolem. Přesto je...

Chystáte se na hory?
Chystáte se na hory?

Pořiďte zímní výbavu rychle a levně. V našem bazárku najdete vše, co potřebujete na zimní radovánky.

Najdete na iDNES.cz