Gynofobie: panická hrůza z žen
Co žena, to krvežíznivá amazonka, studnice neřesti, sukuba vždy připravená smilnit. Lidi postižené gynofobií svazuje iracionální strach z žen a z jejich pohlavních orgánů. Už jen z pomyšlení na vášnivě promilovanou noc se jim dělá nevolno.
Podle některých vědců trpěli gynofobií patrně i inkvizitoři, kteří se vyžívali v mučení a upalování žen. Nenávist a násilí však s touto fobií nutně spojeno není. Pacienti nestojí o to ženám ubližovat, spíše touží se někde v koutku schovat a vyhnout se jakémukoli kontaktu.
Coulrofobie: klaun přichází a děs se rozprostírá
Klauni mají přinášet smích a radost, pro někoho ale představují psychopatické maniaky. Podle psychologů za coulrofobii může strach ze zakryté tváře. Kdo ví, co se pod všemi těmi vrstvami make-upu skrývá? Vždyť tváře si koneckonců zakrývají zločinci.
Coulrofobikům moc nepomohl ani John Wayne Gacy, masový vrah, který se ve volném čase převlékal za klauna Poga a chodil si vybírat oběti na dětské oslavy.
Klauni to zkrátka mají nahnuté. V některých nemocnicích dokonce odstraňují klaunskou výzdobu, protože děti děsí.
Papafobie: jen ať zase nepřijede papež
Zatímco tisíce lidí se k němu hrnou pro požehnání a hltají s nábožnou úctou každé jeho slovo, papafobiky spojuje s hlavou katolické církve intenzivní strach.
Mezi příznaky této fobie najdeme úzkost, zrychlený tlukot srdce, sucho v ústech a pocity paniky a hrůzy.
Methyfobie: pivo ani náhodou
Lidi postižené touto fobií neuvidíte na svatbách, v klubech ani na rodinných grilovačkách. Tam všude by se přece mohli dostat do kontaktu s alkoholem a přiopilými, a tedy extrémně nebezpečnými lidskými bytostmi.
Spouštěcích faktorů methyfobie je celá řada, od krušného dětství v rodině alkoholiků po napadení opilou osobou. Stejně tak se může vyznačovat různou intenzitou, pacient může mít z blízkosti alkoholu jen nepříjemný pocit, ale může též propadat záchvatům paniky.
Nomofobie: bez mobilu ani ránu
Jak se cítíte, když si doma zapomenete mobilní telefon, vybije se vám baterie nebo nemáte signál? Zaplavuje vás úzkost a strach z odtržení od světa a od svých blízkých? Potom možná trpíte nomofobií.
Tohle postižení souvisí s naší závislostí na mobilní komunikaci. Díky mobilům jsme v neustálém spojení s přáteli či rodinou. Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Není se čemu divit, že lidé panikaří, když se "sluchátko utrhne". Prostě si na něj tak moc zvykli.
Podle výzkumů trpí nomofobií až 50 procent obyvatel vyspělých zemí, někteří vědci se však označení fobie brání. Podle nich je to jen obyčejný pocit úzkosti, který časem sám přejde.
Spectrofobie: duchové útočí
Nebudeme si nic nalhávat. Strašidel a přízraků se v dětství bál snad každý. Drtivá většina z nás se strachu časem zbavila. Těm, kterým se to nepovedlo, se říká spectrofobici.
Lidé postižení touto naštěstí vzácnou chorobou zažili duševní či fyzické trauma, které se jim posléze promítlo do podoby zjevení. Věří proto, že duchové žijí mezi námi a mohou nám krást duše a dokonce i životy. Ve vážných případech tuší přítomnost duchů všude kolem sebe a nemohou vést normální život.
Hippopotomonstrosesquipedaliofobie: zkuste to přečíst
Název téhle fobie nemůže být případnější. Už z něj samotného má člověk strach, a to jí ani nemusí trpět.
Hippopotomonstrosesquipedaliofobie je, ano, fobií z krkolomných a sáhodlouhých slov. Jejím spouštěcím faktorem je strach, kterým nám našeptává "Sakra, to slovo je tak dlouhé, to snad ani nemůžu říct správně. Určitě budu koktat a zase ze sebe udělám pitomce. Co na to řeknou ostatní? Vždyť si budou myslet, že jsem idiot." Dotyčný se začne potit, dostane panický záchvat a už ze sebe nevydá ani hlásku.
Onen strach je iracionální a lidé, kteří jím trpí, to samozřejmě dobře vědí. Přesto se o pokoření slova nejneobhospodařovávatelnějšími nikdy nepokusí ani z legrace.
Fobofobie: strach ze strachu
Velmi sofistikované. Lidé, kteří trpí fobofobií, dovedli fobie k dokonalosti. Nemají totiž fobie z ničeho menšího než z fobií.
Když uvidí pavouka, propadnou strachu z toho, že dostanou arachnofobii. Ne, samozřejmě že se nebojí přímo pavouka. Bojí se, že kvůli němu dostanou fobii. Bojí se vlastně svého vlastního strachu.
Fobofobie se však léčí hlavně jako součást jiných úzkostných poruch. Pacienti se bojí, že se jejich ostatní fobie budou dále rozvíjet a zhoršovat, a to vede samo o sobě ke strachu a k panikaření. Je to slepá ulička, z níž se jen velmi těžko dostává zpátky do normálního života.
