Je vlastně s podivem, že digitální média zatím v současných debatách o nezbytnosti snižovat globální emise tak trochu utíkala pozornosti. Nejenže se totiž samozřejmě musí vyrobit elektřina, kterou vyžaduje výroba a provoz našich zařízení. Obrovskou porci energie potřebují i datová centra, kde jsou data uložena.
Následkem je, že jsou naše tablety, televize, chytré mobily, notebooky, počítače a sítě a datová centra zodpovědné za čtyři procenta světových skleníkových plynů. A to je dvojnásobné množství, než kolik připisujeme na vrub leteckému průmyslu.
Porno obnáší 82 milionů tun CO2 ročně
Ekopornografie: aktivisté se snaží zachránit přírodu sexem |
A vinu nese též konzumace online videí, tedy Netflix, YouTube – a porno. Právě sledování online videí představuje 60 procent z celkového objemu přenášených dat, které si vyžadují spotřebu energie a nechávají tedy za sebou uhlíkovou stopu, tvrdí šestatřicetistránkové shrnutí výzkumu o klimatické změně francouzského think-tanku Shift Project. Když k trojici provinilců přidáte i Skype a streaming televizních kanálů, erotické webové kamery nebo telemedicínu, z šedesáti procent vyskočíte na rovných osmdesát, připomíná server Business Insider.
Emise způsobené sledováním online videí všeho druhu představují 300 milionů tun oxidu uhličitého ročně. Plnými 34 procenty se přitom na objemu dat z online videí podílí platformy videa na vyžádání VoD (Video on Demand), porno je hned na druhém místě s 27 procenty, za nimiž se skrývá 82 milionů tun oxidu uhličitého. Třetí příčku v žebříčku objemu dat z přenosu online videí přisoudil 21procentní podíl platformám typu YouTube, Dailymotion nebo Youku Tudou. Poslední, čtvrté místo patří všem ostatním videím na Instagramu, Facebooku, Twitteru, Snapchatu nebo přímo na konkrétních stránkách, ty dávají dohromady 18 procent.
Pro představu, jakou porci škod na ozónu digitální technologie způsobují, je studie vedená odborníkem na počítačovou modelaci Maximem Efoui-Hessem porovnává s tím, jak se do klimatu zakusují celé země. Jen porno samotné si globálně zvládne vynutit tolik uhlíkových emisí jako spotřeba všech domácností ve Francii. Sektor videí na vyžádání potom vyšle do ozónu takové množství skleníkových plynů jako ekonomika celého Chile. A spotřeba všech online videí dohromady za sebou nechá uhlíkovou stopu jako veškeré emise Španělska.
A pokud se nic neudělá, bude to horší.
Pasivita znamená neradostné vyhlídky
Zatímco dnes představují digitální technologie čtyři procenta skleníkových plynů, tým Efoui-Hesse předpokládá, že při zachování současné tendence se do roku 2025 uhlíková stopa digitálních technologií zdvojnásobí na osm. Dosáhne tak aktuálního podílu automobilových výfukových plynů.
„Energetická spotřeba, kterou si vyžadují digitální technologie, každoročně stoupá o osm procent ročně,“ píše se ve zprávě nazvané Klimatická změna: neudržitelná spotřeba online videa. Velká část z toho jde na vrub právě internetovému videu. Studie připomíná, že deset hodin videa v HD kvalitě obsahuje více dat než všechny články na Wikipedii v textovém formátu.
Co udělat pro změnu
Kromě alarmujících faktů se zpráva dotýká i opatření, která by měla trend zvrátit. „Z pohledu změny klimatu i jiných přirozených limitů planety přitom nejde o otázku, zda být pro nebo proti pornografii, telemedicíně, Netflixu nebo e-mailům,“ zdůrazňuje přitom podle serveru meaww.com zpráva a pokračuje: „Ona výzva je následující: vyhnout se tomu, aby bylo využívání služeb, které jsou považovány za drahocenné, doprovázeno nadměrnou konzumací těch služeb, které jsou méně zásadní.“
Debata o prioritách využívání digitálních služeb je podle autorů zpráv tváří tvář nepopiratelnému faktu klimatické změny důležitá. Pokud k ní a k následným vědomým volbám preferencí totiž nedojde, nevyhneme se nahodilému uplatňování restrikcí shora, bez společenské diskuse. „Obejít onu volbu, výběr preferencí není v jednadvacátém století životaschopnou, perspektivní alternativou,“ uzavírá zpráva.
A naznačuje, jakou podobu může mít preference konkrétního druhu videí, podle jejich důležitosti a přínosu společnosti, v praxi. Zatímco u těch videí, které by se společnost rozhodla vědomě upřednostnit, by umožnila vysoký stupeň kvality, u jiných by ho regulovala přísněji. Protože prémiová kvalita je u spousty internetového video obsahu jednoduše jen zbytečnou extravagancí, na kterou lidstvo, pokud jde o vyhlídky dalšího života na Zemi a jeho kvality, doplácí.
Kromě toho studie doporučuje, aby se například omezovalo pobízení uživatelů k maximálnímu sledování videí pomocí auto-play nástrojů. A samozřejmě aby se datová centra orientovala na energii z obnovitelných zdrojů.
Chris Preist z Bristolské univerzity, jehož se na názor k závěrům francouzské studie ptal server New Scientist, souhlasí. Vývojáři digitálních služeb by podle něj měli myslet na jejich dopady na životní prostředí. „A jednotlivci by měli svá zařízení upgradeovat méně častěji, neměli by si jich pořizovat tolik, neměli by vyžadovat vysokou kvalitu připojení všude, kde jsou. To jsou pravděpodobně nejdůležitější kroky, které můžeme udělat,“ soudí.
Studie si stěžuje na to, že „velká část veřejného mínění a činitelů, kteří rozhodují v ekonomické a politické oblasti, stále zastává názor, že si digitální technologie ohledně své slučitelnosti s energetickými a klimatickými imperativy nezasluhují tutéž pečlivou pozornost jako ostatní sektory“. „Škodlivé přímé a nepřímé environmentální následky používání digitálních technologií jsou nicméně jak neudržitelné, tak strmě rostoucí,“ uzavírá zpráva.
Server fossbytes.com nicméně doplňuje , že se povědomí o environmentální náročnosti digitálních vymožeností začíná šířit. Zmiňuje například studii z června roku 2019 o tom, jak energeticky nákladný je proces výuky umělé inteligence lidskému jazyku. „Množství uhlíku, který tréninkový proces produkuje, je obrovské. A osvětluje nám, jak hluboce může umělá inteligence ovlivňovat životní prostředí,“ zdůrazňuje server. A dodává, že taková výuka jednoho modelu umělé inteligence způsobí pětkrát vyšší uhlíkovou stopu než provoz jednoho automobilu.
