Futrál čeká na každého.

Krematorium Slezská Ostrava má každý rok na dušičky den otevřených dveří. Velmi doporučuji. Zbaví vás to spousty mýtů a pochybností.

Tento rozhovor mě svým způsobem uklidnil, protože přemýšlím, jestli nejsem blázen, když chci mamince splnit její poslední přání - měla ráda teplé moře a chtěla být pohřbená v něm.

Buďte klidná, nejste. Viděla jste film Teorie tygra?

Dobrý článek. Díky některým příspěvkům jsem si vzpomněl na jeden vtip. Jen zkráceně to podstatné: "Tchyni jsme dali do přesýpacích hodin. Celej život byla líná, tak ať si konečně zamaká."

Vidím v diskusi, že hodně lidí tápe kolem kremace v případě zesnulých katolického vyznání. Kongregace pro nauku víry zrovna v říjnu 2016 zveřejnila dokument nazvaný Ad resurgendum cum Christo (žeh byl povolen Pavlem VI v roce 1969 a předtím za jistých okolností již v roce 1926). Potvrzuje v něm důvody, proč církev upřednostňuje pohřbívání zesnulých do země, a stanovuje pravidla pro uchovávání popela v případě kremace. Pohřeb žehem není zakázán, pokud nebyl zvolen z důvodů, které odporují křesťanské nauce. Avšak je zakázáno popel uchovávat doma, Podle dokumentu se nepovoluje ani rozptylování popela do vzduchu, na zem, do vody či jinak, ani používání popela pro upomínkové předměty. Tyto praktiky jsou totiž často chápány nekřesťansky, jakoby měl člověk po smrti „splynout s přírodou či vesmírem“, zcela zaniknout, převtělit se nebo „osvobodit z vězení“ těla.

Každý člověk začínal jako človíček ze spojení spermie s vajíčkem. V tu chvíli lze považovat ten život za vzniklý. Je to také okamžik, kdy nám vzniká povinnost, tento život chránit.

Ani spermie, ani vajíčko však samy o sobě život nezískaly, podle mého názoru byl na úplném začátku života na světě, a to nejenom toho lidského, jakýsi "začáteční impuls". V Bibli se to jmenuje třeba "stvoření" ale jedná se o totéž- nebyla dříve ani slepice, ani vejce- vše se odvozuje od této historické chvíle.

Jakmile ten človíček vznikne, začne sbírat ze svého okolí jiné živé buňky, jako mléko, později potraviny a roste tak organizmus, složený ze živého světa, stále sílí a absorbuje. Každý začátek má však v sobě i konec. Dospělý jedinec odevzdá svůj počáteční impuls svým dětem- tím jeho život pokračuje. Sám však začíná chřadnout, musí se ještě o své děti postarat, potom však se vrací do toho koloběhu života a smrti.

U svých vnoučat pozoruji gesta, která znám ještě od svých prarodičů. Takže cosi jako duše, dědičnost, věčnost, to přežije především v našich dětech- ty jsou nadějí národa.

Jakým způsobem se my, rodičové, vrátíme do koloběhu života, nemůže být tak důležité. Můj tatínek i starší bratr byli obětí nacionálního socialismu a opustili tento svět komínem krematoria. Nevidím proto žádný důvod, je v tom nenásledovat- tam někde kde jsou oni už dlouho, se setkáme.

dobrej rozhovor..ale stejne se mi tam asi nebude chtit

Bezdětným, "trubcům" se jistě umírá špatně, už to pomyšlení, že zanechávají za sebou majetek, který nestačili prohýřit je zlé.

Funebráci maj výhodu, že jim do toho nikdo moc nekecá. Ale musí to bejt dost nápor na psychiku, celej život se pohybovat mezi rakvema, mrtvolama, nedivím se, jestli jich hodně pije..

V boxu na boku stránky je poslední odstavec obsažen i cca v polovině textu (tj. vyskytuje se v boxu 2x)

Opakování matka moudrosti. Já už spoustu věcí z článku zapomněl, ale vím, že budějovické krematorium má dvě pece, každá je dvoukomorová, plně automatizovaná... Třeba se mi to jednou bude hodit, kdybych se náhodou odstěhoval do Budějic

Ale to bude sekáč pánové, ten se nezakecá.

Dovolali jste se do schránky....

dobrej