Globální lidská populace žijící ve městech bobtná rychlým tempem, v roce 2050 by mělo žít uvnitř metropolí až 70 procent obyvatel planety. Nebudou tam ale sami. Přeplněné městské džungle si pro život vybraly i další živočišné druhy, které po staletí věrně následují člověka. Krysy a potkani. I jejich počty teď v důsledku příznivých podmínek strmě narůstají.
Po desetiletí s nimi lidé vedou marný boj, který nyní začínají prohrávat. Čistě teoreticky, v ideálních podmínkách, může z jednoho páru krys vzniknout v průběhu tří let 482 milionů hlodavců. Zbývá jen otázka, kdy se k oněm „ideálním podmínkám pro populační růst“ hlodavců začneme blížit. Odborníci odpovídají, že právě teď.
Města stavěná pro hlodavce
„Bylo by snadné svést to na klimatické změny,“ říká rodentolog Bobby Corrigan. „Ty sice nepochybně v nebývalém nárůstu početnosti krys svou roli hrají, ale problém má více rovin. A jen v té obecné je zapotřebí zdůraznit, že městské prostředí hlodavcům prostě maximálně vyhovuje.“
Města, ať už v Evropě, Asii, nebo ve Spojených státech amerických, představují pro hlodavce prostřený stůl. Potrava, v podobě hromad odpadků, otevřených košů a přístupných kontejnerů, je na každém rohu. Jsou tu velká nestřežená skladiště potravin a surovin k výrobě jídla, překladiště a doky plné nejrůznějších pochutin.
Terén měst je dostatečně členitý, takže krysy a potkani nemají nejmenší problém nalézt bezpečný úkryt pro založení rodiny a vyvedení mladých. Každá metropole disponuje bezpočtem krytých koridorů, které tato zvířata mohou pro své přesuny využívat, aniž by je ohrozil jakýkoliv predátor. „Města jsou z hlediska architektury a inženýringu stavěna lidmi pro lidi, ale hlodavci jich umí využít mnohem lépe,“ dodává Corrigan.
Zima se neblíží
Po léta byla ustavena dynamická rovnováha, možná lehce vychýlená v prospěch krys a potkanů. Jejich přemnožení bránila nejrůznější praktická technická opatření, od pravidelného čištění kanalizací, zvýšení frekvence svozu odpadů po přímou deratizaci. A byla tu hlavně zima, která zpomalovala jejich populační růst.
„Jenže teplé zimy jim nahrávají,“ říká Corrigan, „například podle meteorologické databáze byla zima v roce 2016 jednou z nejteplejších vůbec.“ Výsledkem je, že se krysy úspěšně rozmnožují i v období, kdy to dosud nebylo úplně běžné. „Vyprodukují zhruba jednou, jednou a půlkrát víc mláďat,“ říká Corrigan, „a kratší a teplejší zimy se teď pravděpodobně budou odehrávat častěji.“
Nepřítomnost mrazivé zimy je tak dalším krokem k naplnění ideálních podmínek pro růst hlodavčí populace. „Už dnes si troufnu New York nazvat světovou Pestropolis číslo jedna („pest“ je anglicky škůdce) a problém bude dál citelně gradovat,“ dodává výhružně.
Že je teď hlodavců více, než je obvyklé, zaznamenaly jako první deratizátorské společnosti. Ve Státech proslavená firma pro likvidaci nejrůznějších škůdců Orkin zaznamenává od roku 2013 strmý vzestup obratu. Množí se počet výjezdů do terénu, počet nakladených pastí i celoplošných deratizačních zásahů. Navzdory tomu hlodavců evidentně neubývá. „V celoamerickém průměru se počet setkání s hlodavci v domácnostech zvýšil jen během roku 2015 o 9 procent,“ zmiňuje v tiskové zprávě Orkin.
Například v Bostonu v roce 2015 stopy hlodavců, jako je nakousané jídlo či trus, zaznamenalo ve své domácnosti 25 procent respondentů, 17 procent z nich dokonce nachytalo hlodavce přímo při činu. „Ve městech jako Chicago nebo Filadelfie dnes uvidíte na ulici častěji krysu než holuba,“ dodává Corrigan.
Nebezpeční spolubydlící
„Krysy a potkani jsou do krajnosti nenáročným a vysoce přizpůsobivým druhem,“ říká Michael Parsons, profesor biologie na Univerzitě ve Fordhamu. Upozorňuje, že na jeden den života stačí hlodavcům osmadvacet gramů potravy a vody. A že odpadky jim přitom snášíme přímo pod nos. „Překvapuje mě to. Víte, žádná válka mezi lidmi dosud nedokázala zredukovat o třetinu velikost naší populace. Ale krysy už to jednou dokázaly,“ dodává s odkazem na jednu z hypotéz ohledně původu morové nákazy (viz rámeček).
Krysy a mor? Nejistá souvislostMorová epidemie, která na počátku 14. století postihla Asii a přeskočila i do Evropy, si postupně vyžádala více než 100 milionů lidských životů. Tedy prakticky třetinu obyvatel tehdejší Eurasie. Hlavní příčinou tzv. černé smrti (za kterou později byla označována téměř jakákoliv infekční choroba) byla bakterie Yersinia pestis. Pokud jde ale o to, jak se k nám dostala, je situace poněkud složitější. Šíření choroby totiž vydatně napomohla vojenská tažení Mongolů, zámořský obchod s potenciálně rizikovými zeměmi a celkově špatná úroveň výživy a hygieny v Evropě. Krysy v tom však rozhodně nejsou nevině. To na jejich blechách se bakterie „vozily“, to krysy jim umožnily průnik do lidských domů, sýpek a stájí. Problematické je ale to, že krysy byly v průběhu patnácti let zdecimovány morem též. Jak se tedy rezervoár živých přenašečů obnovoval? Biolog Nils Christian Stenseth z Univerzity v Oslu předpokládá, že „transportní“ úlohu krys v Asii záhy převzali drobní hlodavci, pískomilové. A ti pak předávali infikované blechy domácím zvířatům a lidem mířícím do Evropy. |
Parsons upozorňuje na to, že městští hlodavci přenášejí celou řadu závažných onemocnění, které rozsévají svými slinami, trusem a močí. Prim hraje salmonelóza, leptospiróza, bartonelóza, případně soulská virová horečka a další hantaviry.
Problém s přemnoženými hlodavci se neomezuje jen na znehodnocené potraviny, sníženou hygienu prostředí a nižší kvalitu života obyvatel měst. Krysy a potkani stojí celý svět miliardy. „V roce 1982, kdy byly jejich počty výrazně nižší než nyní, se globálně podíleli na škodách v úhrnu 300 miliard dolarů,“ říká Parsons. „Jen pro srovnání, jiný globální problém, znečištěné ovzduší, dnes přitom způsobuje globálně ztráty v úhrnu 225 miliard dolarů.“
Škody způsobené hlodavci se neodráží jen v hospodářské oblasti, ale také na infrastruktuře. Například v roce 2000 přišli potkani a krysy, hlodající v budovách a pod chodníky amerických měst, daňové poplatníky na 19 miliard dolarů. Tolik peněz totiž bylo zapotřebí na nutné opravy po jejich norování. „Hlodavci také narušující elektrické rozvody, čímž každoročně způsobí řadu požárů v budovách,“ uvádí Parsons.
Nevíme o nich téměř nic
Největší komplikace způsobuje americkým, ale také asijským nebo evropským rodentologům faktická nepřítomnost jakéhokoliv soustředěného výzkumu na hlodavcích. Zásadní otázka, která díky tomu stále čeká na odpověď, je průměrná délka života městských hlodavců.
Z laboratorních pokusů víme, že samice potkana může mít v závislosti na okolních podmínkách pět až patnáct mláďat, a po březosti trvající v průměru 22 dnů je schopna prakticky ihned znovu zabřeznout. Celý cyklus je tak schopna zopakovat třikrát až šestkrát za rok. Její potomci se přitom mohou začít množit už měsíc a půl od svého narození.
„Tušíme, že to bude ovlivňovat celá řada biologických faktorů, ale konkrétní údaje nemáme k dispozici,“ říká rodentolog Matthew Combs, který bádá nad hlodavci v Manhattanu. Žít totiž mohou jeden rok, ale i čtyři. A v městském prostředí jejich život zatím nikdo nezkoumá.
Stejně nejasná představa je i o tom, jak velká je promořenost hlodavčích populací nebezpečnými chorobami. „Je logické, že pokud bude populační hustota krys lokálně větší, zvyšuje se i pravděpodobnost výskytu nemocí přenosných na člověka,“ říká Combs. „Potřebovali bychom prostor pro základní výzkum. Budovu, ve které krysy nebo potkani žijí a kde bychom je mohli sledovat po celou dobu jejich existence. Jenže když má někdo v domě hlodavce, buď o tom pomlčí, nebo to chce hned řešit. S takovým přístupem se nic nového nedozvíme.“
„Vlastně tedy ani pořádně nevíme, kolik jich tam venku je,“ shrnuje na serveru CityLab.com redaktorka Linda Poonová. „Tušíme jen to, že v New Yorku, Washingtonu D. C. a Chicagu je situace pravděpodobně nejhorší. Máme určitou představu o tom, že se za poslední léta krysy velmi rychle přizpůsobily a vyvinuly si resistenci na většinu aplikovaných jedů. Prakticky ale nevíme nic jiného.“
Robert Sullivan, který se ve své knize soustředil na „krysí historii“ amerických měst, říká: „Myslím si, že potkani a krysy jsou druhem, který zrcadlí život lidí ve městech. Pokud města rostou k prosperitě, krysy nevidíte. Když se však městům a lidem přestane dařit, začínají hlodavci vylézat na povrch. Jejich vzestup je signálem našeho pádu.“
