Kurz boulderingu: Vylezte svou první cestu od startu do topu

Máte sedřené prsty a bolí vás svaly, o nichž jste ani netušili, že je máte. Už jste ale pořádně rozlezení a rozcvičení a sníte o tom, že si konečně slezete svůj první boulder od startu až do topu. Přišel váš čas.

Bouldering | foto: Xman.cz

Pokud dáte přednost indooru, uvidíte na stěně spoustu různobarevných chytů, z nichž jste si zatím vybírali jen nahodile. Vězte, že ta změť má svůj systém.

Bouldering jako hra

Bouldering je název pro lezení bez lana, při kterém se na skalkách, balvanech nebo indoorových stěnách překonávají krátké nízké cesty, tzv. bouldery (angl. balvan). Každý takový boulder představuje lezecký "problém", jehož obtížnost se klasifikuje podobně jako v lezení (v současnosti až do 8C).

Při boulderování zapojujete všechny svalové skupiny i svůj mozek. Hrajete si s přírodou, sebou samým i s kamarády, testujete, kam až se dají posunout vaše výkonnostní hranice. Kdy ta hra skončí, rozhodujete vy.

Bouldery, tedy lezecké cesty, jsou většinou označeny podle obtížnosti barvou nebo čísly nebo obojím od startu do konce, do takzvaného topu. Stupnice obtížnosti visí někde na zdi nebo dveřích u vchodu. Pro začátek si najděte, jak jsou označeny ty jednodušší bouldery, příslušné značky pak hledejte u jednotlivých chytů a stupů.

Na jedné stěně zpravidla bývá několik boulderů stejné obtížnosti, takže se nebojte, že byste museli lézt dokola stále tu samou věc. Nakonec však stejně objevíte, že nejzábavnější je vymýšlet si bouldery vlastní.

Když máte nějakou lehčí cestu vytipovanou, prohlédněte si ji, ještě než na ni nastoupíte. A to pořádně, od začátku až do konce. Chyt po chytu a stup po stupu si postupně promyslete všechny pohyby, které vás čekají. Zprvu se budou od reality vaše představy pravděpodobně dost lišit, praxí se ale budete zlepšovat.

Pak se namaglajzujte a jděte na to.

Ze startu do topu

Boulder se považuje za vylezený, pokud do něj nastoupíte s oběma rukama na startovním chytu a s nohama ve stěně na příslušných stupech a vylezete ho bez pádu až k topu, aniž byste jako chyt nebo stup použili jiný než označený. Vynechat některý ale klidně můžete. Topu se vždy musíte dotknout oběma rukama.

Pokud se s nějakým boulderem trápíte a nevíte, jak na něj, pozorujte, jak ho leze někdo jiný, a klidně to od něj okopírujte. Zlobit se určitě nebude. Pozorování zkušených lezců je vůbec tou nejlepší metodou, jak se zdokonalovat. Někomu jsou lezecké pohyby přirozené více, někdo je prostě musí okoukat jinde.

Lezení v kolmých stěnách

Ty nejjednodušší cesty najdete většinou v kolmých nebo mírně položených stěnách. Při boulderování na nich aplikujte všechny základní principy, které znáte z minula. Postupně zjistíte, že každý boulder chce něco trochu odlišného. V každém se dostanete do jiných situací a budete muset zaujmout jinou polohu. Některé z nich mají i svůj vlastní název.

PŘEČTĚTE SI PRVNÍ DÍL SERIÁLU O BOULDERINGU

Jedním z častých postojů je žabák, někdy též nazývaný Egypťan. Používá se, když jsou chyty nízko nad stupy. Abyste mohli takové chyty jednoduše uchopit nataženou rukou, není nic přirozenějšího než právě žabí postoj, kdy jsou nohy roztažené a pokrčené v kolenou a pánev přitisknutá ke stěně. Na první pohled to nevypadá příliš pohledně, ale funguje to.

Při lezení odpočívejte

Při lezení je důležité umět i odpočívat. Jako první vám většinou začnou vypovídat ruce. Pokud jste uprostřed boulderu, už se dlouho neudržíte, ale nechce se vám dolů, stačí zaujmout rovnovážnou polohu pomocí rozporu nohou. Stoj na roztažených nohou vám uvolní ruce, budete si je moci jednu po druhé vyklepat a lézt zase dál.

Co se týče rukou, brzy také zjistíte, že občas někde chybí chyt. Jenže on tam ve skutečnosti nechybí. Jde jen o to, přijít na to, jak ten, který zrovna držíte, využít na co nejdelší úsek. K tomu pomáhá mimo jiné tzv. protlačení se na chytu. Stačí se vzepřít, opřít se o chyt dlaní a na ní se pak zase vzepřít. A vše ještě můžete zakončit tím, že si pod dlaň položíte nohu a zvednete se. Rázem budete mít ten další, před tím pořádně vzdálený chyt na dosah.

Bezpečnost na boulderovce

Když začnete dávat ty lehčí bouldery, ocitnete se mnohdy poměrně vysoko. Ve chvíli, kdy držíte top, máte dvě možnosti. Slézt, nebo skočit. Ač se to nezdá, právě slézání dolů může být někdy složitější než lezení vzhůru, takže i to je dobrý trénink. Pokud se rozhodnete skočit, koukněte se vždy, kam dopadnete.

Kromě toho dávejte neustále pozor, abyste nikoho neohrožovali, a to ani sami sebe. Při zaujetí nějakým novým problémkem se vám může stát, že se budete soustředit jen na sebe a přestanete dávat pozor na druhé. Přestože je boulderování poměrně bezpečný sport, při němž se padá do matrací, můžete se vlastní hloupostí zranit i při něm. Vždy je proto potřeba dodržovat určitá základní bezpečnostní pravidla:

Nikdy nelezte pod jiného lezce
I ten největší borec se může nečekaně utrhnout a máte ho na hlavě. Ve většině případů je lezec nad vámi otočený zády, takže o vás ani neví. Pozor proto dáváte hlavně vy dole. Pokud na to někdy zapomenete, pravděpodobně vás brzy někdo přátelsky upozorní, nebo na vás spadne. Na boulderovce je normální dávat pozor jeden na druhého. Uvidíte, že po pár návštěvách budete nováčkům vysvětlovat toto pravidlo i vy.

Padejte na matraci
Trefit se mimo matraci je v indooru většinou těžké. Leží totiž skoro všude. Někde na kraji stěny však mohou být jen tenké matrace nebo žádné. Je dobré o tom vědět a svůj případný pád mít vždy předem promyšlený a řízený. Pokud půjdete lézt ven, budete si muset svou matraci, tzv. bouldermatku, přinést s sebou a předem rozhodnout, kam ji položit.

Jistěte se navzájem
Čím víc budete lézt, tím těžší cesty vás čekají a tím víc budete nečekaně padat. Poproste kamaráda, ať vás s nataženýma rukama jistí tam, kde hrozí, že spadnete mimo matraci nebo do něčeho narazíte. Nejde o to, aby vás jistič chytil, má váš pád pouze usměrnit tak, abyste si neublížili.