Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kvůli krtečkovi jsem nutil svoje dcerky plakat, vzpomíná Zdeněk Miler

aktualizováno 
Kdysi si prý přál, aby našel nástupce, který by vdechoval krtečkovi život v nových příbězích. Pak ale zjistil, že to není možné. "Nechci, aby to znělo příliš sebevědomě, ale myslím, že krteček je spojen jen se mnou. Od jiného autora by byl docela jinou postavičkou," říká Zdeněk Miler.

Původně měl krteček i tři fousky, nakonec se ale musel obejít bez nich. "Z profilu mu neslušely," vysvětluje Zdeněk Miler. | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Poprvé se krtek objevil ve filmu v roce 1957. Tehdy jej Zdeněk Miler nechal vyrábět kalhotky, o osm let později ho však posadil rovnou do rakety. Letos vzlétl krteček do vesmíru skutečně, jako maskot amerického raketoplánu Endeavour. "Rád bych se setkal s kosmonautem Andrew Feustelem, který krtka do vesmíru vzal," říká Zdeněk Miler.

Jak jste přijal zprávu, že se váš krteček dostane skutečně do vesmíru?
Moc mě to potěšilo, nedá se to popsat. Byl to ten největší dárek k mým devadesátým narozeninám. Teď už zná krtečka celý svět.

Sledoval jste celé jeho putování s americkou posádkou?
Ano, byl jsem tím fascinovaný. Krtečka jsem sledoval na všech možných záběrech z vesmírné lodi. Evokoval mi spoustu vzpomínek.

Krtka jsem potkal při cestě domů

Vzpomínejme teď společně. Jak se vlastně krtek "narodil"?
Nebylo to vůbec jednoduché. Chtěl jsem vytvořit hrdinu, který bude dětem blízký, bude mít podobné vlastnosti jako oni, bude jejich kamarádem a taky je něco naučí.

Malíř a autor Krtečka Zdeněk Miler

Mělo to být zvířátko?
Ano, ale nemohl jsem přijít na to které. Jednou jsem se, celý zoufalý, vypravil do lesa, třeba si vyčistím hlavu a na něco přijdu, říkal jsem si. Jenže zase nic. Vzdal jsem to a vydal se zpátky domů… a cestou jsem zničehonic zakopl a upadl. Podíval jsem se pod nohy a tam krtina. Najednou jsem to věděl. Mým hrdinou bude krtek.

Nápad tedy byl, jak ale vznikala krtkova podoba?
Ani to nebylo jednoduché. Krtek nevidí, a to si můj hrdina nemohl dovolit. Oči přece promlouvají k ostatním, pomáhají vyjádřit emoce, pohnutky. Krtek tedy dostal krásné, výrazné, zvídavé oči. V prvních nákresech měl i tři fousky, ty jsem ale postupně vypustil, nevypadaly příliš dobře třeba z profilu. Nakreslil jsem mu i červený čumáček a říkal si, že se mi zoologové budou smát, protože tak krtek vůbec nevypadá. Víte ale, že jsem v jedné encyklopedii našel obrázek krtka s růžovým nosem?

Ví se, že krtečkovi daly hlas vaše malé dcery. Jak jste na to přišel?
Mělo to vlastně pragmatické důvody. Bylo jasné, že příběhy s krtečkem budou cestovat i do jiných zemí. Umíte si představit tu námahu, měl-li by se namlouvat do několika jazyků? Proto jsem zvolil nejjednodušší variantu, bude používat jen citoslovce. Jedné mé dcerce byly tehdy zhruba tři roky, druhé asi pět. Vzal jsem je do studia, říkal jim, ať se smějí, křičí, radují či pláčou, a celé hodiny jsem je nahrával.

Nebyl se "zakázkovým" pláčem problém?
To víte, že ano. Žádný z pokusů nebyl dost autentický. Jenže já potřeboval krtečka, který bude občas nešťastný.

Jak jste si jeho pláč opatřil?
Dodnes z toho mám trochu výčitky svědomí. Nechal jsem totiž jet záznam a svým holčičkám jsem hrozně nadával. Ony na to nebyly vůbec zvyklé, vždycky jsme měli a máme krásný vztah. A jak z toho byly překvapené, začaly plakat. Usedavě, nešťastně, opravdově. Až uslyšíte usedavý pláč kresleného krtka, vězte, že to jsou mé opravdově nešťastné dvě dcery.

Malíř a autor Krtečka Zdeněk Miler

Máte s krtečkem něco společného vy, kromě toho, že jste jeho otcem?
Přemýšlel jsem, jak by krtek prožíval radosti i starosti, chtěl jsem, aby to bylo co nejuvěřitelnější, nejautentičtější. A najednou jsem zjistil, že ten krtek jsem vlastně já. Musím přiznat, že máme společné asi úplně všechno. Zvědavost, touhu pustit se občas do mírných nebezpečí a taky potřebu být s lidmi, které máme rádi. Proto jsem taky nechtěl, aby byl krtek sám, proto jsem mu nakreslil kamarády, myšku, ježka nebo čápa.

Nikdo jiný by krtečka kreslit nemohl

Říká se, že děti jsou velmi pravdivé publikum. Je to tak?
Ano, děti nemůžete balamutit, poznají to. Tím šťastnější jsem, že krtka milují celé generace dětí. Sem do Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši mi chodí dopisy a obrázky od dětí z mateřských školek, které krtka znají a jeho příběhy hltají. Moc rád se jimi probírám. Někdy si říkám, že je třeba mezi nimi někdo, kdo bude jednou taky výtvarník a přinese nového hrdinu a inspiraci pro další generace těch nejmenších.

Neměl jste chuť vychovat si nástupce, který by v příbězích krtka pokračoval?
Přál jsem si to. Trochu jsem snil o tom, že by po mně převzala krtečka moje dcera, která je výbornou výtvarnicí. Úplně jsem viděl, jak jí svoje bohatství předám a budu pozorovat, kam se můj hrdina ve svých příbězích podívá. Nakonec mi to ale všechno došlo. To zkrátka nejde, aby krtka kreslil dál někdo jiný.

Zdeněk Miler

Narodil se v roce 1921 v Kladně. Po válce nastoupil ve studiu Bratři v triku Jiřího Trnky, jemuž dal logo – tři kudrnaté kluky v námořnických trikách. Kromě tvorby animovaných filmů též ilustroval knihy pro děti, celkem jich má na kontě přes čtyřicet.

Jeho slavná chvíle na poli animovaného filmu přišla v roce 1954, když dostal zakázku na film o výrobě plátěné košile. Právě pro něj vymyslel postavu krtečka, která se nakonec objevila ve více než padesáti filmech a která došla celosvětového renomé. Mimo série s krtečkem má Zdeněk Miler na kontě též animované filmy se štěňátkem a cvrčkem.

V současné době je na léčení v Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši. "Na pokoji mám krtečka jako plyšáka, okolo sebe obrázky s ním a jeho kamarády, které jsem mu namaloval. Největší legrace je, že na krtkovi vyrostla většina sestřiček a lékařů, kteří se tady o mě starají," usmívá se.

(podle csfd.cz)

Byl by to docela jiný krtek, tak to myslíte?
Právě tak, každý z nás má svůj rukopis, svůj pohled na svět. Krtek mé dcery by byl zase unikát, její unikát. Můj krtek tak zůstane tím, kým je, a bude jen v těch příbězích, které jsou na světě. Krásným důkazem toho, že to zkrátka nezlomíte, je třeba i Josef Lada. Chtěl, aby v jeho díle pokračovala jeho dcera, což se taky stalo. Ladovská poetika však byla rázem tatam. A to bych nechtěl.

Krtek se vrátil zpátky na zem. Stane se součástí vzdělávacího programu pro děti. Bude jim vyprávět o záhadách i novinkách z vesmíru. Co byste popřál jemu a co sám sobě?
Jemu, aby dobře pracoval, má před sebou ještě hodně úkolů. A taky aby ho děti měly rády stejně jako dosud. A sobě? Určitě zdraví. A také abych měl tady na Pleši kolem sebe pořád lékaře a sestřičky, kteří se o mě tak skvěle starají. Kdybych však měl být neskromný, rád bych se setkal s Andrew Feustelem, kosmonautem, který vzal mého krtka do kosmu. To by se mně splnil velký sen.

Je lepší Krteček, nebo Teletubbies?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 13. července 2011. Anketa je uzavřena.

Krteček 2723
Teletubbies 69
Autoři:


Nejčtenější

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Další z rubriky

Jsem jako bulteriér, říká životní vícebojař na vozíčku

Tomáš Helísek žije naplno.

Děti se ho často ptají, zda může pít pivo, když jezdí na vozíku. Zvládá však i podstatnější věci, žije život jako jiní....

Duny na Dakaru jsou naživo mohutnější, říká čtenář iDNES.cz

Tomáš Veselý si na Dakaru splnil velký sen.

Vyhrál výlet na rallye Dakar, strávil týden v Peru, vyzkoušel si jízdu v dunách, navštívil jezdecký bivak. „Zvuk...

Skákal jsem i ze skály, zachránila mě až horská služba, říká parkourista

Taras „Tary“ Povoroznyk je nadšeným propagátorem parkouru. Napsal knihu, dělá...

Skáče ze zdi na zeď i z domu na dům. Dělá parkour. „V mládí jsem riskoval víc,“ přiznává Taras Povoroznyk. „Tary“ je...

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.

Najdete na iDNES.cz