Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kvůli krtečkovi jsem nutil svoje dcerky plakat, vzpomíná Zdeněk Miler

aktualizováno 
Kdysi si prý přál, aby našel nástupce, který by vdechoval krtečkovi život v nových příbězích. Pak ale zjistil, že to není možné. "Nechci, aby to znělo příliš sebevědomě, ale myslím, že krteček je spojen jen se mnou. Od jiného autora by byl docela jinou postavičkou," říká Zdeněk Miler.

Původně měl krteček i tři fousky, nakonec se ale musel obejít bez nich. "Z profilu mu neslušely," vysvětluje Zdeněk Miler. | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Poprvé se krtek objevil ve filmu v roce 1957. Tehdy jej Zdeněk Miler nechal vyrábět kalhotky, o osm let později ho však posadil rovnou do rakety. Letos vzlétl krteček do vesmíru skutečně, jako maskot amerického raketoplánu Endeavour. "Rád bych se setkal s kosmonautem Andrew Feustelem, který krtka do vesmíru vzal," říká Zdeněk Miler.

Jak jste přijal zprávu, že se váš krteček dostane skutečně do vesmíru?
Moc mě to potěšilo, nedá se to popsat. Byl to ten největší dárek k mým devadesátým narozeninám. Teď už zná krtečka celý svět.

Sledoval jste celé jeho putování s americkou posádkou?
Ano, byl jsem tím fascinovaný. Krtečka jsem sledoval na všech možných záběrech z vesmírné lodi. Evokoval mi spoustu vzpomínek.

Krtka jsem potkal při cestě domů

Vzpomínejme teď společně. Jak se vlastně krtek "narodil"?
Nebylo to vůbec jednoduché. Chtěl jsem vytvořit hrdinu, který bude dětem blízký, bude mít podobné vlastnosti jako oni, bude jejich kamarádem a taky je něco naučí.

Malíř a autor Krtečka Zdeněk Miler

Mělo to být zvířátko?
Ano, ale nemohl jsem přijít na to které. Jednou jsem se, celý zoufalý, vypravil do lesa, třeba si vyčistím hlavu a na něco přijdu, říkal jsem si. Jenže zase nic. Vzdal jsem to a vydal se zpátky domů… a cestou jsem zničehonic zakopl a upadl. Podíval jsem se pod nohy a tam krtina. Najednou jsem to věděl. Mým hrdinou bude krtek.

Nápad tedy byl, jak ale vznikala krtkova podoba?
Ani to nebylo jednoduché. Krtek nevidí, a to si můj hrdina nemohl dovolit. Oči přece promlouvají k ostatním, pomáhají vyjádřit emoce, pohnutky. Krtek tedy dostal krásné, výrazné, zvídavé oči. V prvních nákresech měl i tři fousky, ty jsem ale postupně vypustil, nevypadaly příliš dobře třeba z profilu. Nakreslil jsem mu i červený čumáček a říkal si, že se mi zoologové budou smát, protože tak krtek vůbec nevypadá. Víte ale, že jsem v jedné encyklopedii našel obrázek krtka s růžovým nosem?

Ví se, že krtečkovi daly hlas vaše malé dcery. Jak jste na to přišel?
Mělo to vlastně pragmatické důvody. Bylo jasné, že příběhy s krtečkem budou cestovat i do jiných zemí. Umíte si představit tu námahu, měl-li by se namlouvat do několika jazyků? Proto jsem zvolil nejjednodušší variantu, bude používat jen citoslovce. Jedné mé dcerce byly tehdy zhruba tři roky, druhé asi pět. Vzal jsem je do studia, říkal jim, ať se smějí, křičí, radují či pláčou, a celé hodiny jsem je nahrával.

Nebyl se "zakázkovým" pláčem problém?
To víte, že ano. Žádný z pokusů nebyl dost autentický. Jenže já potřeboval krtečka, který bude občas nešťastný.

Jak jste si jeho pláč opatřil?
Dodnes z toho mám trochu výčitky svědomí. Nechal jsem totiž jet záznam a svým holčičkám jsem hrozně nadával. Ony na to nebyly vůbec zvyklé, vždycky jsme měli a máme krásný vztah. A jak z toho byly překvapené, začaly plakat. Usedavě, nešťastně, opravdově. Až uslyšíte usedavý pláč kresleného krtka, vězte, že to jsou mé opravdově nešťastné dvě dcery.

Malíř a autor Krtečka Zdeněk Miler

Máte s krtečkem něco společného vy, kromě toho, že jste jeho otcem?
Přemýšlel jsem, jak by krtek prožíval radosti i starosti, chtěl jsem, aby to bylo co nejuvěřitelnější, nejautentičtější. A najednou jsem zjistil, že ten krtek jsem vlastně já. Musím přiznat, že máme společné asi úplně všechno. Zvědavost, touhu pustit se občas do mírných nebezpečí a taky potřebu být s lidmi, které máme rádi. Proto jsem taky nechtěl, aby byl krtek sám, proto jsem mu nakreslil kamarády, myšku, ježka nebo čápa.

Nikdo jiný by krtečka kreslit nemohl

Říká se, že děti jsou velmi pravdivé publikum. Je to tak?
Ano, děti nemůžete balamutit, poznají to. Tím šťastnější jsem, že krtka milují celé generace dětí. Sem do Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši mi chodí dopisy a obrázky od dětí z mateřských školek, které krtka znají a jeho příběhy hltají. Moc rád se jimi probírám. Někdy si říkám, že je třeba mezi nimi někdo, kdo bude jednou taky výtvarník a přinese nového hrdinu a inspiraci pro další generace těch nejmenších.

Neměl jste chuť vychovat si nástupce, který by v příbězích krtka pokračoval?
Přál jsem si to. Trochu jsem snil o tom, že by po mně převzala krtečka moje dcera, která je výbornou výtvarnicí. Úplně jsem viděl, jak jí svoje bohatství předám a budu pozorovat, kam se můj hrdina ve svých příbězích podívá. Nakonec mi to ale všechno došlo. To zkrátka nejde, aby krtka kreslil dál někdo jiný.

Zdeněk Miler

Narodil se v roce 1921 v Kladně. Po válce nastoupil ve studiu Bratři v triku Jiřího Trnky, jemuž dal logo – tři kudrnaté kluky v námořnických trikách. Kromě tvorby animovaných filmů též ilustroval knihy pro děti, celkem jich má na kontě přes čtyřicet.

Jeho slavná chvíle na poli animovaného filmu přišla v roce 1954, když dostal zakázku na film o výrobě plátěné košile. Právě pro něj vymyslel postavu krtečka, která se nakonec objevila ve více než padesáti filmech a která došla celosvětového renomé. Mimo série s krtečkem má Zdeněk Miler na kontě též animované filmy se štěňátkem a cvrčkem.

V současné době je na léčení v Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši. "Na pokoji mám krtečka jako plyšáka, okolo sebe obrázky s ním a jeho kamarády, které jsem mu namaloval. Největší legrace je, že na krtkovi vyrostla většina sestřiček a lékařů, kteří se tady o mě starají," usmívá se.

(podle csfd.cz)

Byl by to docela jiný krtek, tak to myslíte?
Právě tak, každý z nás má svůj rukopis, svůj pohled na svět. Krtek mé dcery by byl zase unikát, její unikát. Můj krtek tak zůstane tím, kým je, a bude jen v těch příbězích, které jsou na světě. Krásným důkazem toho, že to zkrátka nezlomíte, je třeba i Josef Lada. Chtěl, aby v jeho díle pokračovala jeho dcera, což se taky stalo. Ladovská poetika však byla rázem tatam. A to bych nechtěl.

Krtek se vrátil zpátky na zem. Stane se součástí vzdělávacího programu pro děti. Bude jim vyprávět o záhadách i novinkách z vesmíru. Co byste popřál jemu a co sám sobě?
Jemu, aby dobře pracoval, má před sebou ještě hodně úkolů. A taky aby ho děti měly rády stejně jako dosud. A sobě? Určitě zdraví. A také abych měl tady na Pleši kolem sebe pořád lékaře a sestřičky, kteří se o mě tak skvěle starají. Kdybych však měl být neskromný, rád bych se setkal s Andrew Feustelem, kosmonautem, který vzal mého krtka do kosmu. To by se mně splnil velký sen.

Je lepší Krteček, nebo Teletubbies?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 13. července 2011. Anketa je uzavřena.

Krteček 2723
Teletubbies 69
Autoři:



Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...



Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

VIDEO: Park plný penisů. Korejská atrakce oslavuje sexualitu a plodnost

V parku Haesindang jsou penisy mnohých barev i velikostí. O samotě, nebo ve...

Padesát soch ve tvaru penisu je unikátem. Mají podobu totemů, laviček, lamp, zvonů, v některých jsou vyřezaná znamení...

Další z rubriky

Čeští lékaři válcují ve fotbale svět. Máme systém, říká jejich stoper

Zástupcem kapitána českého týmu je gynekolog Josef Bolen. Bez lékařského titulu...

Čeští lékaři bodují na zeleném hřišti. Ze světového fotbalového šampionátu doktorů si letos odnesli další vítězství. Po...

Svou whisky si najde každý. Musí se k ní ale propít, říká expert

Whisky není jen pro snoby a boháče, snaží se bourat mýtus Václav Rout.

Pít whisky na večírku s přáteli je jako pustit si hudbu kvůli kulise. Ovšem degustovat ji je jako návštěva koncertu,...

Pozéři nakonec pláčou bolestí, říkají výrobci chilli omáček

„Náš cíl je hledat a nabízet nové chutě, extrémní pálivost je jen jednou z...

Své pálivé omáčky s papričkami testují sami na sobě, pokusy však dělají i s kamarády. A daří se jim. Jejich chilli...

Najdete na iDNES.cz