A to je ta nejkratší věta, kterou se můžete celosvětově nejrychleji odrovnat (tedy pokud za svět bereme Západ). Von Trier ji řekl před kamerami…
Tady vidíte, co znamená slovo kontext. Von Trier tuhle větu opravdu řekl, ovšem napsané to vypadá jinak, než jak to zaznělo. Dobře je to vidět na youtube.com. Režisér tím chtěl říct něco jiného, než že je nácek provádějící hnědý coming-out. Poté, co blábolil na tiskové konferenci v Cannes (prohlásil, že rozumí Hitlerovi a že s ním trochu sympatizuje a že má plné zuby Izraele), si zřejmě uvědomil, jak strašlivě přešlápl a že se mu to opravdu nevyplatí, a tak rezignovaně a ironicky řekl: "Ano, jsem nácek."
Znělo to jako by řekl: "Naběhl jsem si."
Kdo byl můj tatínek?
Tahle věta však říká o von Trierovi něco jiného: potvrzuje jeho přezdívku Mr. Cynic. Cynismus čiší z jeho filmů a cynické jsou i jeho výroky a žerty.
Možná za to může jediný okamžik v roce 1989. Od té doby sám sebe charakterizuje jako "výsledek genetického pokusu své matky".
V zásadě se bojím úplně všeho kromě filmování, říká Lars von Trier. Tím vzpurněji však kolem sebe kope.
Ta tehdy ležela na smrtelné posteli a považovala za nutné mu sdělit pravdu o jeho původu. V té době byl von Trier už docela známým filmařem a bylo jasné, že má talent. Matka mu prozradila, že jeho otec Ulf Trier ve skutečnosti jeho otcem nebyl.
Byl to hodný člověk, spolehlivý, ale neuměl se v životě rvát, byl pasivní, neměl lokty a žádný talent ani cíl. A tak si paní Trierová vybrala za muže, který jí udělá dítě, svého šéfa Fritze Hartmanna. Byl to sice už čtyřicátník, ale pocházel z rodiny, v níž se rodila celá pokolení klasických hudebníků, a tak si paní Trierová myslela, že by mohl předat dítěti umělecké geny.
Kupodivu to vyšlo.
Chladná rodina, emoce našel až ve filmu
Rodina žila normálním konzumním životem, asi tak, jak mohli žít v 60. a 70. letech dánští komunisté a nudisté. Jak jednou řekl von Trier, doma "nebylo místo pro city, náboženství nebo radost". Rodiče navíc dávali dětem absolutní volnost, takovou, že jim to až vadilo, protože se v chladné a nevšímavé domácnosti cítily samy. Malý Lars našel ve filmech, které viděl v kině a televizi, únik do světa venku, v němž se mohl něco naučit o emocích, o nichž se doma nemluvilo. V jedenácti dostal kameru a začal točit první pokusy.
Po maturitě studoval kinematografii a ukázalo se, že sperma pana ředitele Hartmanna zřejmě skutečně obsahovalo jisté genetické poselství. Už jako student vyhrával každoročně soutěž o nejlepší školní film a vítězil i na mezinárodních festivalech.
Trierova firma Zentropa produkovala několik pornofilmů. Kvůli tlaku obchodních partnerů od nich nakonec ustoupila, i tak ale položila základy kvalitnímu pornu pro ženy, na nichž začaly stavět režisérky jako Anna Spanová či Erika Lustová.
V té době se, trochu z recese, přejmenoval. Jméno vlastně vymysleli kolegové. Dělali si z něj legraci, že to původní zní příliš obyčejně (Lars Trier zní v Dánsku skoro jako u nás Jan Novák), a tak mu začali k příjmení z žertu přidávat německý šlechtický predikát von, aby byl zajímavější.
Vycházející režisérská hvězda začala nové jméno používat. I proto, že působilo lehce ironicky (představte si u nás Jana z Nováků). Taky to ale měla být pocta jeho velkým vzorům, německým předválečným filmařům Erichu von Stroheimovi a Josefu von Sternbergovi.
Uznávaný režisér a hajzlík
Jak šel čas, z Larse von Triera se stával uznávaný režisér. A taky přicházely pocty. Ale on si je často nemohl vyzvednout. Bojí se létání a ještě nikdy do letadla nesedl. Je to však jen jedna z jeho fobií. Kromě jiného trpí chorobným strachem z pavouků.
Bylo by zajímavé vědět, jestli jeho fobie nezačaly právě v roce 1989, kdy mu matka svěřila ono velké tajemství. Zřejmě to byl pro něj šok, protože se od té doby změnil i jeho filmový jazyk. Je prostý, bez triků, ale mnohem cyničtější. Věci nepomohlo ani to, když se pokusil sejít se svým biologickým otcem, ale ten s ním nechtěl nic mít.
Z von Triera se stal občas až nesnesitelný hajzlík. Režiséra Romana Polanského, který fyzicky moc vysoko nevyrostl, označil za trpaslíka. Sám o sobě klidně hovoří jako o největším režisérovi světa, ale taky jako o "onanistovi stříbrného plátna".
Je to také provokatér a člověk, který ví, jak si udělat reklamu. Mohl by tohle být důvod k jeho řečem o Hitlerovi?
Fascinace Hitlerem
Není sám, kdo v něčem podobném lítá. Nedávno slavný módní návrhář John Galliano, dostatečně společensky upravený, častoval jeden pár v pařížském baru protižidovskými urážkami a vychvaloval Hitlera. Na videonahrávce, která se potom objevila, říká: "Zbožňuju Hitlera… Lidi jako vy by byli mrtví. Vaše matky, vaši otcové by, kurva, šli všichni do plynu."
Před pár lety nechal promluvit temnější stránky své duše i herec Mel Gibson. Když ho opilého zatýkal kalifornský policista, řekl mu: "Židi jsou odpovědní za všechny války světa." Zřejmě to zaujalo i režiséra Olivera Stonea, který označil Hitlera za obětního beránka a dodal, že "Hitler byl sice Frankenstein, ale i on měl svého doktora Frankensteina", čímž myslel průmyslníky, kteří financovali jeho vzestup k moci.
Cítím se, jako by se mnou manipulovala, komentoval Trier matčinu metodu, jak mu dopřát umělecké geny. "Kdybych věděl, že má matka takovýhle plán, stal bych se někým jiným. Ukázal bych jí. Ta coura!"
Podobného vzývání nacismu, ať už vážně, či jen jako hloupé gesto, bylo víc. Dokonce britský princ Harry byl vyfocen, jak v opilosti hajluje. Čím to?
Hitler má zřejmě jako největší netvor lidských dějin magickou přitažlivost podobně, jako lidi přitahuje násilí nebo krysy. A to přesto, že je už víc než 65 let po válce. Je to fenomén, který by měli vysvětlit psychologové a sociologové: stačí se podívat do knihkupectví. Například v Británii spočítali, že tam každý rok vychází víc a víc knih o nacismu a třetí říši. Zdá se, že temné kouzlo děsivého zla nacismu pořád působí.
Jak to bylo?
Lars von TrierNarodil se v roce 1956 v Kodani. Proslavil se trilogií Evropa, kterou tvoří drama Prvek zločinu z roku 1984, temná sci-fi Epidemic (1987) a Evropa (1991). Jeho další ceněná trilogie Golden Heart zahrnuje snímek Prolomit vlny s Emily Watkinsovou z roku 1996, Idioti (1998) a Tanec v temnotách (2000). V polovině devadesátých let natočil seriály Království I. a Království II, před dvěma lety šokoval snímkem Antikrist. Letos byl v Cannes s Melancholií s americkou herečkou Kirsten Dunstovou, která si za svou roli odvezla z festivalu cenu. |
Teď do něj naboural von Trier. Narazil ale také na svou minulost. Jeho šíleným výrokům totiž na tiskovce předcházela otázka po jeho německých kořenech.
A on začal plácat o tom, že když si myslel, že jeho otcem je Žid, cítil se jako Žid. Teď by se ale měl cítit jako Němec – a pak začal hovořit o tom, že má v koutku duše pochopení pro Hitlera, čímž chtěl naznačit, že takhle to cítí typický Němec.
Bylo vidět, jak žvaní a jak je okouzlen tím, jak je vtipný. Nezdálo se, že by to všechno myslel vážně. Americká Antidefamation League to nazvala přesně: byl to hloupý vtip, který je hnusný vůči Hitlerovým obětem.
To je vlastně horší než ty samotné hloupé řeči. Zdá se, že von Trierovi to došlo, protože kudy teď chodí, tudy vykládá, že to tak opravdu nemyslel.
