Pochází z jeskyně Marsoulas poblíž Toulouse a z časů, kdy v oblasti žili magdalénští lovci sobů a jelenů, což bylo konci poslední doby ledové. Prostory objevili archeologové v roce 1931, byli fascinováni barevnými malbami znázorňujícími bizony, koně a lidské postavy.
Na těžké lastuře bylo pozoruhodné, jak poznamenává list The New York Times, že se do jeskyně musela dostat z pobřeží Atlantského oceánu, urazila tedy zhruba 240 kilometrů. Přesto ležela stranou pozornosti, mělo se za to, že sloužila jako pouhá nádoba na pití. Nepříliš zajímavá. Po osmdesát let na ni v muzeu padal prach. Až poté se jí začali vědci zabývat. A zjistili, že vykazuje známky „opravdu složitého technického opracování“.
Mohutný zvuk
Vrcholek jednatřicet centimetrů dlouhé mušle, patřila mořskému plži Tritonce římské, čísi ruka vědomě odstranila. Tím vytvořila kulatý otvor, jímž se prostrčila úzká hůlka, aby ve vnitřní struktuře mušle vyvrtala dírku, v průměru má trochu víc než centimetr. Kromě toho pradávný milovník hudby upravil i další část lastury. Odstranil z ní šestici závitů, aby hudebník mohl vložit do mušle ruku a modulovat tak tóny, líčí server BBC.
Všechny úpravy byly podle studie, která vyšla v magazínu Science Advances, bezpochyby záměrné. Cílem bylo vytvořit hudební dechový nástroj. Do odhaleného vrcholku lastury se podle vědců nasazoval náustek, nejspíš v podobě duté ptačí kosti, který hru usnadňoval.
Vědci však nezůstali jen u trojrozměrného modelu, skenování lastury a prohlídky jejích útrob s pomocí miniaturní kamery. Požádali hudebníka Jeana-Michela Courta z toulouské univerzity, aby nástroji vdechl život.
„Hudebník vibroval rty,“ popisoval Court s tím, že vibrace poté vstupovaly do těla lastury, kde rozkmitávaly vzduch, aby se navíc přidaly i vibrace vyvolané tvarem mušle. Podle toho, jak pradávný umělec rty špulil, volil specifické frekvence vibrací a měnil tóny. Z nástroje vyluzoval tři odlišné tóny na frekvenci 256, 265 a 285 Hz. To podle vědců nejvíc odpovídá tónům C, C s křížkem a D.
Hudebník přiznával, že hra na lasturu není nejsnazší. „Abych zvuk udržel, potřeboval jsem spoustu vzduchu,“ líčil. Intenzita zvuku však byla podle vědců fascinující. „Na vzdálenost jednoho metru jsme naměřili sto decibelů, cituje BBC Philippa Waltera z Sorbony.
Venuše z období paleolitu odkazovaly na změnu klimatu. Symbolizovaly přežití Jsou jedním z nejstarších uměleckých vyjádření. Figurky venuší z období paleolitu byly považovány za tehdejší symbol sexuality, krásy. Podle aktuální studie však zpodobňovaly přežití. Vznikaly v době a v místech klimatických změn, ledovců a nedostatku potravy. Součástí studie byla i Věstonická venuše. |
Court podle serveru Inverse potvrdil, že odstraněný vrcholek lastury dělal místo náustku. Bez něj hrozí umělci poranění rtů. Podle serveru CNN je lastura nejstarším dechovým nástrojem svého druhu na světě. Známe píšťalky z kostí staré 35 tisíc let, ovšem žádný hudební nástroj z lastury tak starý jako tato magdalénská mušle archeologové neznají. Stáří lastury vědci podle serveru Inverse nebyli schopni určit přesně, odhadují však, že vznikla před 17 500 až 18 tisíci lety.
Jako soundtrack k malbám
Dokladem vztahu našich starodávných předků k umění je i sama jeskyně na úpatí Francouzských Pyrenejí, v níž se mušle našla. Starodávní malíři její stěny zdobili za použití hematitu obrazy, ztvárňovali lidi i bizony a koně, rovněž však pestré geometrické obrazce. Některé kresby jsou miniaturní, největší mají kolem dvou metrů.
Zkrášlená je i sama lastura, a její design odpovídá stylu nástěnných maleb. „Svým způsobem je to jako poslouchat ’soundtrack’, který je doprovodem maleb na stěnách,“ píší archeolog Gilles Tosello a odbornice na prehistorické umění Carole Fritzová, kteří studii vedli. Podle nich je to první doklad symbolického spojení mezi krášlením jeskyně a hudebním nástrojem. Ryze a pouze pro hudbu však lastura nemusela být používána. „Mohla sloužit i jako komunikační nástroj,“ uvedl Tosello pro CNN. A dodal, že mohla hrát roli i při jeskynních rituálech.
Kromě toho však je též symbolem propojení s oceánem. Víme, že pyrenejské komunity byly v interakci s obdobnými společenstvími v Kantábrii, na severu Španělska u Biskajského zálivu. Nález lastury ono propojení potvrzuje, zdůrazňuje BBC. Podle Tesella může být důkazem dokonce toho, že oba regiony mohli obývat titíž lidé, kteří jako nomádští lovci pobyty u Atlantského oceánu a v Pyrenejích střídali. Pokud by zůstali příliš dlouho na jednom místě, mohli by všechnu zvěř vylovit.
V budoucnu vědci plánují vytvořit přesnou a funkční kopii, prozkoumat vyvrtanou díru a ověřit, jak daleko byl slyšet zvuk nástroje. A mezi jejich vize patří koncert, při němž by lastura rozezněla jeskyni, v níž na ni naši předci hráli.
