Nedá mi to, musím si sednout a něco k tomu říci.

V posledním cca týdnu jsem narazil na dva rozhovory s panem profesorem. Minulý týden mi spolužák poslal avízo, že právě běží živý rozhovor na Radiožurnálu - pan prrofesor byl hostem své studentky Lucie Výborné, a teď čtu rozhovor pana profesora s další studentkou - Danou Emmingerovou. Oba rozhovory prakticky totožné. Tak trošku mi to připomíná souboj o favoritku harému. Jedna něco udělá, druhá musí taky.

Pan profesor Hoznauer byl vynikající učitel a předpokládám, že je to stále skvělý člověk. Nemůžu říct, že bych ho měl rád. To byl jinej pocit, nebo vztah, nebo jak nazvat to, co jsem k němu cítil. Když přišel do hodiny ve svém typickém předklonu, s nějakou složkou pod paží, lokty pošité koženkovými nášivkami, aby si neošoupal sako nebo svetr, člověk měl pocit, jako kdyby přišel Ježíš zkříženej s kamarádem ze školky. Byla to směs úcty, respektu a takového zvláštního uvolnění a pocitu bezpečí a jistoty... A to i tehdy, když přinesl kompozice z češtiny, oznámil, že všichni mají pětku, ale že aby byl spravedlivý, musel ty pětky nějak dál rozlišit. A tak dal za každou pětku lomítko a za lomnítkem připsal takové volnější hodnocení. Kdo měl 5/1, ten ještě v rámci těch pětek alespoň něco předvedl, naopak kdo měl 5/5, selhal ale opravdu totálně...

Co jsem se ani v jednom rozhovoru nedočetl, je fakt, že pan profesor Hoznauer byl i skvělý ruštinář. Objevil pro nás, nebo lépe přiměl nás objevit klenoty ruské literatury - od klasiků Puškina, Gogola, Dostojevského, až po moderní autory - Bulgakova či Pasternaka. A Solženicyna, pochopitelně, ačkoliv toho skrytě. Doba byla taková.

A tím se dostávám k další věci, o které se v rozhovorech nemluvilo. Ke vztahu mezi profesorem Hoznauerem a ředitelem Mikyskou. Pan ředitel Mikyska byl zvláštní člověk. Obrovský chlap, hřmotný, nekompromisní, přísný, z dnešního pohledu ukrutný sexista a šovinista (studentky oslovoval "slepice" a nerozpakoval se hlásat, že dívky na gymnázium nepatří).

Pokračování:

Kromě toho to byl velmi pevně zakotvený komunistický funkcionář. A přesto držel na škole člověka s tak pošramoceným kádrovým profilem, jako měl profesor Hoznauer. To je něco, čemu jsem nikdy nepřišel na kloub a co bych někdy rozlousknout chtěl. Ani ne tak ve vztahu k panu profesorovi, ale k řediteli Mikyskovi.

Moc bych chtěl vědět, pane profesore, jak to mezi vámi dvěma bylo. Nebo se k tomu nechcete vracet?

Pan ředitel Mikyska jako Funkcionář ve filmu Nejistá sezóna. https://www.google.cz/search?q=nejist%C3%A1+sez%C3%B3na&biw=1366&bih=641&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjJ_L7uzPfMAhXKVhQKHTPWCHMQ_AUIBigB#imgrc=BMHW06BoSgA5eM%3A

Hrál tam sám sebe.

Ostatně - jeho vazby na Divadlo Járy Cimrmana jsou další tajemství tohoto záhadného pána... Byl tto on, kdo jim po vyhazovu z Malostranské Besedy zajistil domovskou scénu v Branickém divadle? A role Funkcionáře byla jakýmsi vyjádřením vděku? Kdo ví?

Odpověď profesora Hoznauera (mého tchána): "Byli jsme velcí a dlouholetí kamarádi (kdysi v 50.letech jsme učili na stejné jedenáctiletce, kde se to přátelství zrodilo) - to byl důvod, proč mi ředitel Mikyška po r. 68 pomohl." Pokud byste se chtěl dozvědět další podrobnosti, rád na ně odpoví telefonicky. Mohu to zprostředkovat např. přes svůj e-mail Martin.Pinc@seznam.cz

Můj rozhovor už jste si mohl před pár týdny přečíst v magazínu DNES. Nyní je pouze překlopený na web, načasovaný k dotisku knihy Stařec na čekané. Jde o službu čtenářům, neboť od počátku roku byla tato kniha beznadějně vyprodaná a mnoho čtenářů stálo o to si ji koupit. Někdy jsou konspirativní teorie trochu mimo... Mikyska mi sice skutečně nadával do slepic, zvlášť když jsme pod jeho vedením prohrávaly ve školním volejbalovém týmu, ale nikdy jsem od něj neslyšela, že dívky na gymnázium nepatří. Naopak. I s blbým kádrovým profilem mi pomohl se Na Vítěznou pláň dostat.