Výsledky studií prováděných na zvířatech se zdaleka ne vždy dají aplikovat i na lidi. Server bbc.co.uk vybral výzkumy zvířecího chování, jejichž závěry jsou platné i pro lidský sex a vztahy.
1. Na první pohled
Pro celou řadu živočišných druhů je při namlouvání stěžejní zrakový kontakt a vnější atraktivita, která spouští sexuální chování. Zvířata proto velmi často při namlouvání a vůbec upoutání pozornosti opačného pohlaví využívají různých ozdob a lákadel.
Stejných postupů při namlouvání a svádění používají podle vědců i lidé. Vynikajícím příkladem je používání make-upu. Muži jsou více než ženy zaměřeni na vizuální podněty a výzkumy dokazují, že u atraktivních žen mají tendenci zamilovávat se rychleji a více projevovat své city.
Vizuální podněty přitom mohou být u některých živočišných druhů přinejmenším překvapivé. Zatímco výzkumy ukazují, že muži mají raději blondýnky, lvice si zase pro změnu vybírají raději samce s tmavší hřívou. Ta totiž koreluje s vyšší hladinou testosteronu a potenciálně lepší genetickou výbavou. Pro lidi a také řadu primátů je nejdůležitějším znakem přitažlivosti tvář, zejména oči a rty.
2. Jak voníme
Značná část přitažlivosti je založena na primitivním vomeronazálním systému v mozku. V praxi jde o to, že vůně, respektive pach příslušníků opačného pohlaví, obchází širokým obloukem myšlenkové pochody a dokáže kontrolovat sexuální chování i agresi celé řady živočišných druhů.
Například samečci křečků lákají samičky právě aromatickými výměšky svých pachových žláz a zároveň si jimi značkují i své teritorium. Podobně to má celá řada dalších zvířat.
Pro lidi je pach mnohem méně důležitý než pro živočichy, protože v průběhu tisíciletí ztrácel svůj význam a naše čichové receptory do značné míry zakrněly.
Čichu tak užíváme spíše na vědomé bázi. Stále však existuje skupina vědců, kteří tvrdí, že pach druhého člověka určuje, jestli nám bude sympatický, či nikoli, tedy zda nám bude "vonět".
3. Atraktivní chuť
I když se většinou navzájem neochutnáváme ještě předtím, než se rozhodneme pozvat opačné pohlaví na schůzku, chuť hraje v lidském namlouvání velmi důležitou roli. Zejména důležitá je při líbání, které také patří typicky k začátkům vztahu.
I v tomto ohledu jsme podobní mnoha zvířatům, která v průběhu namlouvání a kontaktu udržují intenzivní orální kontakt. Vědci tvrdí, že u zvířat stejně jako u lidí se potřeba orálního kontaktu při namlouvání nevyvinula jen tak bez příčiny.
Líbání je totiž mimořádně účinným způsobem, jak od druhého individua (a potenciálního partnera) získat chemický vzorek a podrobit ho tak jakémusi prvnímu testu zdraví.
Je známé, že například některé nemoci se projevují slanou chutí v ústech, zápachem a podobně. Polibek je proto první zkouškou, zda jste si nevybrali nemocnou ženu.
4. Síla dotyků
Pokud si myslíte, že romantické doteky, držení se za ruce a mazlení jsou výsadou lidských námluv, je načase změnit názor. Dotýkání se je totiž součástí namlouvacího rituálu mnoha živočišných druhů.
Podle vědců jde stejně jako u polibku o podvědomé testování partnerova zdraví a kondice. Teplota i struktura pokožky může odrážet potenciální nemoci. Zároveň si dotýkáním se zvířata i lidé při namlouvání testují, zda o ně jeví jejich protějšek zájem, či nikoli.
5. Přitažlivý zvuk
Stejně jako řada živočišných druhů považují i lidé za atraktivnější hlouběji posazené hlasy (a to u obou pohlaví). Hlubší a pokud možno ještě lehce zastřený či chraplavý hlas totiž souvisí s vyšší hladinou testosteronu, větším libidem, schopností rozmnožovat se a lepší genetickou výbavou.
Podobně jsou na tom i mnohá zvířata. Typickým příkladem je většina ptačích druhů, u nichž je součástí námluv celá škála zvuků, kterými předvádějí svou zdatnost a plodnost.
Láska na první úlek
Podle vědců je nejpravděpodobnější, že vás bude přitahovat žena, která má podobnou osobnost jako vy – a zároveň jí budete připadat nejatraktivnější právě vy. To však bohužel nemá co dělat s prvním dojmem, ve kterém hrají prim především vizuální vjemy.
Právě proto, že muži víc než ženy dají na vizuální podněty, věnují podle vědců vybírání své partnerky mnohem menší pozornost a méně času než ženy.
Další výzkum zase prokázal, že vás bude spíš přitahovat žena, která se podobá vaší matce (a vy nejspíš budete v něčem podobný jejímu otci). Zajímavé však je, že podobné preference se objevují i u primátů.
Z racionálního hlediska by pro nás měli být přitažliví ti lidé, se kterými nás pojí společné pozitivní vzpomínky a zážitky. Jenže v praxi je to přesně naopak.
Psychologové dokázali, že je to práce, strach, negativní zkušenosti, překonané problémy a obtíže, co nás spojuje dohromady. Vědci se domnívají, že je tomu tak proto, že stresové hormony aktivují v mozku neurochemický systém, který zároveň zodpovídá i za přitažlivost a pociťování sympatií.
Zdá se vám to přitažené za vlasy?
První důkaz tohoto jevu podali už v roce 1974 psychologové Dutton a Aron, kteří provedli následující experiment: mladá atraktivní žena přecházela s jednotlivými mužskými účastníky výzkumu po nebezpečně vypadajícím lanovém mostě vysoko nad peřejemi řeky.
Povídala si s nimi a v průběhu rozhovoru jim dala své telefonní číslo. Pak se stejným počtem mužů vedla rozhovor na pevné zemi. I jim dala v jeho průběhu svůj telefon.
Zatímco z těch mužů, s nimiž vedla rozhovor na vysokém mostě (tedy v potenciálně nebezpečné situaci), jí zavolalo zpátky 60 procent, z druhé skupiny to bylo pouze 30 procent mužů.
