Je mezi nimi dvanáct let rozdílu. Když byly Filipovi dva roky, zemřel jim otec. „Trochu jsem převzal vychovávací roli,“ vzpomíná Libor a dodává, že ve freestyle motokrosu naposled závodil v roce 2019. Není to úplně pravda, jezdí exhibice, které sám často pořádá, a nedávno se umístil druhý, samozřejmě za bratrem, na mistrovství republiky. „Mám hodně medailí, jsem mistr světa, takže nemůžu skončit úplně. Ale víc se už zaměřuju na život. Soutěžně jsem jel jen letošní Dakar,“ popisuje Libor.
Filipovi je 25 let a patří mezi hvězdy svého sportu, dva roky však kvůli koronaviru téměř nezávodí. „O to víc se starám o módu,“ říká.
Život bratrů Podmolů totiž nejsou jen závody, ale také módní značka Podmol Brothers. Vymýšlejí a prodávají stylové kousky oblečení pro ty, kteří nechtějí podlehnout standardní produkci, kterou chrlí globální značky.
Ale to není vše, Libor natáčí s Ladislavem Zemanem filmy. Jeho prvotina Zítra bude líp získala v roce 2012 Českého lva, letos představil dokument Cesta je cíl a momentálně natáčí v Namibii volné pokračování s názvem Život je cíl. „S filmem Cesta je cíl jsme v létě objeli sedmnáct zastávek a nacpali do kin téměř pět tisíc lidí,“ vypočítává Libor Podmol. „Teď děláme další dokument a já si nechám vyndat z nohou železa, která tam mám od roku 2019.“
Slavnější z bratrů Podmolových se tak zbaví památky na nešťastný moment, který málem ukončil jeho freestylovou kariéru. Při mistrovství světa v Mnichově mu nevyšel skok, musel ve vzduchu vystoupit z motorky a zlomil si obě nohy. Znovu se učil chodit a ví, že stoprocentní to už nikdy nebude. „Freestyle skáču na údržbu, což na druhé místo v Česku stačí. Jinak mě na motorce zranění zásadně neomezuje, stání v pedálech mi nevadí, spíš v životě – nemůžu běhat a při delším chození mě nohy dost bolí,“ líčí.
Za pár měsíců měl jet druhý Dakar a plánoval, že si vyzkouší kategorii jednotlivců bez asistence. Po prvním seznámení se s pouštním dobrodružstvím chtěl začít závodit. Bude to delší cesta.
„Zranění mě začalo víc bolet, takže jdu na operaci. K tomu píšu knihu, s bratrem pořádáme FMX exhibice a bavíme se tím, že inspirujeme lidi,“ dodává Libor.
Libore, ve své knize jste psal, že v roce 2016 jste prošel duševní proměnou. V čem přesně spočívala?
Libor: Jak člověk stárne, získává zkušenosti, víc a víc se zamýšlí nad tím, proč jsme vlastně tady. Už nechce jen honbu za vítězstvími a penězi, hledá i jakési momentální štěstí. Říká se tomu i krize středního věku, člověk se z ní vylíže a díky tomu přijde na pár věcí. A to není ze dne na den. Začne se postupně změnou zaobírat a hledat cestu.
Jak to bylo u vás?
Libor: Hnal jsem se od závodu k závodu, vyhrával jsem mistrovství světa, točily se kolem mě velký prachy... Sice mi nic nechybělo a měl jsem skoro vše, zároveň se ale snažil přijít na to, proč nejsem spokojený. Nad tím jsem začal přemýšlet.
Neměl jste strach, že změnou přístupu půjde dolů i vaše výkonnost? A přijdete o peníze?
Libor: Ne. To jsem neřešil. Nejhorší je zabřednout do neustálého spěchu a stresu, to vám nejvíc zničí život. Takže zase plánuju někam vypadnout. Tady, doma, se nedokážu úplně odpojit.
Filip: Rozdíl je v tom, jaký sport děláme my a jaké jsou jiné sporty. U nás je potřeba mít zpevněné tělo, ale fyzická příprava není to zásadní. Důležitější je mentální stránka, když něco přijde do hlavy, neuděláte nic. Jako se mi stalo nedávno na akci Rock’n’ride: myslel jsem na něco jiného a vyhodil si rameno. Soustředěnost nebyla stoprocentní.
Na co jste myslel, když došlo k chybě?
Filip: Byli jsme před českými diváky, doma, a nebyla tam velká konkurence. Ale chtěl jsem se vytáhnout a začal jsem být nervózní. Konkrétně před jedním trikem, pořád dokola jsem si říkal: Hlavně chytni tu sedačku, hlavně chytni tu sedačku... A jak jsem si to furt opakoval, nepovedlo se, zachytil jsem ji jen tak malíčkem a ve vzduchu si vyhodil rameno.
Libor: U všech sportů je hlava základ, u nás je víc. Asi před deseti lety jsem spolupracoval se sportovní psycholožkou Evou Šauerovou, která dělá s olympioniky, a viděl jsem rozdíl. Náš sport je jiný než fotbal, hokej, plavání... Protože tam nejde o život. Když uděláte chybu při freestyle motokrosu, můžete umřít. Pár mých kamarádů je pryč. To se ve fotbale nestává, nemusejí pracovat s faktorem, že můžou zařvat. Tam je to spíš klasické „push it“.
Libor Podmol
Takže při freestyle motokrosu vám klasická sportovní psycholožka nepomohla?
Libor: Pomohla, ale má to své hranice. Je sice velice zkušená, ale nedokáže se naplno vcítit do našeho sportu, je zvyklá na jiné typy sportovců. Vrátím se k tomu, o čem jsem už mluvil. Člověk si nejvíc dokáže pomoct sám, s věkem sbírá zkušenosti a musí se s nimi naučit pracovat.
Filip: Freestyle nemůže dělat každý, jako příklad bych uvedl salto. V jádru je to nejjednodušší trik: jen na konci zatáhneš za motorku a o nic se nestaráš. Ale spousta lidí s tím má mentální problém – když mají zatáhnout, neudělají nic. Zkuste si tady teď vylézt na topení a udělat salto vzad. Místa pro otočku tam je spousta, ale hlava vám to nedovolí.
A jak se to dá tréninkem překonat?
Libor: Je to také o vývoji. V roce 2001 se odehrálo první salto na motorce, do roku 2005 ho dělali dva lidi na světě a bylo to bráno jako totální šílenství. Haly praskaly ve švech, aby lidé mohli vidět salto na deseti metrech. Dnes to dělá každý druhý na menší akci.
Filip: Na soutěži už je to chyba, když uděláš jen salto, musíš k němu přidat další trik.
Libor: Ale k otázce: prostě to opakuješ a opakuješ, dokud to tělo automaticky neudělá. Proto používáme k tréninku foampity (jámy s molitanem – pozn. redakce).
Libore, po pádu v Mnichově, kdy jste si zlámal obě nohy, jste říkal, že vás to těžké zranění udělalo i šťastným. Jak jste to myslel?
Libor: V tu chvíli jsem byl v nemocnici, asi dost pod práškama... Myslel jsem to tak, že jsem opět začínal sklouzávat do pitomého ustresovaného koloběhu a dostal jsem od toho seshora facku, abych se uklidnil a nikam chvíli neběhal.
Chlapci a chlapi
K motorkám jste se dostali díky tátovi Liborovi, který jezdil Mezinárodní motocyklovou šestidenní, jel Dakar a v roce 1999 zahynul při autonehodě. Ale jak jste se dostali k freestylu motokrosu?
Libor: Na motorkách jsem začal jezdit díky tátovi, bratr zase díky mně. Jezdil bikros, klasický motokros a potom zjistil, že freestyle motokros je také dobrý.
Filip Podmol skáče přes Taxisův příkop.
Ale jak jste se vy dostal k freestyle motokrosu? V roce 1999 přece ještě neexistoval.
Libor: S klukama jsme vždy dělali parádičky, při motokrosu pouštěli řídítka na cílovém skoku... A když mi bylo devatenáct, začaly se jezdit první závody, první freestyle akce se konala v roce 1999 v Las Vegas. Petr Kuchař sem přivezl z Ameriky první rampy a skoky, já jsem přijel k němu, skočil si a začal jsem v tom vidět svou budoucnost.
Filip: Já v tom tak nějak vyrostl. Jezdili k nám freestyle motokrosaři z celého světa, já byl ten malej zabijáček, co je tam trápil, v devíti letech jsem dělal backflip na kole. A potom mě oslovil motokros, chvíli jsem ho jezdil, ale v roce 2013 jsem přijel k nám do Benešova do parku, skočil jsem si na bratrově motorce rampy a zjistil jsem, že mě to baví víc než klasické závodění.
A jste dnes už lepší, než býval bratr?
Filip: To nevím. Jedině, kdyby mu někdo přikouzlil mladší nohy, tak bychom mohli jít a rozdat si to.
Libor: To je normální generační boj. Mně je 37, Filipovi 25... Až bude mít tolik medailí z mistrovství světa, tak si řekneme.
Filip: Těžko se dá srovnávat, dnes na tom freestyle není nejlépe. Bratr byl druhá generace, každý víkend se něco dělo. A teď víc lidí odchází a míň přichází. Zasáhla do toho i korona... V současnosti jsou tak tři, čtyři kvalitní Evropani včetně mě.
O prestižní ocenění #ESQUIREMAN roku 2021 se uchází osmnáct mužů se svými jedinečnými příběhy. A my vám je teď všechny chceme představit.
Stačí si vybrat muže, kliknout a poslat mu hlas. Virtuální volební místnost jsme otevřeli na www.esquireman.cz a rozhodovat se můžete do půlnoci 29. října!
⭐️Kategorii byznys, sport, art, fashion a digital obsadilo osmnáct mužů. Pomyslné zlato může stále ještě získat kdokoli z nich.
SPORT - Filip Podmol, Libor Podmol, motocykloví závodníci @podmolbrothers
Foto: @beneditkrenc
_________________________
#EsquireCzech #EsquireMan2021 #Fashion #ManAtHisBest #EsquireMagazine
A čím to je?
Filip: Mám pocit, že spousta kluků má prostě strach skočit s motorkou rampu. Přitom je to úplně na pohodu, tedy podle mě. A dřív byly freestyle motokrosové tratě víc o zábavě, bylo to zajímavější, dnes skok sem, skok tam a dost. Jak šla úroveň nahoru, jsme spíš takové baletky na motorkách, zatímco lidí spíš mají rádi trička, tetování, nerespekt ke strachu, k životu. Dřív skákali zabijáci v džínách, potom se všechno obrandovalo a to nikoho nebaví. Freestyle by potřeboval restart.
Libor: Neviděl bych to tak dramaticky. Všechny extrémní sporty jsou dnes níž než před dvaceti lety. Mladí jedou videohry. Můj brácha si jako malej stavěl skok s lopatou, dnes radši hrají Minecraft. Po stromech se už neleze, bikrosové dráhy jsou zrušené a korona tomu vůbec nepomohla. Lidi už nedělají drsný věci.
Filip: Můj názor je, že nejen tohle, ale celý svět, všechno dojebal internet. Je toho moc.
Libor: Je toho moc. Moc techniky, jsme moc chytří.
Takže chlapi už nejsou chlapi... Je pravda, že postavení muže se změnilo. Co ho podle vás ve 21. století definuje?
Filip: Hodně lidí přestalo jezdit freestyle motokros a šli dělat kryptoměny, v tom vidí budoucnost... To je špatně, za mě je pravý muž starší řízek, drsňák na způsob Marpa.
Libor: Pravý muž by měl být čestný, pravdomluvný, odvážný, statečný a dělat dobro. Ti nahoře ho dnes podle mě moc nedělají, to za mě nejsou chlapi.
Libor Podmol před Dakarem 2021
Zmínil jste Marpa... Je nějaký opravdový chlap, ke kterému vzhlížíte?
Libor: Bruce Lee – názory, disciplína, sebekontrola. Celkově mě inspirují lidi, kteří říkají a dělají chytré věci. Od každého si něco vezmu. Nebo Mike Spirit, slušňák mezi rapery, jeho písně mě inspirovaly. Mně stačí, když je člověk slušnej a svými názory mi poradí.
Filip: Pokud bych měl říct jedno jméno, tak sám sebe za rok. A pokud mám odpovědět vážněji, asi Mike Tyson. A nebo Conor McGregor – ten ví, co dělá a proč to dělá. A nebo Jirka Procházka... To je definice muže.
Bát se beze strachu
Mluvili jsme o strachu, vy se někdy něčeho bojíte?
Libor: Jasně. Neúspěchu. A toho, že budeme nešťastní.
Filip: Smrti, jako každý. A z toho, že se mi nepovede dokázat, co si v hloubi duše přeju. A výšek, mimochodem. Teď jsem skákal tandem s padákem a moc příjemné to nebylo.
Takže při skoku na motorce strach nemáte?
Libor: Strach máte vždy. Je potřeba, nutí vás k tréninku a přípravě, abyste nic nepodcenili. To je ten dobrý strach. Ten druhý, který vás naopak svazuje, ten je lepší odehnat pryč.
Po čem teď nejvíc toužíte?
Libor: Být šťastný.
Filip: To samé. A vydělat nějaké prachy. Protože když vyděláte prachy, budete šťastní. Jak jsem nad tím přemýšlel, jediné, co mě v životě opravdu stresuje, je nedostatek financí. Když máš peníze, můžeš si dělat, co chceš. Jsou cestou ke svobodě.
Jenže hodně bohatých lidí vám řekne, že peníze je šťastnými neudělaly, že v nich štěstí není.
Filip: Já bych byl úplně v pohodě, řekl bych. Byl bych víc v klidu.
Libor: Když jsem byl mladší, peníze byly mou hlavní motivací. Měl jsem to i napsané na motorce: „Money si my motivation.“ Když jsem vyhrál, vydělal jsem, dokázal zaopatřit rodinu. Ale s věkem se to posunulo, dnes vyznávám jiné hodnoty.
