Kdekdo si v té době myslel, že letadlo je z vojenského hlediska k ničemu. Jen papírové latě a trocha plátna vznášející se pomalu nad bojištěm. Ti s větší fantazií měli za to, že by aeroplán mohl provádět průzkum anebo pomáhat dělostřelcům opravovat palbu.
Byli ale i kreativnější lidé.
"Dneska jsem se rozhodl, že zkusím svrhnout granáty z letadla," napsal italský sottotenente, tedy podporučík, Giulio Gavotti v dopise svému otci.
A opravdu to zkusil. Hodil čtyři granáty na pozice nepřítele. Psal se 1. listopad 1911. Tím vlastně začala éra bombardovacího letectva.
Samozřejmě, že na internetu najdete, že ještě dříve něco podobného udělal nějaký americký pilot ve válce s Mexikem, ale jde o tvrzení, které nelze nijak dokázat, a má tudíž jen hodnotu letecké latiny. Giulio Gavotti je prostě první.
Byly to časy, kdy válka ještě vypadala jako hra. Tahle rozhodně: Mladá Itálie, jež byla teprve necelých padesát let republikou, byla plná energie a dychtivá opatřit si kolonie. Libye, která ležela hned za mořem, vlastně jen kousek od Sicílie, vypadala přitažlivě. Protože Otomanské říši, k níž patřila, docházel dech, byla zralá k utrhnutí. Italové si mysleli, že je tamní Arabové budou považovat za osvoboditele od osmanského jha, a tak vyrazili.
Měla to být operetní válka, procházka pouští s příchutí adrenalinu, ale nějak to nevyšlo.
Arabové se postavili po bok Turkům a ošklivě Italům zatápěli. Přestože ti byli v přesile tři ku jedné, válčení jim nešlo.
Ale měli výraznou technickou převahu. Třeba letectvo. Dopoledne 23. října 1911 provedl kapitán Carlo Piazza první průzkumný let v dějinách, o pár dnů později přišel na řadu "bombardér" Gavotti.
Když se na "nálet" díváme očima dneška, vypadá až komicky.
Jednu z bomb přepravoval Gavotti dokonce v kapse.
Vlastně nic netrefil
Mladý pilot se do Libye dostal s představou, že bude létat jako průzkumník. Jenže pak zjistil, že po něm asi budou chtít víc. "Dneska dorazily dvě bedny plné bomb," napsal otci. "Máme je házet na nepřítele z letadel."
Žádný z Gavottiho čtyř granátů nezpůsobil škody, tahle kresba zachytila jeho letecký útok dramatičtěji.
"Je zvláštní, že nám o tom nikdo z nadřízených něco neřekl a že jsme nedostali žádné instrukce. A tak budeme brát granáty na palubu s nejvyšší opatrností. Ale bude velmi zajímavé házet je na Turky."
Tím, že Italové vzali do války i letadla, udělali něco zcela nového. Bylo to jen osm let poté, co bratři Wrightové poprvé vzlétli. Letectví bylo pořád jen v peřince.
Gavottiho stroj podle toho taky vypadal. Byl to německý jednoplošník Taube, který by mohl sloužit jako rekvizita ve filmech o prvních vzduchoplavcích. Křídla opravdu připomínala křídla ptáků a ocas konstruktér střihnul podle rybích ocasních ploutví. Letoun byl velmi křehký.
Také přeprava granátů byla zvláštní.
Gavotti si vzal čtyři. Místo pumovnice měl s sebou polstrovanou koženou tašku. Do ní se mu vešly tři. Čtvrtý musel dát, jak už bylo řečeno, do přední kapsy koženého kabátu.
Napsal, že si počínal velmi opatrně. Každá bomba vážila asi kilo a půl. Když se vyjasnilo počasí, vzlétl k oáze Ajn Zará, která je dnes městem jen kousek od Tripolisu.
Když se tam blížil, pustil jednou rukou knipl a začal vytahovat bomby, které si položil na klín. Byl už asi kilometr od tábora a mohl dobře pozorovat stany vojáků i Arabů. Vzal první bombu, a když přiletěl nad tábor, odjistil ji a hodil. Sledoval ji, jak padá dolů oparem mraků. Pak mu zmizela z očí. Po několika vteřinách uviděl malý tmavý mrak uprostřed ležení.
Zásah!
Pak hodil další dvě, ale podle líčení v dopisu otci se už netrefil tak dobře. Poslední bombu si nechal na jinou oázu ještě blíž k Tripolisu.
Zdá se, že ani jedna bomba nic důležitého netrefila. Alespoň to tak uvádějí historické anály. Ztráty zřejmě nebyly a škody, pokud vůbec nějaké způsobil, byly malé.
Ale po návratu si podporučíka zavolal přímo generál Caneva, což byl náčelník štábu italských vojsk v Libyi. A vlastenecky rozvášněný italský tisk doma udělal z mladého pilota hrdinu.
Zato Turkům se to pochopitelně nelíbilo. Obvinili Italy z porušování válečných konvencí, protože už v roce 1899 Haagská úmluva zakázala vyhazování bomb ze vzducholodí a balonů. Italové odpověděli, že o letadlech není v dohodě slovo…
Házeli taky ocelové šipky
Za dva a půl roku začala první světová válka a všechno stejně bylo jinak. Bombardovat zkoušeli všichni, byť to dělali zpočátku podobně jako Gavotti v Libyi. Pak přicházely bizarní metody, kdy letci shazovali koše plné granátů. Někteří piloti dokonce chtěli ničit pochodující jednotky nepřítele tím, že ze vzduchu shazovali ocelové hroty. Dokázaly sice projet jezdce i s koněm, ale letci záhy přišli na to, že bomba je přece jen bomba. Nejdřív je měli na podlaze letounu, pak je vozili v plechových přepravnících zavěšené na bocích, poté přišly ke slovu podvěsy na křídlech.
Patří mu doložené historické prvenství. Giulio Gavotti ukázal, že je možné vést útoky i z letounu.
Velitelé také zjistili, že malé bomby, jaké používal Gavotti, jsou k ničemu, protože moc škody nezpůsobí, a tak je riziko, které podstupuje posádka s drahým strojem, neúměrné. Aby letci trefili cíl, létali malou rychlostí a velmi nízko: platilo pravidlo sto na sto, tedy stovkou ve výši maximálně sto metrů nad zemí. Tím však představovali snadný terč i oni sami.
Velmi brzy už to ovšem bylo jinak. Válka vývoj urychlila, a tak největší bombardéry v pozdějších letech nesly stovky kilogramů pum a měly rozpětí křídel přes třicet metrů.
Němci hned od počátku války počítali s bombardováním měst. Už 30. srpna 1914 pronikl nad Paříž letoun pilotovaný poručíkem von Hiddessenem. Letec si vybral záměrně nedělní odpoledne, kdy bylo v ulicích nejvíc lidí. Svrhl na ně tři granáty, německou vlajku a výzvu ke kapitulaci. Později Němci bombardovali i britská města, byť hlavní nálety provedly vzducholodě. Ale letadla se těchto předchůdců blitzů z druhé světové války zúčastnila taky.
Další Ital Douhet
Ale to už jsme u hromadných náletů, které začaly v roce 1940 náletem na nizozemský Rotterdam a později se přenesly na britská města. Stojí za zmínku, že za myšlenkou hromadných náletů stál rovněž Ital.
Jmenoval se Giulio Douhet, byl to generál, a už začátkem 20. let přišel s ideou, že příští válku rozhodnou zdrcující nálety na města. Dneska to zní směšně, ale tehdy to paradoxně mělo humanistickou logiku: protože náletům bude vystaveno civilní obyvatelstvo, slabší stát se okamžitě vzdá, takže už nebudou krvavé mlýnky na maso jako za první světové. Bomby tak ušetří životy.
Základní myšlenkou Douhetovy teorie byl slogan "bombardér vždy pronikne". A jeho kniha Ovládnutí vzduchu vzbudila zájem v Německu. To další už znáte: nejdřív nálety na Rotterdam, Londýn či Coventry, pak na Hamburg, Drážďany či Tokio.
A to všechno se zrodilo v libyjské poušti v roce 1911 shozením čtyř granátů, z nichž tři vezl pilot v tašce a čtvrtý v kapse od kabátu.
