Fakta o seriálu M.A.S.H: 60 procent vycházelo z reality, 40 byla fikce

aktualizováno 
Vznikl na základě pečlivě sbíraných rozhovorů a svědectví veteránů korejské války a jeho tvůrci museli bojovat s televizní stanicí CBS, aby dovolila sitcomu i vážnější, politické poselství. Seznamte se s fakty okolo seriálu M.A.S.H, která možná neznáte.

Hawkeye a Radar: vidíte jeho levou ruku? Není náhoda, že ne. | foto: Profimedia.cz

1.Mnohé příběhy vycházely ze skutečnosti

Seriál dodržuje žánr sitcomu, ale balancuje mezi surovostmi války a jejími bizarními prvky. Daří se mu to i proto, že vychází z reality války v Koreji, inspirací mu byl totiž román MASH: A Novel About Three Army Doctors lékaře Richarda Hornbergera, který sloužil v armádní zdravotnické jednotce 8055.

To Hornbergerův stan nesl jméno Bažina, to Hornberger se stal předlohou Hawkeyeho. I další postavy měly své předlohy, pro Margareth Houlihanovou to byla Ruth Dixonová, pro „Trappera“ lékař Jim Dickson.

Fotogalerie

A nejen to, tvůrci seriálu vycházeli z rozhovorů a zkoumání svědectví lékařů a sester nasazených v Koreji i jejich vojenských pacientů. Kniha Watching M*A*S*H, Watching America: A Social History of the 1972-1983 Television Series autora Jamese H. Wittebolse uvádí, že reálný podklad má 60 procent příběhů seriálu. Scenáristé Larry Gelbart a Gene Reynolds se kvůli skládání obrazu války v roce 1974 dokonce vydali do Koreje.

A jejich obraz, jakkoli v sitcomovém balení, je věrný. Podle lékaře jednotky číslo 8055 Dalea Drakeho podává M.A.S.H realistický popis života vojenských zdravotníků. „Boje v Koreji charakterizovalo, že jste měl období týdne či deseti dnů, kdy se nic moc nedělo – a poté to šlo ráz naráz. Zničehonic přišlo tolik raněných, že vás to úplně zaplavilo,“ líčil.

Ze všech historických pramenů filmaři vybírali nejemotivnější momenty, které se hodily do komedie. A ani uprostřed války o ně nebyla nouze. Pamětník Drake vysvětluje, proč šla operační místnost a žertování dohromady: „Musel jste se něčemu smát, protože všude kolkem bylo tolik vážných věcí, spousta neštěstí, smutku a smrti.“

Tvůrci seriálu však přiznávají, že některé reálné příběhy, které nalezli, byly tak neuvěřitelné, že by jim nikdo nevěřil. Proto je buď zmírnili, nebo se jich úplně vzdali.

2.Radar: levou ruku neukážu

Viděli jste někdy Radarovu levou ruku s prsty? Tuto otázku si pravděpodobně položil jen málokterý fanoušek seriálu. A málokterý proto zkoumal, zda Gary Burghoff neskrýval tajemství. Skrýval.

Kdy přestal Klinger nosit ženské šaty?

Trpěl viditelnou deformací, tři prsty jeho levačky jsou totiž kratší a dva prsty navíc částečně srostlé. Proto ve všech scénách po všech osm sezon, kdy v seriálu vystupoval, ruku skrýval v kapse, nebo za něčím. Ne proto, že by se za deformaci styděl, ale kvůli realističnosti seriálu, protože ve skutečnosti by mu bránila v aktivní vojenské službě.

Radarovu levačku tak můžete vidět jen dvakrát. V úvodním dílu, kdy drží míč, a v deváté epizodě šesté série, v níž zvedá činky.

3.Miluj Radara, nenáviď Burghoffa

Právě Radar bývá jednou z nejoblíbenějších postav seriálu. Ochránce zvířat, milovník komiksových superhrdinů, dobrák s plyšovým medvídkem a stydlivý před ženami je miláčkem. I v tomto ohledu však má Radar a jeho představitel tajemství. Ony osobnostní kontury se totiž vyvinuly časem – a kontrastovaly s reputací, kterou měl při filmování Burghoff mezi štábem.

V roli Radara se totiž objevil už v roce 1970, v celovečerním filmu režiséra Roberta Altmana MASH. Na seznam dlouhodobých herců seriálu, který na film navazoval, se dostal jako jediný z herců obsazených do filmu. A hrál opět Radara – jenže charakter jeho filmové postavy se proměnil. „Ve filmu jsem ztvárnil Radara jako opuštěnou, mnohem temnější a jistým způsobem zahořklou postavu,“ vzpomínal Burghoff a dodával: „Tyto rysy jsem mu vštěpoval potom i nadále, než jsem zjistil, že se postavy v televizním M.A.S.H rozvíjejí odlišně od filmu.“

S pomocí scenáristy Larryho Gelbarta tak prý začal Radara formovat do mnohem naivnější a nevinnější podoby. „Takže zatímco ostatní postavy mohou odsuzovat nemorálnost a hanbu války z pozice intelektu a morálních soudů, Radar na ni mohl jen reagovat z pozice naprosté nevinnosti,“ líčil Burghoff.

Jistě i proto se stal jedním z nejoblíbenějších hrdinů seriálu. Sám Burghoff se však mezi členy štábu a svými hereckými kolegy takové popularitě netěšil. Přesněji řečeno nebyl vůbec populární. Antipatie k němu šla tak daleko, že v textu o M.A.S.H pro TV Guide v roce 1983 kritik Burt Prelutsky napsal: „Ačkoli to nikdo nechtěl říct do záznamu, pocity z odchodu Garyho Burghoffa ze seriálu byly velmi jednomyslné: miluj Radara, nenáviď Burghoffa.“

Prelutsky poznamenává, že Burghoff žil v přesvědčení, že se proti němu všichni herci a celý štáb spikl. Měl prý neomalené poznámky na každého kolem sebe, pokud se však na ně kdokoli ozval, vybuchl vzteky. Byl hádavý, zejména pak na Alana Aldu. Podle Prelutského panovalo obecné přesvědčení, že „Gary má osobnostní problémy.“

Na druhou stranu, Mike Farrell, představitel BJ Hunnicutta, mu složil poklonu: vždy měl prý za to, že Burghoff byl nejlepším hercem týmu kolem seriálu.

4.Tvůrci museli bojovat s televizí CBS

„Říkal o mně, že jsem komunista,“ říká o Alanu Aldovi představitel BJ Hunnicatta Mike Farrell. A Alan Alda sám má zase pověst toho, kdo je zodpovědný za vážnější, politický tón, který M.A.S.H údajně nabral poté, co se začal na tvorbě seriálu podílet nejen jako herec, ale i jako scenárista, režisér a producent. Odmítal to. „Nerad píši politická poselství. Nemám rád hry s politickým poselstvím. Nemyslím, že bych byl za to zodpovědný,“ tvrdil.

Seriál však poselství má, už jen proto, že není pouhou fikcí. „Věděli jsme, že říkáme příběh skutečných lidí, že nejsme jen komičtí hrdinové, kteří vás jen mají bavit,“ říká v rozhovoru na YouTube sám Alda. „Chtěli jsme říci, že válka je zbytečná. Chtěli jsme ji představit jako selhání, nezdar,“ dodává Gelbart.

Přiznává, že se kvůli tomu často dostávali do soubojů s vedením televizní stanice CBS. Mnohdy je pak v samotném seriálu metaforicky převáděli do podoby sporů mezi lékaři a vojenským soukolím. Gelbart však vysvětluje, že televizi prý nevadila specificky pacifistická perspektiva seriálu, která mohla čelit námitkám z nevlastenectví. Vadilo jí prý už to, že tvůrci míchali sitcom s vážným poselstvím.

Nakonec prý CBS explicitně zakázala jen jednu epizodu, Hawkeye v ní měl mít paralelní pletky se dvěma zdravotními sestrami. A příliš byla na televizi i scéna, kdy se člen jednotky snaží v zimě uhnat nemoc, aby ho poslali domů. Mnohé další však zůstaly, v jednom dílu například Hawkeye provede na důstojníkovi operaci slepého střeva, kterou nepovažuje za nezbytnou: to proto, aby ho vyřadil ze služby a uchránil jeho podřízené od hazardérských bitev, do nichž je hnal.

Podle vlastního přiznání byl nejpolitičtějším hercem Farrell. Seriál podle něj televize vysílala jen proto, že nesl peníze. „Televizní kanály jsou zbabělci orientovaní na byznys,“ říká. „Když máte sledovanost, a my ji měli, není problém. Dovolovalo jim to chválit sami sebe, jak jsou stateční, že vysílají něco tak odvážného. A přitom věděli, že si nepokazí stroj na prachy.“

5.Velké finále a městská legenda kolem něj

Poslední díl seriálu vysílala televize 28. února 1983, trval dvě a půl hodiny a sledovalo ho 77 procent lidí, kteří měli v onu dobu zapnutou televizi. Celkem 125 milionů lidí. A každá minuta onoho vysílání byla pěkně drahá. Zatímco když seriál v roce 1972 odstartoval, stála třicetisekundová reklama 30 tisíc dolarů, během poslední dílu musel inzerent za půl minuty vyplatit 450 tisíc dolarů.

Závěrečný díl je dodnes nejsledovanější seriálovou epizodou v dějinách americké televize – a dodnes kolem něj poletuje městská legenda. Tvrdí, že právě finále seriálu zapříčinilo kolaps mnoha kanalizačních systémů v New Yorku. Dvouapůlhodinový pořad totiž doslova přibil diváky před obrazovkami – a když skončil, rozutíkali se všichni vykonat dlouho odkládanou potřebu. Najednou. A pro některá potrubí v metropoli to bylo příliš.

Autor:


Nejčtenější

Kruté metody poprav: ušlapání slonem a řezání zaživa

Lyngchi bylo jedním z nejnehumánnějších způsobů poprav, které historie přinesla.

Trest smrti je z principu definitivní záležitost. V leckterých společnostech se však nezdál dostatečně uspokojivý....

Agentka Fifi: kráska sváděla britské agenty, aby je prověřila

Byla krásná a provokativní. Marie Christine Chilverová byla pro roli svůdné...

V Británii je vyškolili, naučili šifrovat a slídit. Po technické stránce byli špioni vybaveni na výtečnou, až při...



VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Extrémní gastronomie: syrový mořský červ připomíná neklidný penis

Na pohled je to podivný tvor, způsob jeho konzumace bývá ještě bizarnější,...

Při procházce jihokorejským tržištěm je nepřehlédnete. Kádě s jejich bledě růžovými tělíčky přitahují pozornost. Na...

V tajze by se hodila mačeta i puška, říká Čech, který obletěl zeměkouli

Dva protagonisté české premiéry, pilot a propagátor českého národního...

Cílem jeho mise nebylo jen obletět jako první český pilot planetu. Též při ní zaznamenával české stopy ve světě. Aby...

Další z rubriky

Kruté metody poprav: ušlapání slonem a řezání zaživa

Lyngchi bylo jedním z nejnehumánnějších způsobů poprav, které historie přinesla.

Trest smrti je z principu definitivní záležitost. V leckterých společnostech se však nezdál dostatečně uspokojivý....

Šílená operace FBI: Aljašku měli před Sověty chránit jednorucí zálesáci

Zálesák znalý divočiny a umění přežití by se FBI hodil. Úřad však měl na své...

Byl to bláznivý pokus, jak chránit Aljašku před sovětskou invazí. Počítal s vytvořením sítě agentů, na něž kladla FBI...

Agentka Fifi: kráska sváděla britské agenty, aby je prověřila

Byla krásná a provokativní. Marie Christine Chilverová byla pro roli svůdné...

V Británii je vyškolili, naučili šifrovat a slídit. Po technické stránce byli špioni vybaveni na výtečnou, až při...



Najdete na iDNES.cz