Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Macek: Nikdy nepřemýšlej, kde ušetřit. Vždy přemýšlej, kde vydělat

  12:00aktualizováno  12:00
Advent zřejmě stráví u soudu – kvůli facce a rozvodu. Miroslav Macek však tvrdí, že je pro něj mnohem důležitější, aby se povedla drobná přestavba jeho domu v Zábřehu.

Miroslav Macek vaří | foto: David PortMF DNES

Než se začneme bavit o rozvodu a jeho podnikání, je Miroslav Macek samý úsměv. V přijímacím pokoji záhřebské vily nalévá čaj ze servisu v kubistickém stylu, pod konvičku položí bílý ubrus s vyšitým monogramem. Bývalý politik a současný lobbista s provokujícími názory se hrdě hlásí ke třem nálepkám: gurmán, estét a snob.

Láká vás klobáska z Václaváku?
Přepálený tuk pranic nemusím. I restauracím, z nichž se line tenhle puch, se vyhýbám obloukem. Ale když jsem ve spěchu a potřebuju se rychle najíst, klidně si dám tři křidélka v Kentucky Fried Chicken. (vysloví pečlivě celý název)

Nečekal bych vás tam.
Nepáchne tam tuk, je tam docela uklizeno, je to rychle a vím předem, co dostanu. Je to mnohem lepší než zkoušet nějakou neznámou restauraci, kde vám nabízejí ty šílené zavádějící názvy jako Katův šleh nebo Řízek paní mlynářky. Aby se člověk bál, co přinesou. Většinou je to kus tuhého masa zalitý univerzální omáčkou, nakrouhané zelí, kousek papriky, velká obloha... A to nepozřu! V Kentucky vím, do čeho jdu.

Tvrdíte, že jen levičák bez vkusu pije rovnou z plastové lahve...
To byla nadsázka, takhle jednoduché to není. Ale něco na tom je.

Zpronevěřil jste se někdy svým zásadám a udělal jste při jídle nějakou „prasečinu“? Nebo jste za každou cenu estét?
Nepřeháním to. Jestli budu u táboráku, nebudu se shánět po porcelánovém talíři a stříbrných příborech a prostě vezmu špekáček na klacek, opeču ho a sním ho rovnou tak.

A co se špinavými prsty?
To je jednoduché: když jsem u táboráku, klidně si je olíznu.

Skutečně? Hádal bych, že budete mít po ruce hedvábný kapesník s vyšitým monogramem.
Ne! Dokonce mám kouzelnou historku. Asi před deseti lety jsem byl s mou paní na výkonné radě ODS, na uvítanou jsme dostali nějaké párky v telecích střívkách. Moje žena si pochutnala a pak se marně sháněla po ubrousku. Pohledem se mě ptala, co má udělat. A já jsem jí velmi erotickým způsobem olízal prsty. (směje se) Pročež dámy sedící u stolu to nemohly vydýchat.

Jak bydlí Miroslav Macek

Ani se nedivím. Jste prostě provokatér. Na svých internetových stránkách máte i satirické básně. Třeba na bývalého premiéra Jiřího Paroubka: Jak duce má tvář / luxusní boty a šat / pln chudáků ret.
Chlubil se na tiskovce, že má šaty Hugo Boss... Tak jsem o něm napsal báseň ve formě japonského haiku.

Jak dlouho vám to trvá?
Nevím. Pár minut, sonety jsou mnohem těžší.

Rýpnul jste si do mnoha politiků. Máte taky haiku na sebe?
Ne, ale klidně vám je dodám.

Jedno pro vás mám. Zajímá vás to?
Určitě.

Zastal se ženy / tupou ranou zezadu / a sám ji ranil.
(mlčí)

Je to haiku?
(počítá slabiky veršů) Pět, sedm, pět. Ano, je to haiku.

A je to i pravda, že?
Jak se to vezme. Fascinuje mě, když mně někdo vyčítá, že jsem panu Rathovi vrazil ránu zezadu. Zkuste někomu dát záhlavec zepředu.

Vaši facku, která padla na loňském sjezdu lékařů, projednává soud a v prosinci máte stání. Co by pro vás byla výhra?
Doktor Rath chce omluvu a milion korun, abych to prý pocítil. Ale já to neberu jako souboj o vítězství. Jsem v pohodě.

Ještě jsme neprobrali ten verš: Sám ji ranil.
Nechci se o tom bavit. (naštvaně)

Kvůli nevěře podala vaše žena ve Švýcarsku žádost o rozvod. Před chvílí jsem s ní mluvil a prý se případ stěhuje do Česka. Už znáte termín?
Nevím o tom vůbec nic.

Jak bydlí Miroslav Macek

Ještě nedávno jste říkal, že se nerozvádíte, že to je novinářská bublina. Vaši ženu tenhle postoj hodně mrzel. Tvrdí, že to myslí s rozvodem vážně. Připouštíte teď, že vás čeká rozvod?
Moje paní to říká.

Takže?
Víte co, uděláme to jinak. (volá Mackové, minutu s ní mluví) Mám vyřídit, že lžete: do Česka se to přesune možná a termín ještě není.

Neříkal jsem, že je termín. Pouze jsem se ptal, jestli už je známý. Pokud někdo lže, tak jste to vy. Před rokem jste v Magazínu DNES dostal otázku: „Jste věrný manželce?“ Odpověděl jste: „Jsem věrný.“ Tehdy už to nebylo pravda.
Špatně mě citovali. Odpověděl jsem jinak, trochu zaobaleně.

Jak?
To už si nepamatuju. Nejsem veřejně činná osoba ani hvězda showbyznysu a nemám důvod, proč bych se měl zpovídat.

Vy se nechcete rozvést, že?
Nevidím důvod.

V jednom deníku vyšly vaše fotografie – byl jste nahý s vaší milenkou tady na té zahradě. Vaše manželka to vtipně komentovala, že vám to tam aspoň slušelo. Je sympatické, že se z toho snaží dělat legraci, ne?
Jistě.

Co řeknete na ty fotografie vy?
V každé situaci se snažím být v pohodě. Mám tendenci užít si života. Někdy je člověk nahoře, někdy dole. Ale nehodlám se tím veřejně trápit. A odmítám další otázky na téma rozvod!

Nedávno jste se stal důchodcem. I když vaše žena o vás říká, že jste až moc čilý důchodce.
Nemyslím si, že jsem důchodce. Snad jen věkem a tím, že beru nějaké drobné peníze.

Kolik?
Dvanáct tisíc šest set měsíčně.

Dovedl byste si představit, že s tím máte vyžít?
Představit bych si to dovedl, ale určitě to nehrozí. Prošel jsem tvrdou otcovou výchovou. Předal mi i tuhle radu: „Nikdy nepřemýšlej, kde ušetřit. Vždy přemýšlej, kde vydělat.“

Dokázal byste se omezit, potlačit svou zálibu v luxusu?
Určitě bych si poradil. Můj otec přišel dvakrát o majetek – v devětatřicátém, když odcházel ze Sudet, a v devětačtyřicátém při znárodnění. Otřepal se a peníze zase vydělal.

Takže jste museli šetřit. Zažil jste někdy hlad?
Hlad ne, ale v roce 1949 to byl pro rodinu šok. Bylo mi pět let, ale přesto jsem vnímal, že se stalo něco vážného. Matka byla nesvá – nemohla si zvyknout, že v otcově šuplíku už volně neleží peníze. Někdy brečela, nedokázala vyjít s penězi.

Z důchodu byste také nevyšel. Co vás teď živí?
Téměř patnáct let mám tu jednu firmu, podnikám v poradenských a lobbistických službách.

Ale v rejstříku žádnou firmu nemáte.
Podnikám na živnostenský list.

Takže lobbista na živnosťák. Kolik máte klientů?
Někdy mám jednoho za měsíc, jindy čtyři. Nikdy jsem to nedělal naplno. Vždy jsem se snažil mít čas i na koníčky. Nedávno jsem odmítl zakázku, protože bych musel lítat čtyřikrát ročně do Ameriky, radši zůstanu na zahradě. Od jara do podzimu jsem zahradník téměř na plný úvazek. Na půl úvazku jsem novinář. Sedm let mám svoje internetové stránky s blogem, jejich čtenost se pohybuje mezi šesti a sedmi tisíci lidí denně. Občas píšu do novin. Kromě toho sbírám známky, obrazy, starožitnosti...

Jak bydlí Miroslav Macek

Chodíte na aukce?
Občas. Zajímá mě Mařákova malířská škola.

Co jste vydražil naposledy?
Byla to věc finančně nezajímavá, ale pro mě cenná, protože se mi hodí do interiéru – miska na ovoce se zajímavým designem. Šel jsem se původně podívat na drobnou poličku, kterou jsem chtěl dát na toaletu. Pro dámy, které se potřebují namalovat, aby měly kam odložit rtěnku či pudřenku. Na fotografii vypadala zajímavě, ve skutečnosti byla ale mnohem robustnější.

Zamluvili jsme to podnikání. Jak vypadá váš nejnabitější pracovní den?
V pět ráno odjedu do Prahy, abych byl včas na schůzce, a tam se dvanáct hodin dohaduju se svým klientem, který má jinou představu, než mu radím. Je to velmi vyčerpávající. Přijedu sem v deset večer.

A to vás baví?
Hlavně mě to živí. Ale jsou i lepší dny. To se na mě klient obrátí s prosbou a mně během vteřiny docvakne, kde je problém. Vytočím tři nebo čtyři čísla. Problém je vyřešen za čtrnáct minut a dostanu dobře zaplaceno. Každý řekne: „To jsou levně vydělané peníze.“ Odpovídám: „Nikoli. Předtím jsou ty roky, co musíte trávit mezi lidmi, znát ty informace, vědět, komu zavolat, znát ta telefonní čísla, a hlavně analyzovat a syntetizovat problém.“

Obrátí se na vás malý podnikatel, třeba pekař z Pardubic, který se dostane do finanční tísně. Má šanci, že mu poradíte?
To se nedá dopředu říct. Můžu mu říct dva závěry: „Buď to okamžitě zabalte, protože na to nemáte. Nebo pokračujte, ale udělejte to a to.“

Dokážete být tvrdý? Rozmetat lidem vmžiku jejich představu?
Vždyť mě za to platí. Nejhorší by bylo, kdybych klientům mazal med. Dokážu i největším bossům světových koncernů říkat nepříjemné věci do očí, někdy až příliš drsně.

Můžete být konkrétní?
Těžko bych se živil v tomto byznysu, kdybych vykládal o klientech.

Druhý model: Zahraniční firma si tady chce otevřít továrnu na televizory – s čím byste jí mohl pomoci? Vybrat lokalitu?
To je absurdní, takhle podnikatel vůbec nezačíná. Velká firma si zmapuje terén, pošle sem nějaký výsadek, který tady všechno dělá. Lokality jsou jasné, investiční pobídky také. K tomu přece nepotřebují mou pomoc.

Miroslav Macek se chystá udeřit ministra

Takže jaká je vaše role?
To záleží případ od případu. Přece vám nemůžu prozrazovat svoje know-how, neblázněte. (rozčileně)

Radíte jim, kam mají investovat? Do jakých cenných papírů? Do jakého odvětví?
Nejsem investiční poradce, nemám ani ekonomické vzdělání.

Tak v čem tedy podnikáte?
Zastupuji hlavně zahraniční firmy, které často potřebují vodit za ručičku. Většinou si mě nenajímají na začátku, ale až když mají problém. Řeknu jim: „Běžte od toho, šlapete na malíček silné skupině, která má politické vazby, a přes to nepřejedete.“ Anebo: „Do toho se můžete pustit, když odstraníte tenhle problém.“ Ale detaily vyprávět nebudu.

Co si myslíte o Grossově kauze?
S nadsázkou jsem na svém blogu napsal, že Gross dal ideální návod všem lidem, kteří mají hluboko do kapsy. Stačí oslovit silnou firmu, půjčit si dvacet milionů, vybrat si ty správné akcie a vyděláte balík.

Gross přes noc zbohatl zhruba o 80 milionů korun. Mimochodem vy jste v roce 2001 – těsně před odchodem z politiky – také vydělal poměrně lehce hodně peněz – za konzultace při prodeji České spořitelny do rukou Erste Bank jste inkasoval deset milionů. Za co?
Chápete, že vám těžko můžu říct, za jaké informace jsem tu odměnu dostal? Proč se v tom pořád něco hledá? Lidi se mylně domnívají, že jsem to dostal od Erste Bank.

Tak proč neřeknete, jak to doopravdy bylo?
Odměnu jsem dostal od rakouské poradenské firmy, která radila Erste Bank, jakým způsobem získat Českou spořitelnu, a která si mě najala. Dostal jsem smluvně deset milionů korun, z toho je tři a půl milionu na daních. Toť vše.

Pořád děláte po telefonu poradce prezidentu Klausovi?
Ano. Jednou za dva týdny se účastním úterních schůzek jeho poradců na Hradě. Nejsem za to placený, nemám oficiální dekret, ale některé otázky se mnou konzultuje. A můžu mu říkat i nepříjemné věci.

Co říká horlivému hledání Antiklause. Směje se tomu?
Já se tomu směju. Není lepší volby než Klaus.

Proč?
Je noblesní, reprezentativní typ, vlastenec, má šarmantní manželku. A hlavně: je vypočitatelný. Jeho názory jsou konzistentní, nemění je. Předem vím, co od něj můžu čekat.

Jako u těch křidélek z KFC...
Velmi dobrá paralela, přesně tak to je. Raději půjdete do KFC než do restaurace, kde se pořád střídají kuchaři. Můžete mít zrovna smůlu a dostanete nepoživatelné jídlo. Podobně je to s názory některých politiků. Zrovna se špatně vyspí a z jejich náhlých názorových změn se vám může přitížit.




Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází

Tupláky, hluboké dekolty, Octoberfest? Zapomeňte, pivní kultura se změnila....

Virginie na prvním místě a kromě ní další americká města, mimo nich už jen čínský Peking, jihokorejský Soul a brazilské...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: bosintang je opravdu silný psí vývar

Mnozí Korejci se bosintangu nechtějí vzdát.

Jen v samotném Soulu se kvůli masu zabijí dva miliony psů ročně. Je to především kvůli pokrmu bosintang, psímu vývaru....

VIDEO: Sedí mi sexy, dominantní role, říká tanečnice burlesky Angelina

Burleska má i usměvavou tvář.

Burleska ji zlákala zdůrazněním ženskosti, fantazií. „Líbí se mi, že jejím ideálem je sebevědomá žena, která má šmrnc a...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz