Mnoha lidem to hlava nebere, říkají čeští závodníci v létání v tunelu

  • 10
Létají v proudu vzduchu o rychlosti 280 kilometrů za hodinu, hlavou dolů i nahoru, pořád v pohybu, synchronizovaně, ve čtyřech, v tunelu o průměru necelých pět metrů. Česko-slovenský tým Mad Ravens závodí v disciplíně dynamic 4-way. Vyhrál v ní mezinárodní závody a teď se chystá na první mistrovství světa v tunelovém létání vůbec, které bude v Praze.

Mad Ravens neboli Martin „Mesa“ Dědek, Václav Dědek, Radek Meduna i Ivan Farbak jsou všichni instruktoři létání v tunelu. Také spolu všichni skáčou z letadla. A sdílejí smysl pro humor, v podstatě každou druhou odpověď rámoval nakažlivý smích.

Popište, co vlastně v tunelu děláte, ale prosím tak, ať to pochopí i naprostý laik.
Venca: Létáme v rychlostech kolem 280 kilometrů v hodině. Víc už tu nastavit snad ani nejde. Je to rychlý a vypadá to dobře.

Vaší disciplínou je dynamic 4-way (D4W), v čem spočívá?
Mesa:
Závodí se ve speed round a ve free round.
Radek: Free round je volná disciplína, kterou si každý tým tvoří sám. Předvádí svůj nejlepší výkon v letových dovednostech a snaží se zaujmout jak diváky, tak porotu.
Ivan: Ve speed round se oproti tomu vylosují povinné prvky a pravidla jsou dopředu daná. Rozhoduje rychlost. Těžké je neudělat chybu, za tu je pak časová penalizace.
Venca: Zkazit to přitom může ten třetí, ale viditelnou chybu udělá až ten čtvrtý.

Jak to?
Radek:
Třetí se malinko zapomene, ale ještě se stihne zapojit do prvku, který se právě létá, kdežto čtvrtý už to nestihne a bustuje, to znamená, že prvek nezaletí správně a tým za to dostane penalizaci pět sekund.

Povinných prvků pro speed round je ve vaší disciplíně hodně. Jsou to předepsané trajektorie létané hlavou dolů i nahoru, v hadech za sebou nebo cik cak přes celý tunel či ve dvojicích jen přes půlku, s obraty kolem všech tří os... Můžete pro představu popsat jeden dva prvky?
Radek:
Mixed snake je had, kdy se od vstupu létá za sebou hlavou dolů přes startovní lajnu, při přechodu do druhé části tunelu a změně směru se mění had na pozice hlavou nahoru a obkrouží se jedno kolo. Tento snake je ukončen zase přechodem do pozice hlavou dolů. Pak je například motýlek, butterfly, prvek, který se létá za sebou ve dvojicích v prostoru celého tunelu do výše asi čtyř metrů, letci se u něho přelétají zleva doprava a obráceně. Při pohledu shora vykreslují letci tvar motýla.

Stojí to hodně času i peněz

Meso, ty jsi na první pozici, to znamená, že všechny vedeš?
Mesa:
Jak v kterém prvku. Když létáme za sebou v hadovi, tak ano. Ale v layoutech, kdy se točíme přes hlavu a nohy, jsme všichni nastejno.

Tým Mad Ravens

Martin „Mesa“ Děděk (24 let), Radek Meduna (32 let), Václav Děděk (25 let) a Ivan Farbak (27 let)

Disciplína D4W ještě nemá po světě tolik závodníků. Čím to je?
Ivan: Aby e člověk dostal na špičkovou úroveň, musí mít člověk buď hodně peněz, nebo se stát profesionálním instruktorem, jako jsme my všichni.
Venca: Tím, že někoho učíš, si zdesetinásobíš čas, který trávíš v tunelu. Pořád se tím učíš.

Jedna hodina v tunelu vyjde na něco kolem patnácti tisíc. Navíc tady ještě před pár lety nebylo tolik tunelů jako dnes. Existuje ještě jiná překážka?
Radek:
Je těžké, aby se daly dohromady čtyři individuality a pravidelně se scházely na trénincích.
Mesa: My máme hodně velké štěstí, že tři z nás pracují s jednom tunelu.
Radek: A že máme všichni stejný cíl.
Venca: Většinou se tým po jednom závodě rozpadne. Nás baví létat spolu i skákat spolu na nebi. Chceme se posouvat společně. Kdyby se Československo nerozpadlo, byli bychom i z jedné země.
Ivan (jediný Slovák v týmu): Rozpad, to byla veliká chyba.
Radek: Pro vás.

Nedávno jste vyhráli mezinárodní závody v dynamickém létání v Petrohradu. Byli jste tam jako nováčci, poprvé na závodech. Čím jste ostatní porazili?
Ivan:
Měli tam Slováka, který jim pomohl.
Mesa: Od začátku jsme měli, díky tady panu Radkovi, hodně organizované tréninky, formou tréninkových kempů. Víc jak rok jsme trénovali, hodně času jsme létali společně. Měli jsme kreativní volnou rutinu.

Neměli jste ani žádného trenéra...
Mesa: Ne, až teď jsme si zaplatili trenéra na rychlost, kterou potřebujeme trénovat.
Radek: Věděli jsme, že to někde nefunguje, nevěděli jsme však kde. Jsem čtyři, každý na to měl jiný názor. Teď jsme si vzali někoho, kdo se na to dívá zvenku, proto se snad posuneme dál. Na White nights, závodech v Petrohradu, jsme viděli, že nejsme nejrychlejší, ale lítali jsme to přitom čistě a nedostali jsme žádnou časovou penalizaci.

Mad Ravens - zleva Radek, Ivan, Venca a Mesa

Co se hodnotí ve volné sestavě?
Mesa: Technická náročnost, flow neboli plynulost, synchronizace.
Venca: Výkon v tunelu rozhodčí porovnávají s tím, co jim předtím předloží závodníci jako vzor, jak to má pak vypadat.

Na závodech v Rusku se do finále probojovali hned dva české týmy. Čím to je? Tím, že v Praze máme tunel už čtyři roky?
Ivan:
Je to i stabilitou týmů. Kluci z Hurricane Factory, což byl onen druhý tým, spolu trénují dlouho.

Vy jste si všichni více méně podobní tělesnou konstitucí. Je i to důležité pro společné létání?
Venca:
Je to lepší. Když spolu lítá někdo hubený a veliký, můžou lítat spolu, ale každý lítá pod jiným úhlem a pak to vypadá jinak.

V týmu je to větší legrace

Máte v týmu nějaké role?
Unisono:
Radek je starosta.
Ivan: Venca kuchař.
Mesa: Ivan je seladonek. A mně říkají „selfish mother fucker“.

Kolik hodin máte spolu nalétáno?
Mesa:
V týmu tak padesát.

A každý zvlášť?
Ivan:
To se těžko počítá. Kromě vlastního létání máme hodiny, když učíme někoho jiného.
Venca: Ale záleží na klientovi, když učíš člověka, co není o moc horší než ty, je to jiné létání, než když máš začátečníka, se kterým v tunelu jen stojíš.

Už jste někdy létali s někým lepším, než jste sami?
Venca:
Já jsem ještě žádného takového nepotkal.
Mesa: Tady zrovna tři sedí.

A kdo je z vás nejlepší?
Ivan:
Já.
Radek: Ale na Slovensku.
Venca: Mesa létá fakt hezky.
Mesa: Každý z nás umí něco, co ten druhý neumí.
Venca: Já třeba umím nejvíc roztáhnout nohy.
Radek: Což teda není v našem společném létání zrovna vůbec důležité. Není důležité, kdo je nejlepší. Tým bude vždycky létat tak, jak létá ten nejhorší v týmu.

Můžete tomu nejhoršímu nějak pomoct?
Venca:
Většinou blbejma kecama při tréninku. Ale při létání to nejde. Ten člověk musí fungova sám.
Mesa: Při tréninku máš víc času pro sebe, abyš to natrénovala.
Radek: My létáme patnáct minut ve třech a Venca má pak patnáct minut pro sebe.
Venca: Ale pak to zase dělá Venca nejlíp ze všech. Protože pak už mu to v hlavě zůstane.
Radek: Do druhého dne.
Ivan: Každý má svoje mouchy. O to je to zajímavější. Dokážeme fungovat i navzdory tomu, že každý jsme nějaký. Dokážeme se na sebe naštvat, nemluvit spolu. Ale druhý den spolu zase musíme létat, když to chceme dělat dál.

První mistrovství světa

Historicky první mistrovství světa v létání v tunelu neboli indoor skydivingu bude hostit letňanský tunel Hurricane Factory v Praze. Šampionát se koná 23. a 24. října a přihlásily se už dvě stovky závodníků z celkem dvaceti zemí. Poměří síly v disciplínách skupinové formace, vertikální skupinové formace, dynamika (buď létání ve dvojicích, tedy dynamic 2-way, nebo ve čtveřicích, dynamic 4-way) a solo Freestyle.

V tomhle indoor sportu nemáte vlastně nikdy pauzu, ne? Sezóna je pořád a vy spolu taky.
Radek: Vídáme se jednou měsíčně.
Ivan: Ale tohle léto jsme se viděli pořád.
Mesa: Až moc.
Venca: Je to tím, že jsme museli trénovat na říjnové mistrovství světa v Praze.

Kromě létání v tunelu spolu i skáčete z letadla. Organizujete skydiverské akce v ČR i zahraničí. Jedete pak spolu ještě na dovolenou?
Venca: Ne.
Mesa: Na skákací dovolenou.
Ivan: Ale už tu takový návrh byl. Jenže neprošel. (Všichni se dívají na Vencu.)
Mesa: Na příští rok si, doufám, naplánujeme nějakou neskákací dovolenou.
Ivan: Ale vezmeme si padáky, ne?
Mesa: Ne. Ale Venca bude úplně na jiné lodi, která pojede úplně jiným směrem.

Čím je dynamické létání jiné od ostatních sportů?
Venca:
Je to 3D, spoustě lidem to nebere hlava. Naučit se to lidem mnohdy trvá hodně dlouho.
Mesa: Někoho to stojí strašně moc peněz.

A proč létáte v týmu?
Radek:
Takhle ve čtyřech je to větší sranda.
Ivan: Je to příležitost. Jsme z prvních, co se do tohoto sportu dostali. Teď začínají tunely vznikat, my, co jsme začali před pár lety, můžeme být jedni z nejlepších.
Mesa: Chci sdílet radost. Když se začne dařit, je to lepší v partě.

Za jak dlouho může člověk začít létat dynamicky aspoň ve dvou?
Mesa:
Po padesáti hodinách se může už zúčastnit soutěže, ale nemůže čekat, že vyhraje, protože proti němu budou lidi, co mají nalétaných hodin pět tisíc.
Venca: Ale naše disciplína je stará teprve tři roky. Uvidíme, kolik hodin bude muset člověk nalétat za dvacet let, aby mohl vůbec jít na závody.

Je více stylů létání? Máte každý svůj?
Ivan:
Je jich strašně moc.
Mesa: My se snažíme mít všichni stejný. Už jen kvůli plynulosti nás to nutí létat stejně. Když někdo bude létat hodně agresivně a někdo bude mít pomalý styl, nebude to spolu fungovat. Nebude to vypadat synchronně.

Meso, ty jsi na první pozici, takže ty určuješ rychlost?
Mesa:
Ne, ne. Já jsem sice první, ale když poletím moc rychle, budu tlačit na čtvrtého, když poletím pomalu, bude na mě tlačit Radek.

Jak častá jsou zranění?
Mesa:
V tomhle týmu jsme se ještě nezranili, vážně. Pokud nepočítám naražená žebra, modřiny.
Venca: Já jsem Radka kdysi zranil, vzal jsem mu vzduch a on si zlomil klíční kost.

Jak vidíte budoucnost svého sportu?
Venca:
Dobře. Je čím dál víc tunelů. Teď už jich je po Evropě deset a budou přibývat.

Jak vlastně vznikl váš název Mad Ravens?
Radek:
Původně bylo jen Raven. Jako Radek a Venca. Pak nás bylo víc. Tak vzniklo Mad Ravens.
Venca: Mad je jako Martin a ...
Radek: ...a Davida jsme nesehnali.
Ivan: Rozmýšlel jsem, že bych se přejmenoval, abych se hodil do týmu.
Mesa: Co třeba Dobroslav.
Radek: Dáša.