Drogový obchod, výpalné, hazard. Provoz kasin v Havaně. Kontrola nad oděvním průmyslem v New Yorku, lichvářské půjčky jeho aktérům, vliv a manipulace v tamních odborech. Rozdělování byznysu impéria zavražděného bosse Alberta Anastasii. Apalachinská schůzka toho měla na agendě spoustu.
A sešel se na ní výkvět organizovaného zločinu ve Spojených státech, ale též mafiáni z Itálie a Kuby. Přes sto mužů, bossové, podšéfové, jejich poradci s titulem „consigliere“, kapitáni, tedy důstojníci s hodností „caporegime“, řadoví mafiáni jako ochranka. Zasedat měli v domě newyorského bosse Josepha Barbary, ubytováni byli v hotelích kolem.
Genovese, Luciano, Costello, Galante: někteří aktéři příběhu a jejich osudy |
A dopadlo to zkázou. Skandálem, který přepsal dějiny americké justice a který udělal čáru přes rozpočet řediteli Federálního úřadu pro vyšetřování, FBI, J. Edgaru Hooverovi s jeho posedlostí rudým spiknutím. A to vše se odehrálo díky jednomu vnímavému a důslednému policistovi.
Mafie? Skanzen z doby prohibice?
Jakkoli Cosa Nostru, americkou odnož sicilské mafie, dnes vidíme díky přehršli filmů a biografických knih o jejích bossech i někdejších aktérech, kteří začali mluvit, jako nedílnou součást americké historie, tamní důležité úřady její existenci dlouho popíraly. „Po tři desetiletí Hoover mafii ignoroval, kdykoli to bylo možné,“ říká odborník na dějiny mafie Sewlyn Raab s odkazem na mocného muže, který řídil FBI v letech 1924 až 1972.
Proč ono popírání kriminální organizace, která s pomocí násilí a úplatků prorůstala americkou společností? Protože téměř jediným, exkluzivním vnitroamerickým nebezpečím bylo podle šéfa FBI rudé strašidlo, komunisté, anarchisté a podvratné skupiny. FBI podle magazínu The Smithsonian vedla za dobu Hooverova velení osobní spisy na pětadvacet milionů lidí, v době před padesátými lety dvacátého století však byla většina ze sledovaných z kruhů, které úřad podezíral z komunismu a politické subverze. Gangsterů bylo minimálně.
„Předtím než summit v Apalachinu všechno změnil, vedla FBI osobní složku na soudce nejvyššího soudu Felixe Frankfurtera, ale ne na brooklynského bosse Joe Bonana. Na levicového aktivistu Carla Trescu, ale ne na gangstera Carmina Galanteho, který jej zavraždil,“ shrnuje ilustrativní zkratkou priority Hooverova úřadu autor Gil Reavill. A dodává: „Na Sicílii je jednou z přezdívek policie ‚la sunnambula’, ‚náměsíční’. Na Hoovera se to hodí naprosto přesně.“
Reavilleho příměr však tak docela přesný není. Opravdu, Hoover mafii urputně líčil jako relikt z minulosti, jako fenomén, který skončil s prohibicí. Jenže to nebylo jen díky jeho ignorantství, nevědomosti, slepotě náměsíčníka. Byl v tom záměr, vlastně dva. Šéf FBI nechtěl, aby se kvůli sledování organizovaného zločinu jeho úřad připravil o finanční a personální zdroje na boj s jeho úhlavním nepřítelem, rudými, jimiž byl posedlý a které viděl za každou aktivitou, která neodpovídala jeho mustru, co ještě je „americké“. A nechtěl svou instituci vystavit lopotnému zápasu se zločineckým syndikátem, o němž sám dobře věděl, že je velmi reálnou hrozbou, která by mohla reputaci jeho instituce značně poškodit.
Mafie: boj o moc a pak summit
Pan Nedotknutelný. Harlemského mafiána musel dostat do vězení prezident Jeho životní veletoč nemohl být větší. Býval drogovým lordem, všemocným vládcem Harlemu. Druhou část života strávil jako prodavač v supermarketu. Mezitím napráskal své kumpány, manželku i milenky. Za nevěru, drancování svého impéria. Nicky Barnes toho nikdy nelitoval. Protože změnil identitu, o jeho smrti v roce 2012 se média dověděla až teď. |
Organizovaná italská mafie tak v Americe žila svým životem bez přílišných organizovaných intervencí úřadů. Byl to život naditý hromadami peněz, hromadami úplatků, hromadami mrtvol. A hromadami intrik, interních bojů o moc. Jeden takový musíme vylíčit aspoň zkratkou, právě on totiž bezprostředně vedl k osudové apalachinské sešlosti.
Váže se k newyorskému impériu Lucky Luciana a pro jeho spletitost ho popíšeme opravdu zjednodušeně, jako říkanku. V roce 1936 musel Luciano odjet z Ameriky do Itálie a jeho říši spravoval Vito Genovese. Když se o rok později musel pakovat do Itálie i on, přebral žezlo Frank Costello. Nechat to tak Don Vitone nechtěl. Do Ameriky se Genovese vrátil a zkraje roku 1957 nařídil Costella zavraždit. Ten přežil, ale dal najevo, že na své mafiánské pozice rezignoval. Genovese ještě nechal odstranit jeho ochránce, člena Komise, centrálního orgánu americké mafie, Alberta Anastasiu, kterého zabijáci v říjnu roku 1957 vyřídili v holičství bez chyby.
Tak Vito Genovese ovládl Lucianovu zločineckou rodinu. Aby svou moc legitimizoval a stabilizoval, rozhodl se se svými spřeženci uspořádat celoamerickou konferenci Cosa Nostry. Nejprve měla být v Chicagu, pak prsty mafiánského vedení ukázaly na Apalachin, asi 320 kilometrů severovýchodně od New York City. Hostitelem se měl stát majitel tamní haciendy Joseph „Joe Holič“ Barbara.
Drahá auta, cizí značky a jeden pozorný policajt
Joe z toho nadšený nebyl, od začátku hlásil, že má lokální problém. Onen trabl se jmenoval Edgar D. Croswell, byl tamním policistou a v roce 1956 zaznamenal, že Barbaru v Apalachinu navštívil jakýsi Carmine Galante. Nejprve zjistil, že chlapík, jehož zastavil kvůli rychlé jízdě, nemá platný řidičák, a poté, že má přebohatý trestný rejstřík z New Yorku. A zjistil si leccos i o jeho hostiteli, popisuje New York Post. Od té doby měl Croswell na Barbareho odlehlou vilu pozorné oko.
Nenechal jej zavraždit Stalin? Nebo fašisté? Oboje otázky byly na místě. Carlo Tresca byl bojovníkem za zájmy pracujících, proti fašismu i stalinismu. Jeho vraždu si měl, aby si naklonil Mussoliniho, objednat Vito Genovese. Spáchat ji měl Carmine Galante.
Carmine Galante dělal v počátcích své kariéry špinavou práci pro Vita Genoveseho. Právě jemu měl v roce 1943 Genovese nařídit, aby zavraždil anarchistu a antifašistu Carla Trescu, měl to být dar Mussoliniho vládě. Na fotografii Galante v roce 1930.
Varování Joe Barbary však mafiánská Komise nevyslyšela, věc již pro ni byla v pohybu. Takže Joe a jeho muži rezervovali desítky apartmá v přilehlých hotelích, do apalachinské haciendy objednali tuny masa.
A na schůzku 14. listopadu se začala sjíždět mafiánská elita. Členové Komise Vito Genovese, Carlo Gambino, Joseph Profaci, Joseph Bonanno, bossové největších rodin jako Joseph Ida z Philadelphie, Nicholas Civella z Kansasu, významní poradci jako Joseph Riccobono, Vincent Rao, Salvatore Tornabe, z podšéfů například John C. Montana, Joseph Magliocco, kapitáni jako Michael Genovese, Louis LaRasso, Giovanni Ormento. Celkem přes sto mužů.
OBRAZEM: Pohlédněte do tváře a osudů významných sicilských mafiánů Byly mezi nimi stoupenci otevřeného teroru proti všem i vizionáři „nové mafie“, která dělá byznys v tichosti a koexistuje se státem. Stará generace vyrostla z tradičního sicilského polofeudálního pořádku, nová vsadila na drogy. Následujících osm postav ztělesňují dějiny sicilských mafií. |
Jak už jsme naznačili, k řešení toho měli spoustu. Mezinárodní obchod s narkotiky, zástupci amerických rodin o něm předtím jednali se sicilskou mafií v Palermu, hazard, mafiánské sféry vlivu na Kubě, kořistění z textilního průmyslu v New Yorku, jak z výroby, tak z kamionové dopravy a odborové činnosti. A přirozeně dělbu impéria odstraněného Anastasii.
Bylo toho všeho hodně. Tak hodně, že to v apalachinském zapadákovu nemohl jeden bdělý policajt přehlédnout. A když Croswellovi kolegové prověřili poznávací značky flotily cadillaců, lincolnů a imperialů, které u domu gangstera Barbary parkovaly, obraz se narýsoval docela jasný. Všechna auta patřila mužům s kriminálními záznamy, které byly přinejmenším tak pestré jako rejstřík pana hostitele. Ve vzduchu byla cítit velká věc.
A dál to šlo hopem, na místo dorazily posily, gangsteři propadli panice, když se však pokoušeli z místa zasedání ujet, zastavil je policejní zátaras. Další se rozhodli prchat z vily trapně a poníženě po svých, rozdírali si své luxusní hedvábné obleky a kašmírové pláště v okolních lesích a polích, aby byla lapena i část z nich. Padesát mužů uteklo, ale na šedesát jich skončilo v rukou policie. Včetně čtyř nejvyšších, členů Komise, vypočítává portál NationalCrimeSyndicate.org.
Mor, který vyhřezl na povrch
Co se se zadrženými stalo, není až tak podstatné. Všichni tvrdili, že se k nim doneslo, že je Joe Barbara nemocný, a jako jeho známí se ho vydali navštívit a říci mu něco povzbuzujících slov. Je to snad zločin? Nebyl. Dvacet z nich bylo odsouzeno alespoň za bránění výkonu spravedlnosti k pokutě nebo vězení, následně však odvolací soud i tyto všechny rozsudky zrušil.
O to však nešlo, důležité bylo, že americké úřady již nemohly existenci celoamerického organizovaného zločinu popírat. Na apalachinském summitu se sešli gangsteři z celých amerických států, od Floridy po Středozápad. A to Hoover ani jeho FBI nemohli svým honem na marxistické, anarchistické a dělnické čarodějnice ani zakrýt, ani zpochybňovat jako fantasmagorii à la UFO. Cosa Nostra existuje a důkaz byl podán, takové bylo sdělení Apalachinu.
I tak však s odhaleným faktem Hoover podle historika Lee Bernsteina naložil pokřiveně. Pojímal ji tak, jak byl zvyklý, očima studené války a špionománie. „Bylo to v duchu nastrčených organizací, krycích jmen, podzemních buněk, potřeby být bdělými občany a donášet na své sousedy,“ líčí Bernstein. Výsledkem byl podle jeho slov velmi zjednodušený náhled na vrstevnatou a složitou realitu sítě organizovaného zločinu.
Apalachinskou schůzkou se však americko-italská mafie vyjevila společnosti i státu. Přestala být fantomem, za který ji FBI do té doby úmyslně vydávala. „Byl to bod zlomu. Hoover a FBI museli existenci mafie uznat,“ shrnuje kultovní autor a odborník na organizovaný zločin Jerry Capeci v listu Los Angeles Times.
