Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Magnet na ženy: ignorace a nezájem

  10:00aktualizováno  10:00
Dostal jsem úkol: Napiš o tom, jak úspěšně svádět. Já? Děkuju pěkně. "Poraďte mi,“ chodím za kamarádkami a kamarády. Přiznejte mi své triky. A pak je samozřejmě vyzkouším.

I svádění potřebuje know-how. Přetvařovat se a dělat nedostupného, tak zní základní recept. | foto: Profimedia.cz

První problém nastane už na začátku. Když chci ze žen vymámit, jak svádějí muže ony, nechtějí se přiznat. "My to přece neděláme, vy musíte být ti aktivní. V životě jsem kluka svádět nemusela,“ tvrdí. Jen výjimečně se některá přizná, že sebrala odvahu a šla někoho oslovit.

Mám pocit, že neříkají pravdu. Ta nejupřímnější říká: "Kluk nesmí poznat, že ho balím. Jinak je to moc laciný, takovou bys ani nechtěl.“

Kamarádi-svůdci zase odmítají své triky vyzradit, aby jim nenarostla konkurence a aby ženám nenapověděli, na co si dát pozor.

Kde najít zrádce, který všechno práskne a zároveň se rozdělí?

Tomáš Baránek se jeví jako vhodný učitel. Před lety sepsal knihu Jak sbalit ženu. Cynicky řečeno: je to vlastně technická příručka pro ty, kteří nemají tak silné charizma, sebedůvěru nebo porsche.

Usedneme tedy spolu v kavárně, on si objedná tiramisu a kávu a spustí. Dává mi jednu radu za druhou.

Chvíli o něm pochybuji, ale pak se náhle od vedlejšího stolu zvedne mladá žena:

"Promiňte, ale musím se zeptat. O tom, co si povídáte, vyjde nějaký článek?“

"Ano, v Magazínu DNES,“ odpovím.

"A v téhle knize je to všechno napsané,“ zareaguje pohotově on.

Žena se na něj mile usměje a knihu si vypůjčí.

"Možná mluvím moc nahlas,“ zamyslí se Baránek.

"Mně to nevadí,“ říkám.

Dobrá, už vám věřím, tak mi honem poraďte tu kouzelnou balicí větu, ať můžu vyrazit do akce, chce se mi říct.

I svádění potřebuje know-how.

Jenže musíme jít od začátku. Od správného výběru.

"Základ zní: Nesmím si vybírat nikoho, na koho nemám. Chyba je, když je můj protějšek výrazně hezčí, sociálně lépe situovaný nebo je výrazně starší. I když i to má výjimky. Chyba je také zkoušet svádět ženu, která je vdaná, ale má jiné úmysly. Chce si zpravidla jen užít,“ říká můj rádce.

Podle jakých kritérií si vybírají ženy nás muže? Mám tušení, že vím.

Kamarád Michal je kriminalista, každý den v pražských restauracích a obchodech chytá zloděje. Když se pak s prodavačkami a servírkami loučí, říká: „Tady máte číslo. Kdyby zase nastal nějaký problém, zavolejte.“

A ony mu telefonují. Jenže ne kvůli zlodějům, zvou ho na rande. Doslova ho uhánějí. Proč? Protože z něj cítí, že je dokáže – ochránit.

Přitažlivý jste také, když máte schopnost ženu obveselit, obejmout, obstarat (materiálně) a oplodnit. I když rozmary žen jsou různé...

"A taky vonět musíš,“ říká mi známá Lucka. "Můžeš vlastně i trochu smrdět, ale musíš být něčím cítit.“

Nestěžovat si, nevytahovat se 

A nastal ten strašný moment: Jak se seznámit? Jak někoho oslovit? Kde je to nejlepší místo?

Dostávám další radu: "Vybíráme si obvyklá místa, každá neobvyklost je podezřelá.“

Jasně, neseznamujeme se v krematoriu nebo na osamělém místě o půlnoci. Tam bychom toho, kdo se nám líbí, spíš vyděsili.

"Je to ale pořád lepší než se pokoušet sbalit někoho na místě, kde sedí ostřílení baliči, kterým to jde samo. V hospodách a v klubech jsou úspěšní ti, kteří to umějí a dobře vypadají. Zajímavé ovšem je, že tam chodí i muži, kteří tam chodí jen proto, že jsou tam úspěšní jejich kamarádi,“ kroutí hlavou Baránek.

Mám kamaráda, není zlý, jen trochu nešika. Když v hospodě vidí jiného kamaráda-baliče, jak chytá nějakou známou kolem pasu nebo kolem ramen, zkouší ho vzápětí napodobit. Jenže působí moc naléhavě, až obtížně. Dívky ho neznají, a tak se od něj odtahují. A on je s každým dalším neúspěchem stále rozčarovanější a nešťastnější.

Když vycítíme, že jsme ve správném prostředí a kdosi nás zaujme, co rozhodně nedělat? Odpověď: nebýt oplzlý, nestěžovat si. A nevytahovat se.

Kamarádka Petra vypráví: "Úplně nejodpornější je, když se chlapi vytahujou. Potkala jsem normálního kluka, vypadal sympaticky. Měl ale pocit, že přede mnou musí mluvit o tom, že se zrovna vrátil z Varů z golfu a že studuje vysokou, ačkoli tak vůbec nevypadal. Po deseti minutách jsem věděla, že to nemá smysl.“

Těm, co nevědí jak na to, Tomáš Baránek radí: "Improvizovat! Přehnaná příprava nemá smysl, když to překombinujete, kus textu vám vypadne, začnete zmatkovat a selžete. Musíte být maličko drzí!“

Kamarádka Sára vzpomíná, na co ji sbalil její přítel.

"Když jsem ho viděla poprvé, v životě bych s ním na rande nešla. Kravaťák! Navíc jsem byla zadaná. Potkala jsem ho v baru, byla jsem naštvaná, že bych se měla zítra učit na státnice a místo toho musím jet pracovně na druhý konec republiky.

Když mě slyšel nadávat, navrhl, ať si tedy vyměníme den. Jo? pomyslela jsem si. Frajírek si vymění den? A tak jsem ho vzala za slovo a řekla, že musí být v šest ráno u mě, předám mu věci, a ať to jede zařídit, já že půjdu místo něj na rehabilitaci. Přijel a den si se mnou fakt vyměnil. Tím mě dostal.“

Můj učitel svádění mi říká: "V žádném případě nesmíte oslovovat ženy stylem ‘neruším?‘ nebo ‘promiňte, že otravuji‘. Tím totiž rušíte a otravujete. Cílem kontaktáže je: příjemně šokovat, připoutat pozornost, vyvolat zájem, znejistit druhou stranu a vytvořit situaci tak, aby žena nebyla schopna odmítnout dát vám kontakt. A pak musíte zmizet. Zkrátka aby si řekla: Proč jsem mu ten kontakt dala? Co se to stalo? Kdo to byl?“

Zajímavě to dělá můj kamarád: "Vyhlédnu si ji v baru, ať stojí s kýmkoli, přistoupím k ní a řeknu: ‘Dobrý den, slečno. Vidím, že se dobře bavíte a máte společnost. Nechci vás nijak rušit, rád bych vás někdy viděl. Tady je moje vizitka, pokud budete chtít, napište nebo zavolejte. Budu rád.‘ A odcházím pryč. Ve 4 z 5 případů se mi dotyčná ozvala a na kávu jsme šli.“

Tenhle trik samozřejmě nelze použít, pokud nevypadáte aspoň trochu atraktivně a nemáte u sebe vizitky (a rozhodně si je netiskněte, pokud pracujete jako popelář nebo manipulační dělník, zájem tím nevyvoláte).
 

Čtyři minuty a dost!

Proč ale musím bezprostředně po získání kontaktu zmizet? Copak si nemůžeme povídat dál?

"Když se zakecáte, je to výborné, ale má to nevýhodu. Nevydržíte být tak vtipný a zajímavý, rozředíte první dojem a žena začne mít pocit, že jste průměrný chlap.“

"Takže jak dlouho má trvat tahle baličská fáze?“

Odpověď je nekompromisní: "Maximálně čtyři minuty.“
Můj první ostrý test v praxi: na diskotéce seberu odvahu (po jednom pivu) a vydám se ke stolku s pěti dívkami.

Ještě pořád nevím, jak je oslovit. Musím improvizovat, nedat jim šanci a vymámit z nich číslo, znějí mi v uších rady mého učitele. Když přijdu až k nim, vím jen to, že nesmím otravovat. Z úplného zoufalství nakonec řeknu:
"Dostal úkol bavit se s vámi čtyři minuty.“

Jsou zaskočené, ale pak se jedna pousměje. "Tak jo.“

Co dál? Částečně rezignuji, použiji klišé a pozvu je na skleničku.

"Kolik zbývá času?“ ptám se, když ji dopijeme.

"Ještě půl minuty.“

"Tak co kdybychom je strávili tím, že si vyměníme kontakt?“

"Tak jo,“ zasměje se a vytáhne z kabelky vizitku s číslem.

Celý svět se mi v tu chvíli zhroutí. Pětadvacet let jsem dělal všechno špatně. Je to tak přízemní, ubohé – ale ono to fakt funguje!

Mám tedy telefonní číslo a nastává kapitola zvaná dobývání. Dostávám další rady: "Zatímco u kontaktáže jsme byli spíš agresivní, teď musíme ochladnout. Vaším úkolem je nebýt snaživý, musíte zamaskovat zájem,“ říká Tomáš Baránek.

"Čím víc jste zapůsobil, tím později se ozvěte. Rozhodně nepište SMS tentýž den, raději až ten další, nejlépe k večeru. Mělo by to být o něco později, než máte chuť to udělat.“

I svádění potřebuje know-how.

"Jenže já mám strach, že o ni přijdu,“ namítám.

"Musí to vypadat, že máte i jiné zájmy, že ona není ta jediná. Musíte hrát trochu nedostupného, tvářit se zdrženlivě. Dát tomu tolik času, aby si to nějak probrala sama v sobě, co se to vlastně stalo.“

"A co jí mám napsat?“

"Pokud hned začnete psát ‘Ahoj, nešla bys někam?‘, zapadnete do průměru. Začal bych něčím, čím ji rozesmějete, spíš vtipkujte, hrajte si. Pokud odpovídá, reagujte vždy alespoň s takovým časovým odstupem jako ona nebo déle. Počet jejích SMS musí být vyrovnaný s vašimi. Rozhodně nesmíte psát častěji. Žena nesmí mít pocit, že je uháněna. To platí oboustranně u žen i mužů. Pokud dotyčná přestane reagovat, v žádném případě se nedožadujeme odezvy, to je zásadní chyba. Znechutíme ji tím.“

Pokud výměny pokračují další tři až čtyři dny, je čas naplánovat další schůzku. Může se stát, že žena přestane reagovat nebo schůzku odmítne. V tom případě je konec. Reagovat smíme jen v případě, že schůzku zruší. A pokud se tak stane víckrát? "Můžete se ohradit stylem ‘Chápu, že nemáš čas, ale domluvili jsme se. Ahoj.‘“

S tím mám osobní zkušenost:

Dohodli jsme si schůzku. Poprvé ji zrušila kvůli rodinnému obědu, podruhé kvůli nečekané návštěvě.
Navrhl jsem třetí schůzku a mírně podrážděně dodal, že pokud ji plánuje zrušit, ať napíše včas, abych si stihl zajistit náhradní program.

Odepsala: "OK, ZADNY RUSENI NEBUDE :-)“

Rande úspěšně proběhlo.

Svádění přes dotazník

Jestliže se na schůzce nakonec dohodneme, můj učitel svádění mi dává tři základní pokyny:
– na schůzku nejdeme s cílem, abychom ženu políbili;
– jdeme tam proto, abychom se podívali, jestli se nám líbí;
– a především jdeme ukázat nezájem, musíme ženu napnout, vyvolat v ní pochybnost, aby měla trochu strach, jestli něco nezkazila.

Kamarádka Sára vypráví: "Jsem spíš nedůvěřivá, proto jsem se s klukem stýkala hlavně pro pocit poznání. Čím to nakonec vyhrál? Že na mě netlačil. Pak mi po dvou měsících řekl, že se týden neuvidíme, že nebude na příjmu, a neřekl mi proč. Byli jsme v té době už dost důvěrní, ale přesto jsem neměla chuť ptát se. Tím mě hrozně vydusil. A uvědomila jsem si, že mi na něm záleží.“

O čem se ale budeme na schůzce bavit? O počasí? O aktuálním poklesu kurzu dolaru?

Jeden můj známý to v mládí zkoušel přes hluboké úvahy.

"Sváděl jsem ženy na otázku, co by se stalo, kdyby zmizela kategorie času. Docela to zabralo. Nevýhodou bylo, že pak často očekávaly hluboký dlouhý vztah na rozdíl od flirtu, kde hodíš očko a potom jdete někam vedle. Hned na prvním rande mi začaly vykládat takové ty hrozné věci, že když byly malé, že jim maminka spálila nebo utopila medvídka. I ty největší rozhoďnožky se mi snažily dokázat, že i ony mají duši...“

Jaké tedy nadhodit téma, abychom byli úspěšní?

"Nejlepší je zavedení osobního hovoru. Rande by mělo být strukturované tak, aby žena měla pocit, že se o ni muž zajímá. Nic nepokazí tím, že bude jakoby dělat psychologický dotazník a přitom to občas odlehčovat. Nejlepší cesta je dávat tu a tam nepříjemné otázky a být trochu v opozici, ale raději až v závěru. Nejlepší je, když má žena po schůzce pocit, že řekla víc, než měla.“

Rozhodně není dobré mluvit jen o sobě a udělat ze sebe někoho, kdo nemá ženy, je zoufalý a neúspěšný. Jistě, i zoufalé typy nepochybně narazí na protějšek typu samaritán/samaritánka. Ale je dost možné, že jeden z nich začne mít dřív nebo později pocit hrozné zátěže. A nakonec to stejně zkrachuje.

Kamarádka Irena za ženy říká: "Každej kluk chce holku, která je v pohodě, nemá žádné zásadní potíže. Vyvalit na něj, že máš problémy v práci a se šéfem a že tvůj kluk tě štve, to je nesmysl, tím ho odradíš.“

Schůzka končí a máme pocit, že to nedopadlo nejhůř. Jak se úspěšně rozloučit? Naprosto fatální chybou je prý říkat, že se mi rande líbilo. Jakmile to potvrdíme, zmizí v ženě napětí a nejistota. Musíme být stále taktičtí. A už vůbec po prvním rande nesmíme vyznávat lásku!
Všechny ženy, se kterými se o svádění bavím, se shodují: "Když po týdnu řekneš, že ji miluješ, ta holka to zabalí. Takového chlapa nebrat!“

Přetvařuj se, uspěješ

Připadá mi to kruté, nehumánní. Mám-li prý uspět, musím se chovat nedostupně. I když nechci, i když takový nejsem.

Když se kamarádek a kamarádů ptám, jestli úmyslně nechávají při psaní SMS pauzy, aby svůj objekt, po kterém touží, nechali trochu vydusit, tvrdí, že to nemají zapotřebí. Nicméně po lahvi vína si na nejméně jednu takovou psychologickou hříčku obvykle vzpomenou.

Ani jedna strana nechce často ustoupit a přestat hrát.

Ach jo. Ale v těch dojemných barevných filmech v multikinech to tak přece nechodí! Tam se do sebe lidé zamilují hned a všechno je fajn a pak jdou titulky. Proč mám být za zlého muže? Odpověď je cynická, ale bohužel asi platí:

"I vztahy jsou postavené na směně zboží, i my se podvědomě snažíme zvýšit svou hodnotu. Toužíme po hodnotných věcech. Celé dobývání je zvyšování přitažlivosti. Toužíme po kvalitní ženě, ale víme, že o kvalitní ženu je zájem. Pokud mi dá hned najevo, že o mě stojí, začnu pochybovat o její kvalitě. A hledám na ní skrytou vadu. Ony nás prostě musí otestovat,“ tvrdí Baránek.

A hlavně, pořád se bavíme o technologii, jak někoho svést. O případech, kde to nejde samo a zcela hladce.

Jenže co když to trvá moc dlouho? Kdo to má vydržet?

Líbila se mi dívka, ale pořád nic. Po dvou měsících jsem to nevydržel a koupil jí devatenáct růží (to proto, že můj oblíbený fotbalový útočník, který nosil stejné číslo na dresu, tehdy po dlouhé době konečně vstřelil branku).

Dívka květiny přijala, byla sice lehce dojatá, ale dál z toho nic nebylo. Bylo to neefektivní vyznání citu (nehledě na to, že jsem si po zbytek týdne musel od kolegů půjčovat peníze).

Květina, dárek, hrozně dlouhý e-mail... Kdo vám napíše dlouhý dopis? Babička, která vás neviděla rok. Ani ten e-mail nemusíte číst a už máte nepříjemný pocit. Vzbuzuje pocit podivnosti, slídilství. Takhle ne.

Známá Lucka přidává smutný příběh: Jeden kolega, ačkoli měl přítelkyni, se zamiloval do jiné kolegyně. Každý den v práci sledoval, kdy jde do kuřárny. Sledoval ji, aby mohl jít s ní, neustále ji obtěžoval. Dostal ji? Ne.

Pokud váš vysněný cíl po setkání přestane reagovat, nedá se s tím nic dělat. Bohužel, je konec, smiřte se s tím. Přetrpte to, běžte si zaběhat, dejte si sprchu. Platí to pro muže i ženy.

Může se ale stát, že se první schůzka vydařila a rýsuje se další. Vyvíjí se to správným směrem, zdá se. Že by už byl čas pokročit? Dotknout se? Pozvat ji k sobě domů? Ne, ještě pořád nesmím spěchat. Rozhodně ji nesmím pozvat na schůzku hned druhý den.

Ideální je počkat týden, radí mi můj učitel: "Naším cílem je odložit sexuální kontakt na co nejpozději, vůbec nevadí, že přetáhneme. Příliš brzy tlačit na tělesnou stránku je chyba. S výjimkou žen, které si chtějí jen zasouložit. V konverzaci se musím dostat do osobní roviny, až pocítím souznění, pak můžu něco zkusit. Náhodné dotyky, později nesmělé. To se může protáhnout až na týdny.“

I svádění potřebuje know-how.

Můj dobrý kamarád šel na rande s dívkou. Běžně by ji hned po večeři zkoušel zvát k sobě domů, tentokrát to ale nešlo. Ve svém jednopokojáku poskytl azyl vlastní sestře, která přijela do Prahy na brigádu.

Pochopil, že nemá cenu vnucovat se na noc ani k dívce, protože ona měla doma rodiče, takže dalších pár schůzek trpěl vysedáváním po kavárnách, na lodičkách a v kině, dívku pokaždé odvezl taxíkem před její dům a rozloučili se.

Když sestra konečně byt opustila, kamarád dívku pozval k sobě a všechno proběhlo výborně.

"Víš, na cos mě dostal?“ řekla mu později. "Žes mě hned po prvním rande netahal k sobě do bytu.“

Nalákat někoho k sobě domů na "sbírku motýlů“ je zajímavá záminka, ale jen v případě, že váš protějšek má smysl pro ironii. Nejúspěšnější jsou ti, kdo dokážou zamaskovat, že jim jde o sex.

Samozřejmostí je doma uklidit alespoň v těch nejkritičtějších lokalitách: toaleta, umyvadlo a dřez. Pokud svůj idol dostanete až sem, jde to pak buď samo, nebo se to definitivně zasekne.

A dál? Klasický scénář: první soulož, první svatba, první hádka nad nevynesenými odpadky, první rozvod...

Ale s tím ať vám radí jiní.

Jak zvýšit svou přitažlivost:
1. Nesmíte smutně sledovat, když se on nebo ona baví s vaší konkurencí.
2. Nikdy se neptejte, zda vás má rád nebo zda vás miluje.
3. Nesmíte dávat najevo zklamání, když on/ona zruší schůzku. Pokud to však udělá víckrát za sebou, není chyba se mírně ohradit.
4. Ve svých citech a v tom, co děláte, nesmíte nikdy zajít dál než on/ona. Když řekne "mám tě rád/a“, je chyba říct "já ale víc“ nebo "já tě ale miluji“.
5. Nesmíte ji nebo jeho nikdy přesvědčovat, že byste byli ideální pár nebo že by se do vás váš vysněný cíl měl zamilovat.
6. Nesmíte v žádném případě působit zamilovaně.
7. Nesmíte se chovat poraženě, dotčeně.
8. Nesmíte se podřizovat, bezvýhradně ve všem souhlasit a vyhovět.
9. Abyste získali převahu, musíte se přestat chovat mile, laskavě a tolerantně, i když takoví ve skutečnosti jste.
10. Nesmíte svému idolu neustále telefonovat, psát.

Článek vyšel ve včerejším Magazínu DNES.

Autor:




Nejčtenější

Dekadentní virus v srdci nacismu. I kvůli konkurenčnímu boji se o SA šířila...
Gayové mezi nacisty: sex jako objetí vojáků po boji

V řadách nacistů i mezi jejich dnešními následovníky byli a jsou také gayové. Navzdory nenávistné ideologii i represivní praxi se nacismus s homosexualitou...  celý článek

Spokojenost po sexu trvá až dva dny, říká věda.
Sex nás uspokojí na další dva dny, zjistili vědci

Již dávno se ví, že za ni můžeme děkovat endorfinům a oxytocinu. Netušili jsme však, jak dlouho spokojená nálada, ono slastné doznívání, po milostném aktu...  celý článek

Další z rubriky

I to se stává. O tom, jak nakládají s mrtvými pasažéry, však aerolinky spíše...
Mrtvý muž na palubě: přikrýt rouškou a nechat na sedadle

Je to skoro tabu. O tom, jak se nakládá s pasažéry, kteří během letu zemřou, aerolinky šetří slovy. Představují pro ně právní problém a obvykle se cestující...  celý článek

Září jiskřivým make-upem a pestrými sárí, na ulicích jsou jejich skupinky...
OBRAZEM: Hidžrové žijí mezi božstvy, útlakem a prostitucí

Září jiskřivým make-upem a pestrými sárí, na ulicích jsou jejich skupinky nepřehlédnutelné. Čelí však surové diskriminaci. Hidžrové, jihoasijská sekta eunuchů,...  celý článek

Byl to nejnákladnější projekt v historii sovětského objevování vesmíru. Trval...
OBRAZEM: Zkáza Bajkonuru. Takto skončil hrdý vesmírný program SSSR

Byl to nejnákladnější projekt v historii sovětského objevování vesmíru. Trval celých devatenáct let, od roku 1974 do roku 1993, spolykal astronomické finanční...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.