Názorů snažících se rozkrýt psychologické kořeny válečných výstřelků je spousta. Například v roce 2002 vydal novinář Chris Hedges knihu War Is a Force That Give Us Meaning, v níž tvrdí, že účast ve válce je druhem hrdinského zápasu, který dává našim životům smysl.
Evoluční psychologové pak vidí válku jako rozšíření mužské agrese spojené s pářením. Muži se tak utkávají o postavení a zdroje ve snaze upoutat ženy a přivést na svět potomky. Tato konkurence na sebe bere mnoho podob, včetně násilné agrese proti jiným mužům. Moderní společnost to odsuzuje, vstoupí-li však muž do armády, stává se takové jednání přijatelné.
Problémem téhle teorie ale je, že ji nepodepírá mnoho důkazů. Právě proto je čínská studie zveřejněná v magazínu Personality and Social Psychology Bulletin tak zajímavá.
Shrnuje totiž čtyři pokusy hongkongského vědeckého tým, který vedl psycholog Lei Chang z Chinese University. Jejich výsledky přitom nasvědčují tomu, že mezi motivací, která nás žene do náručí sexu, a tou, která nás vede do válek, existuje spojení.
Sexy kráska... ta nejlepší mobilizace do války?
Jednoho z experimentů se účastnilo 111 vysokoškoláků a vysokoškolaček. Changovi kolegové jim ukázali dvacítku fotek osob opačného pohlaví, polovina však dostala snímky protějšků, kteří splňovali požadavky na atraktivitu, druhá polovina takových, kteří by cenzurou podle diktátu krásy neprošli.
Poté účastníci i účastnice odpovídali na devětatřicet otázek týkajících se válčení či obchodních třenic se třemi zeměmi, které měly v nedávné historii s Čínou nepřátelské styky. Jednadvacet dotazů sondovalo ochotu jít s dotyčnou zemí do války, osmnáct zbývajících se týkalo řešení obchodních sporů.
Ukázalo se, že v otázkách spojených s válkou vykazovali mužští respondenti militarističtější postoje, když viděli fota atraktivních žen. Takový efekt sexuální atraktivity osob opačného pohlaví se neprokázal při odpovědích na dotazy ohledně obchodních sporů a už vůbec ne v reakcích studentek.
Při dalším experimentu ukázali vědci třiadvaceti mladým heterosexuálům jednu ze dvou sad po šestnácti fotkách. První zachycovala čínskou vlajku, druhá ženské nohy. Počítačový test pak zkoumal, jak rychle zareagují a odpoví na čínská slova o dvou znacích. Polovina slov se přitom týkala války, druhá zemědělství.
Pokud by byli účastníci pokusu motivováni nacionalismem či pacifismem, odpovídali by rychleji na slova spojená s válkou po zhlédnutí snímků národní vlajky. Tak to ale nebylo. K hbitější reakci na válečné konotace vedl respondenty pohled na ženské nožky.
Na rychlosti reakce na druhou polovinu slov se přitom druh fotografií nijak nepodepsal. Opakování pokusu s lehce obměněným designem navíc výsledky potvrdilo.
Proč byli muži myslící na ženu otevřenější válečnickým úvahám? Chang a jeho kolegové mají za to, že sex je hluboko v mozku s válčením pevně spojen. Proč? Může za to evoluční zkušenost. Úspěšní válečníci se totiž v historii těšili mnohem lepšímu přístupu k ženám než ostatní muži.
Muže tak nutí k tomu, aby se v násilné agresi angažoval navzdory sociální inteligenci, síla instinktu. Instinkty vyhrají nad rozumem a inteligencí.
Výzkumníci však uznávají, že válka je kolektivním podnikem a individuálními motivy ji nelze kompletně vysvětlit. Stejně tak jejich studie neodpovídá na otázku, jaký je vztah žen k válčení a armádě. A navíc, zatímco se zdá, že výsledky jejich experimentů nezávisí na kulturních odlišnostech, bylo by zajímavé v jejich práci pokračovat třeba v Evropě či Spojených státech, komentuje AlterNet.org.
Navzdory tomu ale čínská studie poskytuje další důkaz, že se za válečnickými impulzy skrývá pravděpodobně ještě něco jiného než touha bránit národ, náboženství nebo kmen. Pokud se čínští vědci nepletou, bude hippie heslo Make love, not war třeba zrevidovat. Sex a válka by spolu totiž měly mnohem víc společného, než jsme si mysleli.
