Sportování se věnuje od dětství, atletice od dvanácti. "Dělala jsem všechno. Ve čtrnácti jsem se začala specializovat na dálku, pak jsem zkusila víceboj. V halovém pětiboji jsem udělala dokonce český rekord," vypočítává. Běhat "ve velkém stylu", jak říká, začala až loni.
Vaše zlatá přišla tak trochu neočekávaně. Co k ní vedlo?
Nepochybně se vyplatily roky příprav pod trenérem Dudou doma v Ostravě. Hodně mi ale dal i odchod do Prahy, dostalo se mi nové motivace, začalo mě to víc bavit. Pak jsem také měla štěstí při rozlosovávání drah a v postupových klíčích. I to člověk potřebuje.
Před startem jste ale nebyla tak docela fit.
Čtrnáct dní před šampionátem jsem přeskakovala překážky, jednu jsem shodila a spadla z metru rovnou na kostrč. Pohmoždila jsem si ji a posunula si pánev. Až do mistrovství mě dávali fyzioterapeuti dohromady.
Zřejmě umíte překonávat bolest.
Atleti jsou vůči bolesti hodně odolní. Znám lidi, kteří trénují i s únavovou zlomeninou.
Vrcholový sport si vyžaduje i silnou psychiku. Máte ji?
Určitě jsem psychicky odolná. Asi jsem to zdědila, máloco mě dokáže sejmout. Snesu hodně. Jsou situace, o nichž si prostě jen myslím své. A to jak ve sportu, tak i v běžném životě.
PODÍVEJTE SE, JAK JSME DENISU ROSOLOVOU FOTILI
Jste ambiciózní?
Hodně lidí si myslí, že si nevěřím. Není to ale pravda, jen to nedávám najevo. Když něco chci, jdu za tím. I to platí i pro civilní život.
Kdo vám po dobytí zlaté gratuloval jako první?
Soupeřka, která skončila třetí. Pak to byl Roman Šebrle, poté trenérka.
Co se vám honilo hlavou večer?
Když jsem přišla na pokoj, odpovídala jsem na milion SMS. Na sociální síti jsem měla spoustu zpráv a žádostí o přátelství. A ve spánku jsem pak celou noc běhala. (smích)
Nejlepší relax? Nicnedělání a televize
Dá se atletikou uživit?
Ale tak nějak ano. Nemám se špatně, i když s fotbalem se to srovnávat nedá. Mám pravidelný měsíční plat, mám na nájem, na jídlo. Pak záleží na výkonnosti a na závodech. Loni jsem už chtěla ukončit sezonu, poté ale přišel ještě jeden závod v Milánu, slíbili mi za start peníze, tak jsem kývla.
Za co utrácíte?
Jako ženská bych měla asi za oblečení, ale není to tak. Nejvíc zřejmě za jídlo. Když mi něco chutná, musím si to koupit. Mám ráda pití s aloe a miluju pořádné steaky, středně propečené, hovězí.
Chodíte často do Stodolní? A bolívává pak ráno hlava?
Zrovna dnes tam jdu, oslavit tu medaili, dlouho jsem se neviděla s kamarády. Ráno mě občas hlava bolívá ze špatného vína. Mám ráda pivo, víno, míchané drinky.
Co není váš šálek kávy?
Vařená zelenina. Když mi maminka dělá k snídani smaženky, musím z toho vždycky sundat cibuli.
Smaženky? Vypadá to, že se v jídle příliš neomezujete.
Jím, jak chci, pak to vyběhám. Klidně si namažu na večeři dva chleby a dám si ještě něco sladkého.
Co děláte ve volném čase?
Volno mám většinou až navečer. Občas zajdu do kina, občas na večeři.
Mrzí vás, že nestíháte to, co ostatní?
Chodit po hospodách mi nechybí. Ale zajít občas na koncert, to ano.
Jak odpočíváte?
Můj nejlepší odpočinek je nicnedělání, ležím u televize a koukám. O víkendu miluju dlouho spát.
Chtěla jsem mít pěkné fotky
Váš manžel hraje tenis, jak často se vídáte?
Teď málo… rozešli jsme se. Neměli jsme na sebe čas. Vdávala jsem se v jednadvaceti, věřila jsem tomu. Ničeho ale nelituju. Všechno zlé je pro něco dobré.
Co očekáváte od muže?
Hlavně toleranci. Jsem tvrdohlavá, pokud si něco myslím, trvám na tom, těžko mi to někdo vymluví. A pak též vztah ke sportu. Nemusí být atlet, ale neumím si představit, že by nesportoval.
Proč jste vlastně kývla na focení pro Xman.cz?
Váš web je mi sympatický. I když, mohlo by tam být víc fotek chlapů. (smích) Každá ženská se ráda podívá.
Říkala jste, že hlavní slovo ohledně focení bude mít váš manažer…
Můžu si říct své, ale on asi ví lépe, co se může a nemůže.
Jaké to je, když za vás rozhoduje někdo jiný?
Jsem to já, je to moje jméno, takže na mně taky záleží. Ale jemu důvěřuju. Jsem s ním spokojená, spolupracujeme už sedm let.
Při pózování před fotoaparátem se zdálo, že nemusíte překonávat ostych. Jste nestydlivá?
Kdo říká, že jsem se nestyděla? Nejmíň příjemné bylo, když jsem se musela fotit celá nahá. Ale vždycky jsem chtěla mít hezké fotky. Až mi bude padesát, řeknu si, že jsem vypadala pěkně.
Během focení jste si několikrát posteskla, že máte malá prsa.
Kdo by kvůli tomu neměl mindrák. (smích) Poslední dobou si z toho ale už spíš dělám srandu. Směju se diskusím pod články, ve kterých se píše, že jsem vyhrála o prsa. Jak jsem mohla, když žádná nemám? Při sportu je to rozhodně výhoda, mít malá prsa. Ale jako ženě by se mi líbilo mít plný dekolt. Takhle to zatím kompenzuju spodním prádlem.
Kterou část svého těla máte naopak nejraději?
Všichni mi chválí zadek, tak asi ten. I proto nosím upnuté kalhoty. Mini ne, ty mi jsou hrozně nepohodlné.
Jít si jen tak zaběhat do lesa? To jdu raději na brusle.
Do kolika se dá atletika dělat?
Chtěla bych ještě stihnout olympiádu v Riu, to mi bude třicet. Už to bude těžší, tělo se ozývá, bolí.
MISTRYNĚ EVROPYDenisa Rosolová (za svobodna Ščerbová) se narodila v roce 1986 v Karviné. Trénovala v klubu AK SSK Vítkovice pod vedením Aleše Dudy a věnovala se několika atletickým disciplínám. V roce 2004 se stala juniorskou mistryní světa ve skoku dalekém, o tři roky později byla třetí na mistrovství Evropy. Závodila v pětiboji, sedmiboji i v běhu na 60 metrů. Od roku 2009 trénuje v USK Praha ve skupině Martiny Blažkové. Loni získala bronz na halovém mistrovství světa ve štafetě 4x400 metrů, letos si 5. března doběhla na halovém mistrovství Evropy v Paříži v běhu na 400 metrů pro zlatou. |
Jak těžké jsou vaše tréninky? Jak moc si sáhnete na dno?
Jsou náročné, už jsem i zvracela. Pořádné tréninky jsem ale prý ještě nezažila, takže se trochu obávám.
Omluvíte se někdy z tréninku? Kolikrát se vám to stalo?
Jednou. Cítila jsem, že na mě něco jde, takže jsem si dala den volna. Poslouchám svoje tělo.
Kde radši běháte? Na oválu, nebo v lese?
V přírodě to má nevýhodu, že nevíte, kam běžíte a kolik toho uběhnete. V lese navíc děláme delší úseky, a to já nemám ráda. To je pro mě utrpení. Dlouhé běhy mě nebaví… běžet tři čtyři minuty, to je děs! Klusat nad dvacet minut bych dobrovolně nešla. Z toho, jít se někam proběhnout, nemám žádnou radost, to si raději vezmu brusle. Takže jednoznačně ovál.
Příprava na sezonu, jaké to je pro vás období?
Tvrdím, že to nejhorší. Mně se líbí závodní období. Tam už člověk netrénuje, co nenatrénoval, to totiž už nedožene.
Jaký je váš cíl do budoucna?
Mistrovství světa v Koreji. Pak bych chtěla uspět na Zlaté tretře v Ostravě, bude to ale těžké. Poté na mistrovství Evropy družstev. Číslo jedna je potom samozřejmě olympiáda.
Dokážete si představit, že byste v letošní sezoně nebyla úspěšná? Jak byste se s tím po evropské zlaté vyrovnávala?
Asi bych to nějak překousla, ale nelíbilo by se mi to. Popravdě s tím nepočítám. V nejhorším snad budu průměrná.
Vystřídala jste několik atletických disciplín. Je ta současná finální?
Vzdálenost 400 metrů určitě zůstane. Maximálně zkusím překážky.
Přemýšlíte už, co budete dělat po atletice?
Chtěla bych mít děti, pak se uvidí.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Být zdravá. Pak už jde všechno samo.
Líbí se vám fotky Denisy Rosolové?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 19. dubna 2011. Anketa je uzavřena.
