Do pěti šesti let bude na světě hybrid s pozměněnou DNA slona indického a vlastnostmi, vzezřením a chováním mamuta, následovat budou opravdoví mamuti. Spousty mamutů. Divoce žijící tisícihlavá stáda chobotnatců s hustou srstí. Tak znějí plány genetického vědce George Churche a softwarového a technologického podnikatele Bena Lamma, jehož firma Colossal projekt financuje.
„Naším cílem není jen oživit mamuta, ale vrátit na Zem jejich stáda, která se budou sama množit a která znovu osídlí divokou přírodu arktické oblasti,“ líčí Lamm pro list The Guardian.
Vizionářský vědec a nadšený kapitalista
U kořene nápadu na vdechnutí života mamutovi srstnatému stojí harvardský vědec, „krysa z laboratoře, která se stala pop-kulturní ikonou“, jak Churche nadšeně popisuje portál Revive &Restore. Genetik s hřívou nepoddajných šedých vlasů a plnovousem ony vize představil veřejnosti ve své slavné řeči pro National Geographical Society v roce 2013. Výzkumníci se učili, jak rekonstruovat genomy vyhynulých druhů, které získali z fragmentů DNA z fosilií. Dovedli prý určit, jak se liší DNA starodávných tvorů od jejich moderních příbuzných a jaký dopad mají ony změny na jejich těla a vlastnosti.
Genetický mág, který vešel ve známost díky svým objevům na poli čtení a editace DNA, se pak zastavil u faktu, že slon indický a mamut sdíleli společného předka, žil asi před šesti miliony let. A napadlo jej oné příbuznosti využít: co kdyby se sloní genom modifikoval, aby vyprodukoval něco, co by vypadalo a chovalo se jako mamut?
Jeho myšlenka vzbudila spoustu pozornosti, ovšem jen nepatrné finance, sto tisíc dolarů věnoval na výzkum spoluzakladatel služby PayPal Peter Thiel. Churchova laboratoř však nerezignovala, svůj výzkum ohledně mamutů prostě naroubovala na jiné projekty. Jeho lidé sestavili seznam největších rozdílů mezi mamuty a slony a zacílili na padesát šedesát genů, které jsou podle nich zodpovědné za významné mamutí rysy. Patří mezi ně deseticentimetrová vrstva ochranného tuku, pět různých druhů chlupů, některé jsou dlouhé až metr, charakteristicky klenutá lebka a menší uši, které pomáhají tolerovat chlad.
A pak na dveře Churchovy laboratoře zaklepal Lamm, zakladatel texaské společnosti na umělou inteligenci Hypergiant. A vědec a vizionářský kapitalista si padli do náruče. „Po jednom dni, který jsme strávili v laboratoři, a spoustě debat s Georgem jsme celé myšlence vášnivě propadli,“ líčil Lamm.
Pro financování projektu založil společnost Colossal. S investory jako Climate Capital, firmou podporující snížení uhlíkových emisí, nebo společností Winklevoss Twins, jejíž zakladatelé tvrdí, že jim jejich spolužák z Harvardu Mark Zuckerberg ukradl nápad na převratnou sociální síť. Na mamutí návrat do světa dali zatím dohromady 15 milionů dolarů.
Děloha pro pravěk
Nejbližší plány týmu Churche a jeho spolupracovnice Eriony Hyssoli jsou jasné. Získat sloní vajíčko a jeho DNA vyměnit za mamutí. A pokud se to nepovede, nikdo se totiž o vyjmutí sloního vajíčka nepokusil, vajíčko s pomocí sloní tkáně vyrobit v laboratoři. Nejprve chtěli pozměněné vajíčko uložit do slonice, nakonec se rozhodli vyprodukovat si vlastní umělou dělohu.
„Nedělám žádná silácká prohlášení, že to bude snadné,“ říká Church, ale optimismus neskrývá: „Jenže vše šlo zatím relativně jednoduše. Pro všechno, za čím jsme šli, jsme dokázali sehnat recept.“
George McDonald Church je výtečným genetikem, molekulárním inženýrem, chemikem. A je fascinovaný tím, kam všude věda otevírá dveře. V jednom rozhovoru prozradil, že přemýšlí nad tím, zda by bylo technicky možné „vyrobit“ neandrtálce. Posléze vysvětlil, že na ničem takovém nepracuje, i tak však sklidil kritiku.
Zatímco editaci DNA nevidí jako potíž, výzvou podle něj bude děloha. „Vytvoření umělé dělohy není zaručeno. Je to jedna z mála věcí našeho projektu, která není čistým inženýrstvím, je v tom i něco zručnosti, což vždycky zvyšuje nejistotu a dobu realizace,“ rozvažuje Church pro CNN.
Stáda pro Park pleistocén
A když jeho tým vyrobí první hybrid, který bude, jak vědci říkají, „funkčním ekvivalentem mamuta“? Na řadě bude skutečný, ryzí mamut. Předpokládají, že jeho vývoj zabere dalších deset let. A mamutů poté chtějí uvést do života spoustu. Odmítají, že touží jen po senzaci, jde jim o pomoc ekosystému tundry, boj s klimatickou změnou a záchranu ohroženého slona indického.
OBRAZEM: Pradávní vlci, mamuti i lidé. Permafrost nám uchoval dějiny Jsou staré tisíce let, gigantickou časovou vzdálenost však jejich těla přečkala téměř nedotčená. Díky permafrostu, který pro nás starodávné tvory uchránil. Patřil mezi ně i vlk, jehož působivá hlava s výhružnými tesáky se na Sibiři uchovala. Měří 40 centimetrů, zabrala by tedy polovina těla dnešních vlků. Zvíře žilo v pleistocénu, před více než 40 tisíci lety. |
Sibiřská a severoamerická tundra, na níž se kdysi pásla stáda zvěře, se totiž rychle otepluje a vypouští oxid uhličitý. „Mamuti jsou hypotetickým řešením,“ soudí Church. Zatímco dnes v tundře převládá mech, lišejník, v době mamutů to byly louky. Podle některých názorů byli právě mamuti architekty ekosystému, ničili mech, káceli stromy a poskytovali půdě hnojivo v podobě exkrementů.
Churchovi novodobí mamuti by to měli opakovat. Ostatně, v Rusku se o záchranu tundry skrze zvířata pokouší již projekt Park pleistocén. Jeho cílem je, jak uvádí na webu, zvrátit změnu, která nastala před deseti tisíci let a která vedla s úbytkem zvěře k redukci travních luk tundry. Umělé uvedení velkých zvířat, jako je pižmoň severní, bizon prérijní, zubr či los, by mělo podpořit zatravnění a obnovu udržitelného vysoce funkčního ekosystému. V zimě by zvěř hledající potravu umožňovala hlubší ochlazení permafrostu tím, že by ničila sněhovou pokrývku, která jinak půdu před chladným arktickým vzduchem chrání. Permafrost je přitom jedním z největších světových uhlíkových úložišť.
Prostřednictvím stoupenců oživení mamutů z projektu Revive&Restore se Church dostal do kontaktu se zakladatelem Parku Pleistocén Sergejem Zimovem – a ten již ohlásil, že by novodobé mamuty do mixu svých stád na severu Sibiře velmi rád zařadil.
Churchovy vize však nemají pouze stoupence a fascinované obdivovatele.
Jen slon s chlupy. A s trápením
Kritické reakce jsou přepestré, sahají od skepse nad reálností nápadu po odmítavé argumenty, které zpochybňují etičnost projektu i jeho údajné ekologické přínosy. „Každý, kdo se po oné cestě vydá, bude čelit tunám problémů,“ je k proveditelnosti oživení pravěkého tvora skeptická evoluční paleobioložka Beth Shapirová z Kalifornské univerzity. O tématu leccos ví, je autorkou knihy Jak naklonovat mamuta.
Další autoři poukazují na problematickou pasáž mamutího vývoje, kterou vypíchl i Church. Umělou dělohu. Samozřejmě, věda ji již zná, například vědci z Filadelfie vytvořili umělou dělohu, která dokáže po čtyři týdny vyživovat plod jehněte. Jenže v případě mamuta bude muset taková děloha pečovat o více než devadesátikilového drobečka téměř po dva roky.
Z jiného důvodu je nesmlouvavý stockholmský profesor evoluční genetiky Love Dalén. „Marně přemýšlím, co je na tom tak velkého. Zaprvé, nebudete z toho mít mamuta. Bude to chlupatý slon s tukovými rezervoáry. Samozřejmě máme jen malinkaté ponětí o tom, co dělá mamuta mamutem. Něco málo víme, ale rozhodně nejsme blízko pochopení,“ namítá Dalén pro CNN. A dodává, že mamut a slon indický si jsou asi tak blízko jako člověk a šimpanz.
Filozofka Heather Browningová v listu The New York Times poukazuje na morální aspekt: utrpení mamutího mláděte, jehož vypustí laboratoř do světa, aniž by mu dala matku, bude bezměrné a nic ho nedokáže vyvážit. Pokud bude obnovený zvířecí druh podobný slonům, bude poznamenán i výjimečně silným a dlouhodobým vztahem matka–potomek, který je slonům vlastní. Kde však bude jeho matka?
Obnova tundry je jen hypotéza
Drtivá slova kritici směřují i na zamýšlenou pomoc obnově tundry. „Osobně se domnívám, že ospravedlnění projektu, tedy myšlenka, že byste mohli provádět s pomocí mamutů geoinženýrství arktického životního prostředí, není věrohodná,“ soudí v The Guardian Victoria Herridge, evoluční bioložka londýnského Přírodopisného muzea. „Míra, v níž byste museli onen pokus realizovat, je enormní. Mluvíme o stovkách tisíců mamutů, přičemž jejich těhotenství trvá dvaadvacet měsíců a do zralého věku dospívají třicet let,“ připomíná.
Profesor ekologie globální změny Gareth Phoenix upozorňuje, že jakkoli potřebujeme rozmanité přístupy k zastavení klimatické změny, měli bychom se vyvarovat nechtěných dopadů. Arktické prostředí obnáší rozdílné ekosystémy, a i kdyby mamuti v tundře fungovali jako korektiv, ne všude by to bylo vhodné. „Ze zalesněných arktických oblastí víme, že stromy a lišejníky jsou pro ochranu permafrostu kritické. Takže zbavit se jich je poslední věc, kterou byste chtěli udělat,“ shrnuje.
Dalén elou hypotézu, že by snad Churchova stáda mohla nějaký dopad na globální klima, hází do koše. „Neexistuje zhola nic, co by říkalo, že když vypustíte mamuty, bude to mít jakýkoli efekt na klimatickou změnu,“ tvrdí. Že by stáda sloních hybridů adaptovaných na chlad měla dopad na arktické prostředí, které se zahřívá a potýká s divokými požáry jako žádné jiné na světě, o tom pochybuje nejen Dalén, ale též Torri Herridge, paleontoložka, evoluční bioložka a specialistka na mamuty.
Pomůže mamut ohroženým druhům?
Ani někteří kritici však Churchovo úsilí jako takové nezatracují, pokud nebude mít vážné následky, jako například úhyn náhradních sloních matek v případě, že by vědci využili je místo umělé dělohy. „Možná by bylo zábavné ukazovat je v zoo. Neměl bych problém s tím, kdyby je dali někam do parku a děti by se tak začaly víc zajímat o minulost,“ říká Dalén, pro něhož je projekt spíše technickým problémem než etickým.
Shapirová oceňu je na snaze Colossal to, že by mohla přinést poznatky, které by mohly pomoci, nikoli již vyhynulým druhů, ale oněm stále žijícím, ale ohroženým. Některým by věda mohla dát geny, které by je chránily před nemocemi, jiným takové, které by je učinily odolnější vůči stoupajícím teplotám a rostoucímu suchu, následkům klimatických změn.
„Obávám se, že pro mnoho druhů postupuje klimatická změna a degradace habitatu tak rychle, že evoluce sama je nedokáže zachránit. Potřebujeme intervenovat mnohem více,“ říká pesimisticky.
Zakladatel společnosti Colossal Lamm přitom tvrdí, že nejde o to, aby mamut investorům přinesl peníze. V první řadě jde podle něj o oživení vyhynulého druhu tak, aby se dál o svou existenci staral sám, bez laboratoře. Investoři však přirozeně doufají, že během vývoje se jim dostanou do rukou poznatky, které půjde využít jako inovace například v biotechnologii a zdravotní péči. Lamm projekt přirovnává k misím Apollo, které sice otevřely dveře do vesmíru, ale též k praktickým technologiím všedního života, jako je GPS.
„Doufáme, jsme si jistí, že z toho vyjdou technologie, na nichž budeme moci vybudovat byznys,“ říká Lamm. V první řadě prý však usiluje o urychlení procesu nejen pouhého oživení mamuta, ale o jeho masového uvedení do divoké přírody.
