Paní psycholožko,
mám problém, s nímž bych potřeboval poradit. Snad nebude vadit, že píši ze Slovenska.
Jsem sedmatřicet let ženatý, manželce je osmapadesát let a vztah bych neměnil ani za nic. Není to samozřejmě láska jako na jeho začátku, ale ženu mám rád za vše, co pro mě v manželství udělala.
Před dvěma lety mi oznámila, že kvůli zdravotním problémům, které má při sexu a jichž jsem se všiml i já, naše sexuální radovánky skončily. Trochu mě to vyvedlo z míry. Její argumenty jsem uznal, snažil jsem se ji však přesvědčit i o jiných praktikách mimo sexuální styk. S ohledem na její hormonální léčbu se ale změnil její vztah k sexualitě. Musím přitom podotknout, že se k jiným praktikám stavěla, kvůli "společenským normám", dost konzervativně i zamlada. Byla ale jednou ze šťastných žen, orgasmu dosahovala prakticky vždy.
Je mi dvaašedesát, jsem sportovně založený a sex se mi líbí i v tomhle věku. Proto asi chápete, že pro mě současná situace představuje velké dilema. Několik měsíců jsem vydržel bez sexu, nevím však, co dál. Rozhovory, které na tohle téma se ženou vedeme, končí vždy u toho, že si mě vyposlechne, žádnému řešení však nenapomáhá.
Vlastně jsem si uvědomil, že pro mě jako pro chlapa, který je v sexuální rovině celkem výkonný, vlastně končí jedna etapa, jenže bohužel předčasně. Chybí mi onen normální pocit, že mám partnerku, která je se mnou ochotná sdílet i sexuální stránku vztahu. Současná situace mě zasahuje v takové míře, že si nevím rady.
Neúnosná je pro mě vlastně už jen ta představa, že se pro mě stává sex se ženou tabu. Jsem z toho na prášky, na nervy. Přemýšlel jsem i nad tím, že bych si našel jinou ženu, které by sex scházel podobně jako mně. Samozřejmě, manželku opustit a vyměnit za jinou v tomhle věku nechci. Něco takového si ode mě nezaslouží, ani to pro mě nepřipadá v úvahu. Doteď jsem si jiných žen vlastně ani nevšímal a ani nevím, jak bych si jinou ženu hledal. Nikdy jsem to nepotřeboval, nikdy mě to nenapadlo.
Situace mě donutila napsat vám a požádat vás o názor, jak celou věc řešit. Mám obavu, aby tento stav, který je pro mě neúnosný, nevedl k psychickým problémům. Jen mi, prosím, nepište, že jsem si už život užil a teď mám pokorně čekat, až skončí!
Rád bych věděl, jak na můj problém nahlížíte jako odbornice.
S pozdravem,
anonym
Dobrý den,
velmi vám děkujeme za dotaz. Zcela chápu, že situace je pro vás velmi náročná a vyčerpávající. V žádném případě se nedomnívám, že ve dvaašedesáti letech pro vás sexuální život skončil a měl byste se smířit s tím, že už vás v této oblasti žádné vyžití nečeká.
Naopak je velmi pozitivní, že se udržujete tělesně ve formě a že je vaše libido stále aktivní.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Zároveň bych chtěla ocenit váš zodpovědný přístup ke své partnerce a vztahu vůbec. Sexuální život je jedním z důležitých pilířů vztahu a je v pořádku, že ačkoli vám schází, uvědomujete si, že nejde o jediný pilíř vašeho partnerského života, a snažíte se hledat konstruktivní řešení.
Pokud mohu z vašeho dopisu soudit, byl váš sexuální život před jejími zdravotními problémy uspokojující a neměli jste v něm žádné výrazné potíže. Snížení libida může být jedním z nepříjemných vedlejších efektů některých druhů léků. Bude tedy zcela jistě potřeba konzultovat nastalou situaci s manželčiným ošetřujícím lékařem, který posoudí, zda mohou mít užívané léky vliv na libido a zda by bylo možné nahradit je jinými.
V první řadě bych vám však doporučovala společnou návštěvu sexuologa. Píšete, že pokud se pokusíte s ní na dané téma promluvit, k ničemu to nevede. Bylo by tedy skutečně žádoucí, aby se do problému zapojil skutečný odborník, který dokáže nejen odhalit příčiny vašeho problému, ale navrhne vám i řešení.
Opravdu se nemusíte obávat toho, že by vám sexuolog doporučil, abyste byl rád za to, co bylo, a čekal na konec života. Spíše pomůže vaší manželce, aby si uvědomila, že vaše potřeby jsou normálními potřebami zdravého muže a pomohla vám najít řešení, které by bylo přijatelné pro vás oba. Přeji vám hodně štěstí!
Psycholožka Bára
