Rovnou přiznávám, že Specialized S-Works Epic Carbon 29 za 186 tisíc korun mistra světa Jardy Kulhavého pro někoho jako já určen není. Celoodpružené kolo, které je téměř celé z karbonu, váží pod 10 kg, má velká 29palcová kola, perfektní osazení a propracovaný tlumicí systém zvaný "mozek", je určeno hlavně pro ty nejlepší z nejlepších. Přesto, nebo právě proto jsem i já amatér od prvního metru závodu cítil, že jedu na něčem výjimečném.
Když už mám závodní kolo, dávám si i špičkovou předzávodní přípravu. Ráno v posteli důkladné protažení, k snídani velkou misku cereálií. Hodinu před startem pak rozježdění pod téměř vědeckým dohledem zkušeného cyklotrenéra Vojty Berana s jeho borci z týmu Alltraining.cz. Nejdřív volněji v balíku, na závěr pak rychlý, asi čtyřminutový úsek do pěkného zahřátí. Připadám si jak profík.
Začátek ve splašeném stylu
Bohužel ale profík nejsem, vlastní blbostí se dostávám do časového presu a zbytek předstartovní přípravy probíhá v totálním chaosu. Nejdřív si razím cestu zpět ke startu údolím Spálovského mlýna, kde to vypadá jak při Berlínském maratonu. Hodně přes tisíc závodníků, kolem nich nejmíň dvě tisícovky doprovodu. V Odrách je prostě vždy báječná atmosféra a tudíž i nával.
Rychle do čistého, žluto-červeného dresu Arrivé, pak bidon s ionťákem, na řídítka startovní číslo – samozřejmě křivě, na představec nervózně páskou přichytávám náhradní duši, do dresu montpáky, malou pumpičku a tři energetické gely, do brašničky pod sedlo plynovou bombičku na rychlé dohuštění v případě defektu a mobil.
Stres ale nekončí. Zoufale hledám důstojnou startovní pozici pro své superkolo, ale zjišťuji, že prvních 500 až 600 míst je dávno obsazeno nedočkavými závodníky. Když už najdu flek někde na konci druhé třetiny, slyším zprava: "Kde máš čip, vole?" Aha, zapomněl jsem ho přidělat. To je, jako bych nejel, nezměří mi čas, tudíž ostuda. V panice se tlačím ke stánku "Spešlu" a svému batohu, kde naštěstí potkám naprosto uvolněného a vysmátého Tomáše Jančárka, který jede také. V klídku mi přidělá čip na kolo a 12 minut před startem mne ke všemu výjimečně, protekčně ("Pusťte ho, píše o závodě reportáž.") protlačí jak malé dítě na konec první startovní vlny.
Hlavně na nic nezapomenout! Stejně se mi to ale povedlo...
Jsem na mrtvici, jeden závod mám v podstatě za sebou. Rychle ještě křečovitý pohled do objektivu a poslední úpravy kola. "Teď už se na to vyprdni, nic nedělej, nebo něco pokazíš," radí se stoickým klidem Tomáš, když kontroluji funkce kola a hekticky dohušťuji zadní plášť. Dnes mi ale není pomoci. Ještě utahuji duši na řídítkách, spouštím GPS a sportovní program Endomondo na mobilu. Do startu zbývá minuta 30 vteřin a kolo Jardy Kulhavého i jeho potrhlý jezdec jsou jako zázrakem konečně ready.
Ideální kombinace: super stroj, báječná atmosféra
Start! Dlouhý had cyklistů se rozjíždí. Vyrážíme svižně a hbitě, nikdo nepadá, nenarážíme do sebe. Prostě první vlna, tady jsou s mou výjimkou samí zkušení borci. Hlídám si lajnu při pravém okraji, jak radili znalci.
Nesmím zapomenout na názvy některých týmů v pelotonu. Česká nápaditost nezná mezí. Kromě superzávodních ekip, jako je Česká spořitelna nebo Nissan Dolák, se mnou jedou borci i z následujících klubů – namátkou: ONO to jede, Holešovský drtič XXL, Valašská hovada, Pivní dezoláti, Kujebajk team Vysoké Mýto, Vichr z hor, Sernatto racing team, Obtloustlé lezecké nuly, Příště už nepojedu, H.M.Y.Z. atd. Přemýšlím, kam bych zařadil sebe…
Řítíme se přes louku, kde se skoro tisícihlavý balík jen mírně ředí, a během minuty najíždíme ve třech řadách do dlouhého kopce. Snažím se jet frekvenčně, rychle, ale tak, abych to nepřehnal. Přesto cítím, že mne superkolo plus dav chrtů nutí jet rychleji, než by bylo zdrávo.
I tak se kolem mne valí jeden borec za druhým. "Levá", "pravá", "bacha, jdu skrz" jsou na předlouhé minuty jediným výrazivem, které slyším. Držím se zuby nehty Tomáše, neztrácím ho z dohledu a výjimečně i já někoho předjedu. V jednu chvíli jdu dokonce před Toma. Kolo jede fantasticky, řazení jak po másle, žádné rachtání nebo skřípání, jen "cvak, cvak". Pláště v zatáčkách skvěle drží. "Jardo, to se ti to teda jezdí," závidím mistrovi světa.
Prvních 10 kilometrů je to trochu nuda. Profilově i technicky. To proto, aby se pole závodníků rozředilo a aby zahajovacích 21 km (což je zároveň i krátká fitness trať) mohli jet také méně fyzicky a technicky zdatní cyklisté. Teprve ve zbývající části prvního okruhu a hlavně ve druhém kole začíná opravdová zábava.
Musím dodat, že se jede krásným, až milostným krajem s nádhernými loukami, prudkými hvozdy, hlubokými údolíčky a potoky. A ty názvy osad, jen poslyšte: Klokočůvek, Heřmánky, Oldřůvky, Kaménka nebo Véska. Ráj na zemi.
Sice protekčně, ale vyfasoval jsem luxusní startovní místo.
Prvních deset kilometrů stále stoupáme, až do Luboměře. Z 347 do 582 výškových metrů. Závěrečný výjezd po louce je jak hřebík do rakve. Z Luboměře se naštěstí jede téměř po rovině do nedalekého Spálova, kde za skandování místních domorodců dávám první gel. Pak se to zlomí a trať stále klesá zpět, až na místo startu do Spálovského mlýna, kde je cíl krátkého závodu.
Konečně můžu otestovat, jak jede Jardův stroj z kopce. Snažím se nezabít nebo neprorazit o šutr gumu, ale i tak to jede báječně. Kolo drží stopu i směr, v trochu ostřejších zatáčkách a na nerovnostech cítím, jak kopíruje terén. Tlumící "mozek" je nastaven na mou váhu, za jízdy nemusím nic štelovat a ladit. Ideální, blbuvzdorné. Vidím i výhody svých velkých devětadvacetipalcových kol. Do vzdálenosti deseti patnácti metrů, zejména po rovině, sjedu prakticky, koho chci.
Mezitím zjišťuji, že s některými borci pojedu asi celý závod, aniž bychom se jakkoli domlouvali. Třeba kluk s dresem Liquigas Brescia. Chvíli jedeme spolu, pak mi "Ital" z kopce ujede a zmizí z dohledu. Za pět minut ho v následujícím stoupání dojedu a předjedu. "Ha, už nemůžeš," fandím si. Uplyne ale pár minut a mám ho zas vedle sebe. Takhle to mám s dvaceti dalšími. V tichosti se dojíždíme, předjíždíme a zase sjíždíme.
Taky koukám, jaké stroje kluci kolem mají. Karbonové rámy, diskové brzdy, super osazení, málokdo tu jede na kole za míň než 25 tisíc korun. Zároveň jsem překvapený, jak dobrá atmosféra mezi jezdci panuje. Už jsem dřív zažil ledacos, nadávky, neurvalé předjíždění, kluci si i málem dali do huby. Dnes nemá nikdo problém. Jede se rychle, ale klidně. Borec, který se mi při předjíždění zahákne za řídítka, se dokonce omluví. Že by genius loci Oder?
Jen výjimečně se na trati konverzuje. "Tak jak se jede na kole mistra světa?" špičkuje mne chlapík při předjíždění. "Jede, jede, ale šlapat na něm stejně musíš," odtuším jakoby v předtuše toho, co mne ještě čeká.
Dole v průjezdu do druhého kola panuje báječná atmosféra. Muzika, do toho moderátor Tomáš Hauptvogel hecuje borce, aby si v cíli skočili na dřevěném můstku. Skoro zblbne i mne. V poslední chvíli strhnu přední kolo a neskočím. Modřiny a naraženiny z nedávného pádu v kamenitém sjezdu v Rakousku jsou příliš živé.
Na kraji pekla
A začíná druhé dějství, delší a náročnější. Nejprve technické, prudké stoupání po úzké lesní cestičce nad Spáleným mlýnem. Všude kolem plno lidí, kteří fandí o sto šest. Zvládám techničtější finesy, ale lesní cesta se brzy láme do ještě prudšího asfaltového, asi 1,5 km dlouhého kopce zvaného Tour de Mlýnice. Chvíle brutální síly a morálu. Začínám cítit, že prvních 21 kilometrů jsem jel zbytečně rychle a že Jardovo kolo do kopce samo nepojede.
Tady to je černé na bílém, celkové 387. místo, třiadvacáté ve své kategorii.
Naštěstí tenhle stoupák vlastně nejde nevyjet. Kolem stovky lidí jak na Tour, řehtačky, bubínky, trumpety a vuvuzely. "Makej, dávej, jenom kilák a seš nahoře!" V půli je pivní prémie a birell pro ty, kteří už nemůžou. Jedu dál a modlím se, aby už byl konec. V závěru mne pomyslně nakopne bubnující holka převlečená za čerta.
Na vršku se to konečně zlomí a trať brzy padá zpět do údolí. Technická náročnost se prudce zvyšuje. Někde úzká trať, šutry, koryta, bahno, nejhorší je nahrnuté kamení v zatáčkách, kdo se to šíleně smeká. Za pouhé čtyři kilometry spadnu na nejnižší místo závodu, do pouhých 323 metrů nad mořem. V Heřmánkách, kde je první občerstvovačka, popadnu pití a banán a kličkuji mezi rozježděnými kelímky a rozpatlaným ionťákem. Pak znovu nahoru, dolů a nahoru. Nejmíň 12 kilometrů v kuse jak na houpačce.
Závod začíná bolet – levá noha i bok, pravé koleno a hlavně pravé zápěstí, které jsem si narazil při "rakouském" pádu. V některých sjezdech sotva držím řídítka a jak brzdím, dřevění mi prsty. Musím přiznat, že mezi 35. a 45. kilometrem mi to moc nejede. V jedné chvilce mne malý brod vykopne trochu rozhozeného do hlubšího bahna, mám co dělat, abych si nelehnul. To už pracuje únava. Taky mne dojíždí Tomáš, zahaleká své "Nazdar, pane" a tentokrát brzy a definitivně zmizí z dohledu.
Na posledních deseti kilometrech se naštěstí probouzí můj vytrvalostní kořínek. Začínám ožívat, dojíždím kluky přede mnou a s předtuchou blížícího se cíle zrychluji. Posledních sedm kilometrů si dávám. Předháním se s místňákem z Oder, který má ve sjezdech dobře najetou stoupu, ale na rovince mu ujíždím. Nakonec setřesu další grupu a v cíli dokonce hodím kolo před dalšího borce.
Zobrazit místo Oderská Mlýnice na 59 km na větší mapě
Oderská mlýnice na 59 km - profil trati
Kolo i já jsme úplně zprasení od bahna a prachu. Celkově 388. místo (24. v kategorii) z téměř 900 borců, výsledný čas dvě hodiny 52 minut. Mám docela radost, ale tuším, že to je hlavně zásluhou kola. V cíli můj stroj budí pozornost a dokonce si i pokecá s celebritami – šéfy Kola pro život Romanem Čermákem a Tomášem Hyklem, vůdcem českého Spešlu Zdeňkem Löffelmannem, moderátorem Tomášem Hauptvogelem a další cyklosmetánkou… Uctivě naslouchám.
Superlehký, výkonný závodní stroj v ceně mého auta jsem tedy nakonec zkrotil a velmi ocenil. Připravil mi úžasný zážitek a pomohl ušetřit nejméně 10–15 minut. Nicméně, zadarmo to nebylo, šlapat se na něm musí stejně jako na kterémkoli jiném kole.
Kolo mistra světa v cross country Jardy KulhavéhoSpecialized S-Works Epic Carbon 29 Cena: 185 990 Kč Celoodpružený, karbonový stroj je prvním 29" kolem, které vyhrálo závod světového poháru. Bylo ohodnoceno jako Nejlepší bike, na jakém jsme kdy jeli v prestižním magazínu Mountain Bike Action. Je to jedna ze dvou verzí provedení S-Works, přičemž můj model je vybaven sadou Shimano XTR (Jarda tam má Sram XX). Superlehký celokarbonový rám FACT IS 11m s vyspělou 29" geometrií, středem PF30, utěsněnými kazetovými ložisky. Tlumič Specialized/Fox remote Mini-Brain je vyladěný pro bleskový automatický přechod mezi zcela pevným a plně aktivním režimem tlumení. Vidlice RockShox SID World Cup 29 nabízí nastavitelný systém tlumení Brain Fade, 100 mm zdvihu, karbonovou korunku a sloupek řízení.  To je on, stroj mistra světa Jardy Kulhavého.  Specialized S-Works Epic 29 Kola Roval Control SL 29 s karbonovými ráfky, náboji OS28 a výbavou od DT Swiss jsou maximálně lehká, pevná a odolná. Karbonové kliky Specialized FACT OSBB PF30 s keramickými ložisky jsou kombinovány s unašečem a převodníky Shimano XTR, výsledkem je skvělý přenos sil. Kotoučové brzdy Avid XX World Cup R jsou jedny z nejlehčích a nejvýkonnějších na trhu. Jsou vybaveny dvoudílnými kotouči, odlehčenými destičkami se semi-metalickou směsí, magneziovým tělem, karbonovými pákami a titanovými šrouby. Přední plášť S-Works Fast Trak 29x2.0", zadní S-Works Renegade 29x1.95". |
