Nebezpečné Mexiko. V roce 2014 zmizelo 42 studentů ve městě Iguala. Jeli autobusem na demonstraci na uctění manifestace z roku 1968, která skončila policejním masakrem. Podle oficiálního vyšetřování je zatkla policie a městské úřady je z vazby předaly drogovému syndikátu Guerrero Unidos, který je zřejmě povraždil. Podle jiných zdrojů byly do akce zapleteny federální síly. | foto: Profimedia.cz

Mafiánská pohřebiště hledají v Mexiku i podle počítačové aplikace

  • 3
V jejich neradostné a nebezpečné práci se snoubí zkušenosti z válečných zón celého světa a inovativní vědecké přístupy. Jsou mezi nimi geologové, geofyzikové, botanici, vyšetřovatelé lidskoprávních organizací. Jejich cílem je hledat v Mexiku masové hroby s oběťmi drogové války. Přinášejí tak klid jejich pozůstalým.

Když v prosinci roku 2006 vyhlásil mexický prezident Felipe Calderón válku drogám, pravděpodobně sám netušil, jak děsivou vlnu násilí tím rozpoutá. Počet obětí zatím nekonečných bojů dnes přesahuje 120 tisíc, mrtví jsou jak na stranách policie a mafiánských kartelů, tak nevinných obyvatel. Neznámý zůstává osud přibližně 30 tisíc pohřešovaných osob, po nichž dnes v Mexiku pátrají odborníci z celého světa.

Hledají masové hroby i skrytá rozkládající se těla v místech, kde ještě stále propukají přestřelky mezi federálními policejními jednotkami, podporovanými armádou, a skupinami těžce vyzbrojených gangsterů.

Pohřešované si musíte najít sami

„Policejní vyšetřovatelé dnes jednotlivé případy zmizení osob v Mexiku prakticky nevyšetřují, a tak je pátrání po pohřešovaných v přímé režii pozůstalých,“ říká Denise Gonzálezová, koordinátorka programu Lidských práv na Iberoamerické univerzitě v Mexico City.

Spolu s pestrým týmem mezinárodních odborníků se příbuzným zmizelých pokouší pomoci. Tím, že na území jednatřiceti států mexické federace hledá hromadné neoznačené hroby, skrytá ubitá těla, bývalá popraviště, mučírny a místa dalších masakrů.

„Je to možná velmi drastické, ale pozůstalým přináší zpráva definitivně potvrzující skon blízké osoby úlevu. Nejistota je totiž zoufale skličující. Troufnu si říct, že právě ty dosud neodhalené skryté hroby jsou asi nejnázornějším příkladem hloubky krize, kterou v Mexiku právě prožíváme,“ vysvětluje.

Mexičtí státní vyšetřovatelé jsou skutečně za týmem Gonzálezové pozadu. Jejich nepříliš aktuální databáze hovoří o přibližně 200 odhalených „tajných“ hrobech, z nichž zatím dokázali určit jen asi třetinu pochovaných osob. Tým koordinovaný Iberoamerickou univerzitou přitom dokázal v letech 2009 až 2014 nalézt dalších 390 pohřebišť a identifikovat z nich 1 418 těl.

„Myslím si, že v současnosti máme lepší databázi a informace o těchto místech než celá naše vláda,“ dodává Gonzalezová. Za tento náskok pochopitelně vděčí spolupráci se světovými špičkami v oboru. Při hledání totiž dobrovolně pomáhají profesionálové, kteří v terénu vyhledávali a odkrývali masové hroby v Súdánu, Rwandě, Bosně nebo v Sýrii. Proč pomáhají i tady?

„Chceme vyvinout skutečné mezinárodní úsilí, abychom dopomohli ke spravedlnosti pozůstalým a ztížili život těm, kteří páchají zvěrstva a doufají, že uniknou bez trestu,“ zaznělo už v roce 2013 na konferenci Americké unie geofyziků v mexickém Cancúnu, kde experti přislíbili mexickým občanům pomoc. „A chceme dát lidem v hledání neoznačených hrobů k dispozici lepší nástroje, než jsou rýče a lopaty.“

Frontová linie? Skoro každá vesnice v zemi

Pátrání po neoznačených hrobech obětí teroru drogových kartelů je však v mnoha aspektech odlišné od neméně nezbytné práce v bývalých i současných válečných zónách, kde docházelo k masakrům a genocidám. Tam totiž nejrůznější masové hroby kopírují hranice a linie vymezené pohybem vojenských jednotek. Pozůstalí mají alespoň minimální rámcovou představu o lokalizaci hromadných hrobů a vždy tu existují svědkové, byť se často jedná o samotné popravčí.

Bilance mexické drogové války

Počet uváděných obětí kolísá podle různých odhadů, ale dosavadní „průměr“ vlády prezidenta Calderóna je spojen s 83 191 mrtvými. Tlak na drogové kartely nepolevil ani za jeho nástupce. Prvních čtrnáct měsíců funkčního období Enrique Peña Nieta přineslo dalších 23 640 mrtvých v ulicích měst a celkem 1,6 milionu lidí uprchlo nebo bylo vysídleno z nejrizikovějších oblastí. Při přestřelkách bylo zabito 12,5 tisíce gangsterů, přibližně 120 tisíc jich skončilo za mřížemi. Boj ale zdaleka nekončí.

V Mexiku je situace jiná: únosy, zmizení a popravy tu posledních deset let, a regionálně i dlouho předtím, probíhaly víceméně plošně a těla byla „uklizena“ na několika stovkách míst, uvnitř teritorií jednotlivých kartelů.

Prvním užitečným nástrojem v pátrání po neoznačených hrobech se tak stala statistická analýza. Tu dodal Patrick Ball, který se dlouhodobě soustředí na problematiku důsledků porušování lidských práv. V Mexiku se rozhodl aplikovat model počítačové předpovědi. Na základě dostupných demografických i kriminologických dat vytvořil systém, který jednoduše odhaduje pravděpodobnost nálezu skrytého hrobu v katastru každé obce, potažmo okresu.

Může se to zdát zvláštní, ale program vyhodnocující pětatřicet různých charakteristik, mezi něž patří nejrůznější socioekonomické proměnné, počet zaznamenaných násilných trestných činů, průměrné dosažené vzdělání obyvatel či vzdálenost k americkým hranicím, funguje poměrně spolehlivě.

Statistika smrti

Například šance, že se v jinak malebném městečku Coyuca de Benítez v mexickém státě Guerrero nacházejí dosud nenalezené hroby s pozůstatky obětí kartelů, je 86 procent. Na území 43 vesnic u měst Nogales, Sonora, Juarez a Chihuahua v sousedství americké hranice je to 70 procent. A hledat hroby na východě země, v Yucatánu nebo Quintana Roo, je zatím zbytečné. Statistická pravděpodobnost nálezu je zde minimální.

„Tento analytický nástroj nám dává konkrétnější informace o tom, kam zacílit naše pátrání,“ dodává Mónica Meltisová z neziskovky Data Cívica, která Bellův program krmí daty.

S rámcovou představou o možné lokalitě s neoznačenými hroby nastupuje do práce tým vedený Amy Mundorffovou. Žena, která začínala jako archeoložka na Havaji, se postupně propracovala na pozici soudní ohledávačky, pracovala na policejní patologii v New Yorku a nakonec se stala hlavou Mezinárodní komise pro pohřešované osoby. Jejím přínosem pro Mexiko jsou především praktické zkušenosti z Bosny a Kolumbie.

Zvláště v druhé jmenované zemi také vyzkoušela jednu praktickou novinku. V rámci svého experimentu pohřbívala vepře z místních jatek, oblečené do lidských šatů, uprostřed džungle. A po odstupu měsíců je pak hledala z letadla s pomocí LIDARu, přístroje pro detekci objektů a měření vzdáleností.

I v tropickém pralese jsou totiž mělké propadliny a terénní sníženiny neoznačených hrobů touto cestou patrné. Zvlášť, když se jich na jedné lokalitě nachází víc. Tuto poněkud hrubou metodu pak doplnila o satelitní snímky, přičemž se senzory soustředily na lokální příjem dusíku rostlinami. Rozkládající se vepři, stejně jako lidská těla, totiž přirozeně hnojí půdu. A hypotetická přítomnost terénních anomálií spolu s vyšší koncentrací dusíku už soustředí další zájem hledačů hrobů na plochu o rozloze desítek, maximálně stovek metrů čtverečních.

Země, která promlouvá

Posledním krokem je pak výprava na dané místo a užití přístupů vypracovaných Jamiem Pringlem, britským forenzním specialistou z Univerzity v Keele. Do Mexika přijel proto, že nalezení ostatků může být zásadní pro vyřešení kriminálních případů, stejně jako pro smíření se pozůstalých.

Ve své práci se inspiroval Mundorffovou a jejími pochovanými vepři. A povšiml si, že lidským okem ne vždy viditelný mělký rov s rozkládajícím se tělem se vyznačuje zvýšenou elektrokonduktivitou. A ta se dá s pomocí speciálních přístrojů dobře měřit. Okruh pátrání se tím skutečně omezil na jednotky metrů čtverečních. A když se k tomu přidá klasický magnetický detektor, který zahlásí, když měla oběť například kovovou sponu na opasku, a georadar, dokáže na kolegy vytipované lokalitě nalézt neoznačený hrob v rozmezí minut. Teprve pak nastupuje opatrná práce ohledávačů, kteří vyzvednou a později v bezpečí márnice identifikují nalezené ostatky.

Mrtví, kteří mají mlčet

Práce hledačů těl v Mexiku se sice těší mezinárodní podpoře specialistů, ale zdá se, že místní úřady sledují jejich činnost s jistým despektem. Dost možná nejen kvůli jejich vyšší úspěšnosti, ale také kvůli obavám z toho, jaká svědectví mohou znovuobjevená těla vydat.

Tyto domněnky na začátku letošního března částečně potvrdil i Jorge Winckler Ortiz, generální státní návladní z Veracruz. Zdejší Sdružení pozůstalých - Colectivo Solecito – totiž ve spolupráci s organizací Denise Gonzálezové odhalilo na planině za zdejším přístavem hromadný hrob, obsahující přinejmenším 242 lidských těl.

„A přijde mi krajně nepravděpodobné, že by si nikdo ze zdejších policistů, úředníků nebo zástupců samosprávy nevšiml aut přijíždějících sem a tam, pokud se tak přímo nedělo s jejich přispěním,“ prohlásil Ortiz v rozhovoru pro Hispan TV. Policisté a úředníci ve Veracruz přitom byli už několikrát nařčeni ze spolupráce se vzájemně znepřátelenými kartely Los Zetas a Jalisco Nueva Generacion.

A například v sousedním Culiacanu byla nedávno pořízena nahrávka, na které policisté zatýkají osm mladých mužů, aby je později přímo předali do péče gangsterům. Pokud by o takových případech začali mrtví z hrobů podávat svědectví, mají zkorumpovaní zástupci státní moci v Mexiku skutečně důvod bát se.