1. Jed z rány vysajte ústy
Je to nadějný způsob, jak místo jednoho raněného vyrobit dva mrtvé. Uštknutého i „zachránce“. Připomeňme, že do rány se touto cestou dostanou bakterie z ústní dutiny a že řada zvířecích jedů bude v lidském zažívacím traktu fungovat mnohem efektivněji než v místě, kde vstoupila do těla oběti.
Pokud vás opravdu napadne jedovatý had (vězte, že bolestivě koušou i ti nejedovatí), nezbývá než rychle vyhledat lékařskou pomoc. Uštknutá osoba se však musí snažit zbytečně se nenamáhat a nestresovat se, například dalším rozřezáváním rány. Čím rychleji jí totiž bude bít srdce, tím rychleji se bude šířit i jed.
Platí přitom, že zmije žijící v Česku nenesou tolik jedu, aby to usmrtilo zdravého jedince v plné kondici. Ošetření je tedy na místě, panika nikoliv.
2. Mech roste na kmenech stromů vždy na severní straně
Onu poučku mnozí z nás slýchali už od základní školy. Jenže bohužel, mechy a lišejníky jsou, pokud jde o afinitu ke světovým stranám, naprostými ignoranty. Rostou tam, kde se jim to právě hodí, kde je dostatečná vlhkost, optimální proudění vzduchu nebo kam dopadá pro ně to správné množství slunečního záření. Drze se mohou vyskytovat i na jižních stranách stromů. Nebo je na nich nenajdete vůbec.
3. Když vás napadne medvěd, lehněte si na zem a hrajte mrtvého
Nechtějí zabíjet Třicet metrů zvládnou za dvě vteřiny a mají neskutečnou sílu. Robert Hlavica za nimi přesto jezdí do slovenských hor i do světa. Na medvědy trpělivě čeká celé dny, aby nakonec zmáčkl spoušť při krátkém setkání. „Strach už nemám, ale respekt ano,“ říká valašský fotograf. |
Ano, to je přesně jedna z těch dobře míněných rad, které z vás udělají hrdinu večerních zpráv. Zhruba týden poté, co vaše roztrhané tělo naleznou jiní turisté. Medvědi se sice konfrontacím nevyhýbají, ale drtivá většina jejich „útoků“ má pouze zastrašující charakter. Rozběhnout se proti vám, ale zastaví dva tři metry před vámi. Lehnout si v takové chvíli na zem z vás dělá kořist.
Není proto od věci raději obětovat batoh se svačinou, vyhýbat se očnímu kontaktu a zvolna ustupovat. Rada, která skutečně platí, má spíše preventivní charakter: Opravdu nechcete potkat překvapeného medvěda, a tak se jej snažte nepřekvapit. Vždy si počínejte tak, aby o vás medvěd věděl jako první. Pak se vám rád vyhne.
4. Najděte nejprve zdroj potravy
Pokud uvíznete ztraceni a bez zásob v opravdové divočině, ne při hledání hub, a hrozí, že civilizaci nenaleznete jen tak, zabliká vám v hlavě jistě nápad, že nejprve si musíte obstarat zásobu jídla. Není to dobrá myšlenka. Šance, že zahynete během pojídání kořínků nebo červů, je výrazně větší, než že zemřete hlady. Ve skutečnosti dokážete hladovět celé týdny, jen o tom ještě zatím nevíte.
Mnohem důležitější je pravidelný přísun vody, díky němuž dokážete uvolňovat nastřádanou energii z tukových zásob. Co tedy dělat, když svačina není na obzoru? Šetřete energii, vyhýbejte se zraněním a riskantním akcím, souvisejícím například právě s hledáním zdroje potravy. Pokud k tomu má v divočině dojít, umřete pravděpodobně mnohem dříve na podchlazení, nemoc, otravu nebo následky zranění než kvůli drastické podvýživě.
Spíše se snažte opatrně nalézt zdroj vody.
5. Zdravou vodu najdete v rostlinách
Ano, voda je i v rostlinách, stromech nebo kaktusech. Jenže snaha dostávat ji z těchto zdrojů se poněkud míjí účinkem. Efektivní odsekávání lián, z nichž prýští voda jako ze zahradní hadice, je spíše dílem šťastné náhody a letité praxe. Drtivá většina vody v rostlinách už obsahuje biologicky aktivní rozpuštěné látky, které jsou v lepším případě chuťově odporné, v horším vám mohou způsobit kruté bolení břicha, průjem nebo dokonce otravu a pomalou smrt.
Vodu hledejte raději v přirozenější formě, v údolích, terénních sníženinách, v potocích a řekách nebo kalužích. Ne, nebude čistá a nezávadná. Ale neotrávíte se.
6. Útočícího žraloka udeřte pěstí přímo do čumáku
Za poslední obecně rozšířenou radou se vydáme až do oceánů. Žraloci jsou považováni za evolucí k dokonalosti vypilované stroje na zabíjení. Milovníci a ochránci těchto majestátních paryb by s tím asi nesouhlasili, ale co dělat, když na vás žralok přece jen zaútočí?
Šance, že při takovém útoku přijdete o ruku nebo nohu, jsou poměrně vysoké. Zvláště pokud se budete držet tradičního pomýleného doporučení, podle něhož se agresora zbavíte přesně mířenou ranou do jeho „čenichu“. Ano, v hrotnatém čumáku žraloků je soustředěna řada důležitých smyslových orgánů, ale rána pěstí je nikterak neohromí. V souboji jeden na jednoho je patrně tou nejschůdnější možností váš útok na jeho žaberní štěrbiny nebo oči. Nejlepší variantou pochopitelně zůstává nedostat se do potyčky.
