Kuriózní cesty k Medaili cti: na vlastní žádost i za brutální masakr

aktualizováno 
Je nejvyšším vojenským vyznamenáním, které může prezident Spojených států amerických jménem Kongresu udělit. Získat ji dnes není vůbec snadné, ale ještě před časem jste ji mohli ukořistit poměrně kuriózně. Stačilo být ve správnou dobu na správném místě, nemuseli jste ani bojovat.

Toto je současná podoba medailí cti. Zleva pro pěchotu, námořnictvo a letectvo | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

1.Stačí se slušně zeptat

S velmi nenáročným způsobem, jak si nejvyšší vojenské vyznamenání opatřit, přišel v roce 1872 Asa Bird Gardiner. Vystudovaný právník velel za občanské války newyorským lidovým milicím, v podstatě sboru ozbrojené veřejnosti. 

Fotogalerie

Do skutečného bitevního pole se nikdy nepodíval, jeho jednotky zajišťovaly patroly v ulicích města. Přesto někdy v průběhu této strážní činnosti utrpěl u Sporting Hill střelné zranění. Velmi pravděpodobně nešťastnou náhodou, při neopatrné manipulaci se zbraní.

Jak tedy mohl získat Medaili cti? Jednoduše si o ni napsal, vyžádal si ji jako suvenýr z památných časů. Kongres měl naskladněné značné zásoby, a tak jeho laskavé žádosti vyhověl. Medaile mu byla odebrána v roce 1916, když nebyla v archivech nalezena žádná dokumentace, která by ozřejmovala jeho hrdinství.

2.Slib, který vyšel naprázdno

Trojdenní bitva u Gettysburgu je považována za zásadní a nejkrvavější zlom americké občanské války. Ne každý to však viděl stejně. Třeba dvacátý pěchotní regiment z Maine, čítající na počátku zmíněného střetnutí 864 mužů. Všichni byli „odvedenci pod smlouvou“ a doba jejich aktivní účasti v armádě Severu k prvnímu červenci roku 1863 končila. Tedy ke stejnému datu, jako vypukla památná bitva.

Velení však potřebovalo na udržení děravé pensylvánské hranice každého. Přímo z Washingtonu tedy dorazila motivace: muži, kteří se nad rámec své smlouvy zdrží, dostanou Medaili cti. Většinu teď už bývalých vojáků z Maine to netrápilo. Zabalili rance a vyrazili k domovu. Války už měli dost.

Na místě setrvalo jen 311 vojáků-dobrovolníků. Což bylo pro účast ve vřavě Gettysburgu trochu málo. Byli proto zařazeni do 27. pěchotního regimentu a byla jim přidělena strážní služba v příhraničních městech. Do boje se už nezapojili. Dočkali se slíbeného vyznamenání? Nikoliv. Selhala administrativa a ve Washingtonu museli přiznat, že netuší, kdo z původního regimentu zůstal a kdo odešel.

3.Držet stráž u rakve je dřina

Kdy se Medaile cti rozdávala nejmasověji? Po pohřbu Abrahama Lincolna. Jeho skon vnímala polovina národa jako tragédii, tomu odpovídalo i velké poslední rozloučení za státní úhrady. Smuteční vlak s tělem prezidenta obrazil v průběhu 29 dní dvanáct velkých měst. Jeho rakev pak po celou dobu střežila čestná stráž.

Ano, dost často to byli zasloužilí veteráni bojů občanské války. Ale nechybělo také pár mladíků, kteří na sobě měli uniformu poprvé. Strávit měsíc na cestách vlakem a postávat důstojně u těla zesnulého, bylo jistě náročné. Proti tomu, co obvykle museli zažívat vojáci v poli, to však byl pořád jen čajíček. I tak se této čestné stráži dostalo neméně čestného ocenění Medailí cti. Odebrána jim byla až při velké revizi archivu v roce 1916.

4.Masakr nehodný ocenění

Existují bitvy, na které mohou být američtí vojáci hrdí. Bitva u Wounded Knee, nyní oficiálně přejmenovaná na masakr, k nim rozhodně nepatří. Dne 29. prosince roku 1890 tam nastoupilo 500 vojáků sedmé kavalerie podporovaných lehkým dělostřelectvem proti vesnici vyčerpaných Siouxů, aby je přesunuli do jiné rezervace v Omaze.

Výsledkem byly tři stovky mrtvých indiánů, s drtivou převahou žen a dětí. Zranění a padlí byli i na straně kavaleristů. Hovoří se o zhruba třicítce vojáků, kteří byli většinou zraněni palbou svých kanonýrů. Navzdory tomuto brutálnímu pojetí „bitvy“ však bylo rozdáno mezi účastníky dvacet Medailí cti. Tedy zhruba tolik, kolik se zatím rozdalo v průběhu celé sedmnáctileté válečné kampaně v Iráku.

5.Jednou a dost

Některé věci se nemění. Bez byrokracie to nejde. V roce 1918 tak administrativní zmatky a kompetenční spory na americkém velení vyústily v paradoxní situaci. Bylo tu pár vynikajících vojáků, kteří dostali Medaili cti za jeden výkon hned dvakrát. Ernest Jason vedl vojáky na zteč vybaven jen bajonetem, v bitvě u Soissons se vyznamenal Louis Cukela, když sám zničil dvě kulometná hnízda.

Slovenský imigrant Matej Kocak zničil další kulomet, k tomu ještě zachránil mnoho francouzských vojáků. A granátník John Pruitt dokázal sám zajmout čtyřicítku Němců. Protože předvedli vpravdě hrdinské výkony, ocenila je US Army Medailí cti. Jenže tu byl jeden zádrhel. Všichni zmínění byli součástí sboru mariňáků a spadali oficiálně pod US Navy. Ta se nechtěla zahanbit, totéž ocenění jim proto udělila znovu. Medaile jim byla ponechána, ale Kongres učinil opatření, aby v budoucnu už žádný další voják nemohl dostat „jedno a k tomu druhé zdarma“.

6.Nikde neříkejte, za co ji máte

Když dostával totéž ocenění William McGonagle, obešlo se to bez jakýchkoli teatrálností. Žádné zasedání Kongresu, velká sláva, srocení lidu a novinářů. Jen státní úředník a několik vojenských hodnostářů, kteří oceněnému především kladli na srdce, aby o medaili nikdy a nikde nemluvil.

McGonagle totiž sloužil na lodi USS Liberty v červnu roku 1967. Což znamená, že byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Tato americká loď totiž „z bezpečné vzdálenosti“ monitorovala průběh Šestidenní války, kdy se Egypt, Sýrie a Jordánsko, za pomoci několika dalších států, rozhodly vymazat Izrael z mapy.

Izrael omylem považoval loď Liberty za egyptskou válečnou loď a pohotově na ni zaútočil torpédy. A pak ji leteckými nálety průběžně likvidoval. Padlo 34 členů posádky, dalších 171 bylo raněno. Včetně krvácejícího kapitána McGonagle, který se 17 hodin zoufale pokoušel spojit s izraelským velením a jejich omyl jim vysvětlit. Stal se tak prvním oceněným námořníkem, který dostal medaili za odvahu v nebojování s víceméně neutrálním spojencem.

Autoři:

Nejčtenější

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

Hon na tygra: jak britský technik ulovil Hitlerův smrtící tank

Tiger měl renomé nezničitelného tanku.

Mezi spojeneckými vojáky vzbuzoval paniku. Oprávněně. Nacistický tank Tiger, šedesátitunové monstrum, se zdál...

Chlapi nejsou snadná kořist, říká domina a striptérka Majkelína

Majkelina

Je striptérkou, jako rázná domina má sadomasochistický projekt, se svou přítelkyní vystupuje jako bondage modelka. Pro...

Koně ve městě: když se světové metropole topily v hnoji

Zašlý půvab starých časů. Jenže koně ve městě znamenali problém.

Byl to problém, který narůstal. Čím více lidí žilo ve městě, tím více koní bylo zapotřebí k jejich přepravě. Nevábný...

Další z rubriky

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

Udávání po našem. Nacistům Češi donášeli na kolegy i příbuzné

Brněnská manifestace českého lidu pro Říši. (12. června 1942)

Nacistické úřady za protektorátu byly mnohdy zavaleny udáními. Donášelo se na sousedy, příbuzné, kolegy. Z...

I pánové mají svátek: Mezinárodní den mužů se (ne)slaví 19. listopadu

Mezinárodní den mužů se rodil mnohem komplikovaněji a méně spontánně než oslava...

Proč nemají vlastní svátek i muži? Tato otázka bývá slyšet každoročně 8. března, na Mezinárodní den žen. Muži však svůj...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz