Říkáte, že máte rád radikalitu a originalitu. Je současná doba odlišnostem kolem nás nakloněna?
Ale jo. Je vidět, že když máte dobré nápady, dostanete zakázky. Bolí to, je to těžké, ale kreativita se chce, stačí, aby člověk udělal několik povedených realizací. Vidím to na svých studentech, spousta z nich má ještě ve škole krásné zakázky, kterými se může živit.
Sedíme v parku na Letné, proto mi to nedá a zeptám se: Kaplického knihovna by se vám tady líbila?
Jsem příznivcem Kaplického architektury, měl jsem k němu osobně blízko, pomáhal jsem mu s realizací jeho první výstavy, mám rád vyhraněnou architekturu. Pokud jde o knihovnu, vadil mi systém celé soutěže od jejího vypsání přes koncepci města až po závěr, kdy do toho začala vstupovat politika. Byl bych rád, kdyby tu byla, přitáhla by spoustu lidí.
Co považujete naopak za největší obludnost posledních dvaceti let?
Vadí mi velké stavby, které se dají velmi těžko zbourat. Nejtragičtější je asi hotel na Želivského. Nejsem ani příznivcem bezpohlavních domů, jako je třeba Light House v Holešovicích. O pár metrů dál se tam zbořila Tesla, což byl nádherný funkcionalistický dům, který se dal krásně přestavět.
Nemá moc času a rád sbírá kilometry. Proto sáhl po rychlostních bruslích.
Možná to bude naivní dotaz, ale přesto: Proč se vlastně bourají staré domy a místo nich se staví ošklivé věci?
To je jednoduché, předělat původní stavbu by bylo pro investora mnohem dražší.
Propadl jsem bruslím
Sport patří k vašemu životu stejně jako cit pro vnímání prostoru. Proč zrovna in-line brusle?
Bruslemi jsem začal být fascinovaný v 90. letech, kdy jsem se s kolegou ocitl na Manhattanu. In-line brusle byly v módě, jezdili na nich úředníci, bankéři s kravatami… všichni. Hodně mě to chytlo, propadl jsem jim. Jezdil jsem každý den i dvakrát, zúčastňoval jsem se závodů. Teď mám rodinu, takže brusle jsou trochu odstavené. Ale sleduju to.
Není v Česku trošku problém, kde jezdit?
To ano. V Itálii máte třeba 300 kilometrů dlouhou stezku do Verony, nebo se podívejte na Berlín, jak to mají vyřešené tam. Tady se mrcasíme na několika předimenzovaných místech. Například Ladronku by měli zavřít, stezka je špatně postavená, každý den tam jezdí sanitka. Neumíme je tu dělat, projekty jsou často nepropracované a neodpovídají přesným potřebám pro sportování.
Jak by se bruslařské stezky měly stavět?
Určitě širší, to především. Ideální šířku má třeba pětikilometrový okruh v Račicích, jenže tam je to zase nuda.
Kde u nás bruslíte nejraději?
Vede Lipno, to je lokalita evropské úrovně. V Praze jsem si nejvíc oblíbil stezku kolem Troje, i když místy je to tam trochu úzké a nebezpečné.
A tip na bruslení v zahraniční?
Nedávno jsem byl v Bolzanu a tam, podél řeky, se bruslilo krásně, stokrát bezpečněji než u nás. Teď se chystám do Německa k Lužickým horám, bruslí se tam prý moc dobře.
Jak často se dnes na brusle dostanete?
Je to individuální. Když jedu na veletrh, nazuji si je paradoxně častěji než doma. Ráno si přivstanu a jdu si zajezdit.
Co vás na bruslích tak uchvátilo?
Možnost pohodlně ujet 40 kilometrů čtyřicetikilometrovou rychlostí. Líbí se mi estetika sportovních pomůcek, jak jsou vykonstruované za pomoci sportovců a inženýrů, jak se odřezávají zbytečná deka… to je fascinující. Když o tom vlastně přemýšlím, sportovní pomůcky bych si kupoval už jen kvůli designu.
"V kanceláři sedím relativně málo. Spíš lítám po schůzkách s telefonem na uchu. Na kreativní část mi zbydou jen dva tři dny v měsíci," přiznává Michal Froněk.
Zmiňoval jste, že jste i závodil. Jak jste si vedl?
Nic zásadního. (smích) Teď už na závody nejezdím, baví mě ale jen tak se projet krajinou. Hodně najezdím blízko domova, irituje mě jet za sportem autem. Mám rychlostní brusle, což je výborná varianta, máte-li málo času a chcete-li najezdit hodně kilometrů. Výtečně si tím čistím hlavu. Ale na závodění to není. Závod veteránů bych si ovšem možná zajel.
Auta očima architektaIdeál všech miliardářů Bugatti Veyron jej neoslní, ocení radikální formu designu. "Bugatti Veyron se mi nelíbí, je přetechnizovaný," říká Michal Froněk. "Nerozumím, proč taková věc vznikla, není to můj šálek kávy. To už je pro mě lepší lamborghini, má zajímavou formu, je radikální, to mě na něm baví. Spíš bych si vybral nějakou malosériovou věc, jako je ultima či lotus." |
Jezdíte i na zimních bruslích?
Bohužel není kde. Do Holandska je to daleko.
Podíleli jste se tedy na vzniku nějakých sportovních věcí?
Osobně jsem se jich párkrát dotkl ve škole, kdy jsme dělali třeba přilby nebo městská kola. Ta dopadla fantasticky.
Otočíte se za pěkným kolem?
No jasně. Když se dívám na filmy, pozorně si všímám, na čem tam herci sedí, a děj mi velmi často unikne.
Staví se kola tak, aby se na nich dalo jezdit, nebo je to jen designový prototyp s nulovou použitelností?
Je to různé, ale často vládne hledisko designu a ta věc nejde úplně použít. To je jako u baráku, když si někdo postaví pogumovaný dům nebo betonový interiér, málokdo by v tom uměl žít. V Tokiu jsem viděl pár takových domů, jsou nádherné, mně by se líbily, ale je nás málo.
Záleží vám na tom, jak vypadá sportovní oblečení?
Rozhodně. Mám dost hadrů na sport. U těch běhacích se mi líbí, že se dají použít jako multifunkční. Spolupracujeme se studenty s Nike, mají neuvěřitelné materiály. Viděl jsem výrobu běžecké boty, bylo to naprosto fascinující.
Jak taková bota vzniká?
Vypadá to jako abstraktní motýlí křídla, pak se to ohne a slepí. Neuvěřitelné. A ještě je to skvěle funkční. Tohle firma Botas nemůže nikdy mít, ta to musí prostě poctivě ušít. Což je samozřejmě taky cesta.
Olgoj ChorchojStudio založené roku 1990 se věnuje designu skla, šperků, nábytku i interiérů, stejně jako architektuře a urbanistickým studiím. Jeho podpis stojí pod návrhem exteriéru i interiéru M_Factory v pražských Holešovicích (revitalizace bývalé továrny), navrhlo netypický dřevěný rodinný domek v Čeněticích či hotel v Banské Bystrici. Studio vystavovalo například na EXPO 2010, v New Yorku či Londýně. Letos v únoru získalo titul Grand designér roku, z výročních cen Akademie designu ČR si totiž odneslo nejvíce hlasů ve všech kategoriích. |
