Kdo byl v životě tak jednou až desetkrát v televizi, buď se na sebe dívá rovnou, nebo – jde-li o přímý přenos – požádá někoho důvěryhodného, aby mu pořad nahrál. A i tehdy, jedná-li se o záznam a on se na sebe může dívat, nahraje si svoje vystoupení sám: kvůli reprízám v domácím kině.
Oč těžší to měla v půli sedmdesátých let docentka slovenštiny Budovičová, která se nás, svých studentů, musela ptát: "Nečítali ste náhodou moj posledný článok v Rudom práve?"
Seminář docentky Budovičové sloužil všem studentům slovanských jazyků. To by bylo nějakého točení klikou od cyklostylu, kdyby chtěla dát plody ducha svého posluchačům na podnose až pod nos.
Láska – dar bohů
Do narcistů či narcisů dnes člověku nadává kdejaký politický protivník. Zdaleka ne každý z nich však ví, jak tento název vznikl. To už spíš pozná stejnojmennou květinu.
Nuže, mladík Narkissos (česky Narcis) žil podle antické báje ve starém Řecku, kdy měli bohové řadu lidských vlastností. Byli urážliví i žárliví.
Bohyně lásky Afrodita probudila v nymfě Echo k dotyčnému mladíkovi lásku. Ten však tímto citem pohrdl. Nepřijal tak dar bohyně a ta se mu strašlivě pomstila. Vzbudila v něm lásku k jeho vlastnímu odrazu na vodní hladině. Tak dlouho se bez hnutí zálibně pozoroval, až zakořenil a proměnil se v květinu.
Jméno Narcis dal nešťastníkovi až starořímský spisovatel Ovidius. To on ho proměnil v narcis a zařadil báji do svého cyklu Proměny. Tato proměna je básnická licence, vytvořená bez nějaké hlubší souvislosti. Narcis nevěnčí přednostně vodní plochy, z jeho cibule vyrostou lodyha, listy i květ téměř všude, kde ji zasadíte.
Narcismus o charakteru nevypovídá
Kdyby narcisti jenom leželi u studánek a onanovali, mělo by to s nimi lidstvo ještě snadné.
Když to říkám, myslím na takové exempláře jako Hitler nebo císař Nero.
Hitlerův narcismus dokonale zparodoval Chaplin ve filmu Diktátor. Kdyby nebyl tak zaneprázdněn dějinným úkolem dovést Německo po válečné stezce ke hvězdám, byl by to například určitě geniální architekt. Takhle, v neustálých obavách před atentátníky, však nemohl než načrtnout základní monumentální rysy nových germánských staveb. Detaily musel rozkreslit epigon Speer.
Císař Nero zas rád ohromoval vyvolené svými bombastickými převleky. Jako zábava ho byl hoden pouze pohled na hořící metropoli. Mít Nero k dispozici dnešní techniku a tehdejší moc, natočil by zřejmě katastrofický velkofilm Požár Říma. A obsadil by se do hlavní role. I když by nepohrdl speciálními efekty, základem by byla realita, podobně jako když režisér Ozerov vyhodil do vzduchu staré město Most kvůli natáčení svých válečných filmů.
Jsou zde však také jedinci se silnými narcistními rysy, kteří dokážou lidem zprostředkovat silné umělecké zážitky a ještě na svůj proslulý obličej vymámí na dobročinné účely spoustu peněz i z lidí, kteří by si jinak nechali pro groš koleno vrtat. Jmenovat snad ani nemá smysl.
Profesor Cyril Höschl, přední český psychiatr, odpovídá na dotaz, v kterých oblastech lidské činnosti může být i silný narcismus dobrý, takhle: "Téměř ve všech. I chirurg, který miluje sebe a svou vlastní dokonalost a vlastní virtuozitu, šíří dobro bez ohledu na to, zda má nebo nemá rád pacienty. Stačí, že má rád brilanci svých výkonů. Jak se jmenuje osoba v bezvědomí, kterou právě operuje, na tom ani nezáleží."
Dodejme, že co platí pro výkon operatéra, neplatí při vizitě či při předoperačním pohovoru.
Nejde ani tak o jméno pacienta, to může při obhlídce pokojů zarecitovat i jiný člen konvoje, ale o jeho povahu. Ta je důležitá. Někteří čeští chirurgové například znají třiašedesátiletou narcistku, povoláním televizní hlasatelku, jež si navzdory bezpečnostním předpisům odmítá sejmout před zákrokem šperky. V takovém případě je dobré nenařizovat, ale přesvědčit tu paní, že to dělá pro svou pozdější krásu.
Vlastní narcismus tedy v dobrých skutcích bránit nemusí, není však ani jejich nutným předpokladem.
Profesor Höschl říká: "Narcismus asi není to, co určuje charakter v mravním slova smyslu. Je to jako s inteligencí: chytrý může být jak gentleman, tak zločinec nejtěžšího kalibru. Inteligence má vliv pouze na to, jak daleko to dotáhne. Nikoliv na volbu oboru, v němž se rozhodl vyniknout. Ta je věcí charakteru. Tak či onak, narcismus zřejmě příliš nesouvisí ani s inteligencí, ani s charakterem."
jste narcis?Příznaky narcistické poruchy osobnosti podle Mezinárodní klasifikace chorob. Aby mohla být diagnostikována, musí pacient vykazovat čtyři a více uvedených symptomů. 1. Velikášská představa o vlastní osobnosti. Přeceňujete dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekáváte, že budete považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky vaší činnosti. 2. Zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce. 3. Víra, že jste "zvláštní" a jedinečný, že můžete být pochopen a můžete být ve spojení pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo i institucemi. 4. Potřeba nekonečného obdivu. 5. Představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání, že se vám má dostat zvlášť přívětivého zacházení a že by se vaše očekávání a přání měla automaticky splnit. 6. Využívání interpersonálních vztahů ve váš prospěch tak, že využíváte výsledků jiných osob k dosažení vlastních cílů. 7. Chybějící empatie. Chybí vám ochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí. 8. Často závidíte nebo věříte, že jiní závidí vám. 9. Arogantní, zpupné chování. |
Buď si sám sobě bližním
Jak i laik tuší, termín narcismus zavedl do odborné literatury Sigmund Freud. Rozdělil ho také na primární a sekundární.
Primárním narcismem si v útlém dětství projde téměř každý. Je to období, kdy dítě objevuje samo sebe a cítí velké zaujetí.
Některým sekundárním, dospělým narcistům zůstal z tohoto období zvyk mluvit o sobě v třetí osobě jednotného čísla, jako malé dítě. Například fotbalový trenér František Straka často vykládá: Franz tam přišel, Franz se všechno naučil a Franz vyhrál.
Sekundární narcismus má však i řadu mírnějších forem a ty můžou spíš prospět než škodit.
Psycholog Slavomil Hubálek dokonce uvádí, že existují teologové, kteří považují biblické rčení "Miluj bližního svého jako sebe samého" za rehabilitaci zdravé sebelásky. Někteří z nich jej vykládají takto: "Miluj sebe samého jako bližního svého."
Jste narcis, pane profesore?
Přesto zůstává sebeláska silným tabu. Situace se však po zhroucení kolektivního dogmatu minulého režimu jemně mění.
Profesor Höschl říká: "Ten posun k lepšímu je nenápadný a mírný, ale lze ho vystopovat. Určitá dávka přiznání, že máme rádi sami sebe, nás sice zrovna nešlechtí, ale už není tak škodlivá jako dřív, kdy si to sice kdekdo myslel, ale slušelo se zcela to disimilovat. Je to podobné jako přiznat bohatství či lásku k penězům. Mezi batůžkáři s tím sice moc neuspějete, ale u doutníku v golfovém klubu je to normální."
Rozhodl jsem se pana profesora vyzkoušet. Dokáže se přihlásit k svému narcismu, o němž se v pražských intelektuálních kruzích nezřídka mluví? Vznikla roztomilá korespondence:
Jste narcis?
Já narcis samozřejmě jsem, i když si troufám navrhnout, že o něco méně než někteří naši významní narcisové, o nichž jste se zmiňoval.
Na přetřes přicházejí zejména vaše zlaté řetězy. Víte, že pro mnohé fungujete jako vzor narcistní osobnosti? Pakliže ano, štve vás to, dělá vám to dobře, nebo vás to nechává chladným?
Narcismus? To je normální. Hodnocení jiných? Je-li adekvátní i při širším ohledání, nevadí mi. Důležité totiž není jenom to, co o vás kdo říká, ale také proč, kdy, kde a komu to říká. Mimochodem, pokud jde o ty zlaté šperky, nosím je jen někdy, a nejsou to řetězy (ty má teď Knížák), ale řetízky... To jen aby to nebylo rádio Jerevan.
Taková brilantní časopisecká odpověď na čtenářský dotaz narcise spolehlivě potěší, ne?
A vás vaše vtipné texty jistě taky, jinak byste to nedělal.
Já si často dělám legraci sám ze sebe.
Dělá-li si někdo ze sebe legraci, vytváří tím určité ódium, a i to může ukájet jeho narcismus.
No vidíte. A pak že narcis nemůže být skvělý psychiatr.
Geniální sbormistr
Když se narodil sbormistr Bohumil Kulínský, otevřela se stavidla mateřské i sesterské lásky. Jeho sestry se praly o to, která bude mít tu výsadu přebalovat ho, masírovat mu bříško či záda. Všechny ho obdivovaly jako Wunderkind, svým nadáním miláčka bohů. Mateřskou láskou si mohl být jistý.
O ženu nikdy usilovat nemusel. Stačilo, že byla členkou sboru, a pokládala se mu. Vybíral si je dle jejich nadání a blížil se antickému ideálu, kdy pohlavní styk s učitelem měl fixovat kladné návyky při sborovém zpěvu. Soubor sestával z chovanek, které byly za Kulínského praktiky vděčné.
Až se našla první zbloudilá ovce, která Kulínského metodám oponovala. Učinila policejní oznámení a nedala se zviklat nátlakem kolegyň, které byly při sbormistrovi.
Kulínský část své obhajoby orientoval na nepochopení úzkoprsých měšťáků. Značná část poškozených svědkyň trvala na erotické fascinaci coby normální působení šéfa dívčích souborů. Ten nemůže pochopit, proč jsou tak nepřípustné citové vazby mezi studentkami a pedagogem. Co je tak špatného na sbormistrově ideové i tělesné metodě ovlivňovaní správné intonace tónu "g".
Narcismus ženský a narcismus mužský
Odborná literatura se překvapivě dodnes víc zabývá narcismem ženským. Cyril Höschl však říká: "U žen bývá za narcismus vydáváno i prosté prezentační chování. Obávám se, že ženská fintivost, koketerie, líčení, sebepéče co narcismus je nepochopení. Je ale pravda, že si neumím představit metrosexuála bez narcistních strojů. Pohlavní distribuce je tedy otázkou definice narcismu, a ta je ‚široká a plovoucí‘."
U mužů se narcismus projevuje jinak, nikoli však méně. Hlavně je víc vidět. Tak se stalo, že narcismus je spíš doména mužů.
Zvládnutý narcismus
Máme i osobnosti, které mají svůj narcismus v paži. Páter Halík miluje církevní ornáty a rád naplní neobyčejný církevní svátek kázáním o něm. Snaží se i vžít do pocitů hvězd biblické dějepravy, nenachází v nich však tu pravou inspiraci, věnuje se lidem na okraji společnosti.
Právě v těchto jedincích spatřuje Halík živý odkaz katolicismu, jeho perspektivu. Záměrně se zajímá o osudy nepochopených, jež právě církev katolická měla ba si dovolit chápat a přijmout.
"Kam jdeš, na Halíka? To je ten katolickej popík?" provokuje kolegyně Zuzka. Jenže otec Halík nikdy neztratil cit pro ty zbědované. Dokáže oslovit katolíky ve chvílích skepse, ve chvílích nezdaru, prostě v krizi. Vkládá prsty do jejich ran a pomáhá.
To je ta narcistická porucha osobnosti?
galerie českých narcisůVáclav Klaus, politik Miloš Zeman, politik Mark Eben, moderátor David Rath, politik Cyril Höschl, psycholog Miroslav Šimůnek, herec Jiří Korn, zpěvák I po šedesátce má mimořádný zájem o vlastní tělo, chodí na kosmetiku, pedikúru, manikúru, depilaci, nechává si dělat P-shine na nehtech, které si také lakuje. Je ikonou českých metrosexuálů. Sámer Issa, zpěvák Miroslav Donutil, herec Tomáš Halík, teolog |
