Odborníci se sice shodují, že první informace ze sexuální výchovy by děti měly dostat co nejdříve, ale lépe později než nikdy. "Svého syna jsem vyženil. Když mu bylo čtrnáct, manželka mě požádala, jestli bych si s ním nepromluvil o bezpečném sexu a věcech kolem něj. Moc se mi do toho nechtělo," přiznává čtyřiatřicetiletý Pavel. "Argumentoval jsem tím, že dnešní děti dospívají mnohem rychleji, mají přístup k informacím a ve čtrnácti letech bude kluk vědět o sexu mnohem víc než já. Nakonec jsem byl ale překvapený, na kolik věcí se ptal sám od sebe. Samozřejmě toho hodně slyšel už od svých kamarádů a u mě se spíš ujišťoval, jestli je to pravda, nebo jen kecy, ale stejně jsem měl pocit, že to byl užitečný rozhovor."
"Stejně jako kterákoli jiná dovednost vyžaduje i mluvení o sexu od rodičů praxi a cvik," říká psycholožka Eva Malá. "Je přirozené a normální, že napoprvé se mohou rodiče cítit poněkud v rozpacích a nemusí vědět, jak problém popsat. I proto je tak důležité nechat toto téma otevřené a dát prostor na další otázky a pokračování rozhovoru. Postupem času to budete zvládat lépe a snadněji."
Výzkum, jehož závěry byly zveřejněny letos v magazínu Pediatrics, jí dává za pravdu. Podle něj jsou ti rodiče, kteří se svými dětmi mluví o sexu často, schopni odpovídat na dětské otázky přímočařeji, bez rozpaků a necítí se při rozhovoru nepříjemně.
Ačkoli vám může připadat, že vaše dospívající dítě musí znát od svých spolužáků už úplně všechno a nemáte ho o čem poučit, sexuologické výzkumy tvrdí pravý opak. Podle nich uvádějí dospívající své rodiče velmi často jako nejvýznamnější faktor v sexuální výchově. Ti, kteří měli s rodiči dobré vztahy a mohli se jich ohledně tohoto tématu na cokoli zeptat, začínali se sexuálním životem později, byli méně promiskuitní, používali při sexu kondom či antikoncepci a méně často se u nich objevovaly interrupce či pohlavní choroby. Snažte se tedy zůstat otevření a nepodceňujte význam sexuální výchovy, kterou můžete svému potomkovi předat.
Ujasněte si terminologii
Vysvětlení a popis je samozřejmě nutné přizpůsobit věku dítěte. Zatímco pětiletému dítěti obvykle stačí říci, že když se dva lidé mají hodně rádi, narodí se ženě po určitém čase miminko, desetileté už bude chtít znát podrobnosti a bude vás zahrnovat spoustou zvídavých otázek.
"Nevyplatí se takzvaně mlžit a opisovat skutečnost, protože v takovém případě se rodiče pouze stále víc zaplétají do polopravd a neúplných informací," varuje psycholožka. "Pokud se dítě například zeptá, jak dojde k početí, řada rodičů se ocitne v rozpacích a kvůli vlastnímu studu si vymýšlí, že stačí, když se dva lidé pusinkují a podobně. Děti mají velmi vyvinutý cit na lži a zbytečně tak pokoušíte jejich důvěru. Není samozřejmě nutné popisovat předškolnímu dítěti detailně celý proces početí, ale neexistuje důvod, proč mu nepodat věcný popis odpovídající jeho věku."
Klasický problém představuje pojmenování intimních částí těla a dalších termínů, jimž se při sexuální osvětě nevyhnete. Nehledejte metafory ani opisy, nazývejte věci pravými jmény. "Když se mě můj osmiletý syn zeptal, jak vznikají děti, statečně jsem mu to vysvětloval a stále používal výrazy Filípek a Jůlinka, což je naše rodinné označení pro pohlavní orgány," vzpomíná osmatřicetiletý Jiří. "Celou dobu mě soustředěně poslouchal a na konci přednášky se mě zeptal, jak se má vlastně Filípkovi a Jůlince říkat správně. Připadal jsem si jako idiot, který si vůbec neuvědomil, že už nemluví s batoletem, ale s téměř hotovou osobností."
Čím víc vytáček, výmluv a kliček budete kolem sexu dělat, tím větší zvědavost v dítěti vzbudíte a tím víc bude mít pocit, že se bavíte o něčem zakázaném. Snažte se mu podávat sex a věci s ním spojené jako zcela přirozenou součást lidského života, k níž je potřeba přistupovat zodpovědně, ale dávejte mu najevo, že se nejedná o žádné tabu. "Pokud nebude mít dítě pocit, že vás přivádí do rozpaků nebo že před ním něco tajíte, nebude mít problém přijít se poradit a zeptat při jakémkoli problému," říká psycholožka.
Stejně tak se snažte odpovídat jednoduchými a krátkými větami a nezahlcovat dítě přemírou informací. Vaší snahou by mělo být odpovědět mu na otázky, které ho zajímají, nikoli mu poskytnout vyčerpávající přednášku z biologie.
