Cítíte se víc jako zápasník MMA, nebo jste uvnitř stále thaiboxer?
Srdcem jsem pořád thaiboxer, ale cítím, že se to pomalu mění. Technikou, sparingy i přemýšlením během zápasů jsem dnes už bojovník MMA. Thaibox však zůstane v mém srdci, protože není jen v tom, že někam přijdete a odboucháte to, ale také o duchovní stránce.
Proč je pro vás duchovní stránka důležitá?
Součástí thaiboxu je pokora a úcta k soupeři. To je pravý opak dnes moderního trashtalku, kdy soupeři jeden na druhého chrlí špínu, zčásti i proto, že to baví diváky. Pro mě je to pořád sport. Věřím v karmu i v to, že když se člověk nějak chová, vrátí se mu to. Vnímám tak i svou přípravu. Když budu dobře trénovat a dobře se chovat k soupeři, vrátí se mi to v dobrém.
Trashtalk k MMA patří. Když vás bude chtít soupeř slovně vyprovokovat, necháte se, nebo to přejdete bez povšimnutí?
Je to moderní, ale jsou zápasníci, které to nerozhodí. Georges St-Pierre měl zápas se soupeřem, který ho provokoval, ale St-Pierre se mu vysmál a v zápase ho úplně přejel. Myslím, že se mnou to zůstane stejné. Na mě už to taky zkoušeli, ale viděli, že se mnou nehnou a že nemá cenu jít se mnou do slovní přestřelky.
Na Štvanici jste nedávno vyhrál, ale vždycky to nebylo tak jednoznačné. Jaká byla cesta, abyste se dostal až na svou současnou úroveň?
V MMA jsem dva roky. Do prvního zápasu jsem šel po třech měsících příprav. Z dnešního pohledu vidím, že to byla blbost. Věřil jsem, že to zvládnu, ale šel jsem na neprobádané území a až za chodu jsem zjišťoval, že je to něco úplně jiného. Musel jsem se naučit strhávat soupeře, stejně jako naučit se odolat, když chce soupeř strhnout mě. Pořád se mám co učit. Čím dál víc si uvědomuji, že nelze spoléhat na jednu precizně zvládnutou disciplínu, ale je nutné soustředit se na komplexní boj.
V thaiboxu jste vyšel na pomyslný vrchol. Stal jste se mistrem Evropy, mistrem republiky, šel jste od vítězství k vítězství. V oktagonu jste byl najednou konfrontován s něčím úplně jiným. Jak jste to pobral?
Byl to přechod k jinému sportu. Bylo to, jako když chce sprinter začít dělat desetiboj a je mu jasné, že ve sprintu sice vyhraje, ale v ostatních disciplínách bude ztrácet. První prohry mě štvaly, ale bral jsem to tak, že jsem na začátku a že se učím. Na začátku jsem vlastně pořád, ale vím, že to teď se mnou už soupeři nebudou mít tak jednoduché. Propad spojený s neúspěchy bolel, ale současně jsem vnímal, že v thaiboxu už se nemám kam posouvat. V MMA jsem viděl příležitost naučit se spoustu nových věcí a díky tomu mě to strašně baví. Baví mě i to, když vidím, že se zlepšuji a že začínám vyhrávat.
Na poslední zápas jste se připravoval pět týdnů v Thajsku. Co příprava obnášela?
Na prvním místě bylo pro mě důležité svolení manželky.(smích) Jestli chci být nejlepší, musím přípravě obětovat úplně všechno. Byl jsem pět týdnů odříznutý od svého normálního života a stálo mě to i dost peněz, které by se mi ani za zápas nevrátily. Naštěstí mám sponzory, kterým tímto upřímně děkuji.
Thajsko už žije i MMA
Jak vypadají v Thajsku tréninky MMA?
Ráno je fitko, kondiční nebo silová příprava nebo brazilské jiu jitsu, odpoledne MMA sparingy nebo MMA wrestling. Takhle to jde od pondělí do pátku. V sobotu je jeden trénink na lapách s thajským trenérem a v neděli se jde běhat. Tím pádem jsem byl pět týdnů v nepřetržité dvoufázové přípravě. Vycházelo mi to na dvanáct tréninků týdně.
Do Thajska jezdí zápasníci hlavně kvůli thajskému boxu, že se tam někdo jede připravovat na zápasy, je nezvyklé....
Dneska už je to trochu jinak. Připravoval jsem se na Phuketu, kde sídlí čtyři týmy MMA a hlavní trenéři jsou Američani. Stěhují se do Thajska za levnými životními náklady a super počasím po celý rok. Je tu i nespočet ruských zápasníků. Je tam dobré jídlo, levné ubytování a dostupné tréninky. Takže super.
Co vám za těch pět týdnů nejvíc pomohlo?
Posunulo mě to v komplexnosti. Největší progres jsem prodělal v souboji na zemi. Matúš Šutka, který byl mým soupeřem na Štvanici, mi po zápase říkal, že viděl své šance na zemi, ale už i tam jsem dominoval.
Jste ze zápasem ze Štvanice spokojený, nebo byste něco udělal jinak?
Jsem spokojený, ale stejně bych potřeboval, aby to vypadalo jinak. Vše záleží na zkušenostech. Potřebuji mít za sebou víc zápasů a být víc vyspárovaný. Hlava ještě pořád není stoprocentní. Chci dosáhnout situace, kdy budu schopný použít v zápase všechny svoje finty z tréninků, ke kterým se zatím v oktagonu neodhodlám.
Z kempu v Thajsku jste na Instagramu sdílel spoustu videí. Nebojíte se, že tím soupeřům svou taktiku a finty vyzradíte?
Videí jsem vydával hodně, ale hlídám si, aby soupeři taktiku neviděli. I já sleduji, co dělají oni, ale určitě ne tak, že bych kontroloval, zda trénují poctivě každý den. Občas kouknu, jestli mě někdo nehejtuje, jindy zase na zápasy.
Jsou pro vás sociální média důležitou součástí prezentace?
Dneska je taková doba. Člověk se musí prezentovat. Získá za to i nějaké finance nebo sponzorskou podporu. Když chcete dělat MMA nebo podobné sporty, musíte být vidět na sociálních sítích. Bohužel, nebo bohudíky, je to tak. Kdybych nebyl sportovec, Instagram bych možná ani nepotřeboval.
Setkáváte se s nenávistnými komentáři? Že by vám fanoušci psali „padá ti, vole, přední ruka“ nebo podobně?
S tím jsem se naštěstí nesetkal. Lidi mi většinou píšou gratulace. Že jsem blbec, mi ještě nikdo nenapsal.
Asi si netroufají...
To doufám, že si netroufají. Myslím, že by bylo něco špatně, kdyby se mě nebáli. (smích)
Myslíte, že u nás thajský box na vrcholové úrovni skončil, nebo že ho ještě čeká oživení?
Nevím, jestli úplně skončil. Doufám, že ne. Nadějí je třeba Andy Čerchovský, který má ve svých osmnácti letech na kontě sto zápasů. Bohužel je to v amatérském thaiboxu, který není tak vidět, ale pomalu se přesouvá do profi a věřím, že tam o něm hodně uslyšíme. Andy má výhodu, že ho táta hodně podporuje. Doba, kdy se v thaiboxu daly vydělat nějaké peníze, je pryč. Člověk si o tom může myslet, co chce, ale všichni potřebujeme zaplatit nájem. Já měl najednou místo deseti zápasů za rok jen tři. Za tři zápasy vyděláte možná sto tisíc a to vám za celý rok na život nestačí.
Takže vývoj thajského boxu vidíte spíš bledě?
Myslím, že ano. Novým trendem jsou zápasy v malých rukavicích. Myslím, že se to posune tímhle směrem. Tradiční zápasy thaiboxu budou už jenom v Thajsku v těch nejslavnějších stadionech.
