Nejtvrdší tři minuty sportu. Tak zněl slogan onoho hybridu smíšených bojových umění a páky. V zásadě nelhal. U stolu proti sobě stáli dva bojovníci, ruce měli přivázané k sobě v pozici klasické páky. Jejich zápolení se však neomezovalo na přetlačování se.
Ano, „sport“ nazvaný a registrovaný jako XARM spojoval páku a MMA opravdu tak hloupým, tupým a nekreativním způsobem, jaký by napadl každého. Volnýma rukama a nohama se totiž bojovníci mlátili.
Pěstmi, lokty. V bizarních pózách, s rukama stále svázanýma do sebe kopali, dávali si koleny. Pod stolem, kolem stolu, nad stolem. Pokoušeli se o chvaty a škrcení, například tak, že jeden z borců visel hlavou dolů, obě nohy měl přehozené přes stůl a mezi nimi svíral protivníkovu hlavu. Byl to chaos, nepředvídatelný, křečovitý. Nedalo se na to koukat.
Propagační kampaň přitom XARM líčila jako následníka MMA, který svého předchůdce předčí, strčí do kapsy, sežere.
Sport jako produkt a byznys
U jeho zrodu přitom stála významná postava společnosti Ultimate Fighting Championship (UFC) Art Davie. To právě on v roce 1993 vytvořil koncept War of Worlds, Války světů, a spoluprodukoval turnaj, který proti sobě stavěl mistry rozličných bojových sportů, od zápasníků sumo přes karatisty po praktikanty jiu-jitsu a kickboxery. Když Davie získal pro svůj koncept televizní stanici SEG, zrodil se turnaj UFC. Nejen za to, ale i za svou roli impresária a choreografa zápasů byl v roce 2018 uveden do Haly slávy UFC.
Mezitím však z vlaku smíšených bojových umění vystoupil. V roce 2008 změnil názor a chtěl svět MMA opět ovládnout. Věděl, že na to, aby vytvořil jinou značku a mohl UFC konkurovat, by potřeboval hromadu kapitálu. A ten neměl. Místo toho se tedy rozhodl vytvořit úplně nový sport. „Zjistil jsem, že spíše než se pokoušet konkurovat UFC, což by, měl jsem za to, obnášelo sto milionů dolarů, bych se měl vrátit k tomu, v čem jsem nejsilnější. A tím je kreativita,“ uvedl v roce 2009 pro server MMA Payout.
Ano, XARM se zrodil čistě jako byznysový produkt. Měl být upgradem smíšených bojových umění, jejich kokainovou verzí postrčenou k větší stupiditě, k bezhlavému násilí, k absenci jakékoli strategie a lstivosti. Davieho představa kreativity byla totiž velmi, velmi skromná. „Dostal jsem se k nápadu, co když lidem nestačí, jak se soutěží v páce. Co kdybyste prostě přes stůl udeřili toho druhého do obličeje?“ popisuje proces hluboce tvůrčího myšlení, který jej ke zkonstruování nového „sportu“ přivedl.
Laboratoř na psychopatické násilí
Jeho cílem bylo uchovat prvek vzrušení, který MMA dávalo, ale odkrojit od zápasu boj na zemi, jemuž diváci oné doby nerozuměli. Jistou vizi opravdu měl, chtěl souboj vměstnat do tak těsného prostoru, aby se souboje daly pozorovat na palmtopech, osobních digitálních pomocnících neboli Personal Digital Assistant, které vyráběla například firma Palm. Proto borce přivázal rukama k sobě.
„Sport“, který se teprve rodil, však bylo nutno vykreslit praxí. Proto se spojil s promotérem Tedem Williamsem z Gladiator College a z jeho portfolia si vytáhl bojovníky, které zavřel do „laboratoře“ Americké sportovní univerzity v San Bernardinu. Jejich úkol? Prostě si Davieův vynález vyzkoušet. Výsledek? „První týden přinesl dva knockouty po kopech a jedno vyhozené rameno,“ dělal inventuru Davie. Šlo to dobře.
Ukázalo se, že holá agrese je příliš intenzivní na pětiminutová kola, dokonce i na tříminutová. Choreografie se tedy ustálila na třech kolech po minutě. Jeden ze zápasníků ze světa MMA, který XARM okusil, podle Davieho uvedl: „Jestli je MMA silniční závod, XARM je potom drag race.“
Příliš povyku pro nic
Moc rychle ani daleko však „sport“ kreativce Davieho nedojel. Zatímco se XARM snažil prezentovat jako prestižní soubor elitních bojovníků, jeho listinu tvořili podle serveru Fight Land MMA zápasníci třetí kategorie, bojovníci, kteří z UFC vypadli, a pouliční rváči. „Moc toho nenaběhám, kardio je pro ženský,“ citoval server jednoho z nich, jehož taktikou před zápasem bylo nabrat váhu.
Zápas samotný byl nepřehlednou a nejapnou směsicí háků a kopů bez ladu a skladu. Byl prostý jakékoli práce nohou a nedával prostor rozvoji charakteristického, individuálního stylu. Byly to kohoutí zápasy. „Upřímně řečeno, musel jsem se smát, jak uboze byl onen sport vymyšlený,“ přiznával na serveru bleacherreport.com Joseph Bonsignore.
Davie sázel na to, že XARM poběží ve stopách UFC a nakonec starou značku svou novotou zdolá. „Vydláždili pro nás cestu,“ halekal Davie sebevědomě. Přepočítal se. Jeho novota byla postavena na halabala násilí, na ryzí surovosti – a to v době, kdy se UFC puncu „kohoutích zápasů“ již dařilo zbavovat. Když se z něj již vyklubával sport, který poskočí do kategorie „legitimní“.
Tvůrci pro svůj „sport“ XARM dlouho a houževnatě hledali kapitál, přehrávali potenciálním investorům videa, plánovali vítězné tažení po kasinech a vstup do televize, snažili se vylepšit renomé chaotického praní pravidly a regulacemi. Přišli s docela chytlavým sloganem „sport, při němž není kam utéct ani kde se schovat“. Firma Endemol přinesla video hru XARM F.U., šířenou zadarmo, „sportu“ to v ní slušelo mnohem víc než v realitě. Společnost Machinima začala vysílat reality show s XARM.
Bezduchost holého násilí XARM však do světa díru nikdy neudělala. Web xarm.com je nedostupný, facebookový profil XARM zamrzl v roce 2013, od oné doby nebyl aktualizovaný. Nebyl důvod.
