„Les se vykácí rychle, ale nový dorůstá hrozně pomalu. Nebyla jeho tragédie, že se najednou ocitl na holé pasece? Rozmáchlý dřevorubec neměl do čeho zatít. Velikáni padli. Žádný kmen už mu neclonil slunce. Tyčil se nad okolím, sám velikán. Velikány podťal. To znamená, že velikány je možno podtínat. Také jeho, velikána, je možno podtít,“ píše Ladislav Mňačko v knize Jak chutná moc.
V ní líčí, jak člověka moc mění, deformuje, a nakonec ho neučiní šťastnějším než na počátku, kdy žádnou neměl. Počáteční pokušení může skončit naprostou posedlostí.