Uvádíte, že obraz modelek z Instagramu, internetu, Facebooku, YouTube se od reality samozřejmě liší. Je něco, co realitu života slečen, které se do vašeho projektu dostaly, spojuje?
Randy: Neřekl bych, že tam je jeden nosný a totožný spojovací prvek. Jsou to instagramové modelky, ale každá má vlastní život. Chvíli by se mohlo zdát, že většina z nich má za sebou horší dětství nebo nějaké psychické problémy, ale to není pravidlo. Jsou to ženy, které se našly v sebeprezentaci skrze fotografie. A díky tomu se naučily mít víc rády. A to není špatné.
Projekt Shameless vyzpovídal 15 modelek |
Co projekt o modelkách vypovídá?
Randy: Odhaluje je v unikátní emoci. Na každou modelku jsme měli maximálně tři hodiny. Až na dvě z nich jsme však všechny viděli poprvé. Pro většinu z nich to byl první video rozhovor v životě, měly z toho větší stres než z natáčení promo videí, z focení, kde měly být obnažené. Takže v emoci prvního setkání, v civilním oblečení, bez výrazného líčení jsme s každou udělali zhruba půlhodinový rozhovor. Dokument je ukazuje docela jinak, než jako jsou na ně lidé zvyklí skrze jejich „němé“ fotky. Vypovídá to, že jsou právě takoví lidé jako my ostatní.
Vyjevil vám o nich projekt něco, co jste nevěděli, nečekali, byť s modelkami obecně roky pracujete?
Marián:Občas je zajímavé sledovat, jaká máte očekávání skrze fotky na Instagramu. Očekáváte jistou formu osobnosti… a nakonec to bývá často úplně jinak. Vlastně mě to spíš ujistilo v tom, že každý člověk je úplně jiný, jedinečný a nikdo nemá právo ho za to odsuzovat nebo nad ním vynášet závěry. Bez toho, že by ho skutečně poznal a věděl, co za tím je.
The Shameless Project Hodinový dokument se snaží o obraz doby a sondu do světa instagramových modelek. Ženy, které doteď odhalovaly především své tělo, obnažují své soukromí, zkušenosti, touhy. Režisérem projektu je Randy Cold, spoluatorem a supervisorem Marián Švoňavec. |
Co ženám focení a kultura a byznys kolem něj bere?
Marián: Určitě soukromí. Hlavně, když se prezentují na sociálních sítích, jako je Instagram a podobně.
Co instagramovým modelkám jejich záliba a byznys dává?
Marián: Mnozí lidé mají prostě potřebu sdílet s jinými to, co dělají, svoje názory, například i to, že si koupili nové oblečení a podobně. Jednoduše je uspokojuje, když mají pocit, že se o ně někdo zajímá.
Randy: Dává jim to svobodu, sebelásku, interakci a v lepším případě i práci. Vlastně, svobodu jim to, myslím, zároveň dává i bere. Je to v této době trochu složité. Cítíte, že potřebujete lidem ukázat, že jste svobodní, že se máte rádi, že jste sami se sebou spokojení… a na závěr dne jste často urážení v anonymních komentářích. Zároveň ale třeba myslet na to, že pokud se veřejně ukazujete, ostatní na vás mohou veřejně reagovat. Všechno má svou míru a hranice, ale těžko být překvapený z toho, když se lidé stávají v komentářích soudci. Tím neříkám, že souhlasím. Jen si myslím, že bychom na to měli být připravení. Na to, že k tomu dochází a že nám to může vzít víc, než jsme chtěli tomu odevzdat.
Některé ženy vás nejprve odmítly, nakonec se vám však samy hlásily… Proč? Co je přimělo postoj změnit?
Marián: Oslovování modelek bylo místy velmi složité. Natáčení kvůli tomu zabralo několik měsíců. V této komunitě nás tehdy víceméně nikdo ještě neznal, takže bylo tím těžší dostat modelky do projektu, který tu předtím nikdo nedělal. Ne každá chtěla mluvit před kamerou o svém soukromí. Postupně jsme však pouštěli ven ukázky, díky tomu, že je sdílely modelky, co se projektu již účastnily, se to dostávalo k dalším. Díky tomu se nám povedlo oslovit nové tváře.
Instagramové modelky mívají o něco výraznější prvek exhibicionismu
Dokážou si představit, že by byly modelkami v době před-instagramové?
Randy: Na to asi nedokážu odpovědět úplně dobře. Většinou jsme zpovídali ženy mladších ročníků, jimž tento virtuální svět přijde úplně přirozený. A které začaly právě díky tomu, že jim Instagram onu možnost dal. V projektu je však i pár děvčat, která začala ještě předtím a deset let již cestují po světě a živí se tím. Podstatné je však připomenout, že právě ne každá modelka z našeho dokumentu se focením živí.
Jaké to je, ucházet se o pozornost anonymních návštěvníků sociálních sítí? I to autory projektu Shameless zajímalo.
V čem se instagramové modelky od oněch klasických liší?
Nepociťují, že dnešní doba sice skrze sociální sítě dává šanci více modelkám – na druhou stranu však focení „zmasověla“ a „modelka“ už nemá tak unikátní auru?
Marián: Chápu profesionální fotografy a modelky, co říkají, že například TFP spolupráce („Time for prints“, žádné straně nejsou účtovány peníze, fotky mohou obě využít pro svou prezentaci – pozn. red.) je obírají o peníze. Jenže na druhou stranu jsme si toto prostředí vytvořili sami. My jsme vymysleli Facebook, Instagram a všechny další sociální sítě. A dobrovolně je používáme. Internet prostě zásadním způsobem změnil mnohé pracovní obory, které kdysi byly výsadou jen pár lidí. Kdo se jim chce věnovat dnes nadále, se tomu buď přizpůsobí, nebo ne. Na výběr má každý.
Randy: Vždy je to tak 50 na 50. Poznal jsem hodně obyčejných děvčat a žen, které by se k focení bez Instagramu nikdy nedostaly. A něco v sobě mají. A jsem rád, že jim mohu dát prostor. Jen si je třeba dávat pozor na termíny „modelka“ a „fotograf“. Ne každé děvče, které se nechá fotit, je hned modelka. A ne každý chlap, který si koupí zrcadlovku, je hned fotograf. Toto je doba možností, kdy každý může dělat, co chce. A to na ní miluju. Nakonec se i tak ostatně ukáže, co za to stojí a co ne. Pokud to lidem dělá dobře, není třeba to soudit. Ať si každý dělá, co chce, a my zůstaneme bystří, abychom dokázali poznat modelku od děvčete, co se rádo fotí.
Jaký je vztah žen z dokumentu k fotografům, fotografkám? Bere se to tak, že modelka je pouze objekt, zato fotograf, fotografka je skutečným tvůrcem, tvůrkyní?
Marián: Zažil jsem modelky, které vás dokážou inspirovat, jsou tvůrčí, samy se zapojují do procesu přípravy focení, natáčení. Některé se už ale berou moc vážně a myslí si, že vědí lépe než samotný fotograf, co bude na fotce lepší. A to mi potom vadí. Modelka se musí starat o sebe, mít zkušenosti, trénovat si před focením pózy, ostatní má nechat na fotografovi. Pak může dojít k fúzi, kdy budou tvůrčí oba. Jinak je to strašně individuální.
Kdo bývá v onom vztahu mocensky dominantnější? Bere se to tak, že fotograf si modelku vždy sežene, proto tahá za delší konec? Nebo ne?
Marián: Bývá to tak, protože má většinou lepší, komplexnější představu, co chce nafotit a jaký má být výsledek. Ale není to pravidlem. Osobně jsem rád, když někdy převezme iniciativu i druhá strana. Jednak je to příjemná změna, jednak vidíte, že modelka přemýšlí o tom, jak vypadá, co by se dalo dělat jinak.
Preferují ženy fotografa, nebo fotografku?
Randy: Myslím, že fotografů je víc, takže je na to společnost asi zvyklá a připravená. Vím však, že modelky často oceňují, že zatímco fotograf zvládne dokonalé světlo, hloubku ostrosti, kompozici a podobně, fotografky se víc zaměřují na jejich výraz a pózu a dokážou modelku víc nastavit do toho, co jí prospěje nejvíc, protože to jsou ženy.
Marián: A jak je v našem dokumentu mnohokrát zaznamenané, chlapi mají tendenci vybočit z určitého profesionálního přístupu a na modelku to začnou zkoušet s různými návrhy. Potom se není čemu divit, když modelky dávají přednost fotografce. To by se určitě stávat nemělo.
Jaký vztah mají modelky k nahotě? Je pro ně součástí profese, nebo něčím víc?
Marián: Myslím, že u profi modelek je to vnímané jako součást jejich práce a mimo toho nemívají vždycky potřebu se v obdobném duchu nějak víc prezentovat na sociálních sítích. U instagramových modelek to tak úplně být nemusí, mnohé to berou jako formu exhibicionismu, určitým způsobem je uspokojuje. A někdy se prostě jen chtějí na veřejnosti pochválit, jak vypadají.
Randy: Ze své zkušenosti musím říci, že nejčastěji je to součást jejich života. A onen odkaz přirozenosti se snaží samotným focením předat i do společnosti.
Podepisuje se na dnešním instagramovém focení a modelingu duch doby – úsilí za genderovou svobodu, LGBT?
Randy: Ze své zkušenosti necítím žádný rozdíl. Natáčím, co chci, s kým chci, jak chci. A přeji to i ostatním.
Marián: V dokumentu účinkuje například modelka, která se netají tím, že je lesba. Nikdo z nás to neřešil. Přišlo nám to úplně normální. Někdy jen až tak nesouhlasím, jak se ony věci prezentují v médiích.
Jak vidí ženy z projektu vlastní nezávislost, svobodu, moc? Do jaké míry a v jakých ohledech je pro ně focení projevem a nástrojem emancipace, nezávislosti – a do jaké míry a v jakých momentech projevem a nástrojem stereotypizace, podřízení, obav, rizika, studu?
Randy: Tento projekt vznikl právě proto, aby rozbil určité stereotypy. Nestaví se na žádnou stranu, jen ukazuje obraz doby a pohledy patnácti modelek, tří fotografů a jednoho gynekologa a sexuologa. Modelkám dává moc a svobodu tím, že se na ně díky němu bude veřejnost dívat jinak, protože jim bude víc rozumět. Dává moc a svobodu fotografům, protože ani oni to nemají v byznysu jednoduché. Dává moc a svobodu děvčatům, které s tím chtějí začít. Ukáže jim, jak to celé funguje, na co si dát pozor. A nakonec dává moc a svobodu divákům, veřejnosti, protože dává šanci, aby předtím, než se začne soudit, panovalo pochopení, co vše za tím stojí.
