Klasická situace: zaspíte, takže ráno pobíháte zmateně po bytě, a jak se snažíte udělat několik věcí najednou, uklouznete a uhodíte se do ruky. Kůže je sice neporušená a krev vám neteče, ale po několika desítkách minut se vám na místě úderu objeví tmavě červená skvrna, která při sebemenším tlaku bolí. Možná vám inkriminované místo i oteče a udělá se na něm boule. Postupně modřina změní barvu na fialovou, po několika dnech začne její barevný odstín přecházet do zelena a ve finální fázi zežloutne.
Celá škála barev
Modřina je v podstatě podkožním krvácením. V okamžiku, kdy se uhodíte, dochází nejen k poničení vaziva, ale i drobných žilek nebo kapilár. Krev z poškozených cév se „vylévá“ pod kůži, tam však není neomezeně prostoru, takže zůstává víceméně na jednom místě, které je navenek patrné jako barevně ohraničená oblast. Kdybyste si zároveň poranili i kůži, vytékala by krev z poraněných cév na její povrch, ale v tomto případě zůstává pod kůží a způsobuje pocit napětí i bolest způsobenou poškozením a drážděním nervů. Organismus se samozřejmě snaží uvést věci do původního stavu a krevního výronu pod kůží se co nejrychleji zbavit. Sraženou krev však nemůže absorbovat, proto ji rozkládá tak, aby bylo možné ji vstřebat, což je příčinou různých barev, které modřina v průběhu času vystřídá.
Právě krev prosakující do podkoží je příčinou typicky červeného odstínu čerstvé modřiny. Po jednom až dvou dnech obvykle změní modřina barvu na modrou až fialovou, protože nahromaděná krev ztrácí kyslík. Po zhruba šesti dnech se hemoglobin začne rozpadat na biliverdin a právě to je příčinou typicky nazelenalé barvy starších modřin. Osm až devět dnů stará modřina se obvykle zbarvuje do žlutých až nahnědlých odstínů. Toto zbarvení je způsobeno bilirubinem, žlučovým barvivem, na které byl biliverdin přeměněn a které se během několika dalších dnů zcela vstřebá. Po dvou, nejpozději po třech týdnech od okamžiku úderu by měla modřina zcela bez následků zmizet.
Místo, kde jste si modřinu udělali, má tendenci k otékání a tvorbě boule. To je způsobeno poškozením mízních kapilár, jejichž úkolem je průběžné odvádění přebytečné tekutiny z mezibuněčného prostoru a její doprava do krevního řečiště. Při jejich poškození se na místě nárazu tato tekutina a krevní bílkoviny hromadí, což navenek vnímáte jako bouli, která se po několika dnech vstřebá.
