Na konci srpna jste se stal v závodě na pět tisíc kilometrů mistrem Francie. Jak se vůbec na takhle dlouhý závod trénuje?
Jedna z nejdůležitějších věcí je technický stav lodi. Jsou karbonové, dokážou jet hodně rychle, ale jsou velmi křehké. Takže je důležité mít loď ve skvělém stavu. Nemám bohužel rozpočet jako ostatní týmy, takže jsme si loď sami postavili a musím se o ni sám starat, velmi často na úkor fyzické přípravy nebo tréninků na vodě. Je to, jako by byl pilot závodního auta současně i mechanikem.
Počkejte, jak jste věděl, jak postavit loď?
To musíme trochu zpátky do minulosti. Na vysoké škole jsem studoval kompozitní materiály, dělal jsem na to téma diplomovou práci. Pak jsem pracoval v Irsku na "superyacht Nimmo", tam jsem se hodně naučil. Potom jsem odletěl na Nový Zéland, pracoval jsem tam v loděnici, kde se staví nejnovějšími technologiemi superzávodní speciály. Jsou to lodě na největší závody, jako je Vednée Globe, Volvo Ocean Race a Americký pohár. Z těchto zkušeností jsem vycházel.
Co vše musíte udělat, když se rozhodnete postavit si loď?
Nejsem designer, abych si ji navrhnul sám, takže jsem si koupil plány od francouzského lodního architekta Samuela Manuarda. On sám dodnes aktivně závodí, a to je se znalostí lodní architektury ideální kombinace pro navrhování úspěšných lodí. Za plány jsem dal asi šest tisíc eur. Na stavbě se podílelo hodně českých firem, například dodáním materiálu, stěžně a karbonových profilů nebo elektroniky. Za to jim všem ještě jednou děkujeme, bez nich by projekt nebylo možné rozjet.
Jak dlouho stavba trvala?
Stavěli jsme asi šest měsíců.
A pak přišel test?
V roce 2009 jsme ji poprvé dovezli do Francie. Když jsme ji dali do vody, vše fungovalo. Přímo ve Francii jsme za poslední peníze koupili starší plachty, které nejvíce odpovídaly rozměrům našeho stěžně... a loď jela. Jezdím na ní doteď.
Na čem jste jezdil předtím?
Nejezdil jsem sólo, byl jsem členem různých posádek. Nakonec jsem dospěl k tomu, že bych chtěl jezdit sám. Jezdím však i závody ve dvou.
Je to hodně nákladný sport?
To určitě, sezona nás přijde na tři miliony korun.
Prý si chcete postavit novou loď a starou prodat. Proč?
Důvodů je víc. Jeden z nich je ekonomický. Hlavně bych ale rád optimalizoval výkon na příští trasu Transatu z Francie na Guadelupe, který startuje v říjnu 2013.
Delfíni jsou častí společníci
Jak probíhá trénink na takovouhle štreku?
Mám trenéra, jsme skupina pěti lodí. Ráno v půl deváté musíme být připraveni na molu a stručně si řekneme, co budeme dělat. Většinou to jsou rychlostní testy, testujeme profil a nastavení plachet. Trenér nám říká, co děláme špatně, všechno sleduje z motorového člunu a natáčí na kameru. Tak šest sedm hodin jsme na vodě, po návratu se díváme na videa a následuje kritika, zpětná vazba. Tohle celé se odehrává třikrát týdně. Pak jezdíme sami a mezitím máme fyzické tréninky, chodíme běhat, plavat, na kolo. A k tomu musíme udržovat loď. Je toho opravdu hodně.
Též drhnete palubu?
Během plavby? To ne, paluba se udržuje čistá vodou, která se valí přes loď. Spíše kontroluji plachty, bezpečnostní vybavení a stav různých technických částí lodi.
Jste připravený i na útok mořských živlů?
Ne, nic takového. Často vídáváme delfíny, to je jediný. Občas někdo narazí do velryby, to má často špatné následky pro loď i pro skippera.
Co z tréninku nemáte rád?
Asi plavání, to mi moc nejde. Kdybych spadl do vody, musím co nejrychleji zastavit loď, která je neustále v pohybu. Když se mi to nepodaří, jsem mrtvý muž. Mám k tomu na krku takový ovladač. Během spánku nebo když si potřebuju odpočinout, řídí loď autopilot.
Čech na moři? "Soupeři mě berou. Přijeli jsme s lodí ze země bez moře a dnes konkuruji nejlepším," konstatuje spokojeně.
A když nefouká?
To je to nejhorší, stává se to. Zůstanete několik hodin na místě a nadáváte. Záleží, jakou zvolíte strategii. Hodně informací o počasí máme, než odstartujeme, pak můžeme poslouchat jen rádio Monako, na kterém se vysílají základní zprávy o severním Atlantiku. Řeknou vám, kde je střed tlakové výše i tlakové níže, jakým tempem se pohybuje, kde bude v příštích hodinách. Atlantik je rozdělený na zóny velké asi jako Česká republika a oni hlásí, jaký vítr v dané zóně bude následující hodiny. S informacemi musím pracovat a volit strategii na příští dny. Musím je sledovat po celou dobu. Když to neudělám, nemusí se nic stát, ale může taky přijít bezvětří.
Potkáváte na moři během tak dlouhého závodu hodně lodí?
Záleží, kudy jedeme. V západním výběžku Bretaně, kde se lodě sjíždějí a jedou do Anglie, nebo v západním výběžku Španělska je provoz opravdu velký. Na volném moři při dlouhém závodě potkám tak tři čtyři lodě za deset dní.
Jak rychle vlastně jede loď?
Když křižujete proti větru, je to průměrně kolem dvanácti kilometrů za hodinu. Když po větru, kolem třiatřiceti až šestačtyřiceti kilometrů v hodině, samozřejmě záleží na větru. Letos jsem dosáhl i padesáti kilometrů v hodině, to už je na hranici možností lodi i závodníka.
Máte možnost během závodu doplnit zásoby?
Ne, můžeme však mít technickou zastávku, kterou si ale nikdo z nás nepřeje využít. Jedná se výhradně o nucenou zastávku z důvodu technické poruchy na lodi, nesmí však být delší než dvanáct hodin, jinak je závodník diskvalifikován.
Bouřka? Přivázat se k palubě
Co s vámi dělá, když jste tak dlouho sám?
První den je plný adrenalinu, všude okolo jsou lodě. Pak se to rozjede, třetí den už nikoho prakticky nevidíte, ani nikoho neslyšíte na rádiu. Tak to bývá po několik dnů.
Jak je trávíte?
Poslouchám muziku, přehrávám si vzkazy od kamarádů, předpovědi počasí. Na rádiu hlásí i pořadí a kolik máme do cíle.
Jaký bývá nejhorší okamžik?
Být v bezvětří.
Bouřky to nejsou?
To taky, vloni jsem zažil extrémní chvíli, kdy přišla hlášená bouře. Trvala asi šest hodin, navíc v noci. Bylo to jako na diskotéce, blesky šlehaly všude kolem. Byl jsem přivázaný na palubě k lodi, abych měl přehled. I v takové situaci můžete poposkočit soupeřům a těžit z toho.
Stane se při několikadenním závodě, že do cíle dojíždějí dvě lodě skoro souběžně?
Ano. Letos jsem při závodu z Azorských ostrovů do Les Sables d'Olonne dojel po šesti dnech 30 minut za soupeřem.
Během cesty asi moc nevyvařujete, co?
Vařit většinou není možné. Máme přichystané balíčky s jednotlivými jídly na jednotlivé dny. Strava je hodně promyšlená, energeticky vyvážená a rozložená do dne tak, abych si dával ve správný čas sacharidy, bílkoviny atd . Hodně používáme stravu, která se zalévá horkou vodou, podobně jako horolezci. Restaurace Michelin to není. Předloni jsem objevil balíčky samoohřívacího jídla podobného vojenským dávkám. Je to ideální, protože nehlídáte otevřený oheň v lodi. Spustíte chemickou reakci, balíček se ohřívá a vy máte patnáct minut navíc na to, abyste se mohli soustředit na řízení lodi.
Kvůli lodi a ježdění po moři žijete ve Francii. Chybí vám tam něco?
Někdy mi chybí čeština, neustále mluvíme anglicky nebo francouzsky. A schází mi zajít si na české pivo s českými kamarády...
Kolik času za rok strávíte na moři?
Něco kolem devadesáti dní, není to moc.
Máte před sebou nějakou další výzvu?
Chtěl bych jet závod sólo kolem světa na osmnáctimetrové lodi. Myslím, že by se nám mohlo podařit reprezentovat naši zemi v roce 2016. Jede se to jednou za čtyři roky, závod trvá asi tři měsíce. Celou dobu jste tam sám, funguje tam však satelitní telefon, takže můžete komunikovat. Pokud to vyjde, strávím Vánoce a Nový rok v jižním Pacifiku.
Byl byste první Čech, který by to jel?
To určitě.
