Motorkářova stodenní pouť: Východní Evropou v dešti

aktualizováno 
Projede Tureckem, Sýrií i Jordánskem, navštíví Turkmenistán, Uzbekistán i Tádžikistán a zpět do Česka se vrátí přes Kazachstán, Rusko, Ukrajinu a Rumunsko. Na svou cestu po Středním východě na BMW Enduro si Jaroslav Homolka vyměřil sto dní. Vyrazil 19. června a dnes čtenářům Xman.cz nabízí první stránky ze svého deníku.

Jaroslav Homolka má za sebou první stovky kilometrů | foto: Jaroslav Homolka

Tak jak to má být, start je neustále odkládán, až nakonec kolem osmnácté hodiny vyrážím za silné podpory deště, slz partnerky a pláče malého Járy, který má taky motorku, ale na tuhle cestu to ještě není.

První zastávka mě čeká hned za Prahou, u Milana a Toma v Touratechu, kde jsem připravoval motorku na cestu. Vědí, o čem to je, takže mě vybavili pořádnými padáky a kufry, co do nich fakt neteče. Mám si vyzvednout ještě nějaké věci.

Dost mě překvapili, připravili si poslední rady na cestu, ale hlavně další sušené víno, ještě jedno lepení - bude asi potřeba - a žlutý nepromokavý bag, co neprofoukne. Dostali mě, málem jsem pustil slzu.

Rozloučit se s tátou přišel i synek Jarda

Vyrážím až někdy kolem osmé hodiny večer, lije, fouká, dělá se mlha a ke všemu je tma jak v pytli. Tak vypadala i cesta, míjet se s kamióny byl slušný trénink orientace v neznámém prostředí. Několikrát mě po cestě napadlo vykašlat se na Bratislavu, někde se ubytovat a vyrazit ráno, ale… to by na začátek nešlo.

V Bratislavě se ubytovávám v hotelu, kde je to jeden velký mejdan, jak si stěžoval recepční. To důležité, motorka v recepci, klaplo, ostatní se dá vydržet. Zvratky v jediném a ukrutně pomalém výtahu ale potvrzovaly, že mejdan to byl skutečně velkolepý.

Ráno jsem ještě absolvoval pokus sehnat v sobotu duše, pro případ katastrofálního poničení plášťů. Vezu s sebou dvoje gumy, ale jistota je jistota. Nesehnal jsem. Jen jeden ochotnej chlápek mi nabízel tu svoji duši, ale v tom já mám jasno.

Zastávka na benzince, ideální příležitost na kávu a doutníček

A pak už Maďarsko. Placka, kde lije, fouká vítr a dělají dobrý kafe. Tankování, nějaký to kafe, doutník – a dál a dál. Před hranicemi se Srbskem se počasí umoudří a vyleze sluníčko. Bomba, ale v tom skafandru do vody je to očistec. Záminka pro další kafe.

Přejezd hranic OK, jen maďarský celník zvedl obočí a začal si ověřovat víza, která našel v pasu. Zarazila ho Čína. Podíval se na mě a ještě jednou si to ověřil. Rána razítkem zněla jako zpečetění osudu.

A zase lije, pláštěnka, úsměv a vidina vzdálených cílů mě nutí táhnout na Bělehrad. Mám nápad protáhnout to přes noc, ušetřit nějaký ten čas, ale bouřka před Bělehradem mě zastavuje. Alespoň přeskládám všechny bágly a kapsy, pořád nevím, kde co mám. Večerní úklid mě jen přesvědčil o tom, že toho s sebou táhnu strašně moc.

Výhled do okolí cesty na jedné ze zastávek

Ráno potkávám českého policajta, který slouží v Kosovu. Povídáme si a mně běhá mráz po zádech z toho, jaké to tady bylo a co se tady děje občas ještě i teď. Fajn chlap, který evidentně umí řešit problémy.

Pak ostrý start. Do deště, jak jinak. Lije skoro celý den.

V Bulharsku mě zaskočí komplikovaná kontrola při přechodu hranic, odměnou mi ale jsou bulharské úřednice. Jsou milé a od okýnka k okýnku si mě předávají s úsměvem, to bylo fajn. A navíc, krásný ženský (a to jsem na cestě teprve druhý den!).

Sedím na obrubníku, koukám na motorku a… pohroma. Chybí mi pojistný šroub předního kola. Hlavou mi proletí: Co vše se mohlo stát! Jenže, co s tím? Zkouším rychlopásky, blbost, ale aspoň něco. Pak jsem si všiml vhodného šroubu na jiném, méně náročném místě motorky. Odechl jsem si.

A jedem dál, včera noční nebyla, tak co dneska? Jdu na to. Musím to zvládnout až do Turecka, čas letí. Kolem druhé v noci našeho času projíždím hranice. Mám dobrý pocit. I z toho, že už neprší.

Právě tady našel zmožený cestovatel útočiště na krátký spánek

Jenže co tady? Rozhoduji se, že pofrčím dál… Nebyl to ale dobrý nápad. Přehnal jsem to, je mi hrozná zima, motám se na motorce jak pako. Už ji pomalu ani neudržím, když na první pumpě zastavím. Stop, vole! Dívám se na rozednění, poslouchám první mezzuiny, vyvolávače modliteb, a ani nevím jak, zaklimbám.

Silou vůle se však ještě sápu znova na motorku, peru se s únavou ještě dalších sto kilometrů, pak to ale vzdávám.

Objevil jsem rozpadlý klášter u moře se vzrostlými stromy. Padám na bundu hned u toho prvního a okamžitě usínám. Probudím se asi po třech hodinách, kousek ode mě kempuje rodinka.

Sousedé jsou pohostinní, nabízejí mi něco ze svého košíku. Je to zabalený v těstě, dost mastný, ale vypadá to dobře, neodmítám. A chutný to skutečně je, nějaký maso, něco jako špenát, fakt dobrý. A já jíst ty poslední dny nějak moc nestíhal.

Pak rovnou až k trajektu. Je zaplacen, jen čekat. Na otázku, jak dlouho, je mi odpovědí jen pokrčení rameny a odkaz na tabulku, která - jak jsem si všiml - stejně nic nesděluje.

Autoři:

Nejčtenější

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

Společnost nás stresuje požadavky na výkon, tak pijeme, říká terapeut

„Abyste se stali závislými, musíte stejně jako olympijský vítěz intenzivně a...

Narušené vztahy, odcizení, ale též stres z diktátu výkonnosti. Tam leží kořeny závislostí. „Společnost je ráda, když...

OBRAZEM: Nahota, krása, neřest, nevinnost. Česko hostilo burlesku

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a...

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a radikality. A stále víc se zabydluje i v...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

Další z rubriky

VIDEO: Bez sil. Reportér zkusil práci hasiče, muže nechal ležet v kouři

Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal si zkusil výcvik, kterým procházejí letištní...

Je to náročná prověrka fyzičky, ale i orientace v zakouřeném prostředí či zacházení s dýchací technikou. Test na...

Vzlétl jsem s Boeingem 737. Skoro jako doopravdy

Snili jste jako malí, že budete pilotem? Máte šanci to zkusit.

Vypadá to jako běžný obchod, jenže jakmile se za vámi zaklapnou dveře, ocitnete se v jiném světě. Jen pár kroků od...

Neznámé sporty: japonské bo-taoši je středoškolským hromadným masakrem

Podívaná je to velkolepá. Ale hra aktéry velmi bolí.

Podporuje kolektivitu, týmovou práci, tvrdost. Učitelé japonskou školní hru bo-taoši velebí. Je přitom něčím mezi ragby...

Najdete na iDNES.cz