Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Motorkářova stodenní pouť: Východní Evropou v dešti

aktualizováno 
Projede Tureckem, Sýrií i Jordánskem, navštíví Turkmenistán, Uzbekistán i Tádžikistán a zpět do Česka se vrátí přes Kazachstán, Rusko, Ukrajinu a Rumunsko. Na svou cestu po Středním východě na BMW Enduro si Jaroslav Homolka vyměřil sto dní. Vyrazil 19. června a dnes čtenářům Xman.cz nabízí první stránky ze svého deníku.

Jaroslav Homolka má za sebou první stovky kilometrů | foto: Jaroslav Homolka

Tak jak to má být, start je neustále odkládán, až nakonec kolem osmnácté hodiny vyrážím za silné podpory deště, slz partnerky a pláče malého Járy, který má taky motorku, ale na tuhle cestu to ještě není.

První zastávka mě čeká hned za Prahou, u Milana a Toma v Touratechu, kde jsem připravoval motorku na cestu. Vědí, o čem to je, takže mě vybavili pořádnými padáky a kufry, co do nich fakt neteče. Mám si vyzvednout ještě nějaké věci.

Dost mě překvapili, připravili si poslední rady na cestu, ale hlavně další sušené víno, ještě jedno lepení - bude asi potřeba - a žlutý nepromokavý bag, co neprofoukne. Dostali mě, málem jsem pustil slzu.

Rozloučit se s tátou přišel i synek Jarda

Vyrážím až někdy kolem osmé hodiny večer, lije, fouká, dělá se mlha a ke všemu je tma jak v pytli. Tak vypadala i cesta, míjet se s kamióny byl slušný trénink orientace v neznámém prostředí. Několikrát mě po cestě napadlo vykašlat se na Bratislavu, někde se ubytovat a vyrazit ráno, ale… to by na začátek nešlo.

V Bratislavě se ubytovávám v hotelu, kde je to jeden velký mejdan, jak si stěžoval recepční. To důležité, motorka v recepci, klaplo, ostatní se dá vydržet. Zvratky v jediném a ukrutně pomalém výtahu ale potvrzovaly, že mejdan to byl skutečně velkolepý.

Ráno jsem ještě absolvoval pokus sehnat v sobotu duše, pro případ katastrofálního poničení plášťů. Vezu s sebou dvoje gumy, ale jistota je jistota. Nesehnal jsem. Jen jeden ochotnej chlápek mi nabízel tu svoji duši, ale v tom já mám jasno.

Zastávka na benzince, ideální příležitost na kávu a doutníček

A pak už Maďarsko. Placka, kde lije, fouká vítr a dělají dobrý kafe. Tankování, nějaký to kafe, doutník – a dál a dál. Před hranicemi se Srbskem se počasí umoudří a vyleze sluníčko. Bomba, ale v tom skafandru do vody je to očistec. Záminka pro další kafe.

Přejezd hranic OK, jen maďarský celník zvedl obočí a začal si ověřovat víza, která našel v pasu. Zarazila ho Čína. Podíval se na mě a ještě jednou si to ověřil. Rána razítkem zněla jako zpečetění osudu.

A zase lije, pláštěnka, úsměv a vidina vzdálených cílů mě nutí táhnout na Bělehrad. Mám nápad protáhnout to přes noc, ušetřit nějaký ten čas, ale bouřka před Bělehradem mě zastavuje. Alespoň přeskládám všechny bágly a kapsy, pořád nevím, kde co mám. Večerní úklid mě jen přesvědčil o tom, že toho s sebou táhnu strašně moc.

Výhled do okolí cesty na jedné ze zastávek

Ráno potkávám českého policajta, který slouží v Kosovu. Povídáme si a mně běhá mráz po zádech z toho, jaké to tady bylo a co se tady děje občas ještě i teď. Fajn chlap, který evidentně umí řešit problémy.

Pak ostrý start. Do deště, jak jinak. Lije skoro celý den.

V Bulharsku mě zaskočí komplikovaná kontrola při přechodu hranic, odměnou mi ale jsou bulharské úřednice. Jsou milé a od okýnka k okýnku si mě předávají s úsměvem, to bylo fajn. A navíc, krásný ženský (a to jsem na cestě teprve druhý den!).

Sedím na obrubníku, koukám na motorku a… pohroma. Chybí mi pojistný šroub předního kola. Hlavou mi proletí: Co vše se mohlo stát! Jenže, co s tím? Zkouším rychlopásky, blbost, ale aspoň něco. Pak jsem si všiml vhodného šroubu na jiném, méně náročném místě motorky. Odechl jsem si.

A jedem dál, včera noční nebyla, tak co dneska? Jdu na to. Musím to zvládnout až do Turecka, čas letí. Kolem druhé v noci našeho času projíždím hranice. Mám dobrý pocit. I z toho, že už neprší.

Právě tady našel zmožený cestovatel útočiště na krátký spánek

Jenže co tady? Rozhoduji se, že pofrčím dál… Nebyl to ale dobrý nápad. Přehnal jsem to, je mi hrozná zima, motám se na motorce jak pako. Už ji pomalu ani neudržím, když na první pumpě zastavím. Stop, vole! Dívám se na rozednění, poslouchám první mezzuiny, vyvolávače modliteb, a ani nevím jak, zaklimbám.

Silou vůle se však ještě sápu znova na motorku, peru se s únavou ještě dalších sto kilometrů, pak to ale vzdávám.

Objevil jsem rozpadlý klášter u moře se vzrostlými stromy. Padám na bundu hned u toho prvního a okamžitě usínám. Probudím se asi po třech hodinách, kousek ode mě kempuje rodinka.

Sousedé jsou pohostinní, nabízejí mi něco ze svého košíku. Je to zabalený v těstě, dost mastný, ale vypadá to dobře, neodmítám. A chutný to skutečně je, nějaký maso, něco jako špenát, fakt dobrý. A já jíst ty poslední dny nějak moc nestíhal.

Pak rovnou až k trajektu. Je zaplacen, jen čekat. Na otázku, jak dlouho, je mi odpovědí jen pokrčení rameny a odkaz na tabulku, která - jak jsem si všiml - stejně nic nesděluje.

Autoři:



Nejčtenější

Nebezpečná masturbace: v Německu stojí život sto lidí ročně

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

V lékařských záznamech za sebou nechávají zápis „úmrtí kvůli autoerotice“. Ano, i touha po co nejintenzivnějším...

Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...



VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Další z rubriky

VIDEO: Basejumpeři skočili ze skály a ve vzduchu vpluli do letadla

Podívejte se, jak wingsuitisty nad Alpami vcuclo letadlo

Onen manévr musel být naprosto přesný, jeden po druhém museli ve vzduchu připlachtit k letounu, přiblížit se k němu ze...

Alenka na Manhattanu: kalendář Pirelli 2018 se uvedl s leskem

Duckie Thotová na galavečeru zářila.

Davy novinářů z celého světa, čekání na superhvězdu Naomi Campbellovou a unavený ruský novinář na podlaze výtahu. Ale...

VIDEO: Špičková yoya stojí i tři tisíce korun, říká český mistr

Robert Kučera

Není to jen dětská hračka. Špičková yoya jsou sofistikovanými technologickými kusy a dělají se s nimi složité triky,...

Najdete na iDNES.cz