Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Mrtvý muž na palubě: přikrýt rouškou a nechat na sedadle

aktualizováno 
Je to skoro tabu. O tom, jak se nakládá s pasažéry, kteří během letu zemřou, aerolinky šetří slovy. Představují pro ně právní problém a obvykle se cestující prohlásí za mrtvého až v cílové destinaci.

I to se stává. O tom, jak nakládají s mrtvými pasažéry, však aerolinky spíše mlčí. | foto: Profimedia.cz

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) eviduje ve své databázi kódy všech fungujících leteckých společností, přepravujících civilní pasažéry. Dohromady jich v patrnosti vede více než pět tisíc. Navzdory obrovskému počtu je zažitá praxe a provozní protokoly jednotlivých palubních posádek až překvapivě shodná. S jednou jedinou výjimkou.

Když přijde na umravňování podnapilých pasažérů, usměrnění párů pokoušejících se o soulož na toaletě, tišení plačících dětí nebo rychlou lékařskou péči u cestujících s mrtvičným záchvatem, počínají si prakticky všechny palubní posádky napříč malými i velkými leteckými společnostmi stejně. Jenže dojde-li na palubě letadla k úmrtí, protokoly se rázem výrazně liší.

A je též zajímavé, že zatímco propagační oddělení leteckých společností jindy ochotně popisují detaily rozmanitých bezpečnostních protokolů, když přijde na popis toho, co budou dělat se zesnulým tělem, přechází většinou všichni povolaní do režimu hlubokého mlčení.

Situaci, kdy vám neznámý spolusedící pasažér usne na rameni, si jistě představit dokážete. Jenže někdy již hlavu nezvedne. A dochází k tomu. V roce 2010 například na dané téma pro New York Times promluvil doktor Paulo Alves, tehdejší viceprezident společnost MedAire, která zajišťuje ve Spojených státech zdravotní výcvik palubních posádek šedesátky leteckých společností. A jaká čísla prozradil? „Za jeden rok došlo na našich komerčních linkách k 19 tisícům případů, při nichž bylo nezbytné, aby posádka poskytla cestujícím první pomoc. Z toho bylo 442 případů natolik vážných, že si vyžádaly předčasné přistání na bližším letišti nebo změnu plánované trasy. A ano, celkem 94 lidí v tomto roce na námi zajištěných linkách také zesnulo,“ uvedl.

Odpovídající statistické údaje sesbíral v roce 2013 také odborný magazín New England Journal of Medicine. Ten se soustředil na vyhodnocení 11 900 případů zaznamenaných v průběhu dvou let u pěti nejmenovaných leteckých společností, u kterých museli členové posádky poskytovat pasažérům zdravotní pomoc. Zaznamenali 0,3procentní mortalitu ošetřovaných, která odpovídá počtu 36 mrtvým.

„Naše posádky jsou podrobně proškoleny a ovládají všechny potřebné procedury pro standardní i specifické případy,“ odpovídá na otázku ohledně procedur při úmrtí poněkud vyhýbavě Ross Feinstein, tiskový mluvčí největšího leteckého přepravce pasažérů společnosti American Airlines. Další velké letecké společnosti, jako třeba Qantas, LATAM, Air France-KLM, Avianca, Japan Airlines, Etihad a Cathay Pacific zarytě mlčí.

O poznání upřímnější jsou zástupci vedení Singapore Air. Jejich letecká společnost totiž provozuje hned dvě superdlouhé linky mezi New Jersey a singapurským letištěm Changi. Cesta dlouhá 16 600 kilometrů si vyžádá 18 hodin letového času, a proto jsou všechna jejich letadla A340-500 obsluhující tuto linku automaticky vybavena speciálním boxem na uložení těla.

V oblacích se neumírá

Neochota leteckých společností sdělovat podrobné informace však nevychází jen z obav o ztrátu dobré pověsti, má i své legislativní zdůvodnění. I když to zní zvláštně, podle leteckých společností ve skutečnosti lidé na palubách letadel neumírají. Tedy alespoň ne z právního hlediska. Bez ohledu na posmrtnou ztuhlost nebo absenci dechu totiž zůstává cestující technicky živý, dokud jej povolaný lékař specialista oficiálně neprohlásí za mrtvého. A to se obvykle stane až po přistání v cílové destinaci.

Co když ale na palubě letadla takový lékař, třeba cestující, právě je? Palubní posádka jeho pomoc na místě rozhodně nedocení. Jak například v anonymním rozhovoru pro Yahoo Travel zmínil jeden z pilotů komerčních letů: „Poslední, co bychom potřebovali, je, aby někdo medicínsky způsobilý prohlásil jednoho z cestujících za zesnulého. Samo letadlo by se tak stalo předmětem dalšího policejního a lékařského vyšetřování, protože se nejedná o právě konvenční místo pro smrt. My musíme přerolovat po ranveji a letět zpátky, a ne být několik hodin nebo dní odstavení za červenými páskami. A to papírování? Proto během letu nikdo oficiálně neumírá.“

Pro posádky letadel je přítomnost čerstvého nebožtíka problém, který si žádá pevné nervy a diplomatické řešení. Hned první se projevuje ve vzájemné komunikaci mezi letuškami a pilotní kabinou. Například nikdo oficiálně nesmí nazvat zesnulého mrtvým. Záznam hovorů z černé skříňky by pak členy posádky usvědčil z vědomého porušení předpisů. Proto se většinou zůstává u termínu „velmi nemocný nebo závažně nemocný cestující, případně zdánlivě zesnulý“.

Zakrýt, nepřesunovat

A jak s takovým definitivním pacientem naložit? „V těchto velmi vzácných případech se pokusí posádka situaci vyřešit vždy citlivě, s maximálním respektem a úctou k zesnulému,“ říká tiskový mluvčí společnosti British Airways. „Bohužel, vzhledem k nedostatku jiného volného prostoru není často možné jinak manipulovat se zesnulým, než jej ponechat připoutaného na původním sedadle. V takovém případě je pak přiměřeně zakryt. Rozhodně není umístěn na podlahu, kde by nebyl zajištěn, a ze stejných důvodů ani na toaletu.“

To v zásadě potvrzuje další anonymní zaměstnanec této společnosti: „Mezi lety 2004 až 2008 se moc nelétalo, a tak nebyl problém přesadit živé, mrtvého uložit na tři sedadla, a překrýt jej nějakou plachtou. Dnes už ho nechají sedět vedle vás a možná vám nabídnou pásku na oči nebo vodku zdarma.“

Pytli na těla disponují palubní posádky společnosti Quatar Airways, ale tento model prý není moc populární. Dnes již vysloužilý pilot Bruno Gilissen si dovoluje osobní vzpomínku, která objasňuje, proč se zesnulí cestující raději ponechávají na svých místech: „Klasická situace totiž je, že se při nočním letu zhasínají světla v prostoru pro pasažéry a rozsvěcí se až ráno při podávání snídaně. A tehdy třeba letušky zjistí, že někdo už snídani nepotřebuje. V průběhu noci ale došlo k posmrtné ztuhlosti a zesnulého prakticky není možné dostat ze sedu do pytle na tělo. Tedy ne zcela důstojně a bez ohrožení ostatních cestujících. Proto se obvykle jen zakrývá hlava zesnulého nějakou dečkou nebo ubrouskem.“

A proč ne na toaletu? Letecký instruktor z British Airways má při rozhovoru pro BBC jasno: „To není důstojné místo pro mrtvého. Navíc ho tady také nemůžete upoutat při přistání. Klidně by mohl sklouznout a být částečně nasán do výlevky toalety. Pak byste museli rozebrat celé letadlo, abyste ho dostali ven.“

Autoři:




Nejčtenější

Sex, to již dávno není jen bezprostřední kontakt mezi dvěma živými lidmi.
Chytré aplikace a sex: hledáme skrze ně partnerky, uspokojení i poučení

Technologie prostupuje našimi životy a nevyhýbá se ani ložnici. Skrze chytré telefony si hledáme partnerky, s pomocí aplikací si dopřáváme sexuální zážitky,...  celý článek

První tetování si MOgirl Ivana pořídila v patnácti. Od té doby jich hodně...
Jsem racionální a nesdílím předsudky, říká MOgirl Ivana

Muž by měl být pracovitý, soběstačný a upravený. Šanci u ní nemají agresivní, sprostí, nevychovaní. „A nenávidím násilí, jak na lidech, tak na zvířatech,“...  celý článek

Generál Robert E. Lee. Muž, jehož osud a osobnost byly mnohem rozpornější, než...
Generál Lee byl obhájce otroctví, z něhož historie udělala mýtus

To právě na obranu jeho sochy přijely do amerického Charlottesville tisíce stoupenců nadřazenosti bílé rasy. Konfederační generál Robert E. Lee byl totiž...  celý článek

Další z rubriky

Ursula Andressová dala opálené kůži certifikát sex-appealu.
Dějiny opalování: snědá kůže byla symbol chudiny, změnila to bondgirl

Ještě před sto lety byla opálená kůže ve vyšší společnosti nemístná. Byla znakem chudých, kteří musejí manuálně pracovat. Opačná módní vlna začala nesměle,...  celý článek

Diamanty, to je především velký mýtus. A ukázková reklamní kampaň.
Diamanty bez lesku: jsou nadhodnocované a stojí za nimi kartel

Diamant je nejtvrdším přírodním minerálem. Přijde-li však na jeho reálnou tržní cenu, není zdaleka tak pevný. Za jeho hodnotou stojí především mistrně odvedená...  celý článek

Muži by si měli najít do holičských salonů cestu zpět, říkají špičkové holičky...
Holičství je něco jako pánský klub, říká skotská holička

V posledních desetiletích se ze života mužů vytratila, na přelomu 19. a 20. století však byla salonní úprava vousů součástí jejich životů. „Není na tom vůbec...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.