Zatímco jsou naši předci často líčeni jako barbaři, tupí a krutí divoši, studie týmu vedeného antropologem z University College London Markem Dyblem tvrdí, že společnosti lovců a sběračů byly vlastně genderově mnohem pokrokovější, než je naše současná, stály totiž na rovnostářských základech. „Pořád existuje obecně rozšířený dojem, že komunity lovců a sběračů byly machistické, že jim dominovali muži. My tvrdíme, že se nerovnost objevila až se zemědělstvím, kdy lidé mohli akumulovat zdroje,“ říká.
Výzkumný tým to zjistil po dvouletém pozorování komunit lovců a sběračů v Kongu a Filipínách, sledování jejich rodinných historií a po stovkách rozhovorů. Objevil, že i když tito lidé žijí v malých společnostech, jsou pestré, nejsou tvořeny jen příbuznými.
Vědci vysvětlují, že když mají hlavní slovo muži, obklopují se právě svými mužskými příbuznými, zatímco ženy zůstávají na periferii komunity. Pokud však rozhodování ovlivňují muži i ženy, jsou komunity pestřejší, což umožňuje bohatší interakce a přenos zkušeností a inovací. A to se, pokud jde o evoluci, vyplácí.
„Rovnost pohlaví je jedním z důležitých rysů společenské organizace, stejně jako soužití v párech, řeč a náš velký, sociální mozek,“ říká Mark Dyble. Rovnost pohlaví byla evoluční výhodou, protože rozšířila společenské sítě a umožnila spolupráci i mezi lidmi, kteří nebyli spojeni příbuzenskými pouty.
A Dyble jde ještě dál, rovnostářství je podle něj důležitý rozhodující rys, který naše předky odlišil od jiných primátů. „Šimpanzi žijí ve velmi agresivních společenstvích, jimž vládnou samci, s jasnými hierarchiemi,“ vysvětluje, „a výsledkem je, že za svůj život nepotkají dost dospělých jedinců, aby si předávali technologie.“
