Začněme bez pokrytectví a citů, i když to bude znít cynicky. Lidská reprodukce bez svých mužských protagonistů by byla výhodnější. Nekomplikovala by se hledáním partnera, byla by přímočařejší, efektivnější. Ostatně, příroda ví, že u některých živočišných druhů to funguje. Varan komodský, bičochvost pouštní, kladivoun či parazitické vosy, ti všichni se bez samčích jedinců obejdou.
Proto vědce napadla kacířská myšlenka. Pokud u těchto druhů příroda „mužské“ jedince vymazala, proč je u lidí zachovala? Matt Gage University of East Anglia otázku formuluje ještě explicitněji: „Proč by měl jakýkoli živočišný druh mrhat úsilím na produkci synů?“
Svůj dotaz myslel vážně, lidský způsob reprodukce, který přiznává mužům jistou, ne nepodstatnou úlohu, dokonce označuje za nehospodárný, protože mnohem efektivnější a úspornější by byl systém, kdy by se produkovalo pouze jedno pohlaví. Vedl by k mnohem rychlejší reprodukci a produkci většího počtu potomků, a o to z hlediska rozmnožování koneckonců jde. Proč tedy Darwinovův přirozený výběr dopustil, zeptal se bez skrupulí Gage, zachování něčeho tak zbytečného, jako jsou muži?
Profesor Gage to myslel vážně, jeho zkoumání dokonce financovala Národní rada environmentálního výzkumu. Jeho závěry přitom nebyly až tak překvapivé. A s Darwinovou teorií vlastně souzní.
„Abyste při boji o reprodukci zvítězili v konkurenci ostatních, musíte být dobří v mnoha ohledech, takže sexuální selekce představuje významný a efektivní filtr, jak udržet a zlepšovat genetické zdraví,“ vysvětluje Gage.
Jinými slovy, v boji o partneru uspějí ti muži, kteří jsou zdravější, silnější, v kondici, a s nimi se dostanou do reprodukční hry i jejich kvalitní geny. Proto existují muži – jejich vzájemná konkurence vede k výběru těch nejzdravějších, což udržuje zdraví celé lidské společnosti. Kdyby tomu tak nebylo, stalo by se lidstvo obětí hromadění škodlivých mutací, přičemž by ho každá z nich posunula o kousek blíž vyhynutí.
Tento závěr vědci ověřili i pokusem, při němž za muže zaskočili mouční červi. V jednom případu dali devadesáti samčím červům k dispozici deset samiček, v druhém dali dohromady pouhé páry, vždy samce a samičku. Po deset let sledovali, jak se rozdílné početní reprodukční podmínky otisknou do zdraví populace. Zatímco ve skupině, kde museli samičí jedinci soutěžit o pozornost samiček, se těšili dobrému zdraví. „Naopak ti červi, kteří byli o konkurenční boj ochuzeni, vymírali už po osmé generaci,“ uzavřel Gage.
