S nadsázkou lze říci, že průměrně citově a fyzicky vybavený muž není schopen žít s podobně průměrně vybavenou ženou. Rozdíly mezi muži a ženami jsou totiž větší než u jiných samečků a samiček. Stačí se podívat konkrétně, smysl po smyslu.
Zrak a orientace
Kdysi muži jednou denně či za nějaký čas lovili potravu nebo odháněli nepřítele a pak si lehli či sedli k ohni, pili zkvašené bobuloviny a obilné nálevy. Vyprávěli přitom přehnané historky o své statečnosti, brousili nože a čistili pistole s mozkem v podstatě zařazeným na volnoběh.
Dobré prostorové vidění a odhad vzdálenosti jsou pro ně výhodou právě tam, kde musí plnit jejich biologickou a sociální úlohu: obstarávání často pohybující se potravy, cestování na větší vzdálenosti, rozhodování ve stresové situaci pro boj nebo útěk.
U laboratorních potkanů a bílých myšek samci vykazují lepší orientaci ve vodním bludišti, velké nádrži, kde si lépe pamatují cestu ke skrytému ostrůvku pod hladinou. Samičky orientační paměť poněkud zlepšují před ovulací, pak se orientace zase zhoršuje.
Platí to i pro ženy, které mají také lepší orientaci uprostřed menstruačního cyklu. Kolem ovulace se nesmějí ztratit v lese, ale mají najít cestu domů a vábit muže plnějšími rty a přitažlivějším obličejem. Během těch několika dnů jsou prý i docela snesitelnými společnicemi. Jejich orientace je naopak slabší na začátku cyklu. Zato v té době jsou mentálně bystřejší.
Ženy měly mozek i ruce v neustálé činnosti. Sbíraly a zrakem a chutí rozpoznávaly jedlé a jedovaté rostliny, bobulky a kořínky, zároveň si hlídaly případné predátory či zájem jiných samců, udržovaly oheň, pečovaly o děti, psy a květiny, konverzovaly s harémovými sokyněmi a sousedkami. Základní rys jejich zrakové orientace je na blízko a na detaily. Mají široké periferní vidění a lepší barevné spektrum. Dobře se orientují v blízkém okolí a používají bohatší popis barev (smetanová, světle plavá, blond platina). Také lépe čtou z našich tváří a odhalí naše drobné lži. Hůř se orientují v terénu nebo v mapě, i když to často popírají.
Jde o vlastnosti do značné míry vrozené. Dívky pozorují tváře, chlapci pohyb. Když před novorozence dáme napravo do třiceticentimetrové vzdálenosti zavěšenou hračku nebo hadřík a nalevo posadíme usmívající se ženu, chlapci dávají dvakrát častěji pohybem očí přednost závěsu před ženou než dívky. Důvodem rozdílu je sítnice oka. Proto za noci, kdy mizí barvy a svět je skoro černý, mohou muži držet hlídky a pozorují, kde se co mihne. Také se ve tmě téměř nikdy nebojí. U žen je to uspořádáno jinak.
Děvčátka při kreslení používají veselé barvy a malují třeba barevné postavy a krajiny. Chlapci často kreslí stroje v pohybu, rakety, auta, parníky. Používají tmavší barvy, modrou, hnědou a černou. Také malé opičky mají podobné pohlavní preference barev. Když ale učitelka chlapcům ve školce doporučí větší barevnost, chlapci se snadno přizpůsobí, aby si před chválenými děvčátky nezadali a měli klid.
Sluch
Ženy lépe slyší vyšší tóny, například pláč dětí, a taky lépe rozumějí emocím v hlase ("nemluv se mnou tímhle tónem!"). Dovedou současně mluvit a poslouchat, a dokonce jim ani nevadí, když mluví a poslouchají víc lidí najednou. To jsou ty situace, kdy muž má naopak beznadějný pocit, že se všichni zbláznili. "Proč se všichni tak překřikujou? Nevím, kdo co říká," uvědomuje si a raději hledá samotu u barového pultu. Když však ženy studují, mají raději ticho.
Muži se potřebují soustředit na jedinou činnost. Proto tak špatně vnímají, co se říká, když je v místnosti jiný hluk. Dospívající chlapci často "neposlouchají", což nemusí znamenat nekázeň, pouze jim unikají detaily. Učitelé správně vyžadují, aby se jim chlapci při rozhovoru dívali do očí. U děvčat to není třeba, ty vnímají tyhle detaily automaticky.
Mužský mozek je naprogramován tak, aby zachytil zvuky spojené s pohybem. Větvička narážející v noci zvenčí na okno ho ve vteřině probudí. Je připraven bránit obydlí proti útoku, nikoliv tišit vrnící dítě. To neznamená, že nemůže dítě utišit a obstarat, když je to nutné, jen ho to stojí víc přemáhání. Oceňme to. Jeho organismus musí pro úspěšné pečovatelství dokonce trochu změnit hormonální výbavu, ubrat testosteron a chovat se laskavěji.
Rozdíly v tom, jak slyšíme, jsou patrné už u novorozenců. Když se předčasně narozeným děvčatům přehrávala hudba, případně jim matky zpívaly koledy, rostla rychleji a mohla být propuštěna z porodnice o pět až dvanáct dní dříve. Akustické vlny mozku vyvolané vyššími tóny v rozsahu lidské řeči jsou téměř dvakrát větší u dívek než u chlapců. Je to tím, že u novorozených dívek je hlemýžď ve středním uchu kratší a mechanicky pevnější, stejně tak, jako jsou zralejší jeho "frekvenční snímače", tedy vláskové buňky.
Ženy slyší skoro dvakrát lépe a mají nižší práh pro vnímání zvuků i v dospělosti a ve stáří. Jejich vláskové buňky ve středním uchu jsou mnohem citlivější. Poučení z těchto zjištění: neměli bychom příliš zvyšovat hlas, a to ani při kárání, ani při chválení našich dcer a partnerek. K synům a mužům si to můžeme občas dovolit, ti to snesou.
Hmat a dotyk
Kůže je tělesný orgán s největší plochou, jsou to dva metry čtvereční, a s miliony receptorů bolesti, chladu, doteku a tlaku. I zde jsou rozdíly. Už od narození jsou dívky výrazně citlivější a v dospělosti mají ženy ve srovnání s muži kůži nejméně desetkrát citlivější k dotekům a tlaku. Ženská kůže je tenčí, navíc je pod ní pravidelně přítomná tuková vrstva, která v zimě zahřívá.
Není divu, že ženy mají rády objímání a hlazení. Pomalé hlazení aktivuje pomalá nervová vlákna vedoucí do části mozku, kde sídlí city. Tato vlákna se účastní také vnímání bolesti. Při některých bolestivých onemocněních může tato role převážit, takže se nemusíte děsit, když partner začne odmítat vaše laskání. Nemusí to být konec vztahu, ale třeba jen začátek zánětu.
Ženy západní civilizace se při společenském rozhovoru s jinou ženou navzájem dotknou čtyřikrát až šestkrát častěji než muži ve stejné situaci. Naproti tomu muži, zvláště když jsou vystaveni určitému stresu, se často doteku vyhýbají. Polovina žen v jednom testu vyhledávala dotyk s mužem nikoli za účelem sexu, ale kvůli intimitě dotyku. Ženy také mívají víc jemných vrásek. Kůže na mužských zádech je čtyřikrát silnější než kůže na břiše a chrání proti útoku zezadu. Muži mají vyšší práh bolesti, a pokud se soustředí na určitý sportovní nebo jiný fyzický výkon, častokrát si ani nepovšimnou, že se zraní.
Časné dotýkání je u člověka, stejně jako u jiných druhů, důležité pro přežití. Nedostatek doteků může u opičích mláďat vést k depresím, nemocem a předčasné smrti. Podobné je to u zanedbávaných dětí. Děti, které matky od jednoho týdne do šesti měsíců hladily, méně trpěly nachlazením, zvracením či průjmy. Ženy s neurózou či depresí se výrazně zlepšují, jsou-li častěji objímány, což může být jeden z důvodů lesbických kontaktů. Ve společnostech, v nichž se dospělí jen zřídka dotýkají dětí, se u dospělých vyskytuje nejvíc násilí. Děti vychovávané s dostatkem jemných doteků většinou vyrostou ve zdravé dospělé jedince.
Sexuálně agresivní dospělí byli často v dětství odmítáni, vystaveni násilí a nedostatku fyzického kontaktu.
S tím souvisí takzvané zástupné kontakty. V mnoha zemích, kde si nepotrpí na doteky, jako je Anglie, lidé milují kočky a psy. Hlazení domácích zvířat je vyjádřením silné potřeby dotyku. Na kontaktech a blízkosti někoho, komu pacient vědomě nebo i podvědomě věří, je zřejmě založena psychoterapie a některé léčitelské metody, jako je reiki, kdy si oběť navíc o ni musí sama požádat.
Čich a chuť
Ženy mají lepší schopnost vnímat čichem a chutí. Máme desetitisíce chuťových receptorů, díky nimž rozeznáváme hlavní chutě: kyselé po stranách jazyka, hořké vzadu na jazyku, sladké a slané plus kyselé i hořké pomocí receptorů na špičce jazyka.
Muži vnímají dobře sladkou a hořkou chuť, méně citliví jsou k chuti slané. Máme rádi pivo s tatrankou nebo s přesoleným preclíkem. Ženy mnohem lépe rozeznávají dva podtypy sladké: nahořkle sladkou a cukrovou, což vysvětluje jejich větší oblibu čokolády. Má to význam pro život, protože ženy citlivě posuzují poživatelnost a zralost plodů pro děti. Mimochodem, hořká čokoláda (denně sedm gramů, asi tři kostičky) lehce snižuje krevní tlak a nemění tělesnou hmotnost díky dalším polyfenolům, které obsahuje.
Čich je důležitý pro vztah mužů a žen – jsou jím k sobě přitahováni. Buď přímo vůní, nebo podvědomě, a to tím víc, čím víc se liší jejich genomy. Už v padesátých letech minulého století profesor Julius Komárek, autor Milování v přírodě, radil svým studentům, aby si vybírali partnery podle přitažlivé vůně jejich těla. Napoleon jednou psal své ženě: "Josefíno, nemyj se, jedu domů."
Šelmy, koně, přežvýkavci a další savci zkoumají říjný stav a mateřské vlastnosti samice. Ženský mozek dokáže odhalit čichem a chutí při líbání rozdíly v genech a výkonnost imunitního systému potenciálního otce jejích dětí během několika prvních vteřin. U žen, nikoliv u mužů, zvyšují sladké vůně odolnost k bolesti, což je jistá přednost jinak dietně nebezpečných moučníků a sladkostí. Platí to i ve stáří. Senioři bolest vnímají víc než lidé mladší, protože ubývá tlumivých drah v mozku. Kousek dortu může jejich bolestem trochu ulevit.
PROČ MÁME JINÝ MOZEK?Ženy mají poněkud menší mozek než muži, zato mají v některých částech mozku větší neurony s větším počtem zápojů. V testech všeobecné inteligence dosahují ženy o tři procenta lepších výsledků. Jejich mozek má také větší průtok krve, což souvisí s jiným režimem práce. Muži provádějí většinou jen jednu činnost, jiné aktivity je vyrušují. Mozek žen má vyšší "klidovou" aktivitu a umožňuje současně vykonávat několik činností. Když mluvíme, je u praváků-mužů přednostně zásobována levá část mozku, kdežto ženy mají průtok zhruba stejný v obou polokoulích, funkčně lépe propojených než u mužů. Zajímavé je, že u žen je lépe prokrvován přední mozek s funkcemi týkajícími se vnímání a myšlení. U mužů krev teče více do mozkového kmene. Ženy převážně používají pro řešení mnoha okamžitých úkolů "mladší" části mozku, kdežto muži spíše ony primitivnější, intuitivnější oblasti. Někdy reagují rychleji, agresivněji na základě předchozí zkušenosti a pak teprve trochu přemýšlejí. To má smysl při ochraně teritoria a rodiny. Ženy se však také mohou bránit a chránit děti jako lvice, především na krátké vzdálenosti. |
františek vyskočilAutor textu patří mezi nejvýznamnější české vědce. Jeho celé jméno i s tituly zní prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc. Narodil se 3. září 1941, přednáší na Karlově univerzitě a je profesorem na několika zahraničních univerzitách, například v San Francisku a Kazani. Je také členem Učené společnosti ČR nebo londýnské Královské fyziologické společnosti. |
