VIDEO: První den. Poprvé desetiboj. Zničen. Poláček jede do Londýna

  9:00aktualizováno  9:00
Od rána je všechno špatně. Ano. Sice vím, že Zátopek trénoval v bagančatech a Jágr dělal tisíce dřepů denně, ale kromě nás tří už podobného šílence neznám, píše redaktor MF DNES Tomáš Poláček, který vyrazil na elektrokole do olympijského Londýna.

První etapa, plánuju naivně, bude do Mariánských Lázní: Tam je hezky! Odpoledne na tři hodiny zastavím, dobiju baterky a za soumraku budu v Německu... Zcela nereálná vize.

Zde je několik ponaučení pro nezkušené jezdce na jakémkoli druhu kola:

1. Když vyrážíte, nedávejte si krabičku cigaret do kapsy od bundy - mně ta moje nenávratně vypadne už v 6:06 ráno, když se z pražské ulice Londýnská prudce rozjedu na druhý břeh Vltavy.

2. Ještě horší je, když se rozhodnete pro moderní styl cyklojízdy a spoléháte na navigaci, na které potvrdíte možnost "Vyhnout se dálnicím". Dálnicím se vyhnete, ale hlas jakési Američanky vás hned za Prahou začne navádět na cosi, co dálnicí není, ale vypadá to úplně stejně a kola tam rozhodně nemohou. Spěcháte. Netušíte, kudy jet jinudy. A tak to risknete.

Nejste sebevrah, pročež to krosíte po úplném okraji, na hraně příkopu. Skoro nikdo netroubí, jen zhruba každé desáté auto. Nechápete, proč vás ještě nezatkli policajti, a skoro přivítáte, když je po třiceti kilometrech konečně máte před sebou. Honem. Vymyslet taktiku.

Roztomilého už hrát neumím, zbývá mi role blbečka.

Fotogalerie

- Jé, dobrý den, já zabloudil. Tudy se možná jezdit nesmí.

- To nesmí. Bohužel vám za to musíme dát pokutu.

- A nerozumíte navigacím v telefonech? Počkejte, já si sundám přilbu...

- Nerozumíme. Vy jste nějakej zvláštní, to oblečení, ty vlasy – kam jedete?

- Na olympiádu. A jsem strašně rád, že jsem vás potkal, že mě z týhle silnice pošlete na nějakou menší... Můžu si vás vyfotit na památku?

- To nesmíte, my bysme měli průšvih, že jsme vám tu pokutu nakonec nedali...

Mimochodem, menší silnice začne o kousek později - stará karlovarská. Je ještě mnohem nebezpečnější, jeden kamion za druhým. Na kraji asfaltu díry. Mé kolo váží i s brašnami přes čtyřicet kilo, takže by úplně stačilo, kdybych pod něj jednou spadl.

Začínám být nervní

A za třetí - nespoléhejte na to, že vám bude baterie pomáhat při šlapání kdovíjak dlouho. Já doufám v osmdesát kilometrů, ale jak je kolo těžké, už zhruba na pětašedesátém měním. V tu chvíli je jisté, že do Mariánských Lázní vlastně nemůžu na jeden zátah dojet, tam to je z Prahy sto šedesát.

Začíná pršet, ale vlastně je mi to jedno. Mám tolik důvodů k pláči, že si z nich nemůžu vybrat.

Statistika po prvním dni (cíl v Mariánských Lázních)

Ujeto: 165 kilometrů

Doba jízdy: 10 hodin

Zbývá: 1150 kilometrů

Předpokládaný příjezd do Londýna: čtvrtek odpoledne

Po sto kilometrech mě bolí záda i nohy.

Dopil jsem vodu a nemám čas koupit novou, jen šlapu a šlapu. Elektrokola sice nohám pomáhají, ale jenom do rychlosti třiadvaceti kilometrů za hodinu - když chci jet rychleji, už musím dřít. Přejedu si jazykem po patře a zjistím, že se mi na něm dělají puchýře. Kdesi u obce Chyše začíná překrásná krajina, pšenice voní sklizní, všude samý zajíc, hříbata, srny, ale možná ten stav znáte - jindy byste se dojímali, ale teď jenom zamumláte: debilní srnka.

Vybije se i druhá baterka. Tlačím kolo do kopce. Zjišťuju, že v Mariánkách nějaký maník prodává elektrokola a že je laskavý. Prý mi přiveze ještě třetí baterku. Čekám na něj ve žlutické hospodě. "Tři půllitry limonády, co nejrychleji!" zahuhlám na servírku. Bezděky si v téže chvíli sundám přilbu, pod kterou mi hoří vlasy. V očích té dámy se zjeví směs strachu a nedůvěry. Radši hned platím.

Stovka za šestnáct

Přijede hodný maník Přéma s baterkou a prohlásí, že jsem blázen. Že musím jezdit jinak, pořád jíst a pořád pít. Až prý přijedu do Mariánek, dá mi na cestu různé tyčinky, tuby s kofeinem a prášky proti křečím, bez kterých nemám šanci dojet.

Vždycky mě překvapuje, jak jsou lidi hodní. Já jsem taky hodný, ale většinou nemívám čas nebo sílu, abych to dokázal...

Těch posledních padesát kilometrů už šlapu v halucinacích - vidím třeba, že to mám do cíle ještě osmnáct, pak šlapu pět minut, a na další ceduli opět vidím: MARIÁNSKÉ LÁZNĚ 18.

Dorazím tam v pět. Promočený. Rozhodně neschopný další jízdy. To radši někdy v příštích dnech pojedu nocí, říkám si, abych dnešní ztrátu dohnal.

Bohužel mě čeká ještě jeden úkol.

Jelikož je má cesta olympijská, chci na ní absolvovat desetiboj. První tři disciplíny mě čekají na zdejším atletickém stadionu.

Atletický trenér Viktor Borsik učí redaktora MF DNES Tomáše Poláčka vrhat koulí

Trenér Viktor se chvíli směje "Takhle zničenýho člověka jsem ještě neviděl...", ale pak se už chová profesionálně. Půjčí mi modré tretry, mám prý zakleknout do bloků. "Svěs tu hlavu pořádně, jako Usain Bolt! Póóózor..." A pak vystřelí z pistole. Divím se, že vůbec běžím.

Z času 15,91 jsem nadšený. Viktor sice tvrdí, že žáci běhají stovku o pár vteřin rychleji, ale to mi je jedno, jdu na dálku. Jak stará baba: 340 centimetrů. To se vlastně do písku jen svalíte.

A koule? Tu vůbec nepochopím. V prstech ji neudržím, má přes sedm kilo. Kdybych ji měl opřenou o krk, urazím si bradu. Takže nevrhám, prostě jen házím. Stydím se to napsat - 499 centimetrů. Obávám se, že za tento výkon nedostanu od rozhodčích ani jeden bod.

Dám kolo do elektřiny a nejspíš bych měl spát.

Nemůžu. Tři hodiny tupě zírám před sebe. Uvažuju, jestli se alespoň na něco z příštích dnů těším.

Nic mě nenapadá.

Za půjčení elektrokola děkujeme Skupině ČEZ

Autoři: ,

Nejčtenější

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

OBRAZEM: Nahota, krása, neřest, nevinnost. Česko hostilo burlesku

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a...

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a radikality. A stále víc se zabydluje i v...

Další z rubriky

Do Ruska přijedete jako maso pro tamní zápasníky, říká Patrik Kincl

Kincl dokázal jako jediný Čech s Vémolou bojovat po všechna tři kola.

Dostal nabídku na souboj v prestižní soutěži UFC, kvůli zápasu s Karlem Vémolou ji však nepřijal. Snu o účasti v UFC se...

VIDEO: Dvojité salto vzad. Bratři Podmolové ho předvedou ve dvou

Bratři Podmolové chtějí na Gladiator Games předvést synchronizovaný double...

Gladiator Games se budou v Praze konat již posedmnácté. I letos předvedou úchvatné triky na motorkách, dechberoucí...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Najdete na iDNES.cz