NABIJTE MĚ! A můj popel potom nasypte do hodin

  18:00aktualizováno  18:00
Nepodceňujme Čechy. Pomáhá mi každý, s kým se na své cestě napříč republikou setkám. Například právě teď jsem ve vesnici Svatá u Berouna a místní sedláci sice moje články nečtou, nic o mně nevědí, ale připojili Segway do elektřiny u chlíva: "Pojďte do kuchyně, vaříme oběd, dáte si knedlíky s broskvema?"

Seznámení se s Vláďou | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Hospodář Zouhar nakládá řepku na valník. Vaří jeho žena, a tak se dávám do řeči s ní. "Kolik jste na tom za dnešní dopoledne najel?" zeptá se. Padesát kilometrů.

"To vás musí pekelně bolet nohy."

A víte, že ani ne? Jezdec si zvykne. Opře si lokty o řídítka, jede si svojí dvacítkou, po ránu se nad kokořínskými lesy páří, přes úzkou silnici přeběhne srnec, a hele, hrad Točník, tady jsem nikdy nebyl...

"Já to znám," cukruje hospodářka knedlíky, "sama mám nohy z práce úplně zničený. Víte, tady k hospodářství velký vztah nemám, ani pod tu krávu bych nevlezla, a tak dělám normálně cukrářku v Berouně. Nejhorší je, že si tam člověk odrovná zdraví - pořád stojí, dělá skoro uměleckou činnost, ale je za ni placenej mizerně. Hůř než pekaři..."

Sním knedlíky a požádám hospodářku o hodinu klidu. Chci sepsat, co si pamatuju z posledních hodin.

Musíš si vzít přilbu

Projížděl jsem včera kolem šesté Slatinou, vesnicí o osmdesáti duších. Na displeji dvě poslední čárky, to znamená, že snad ještě sjedu těch šest kilometrů dolů k Berounce, do Zvíkovce, a tam bych se mohl ubytovat třeba v kempu, nevím.

A najednou se stane zvláštní věc. "Tomáši," zaslechnu pět metrů za sebou. Zakloním se, tudíž brzdím.

"Seš Tomáš, ne?"

"No... Jsem. Čau."

Odkud my se jenom známe? Viděl jsem toho silného pětačtyřicátníka s knírem třeba na fotbale, nebo tak něco?

"Víš, já jsem pravidelnej čtenář vašich novin, měl jsem hrozně rád Denise Vereckého, rád čtu Komárka, i tebe sleduju. Nedáš si pivo?"

Chvíli jsem překvapený - zatím se mi celé ty dva dny, dvě stě kilometrů cesty, nic podobného nestalo. Nikdo nedal najevo, že bych mu mohl být povědomý.


Zobrazit místo Na segwayi Českem ze západu na východ na větší mapě

Až teď, na samotě, si vyjde chlápek z baráku, zahlédne, jak se od něj rychle vzdaluje podivný jezdec směrem k západu, uvědomí si, kdo jsem, pohotově zavolá, zve na pivo, a to už jsem na jeho zahradě, a tak vím, že jenom u piva nezůstane: "Připijeme si na tvoji cestu i magistrem!"

Mám slabou vůli a dobře vím, že dneska se už ze Slatiny nehnu.

Alespoň poznávám, jak se žije na vesnici bez hospody, kam ještě pořád šplhá každý týden pojízdná prodejna. Skoro každý chlap, a tím spíš můj bodrý hostitel Vláďa, má v garáži naražený sud a takhle v létě se sousedi scházejí na zahradě. Vláďa právě zavolal svým kamarádům, ať sem co nejrychleji dorazí, že se stalo něco zvláštního, a za pět minut vchází do branky soused Míra se svým pětadvacetiletým synem Honzou: "Tak co máš za překvapení?"

"Odchytl jsem si hosta," ukazuje Vláďa na mě a v očích návštěvníků pohasíná jiskra: "My jsme si byli jistí tím, žes dostal přinejmenším toho velkýho amura z nádrže," přiznávají, ale přisednou si k nám pod pergolu a jako náhražku nafasují právě ugrilovanou rybu.

Pod pergolou vydržíme až do půlnoci, i když se všude kolem dávno bouří a blýská. Dost dlouho povídáme o smrti, z čehož pro mě vyplyne, že abych zbytek cesty přežil, dostanu od Vládi cyklistickou přilbu: "Na, musíš si ji vzít."

Mnohem zajímavější je ale jiná situace: "Ty přece víš, kde chci skončit," zadívá se Míra do očí svému synovi.

"Myslím, že v hodinách," odpoví Honza.

Vláďa se chystá grilovat ryby

"Přesně tak," přikývne otec. Má rád hodiny, sbírá je, umí opravovat. A přál by si, aby jeho popel skončil v nějakých hezkých, přesýpacích. "A teď bych tě chtěl, Honzíku, o něco poprosit. Podej mi ruku na to, že se o to po mé smrti postaráš."

"Jasně, táto. Slibuju."

"Tak díky. Podej mi na to ruku."

Je to tak výjimečná a slavnostní chvíle, že musíme do skleniček dolít rum.

Azyl v trpasličí hospodě

Nechápu to, ale kromě zad ubíjených krosnou mě nebolí nic.

A přesto se už nejede moc dobře, protože každou chvíli prší - na Točníku jsem dnes dokonce přímo v dešti vyměňoval baterie. Převrátit padesátikilový Segway na bok u kraje silnice, odmontovat osm šroubů, vyndat dva těžké panely, přišroubovat náhradní. Čtvrt hodiny v lijáku, třesu se zimou. Kdo by to předevčírem řekl?

Díky špatnému počasí však můžu napsat, že jsem poznal asi nejmenší kamennou hospodu ve střední Evropě, a to v Hedčanech.

Nápis do ní přitom láká veliký, podnik se jmenuje Valentine.

"Prosím vás," zajíždím promoklý ke dveřím, "potřebuju azyl, dokud nepřestane, můžu si u vás uskladnit tenhle stroj?"

Starý hostinský říká, "Kdes to kdy viděl, stroj do hospody? Nech si ho někde venku pod stříškou, tady se nekrade."

Chvíli si říkám, že je pán nějaký nerudný, ale když vejdu dovnitř, pochopím.

Do hospůdky se vešel akorát tak jeden stůl pro dvanáct lidí, pípa, ze které si každý natočí, kdy potřebuje, a umyvadlo. Nic jiného se sem už narvat nedá.

A nic podobného mě asi v příštích čtyřiadvaceti hodinách nečeká, protože se blížím k velkoměstu. Nějak elegantně se nyní potřebuju vyhnout Praze.


Nabíječ ze Svaté: sedlák petr zouhar

Nakonec je mi trapné, že dnes chci nabíjet baterie zrovna u něj. Osmatřicetiletý sedlák Zouhar má frmol, pobíhá mezi kravami, sklizenou řepkou a traktory. Ale když mu řeknu, že jsem z Mladé fronty Dnes, tak se zastaví: "Počkejte, vaši kolegové už tu byli."

Sedlák Zouhar ve chlévě

Co po vás novináři chtěli?
Byli tu už před dvaceti lety, když se po revoluci vracely pozemky, a chtěli mluvit s dědou. Vyptávali se ho na jeho zkušenosti, protože děda byl jeden z mála lidí, kteří hospodařili bez přerušení i za komunistů.


Jak to dokázal?
Na to se ho taky ptali. Měl manželku, která ho v tom neoblomně podporovala, a společně si tvrdě stáli za tím, že pozemky nikomu nepustí. Z dědy byl sice vyvrhel společnosti, ale hospodařil na svém.


Jak se vám žije na okraji Svaté, vesnice vzdálené pět kilometrů od Berouna?
Výhoda je třeba právě v tom, že jsme zastrčení na kraji vesnice, a proto nikomu nevadíme.


Co by sousedům mohlo vadit?
Klidně i zápach z chlíva, dneska vadí každému všecko. Lidem na vesnici vadí už i slepice.


Na co se specializujete?
Děláme od všeho něco, máme pole, krávy, bejky, prasata... A věnujeme se tomu právě proto, že to dělal už děda a praděda. Protože dnes můžete soukromě hospodařit jedině ze dvou důvodů - že vás to baví a že chcete zachoval tradici.


Vydělat se na tom příliš nedá?
Dnes? Dnes vám nikdo neřekne, kdy a kolik vám zaplatí. Vůbec nevím, na čem jsem. Chci třeba odevzdat obilí a ve výkupu se zeptám: "Kolik mi dáte?" A oni řeknou: "Až to sem přivezete, tak se domluvíme..." Zvláštní jednání.


Kolik máte ve chlívech krav a býků?
Čtyřicet kusů hovězího.


A je o maso zájem?
Je, ale odevzdal jsem například býky loni v červnu a až letos v lednu jsem z jatek dostal peníze. Takhle to dnes chodí - dám někam zvířata, o která se tři roky starám, a když to dobře dopadne, zaplatí mi za půl roku.


Občas i nezaplatí?
I to už se nám stalo. Peníze nám zůstaly v masokombinátě na Kladně, za mlíko nám nezaplatila pražská mlékárna... Je to těžké.


Kolik hodin denně pracujete?
Tak dvanáct. Ráno o půl sedmé jdu krmit zvířata, pak se nasnídám, oběhnu úřady a začne frmol.


Co děláte konkrétně dneska?
Práce bude hodně nejmíň do devíti do večera. Včera jsem nasekal řepku, tak ji musím naložit na valník a odvézt do výkupu. Chtěl bych takhle zvládnout dvě fůry.


Na nějakou dovolenou se chystáte?
Já si to nemůžu časově dovolit. Ale děti s manželkou letos v Chorvatsku byly.


Kolik máte zaměstnanců?
Sám sebe. S těmi zvířaty a se sto padesáti hektary mi pomáhá jen táta.


Co děláte s vydělanými penězi?
Co vydělám, to hned utratím za stroje. Třeba za tenhle - to je ostřikovač.


Umíte si představit, že byste hospodářství zrušil?
A co bych pak dělal? Někdy to člověka moc nebaví, ale to samé jsem zažíval i v době, kdy jsem chodil do normální práce, do železáren.


Máte nějaký životní sen?
Chci jenom to, aby hospodářství fungovalo.


Myslíte, že by třeba mohlo zkrachovat?
Může se to stát - nikdo neví, co bude odpoledne. Ale děda říkal, že když přežil komunisty, tak ty současné vlády už musíme přežít taky.


Máte dva syny. Přejete si, aby jednou hospodářství převzali?
Bylo by to dobré, ale jestli o to budou stát, je otázka. Starší spíš ne. Ale mladší, osmiletý, ten by to snad dělat chtěl. Už teď se snaží pomáhat.

NABIJTE MĚ! Unikátní výprava Tomáše Poláčka napříč Českem

Za zapůjčení osobního transportéru Segway PT děkujeme oficiálnímu zastoupení - firmě GSI distribution s.r.o.

Nejčtenější

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

Společnost nás stresuje požadavky na výkon, tak pijeme, říká terapeut

„Abyste se stali závislými, musíte stejně jako olympijský vítěz intenzivně a...

Narušené vztahy, odcizení, ale též stres z diktátu výkonnosti. Tam leží kořeny závislostí. „Společnost je ráda, když...

I na orální sex je třeba inteligence. Erotické hračce pomohla ta umělá

Brian Sloan a Autoblow AI. Stroj vypadá tak trochu jako varná konvice, dokáže...

Nový orální masturbátor má nabídnout co nejlidštější sex. Vyžádal si spolupráci s vědci, kteří na základě 109 hodin...

OBRAZEM: Nahota, krása, neřest, nevinnost. Česko hostilo burlesku

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a...

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a radikality. A stále víc se zabydluje i v...

Další z rubriky

VIDEO: Po ženách svléknu muže, říká organizátor provokativní výstavy

Óčko Drive - Mario Petreje

Návštěvníci si je mohli prohlížet, mohli je komentovat, ale také se jich dotýkat. Ženy na svých výstavách svlékl Mario...

Mrtví králíci a Five Points: mýty i realita gangů newyorského slumu

Bill Cutting z Gangů New Yorku měl svůj předobraz ve skutečné historické...

Bowery Boys z vysokými cylindry a v červených košilích, Mrtví králíci divošského vzezření. Známe je z Gangů New Yorku...

Vysoká cena za lék: vědec infikoval mentálně postižené děti žloutenkou

Na oficiální propagaci vypadalo zařízení úhledně, ve skutečnosti se v něm však...

Přinesl světu vakcínu proti hepatitidě, nemoci však obětoval mentálně hendikepované děti. Dům hrůzy, v němž byly drženy...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz