Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


NABIJTE MĚ! Zakrvácený, špinavý, mokrý, ale v cíli. Nikdy více

  17:00aktualizováno  17:00
Za poslední vsí, Bukovcem, ještě vyšplhám do prudkého kopce, pak sjezd k malé celnici. A sakra, Polsko! Celou dobu jsem myslel, že dojedu na Slovensko, ale vlastně je to fuk. Vůbec nic krásného nebo povznášejícího necítím.

Vyčerpání na konci cesty | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Podívám se na tachometr, 701 kilometrů. Vypínám ho, přesně po týdnu.

Poslední etapou jsem si vyžral to nejhorší, co jenom může jezdec na Segwayi zažít. Ta bolela.

Jediným pozitivem byla hejna čápů a stáda ovcí na beskydských svazích, ovšem to je jen útěcha slabá, tak slabá!

Začalo to včera v Příboru, Freudově rodišti, kde jsem nutně potřeboval na Frýdek a jediná reálná dráha byla po čtyřproudé silnici, kde svištěly náklaďáky třetí za druhým a druhý za prvním, každých dvacet vteřin další.

Tlačím se co nejvíc ke kraji, pravé kolo skáče přes díry, řidiči mě oprávněně považují za sebevraha.

Kdyby mě tak viděli policajti!

Vůbec nechápu, že mě za celý týden nezastavili a neposlali na léčení.

Občas jsem sice nějaké míjel, ale evidentně byli zmatení, nevěděli, jsem-li motorista, chodec nebo princ Koloběžka, a než si to stačili sesumírovat, já už byl za zatáčkou.

Ne, úplný sebevrah nejsem. Asi po třech kilometrech jsem raději odbočil z pekelné silnice na Hukvaldy, pro změnu rodiště Janáčkovo, tam vám je nádherně, tam bych se chtěl vrátit v lepších časech!

A obyvatelé jsou hodní. Když slyší, že mi docházejí prachy, dostanu stokorunovou slevu na luxusní podkrovní pokojík, takže mi ještě zbude na spásná husí játra s rýží. Nechám za to číšníka projet na Segwayi, je nadšený a jako všichni před ním haleká, že "stát tahle hračka dvacet tisíc, hned jdu do ní!".

Vítězství. I když to bolelo

(Při této vzpomínce mě, mimochodem, napadá, že cesta neměřila 701 kilometrů, ale zhruba o třicet méně. Dvakrát jsem si pobloudil a každý den svůj vercajk někomu půjčil na zkoušku, ať se vyblbne...)

Ležel v jámě bezedný...

V šest ráno budíček, ovšem já už jsem vzhůru dávno. Nervózně poslouchám kapky v okně: Přestane pršet? Zbytečná otázka.

No nic. Vzpomenu si na Amundsena, že mu u severního pólu taky muselo být všelijak, navléknu pláštěnku a za chvíli si uvědomím, že se tak jako tak vracím na svou černou můru, frýdeckou silnici, ale risknu to, přece nechcípnu teď, čtyřicet kilometrů před cílem.

"A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne," zpívám si s vztekle Jiřím Grossmannem, a to až do poslední sloky: "Tak ho našli za pár dní, ležet v jámě bezedný..."

U Třince mi cedule ukazují objížďku, ale můžu já si ji dovolit? Když bude delší než desetikilometrová, vyprázdní se mi baterie a k hranicím dojedu až v podvečer, po mnohahodinovém nabíjení. To vážně nechci, a tak to risknu přímou cestou na Jablunkov.

Silnice se opravuje, občas ji musím kopírovat po improvizovaných pěšinách z prken. Objíždím míchačky, náklaďáky a co já vím, co všechno potřebují silničáři k robotě, a najednou o nějaký jejich jehlan ve Vendryni škrtnu a hned ležím břichem a obličejem v hluboké louži. Nemůžu se hned zvednout, dvacetikilová krosna tíží, na nohy mi pomáhají vyděšení silničáři.

"Jste v pořádku?"

Míchaná vajíčka v Jablunkově. Fakt zasloužená

Jako bych vylezl z bazénu, ale jak se tak prohlížím, krev mi teče jenom z pravé dlaně.

"Jo, v pořádku jsem. Dostanu už se nějak klidně a bezpečně do Jablunkova?"

"A chcete jet po téhle hlavní, nebo po vedlejších?"

"Pokud možno po vedlejších."

"Jenže ty tady žádné nejsou, takže to budete mít zajímavé. Pořád kolem vás pojede spousta aut, ale vydržte, už jenom osm kilometrů."

Zle mi je.

Bystřice. Hrádek. Návsí. Jablunkov. Konečně.

V hotelu na náměstí čeká kolega fotograf:

"Čau, jsem si rozbil tlamu..."

"Vidím, že chodíš jako naprcaný kačer," vítá mě (pravděpodobně) ostravským přirovnáním.

Jablunkov a náhodné setkání s JXD

Takové malé město, a hned u vedlejšího stolu sedí kolega Jiří X. Doležal z Reflexu, to mě vyvádí z míry.

Zdravíme se, on je vyplašený. "Vy sem jedete kvůli tomu samému?" ptá se záhadně.

To asi ne.

"Kvůli tomu, že chce starosta zrušit jediný místní klub?"

Ne, říkám mu. Myslím, že na schůzku se starostou zrovna nevypadám, ale toho místního úplnou náhodou osobně znám a vím, že sem jel JXD zbytečně, že zrovna starosta Sagitarius by kluby pro mladé zbůhdarma nerušil, vždyť je to rocker... Ale to ať si kolega vyřeší sám.

Horký čaj, míchaná vajíčka a přes jablunkovské náměstí jde v tom zšeřelém dešti stohlavý pohřební průvod.

Kvůli mně ne. Já přežil.

Za týden možná optimističtěji

Posledních sedm kilometrů na hranice, tam naprostá absence pocitů.

Tak jsem to projel, no.

Není tu, kdo by mě přivítal, kdo by mi přehodil přes hlavu věnec, jen jeden sešlý ovčák se psem, tak ho poprosím o společnou fotku, ať mám památku.

Blekotá něco polsky, ale asi bych mu nerozuměl ani v případě, že by mi bylo líp.

Celnice ohlásila konec cesty

Byl to divný týden a divný rekord, který by chtěl překonávat jen hlupák.

Vrátím se do tepla jablunkovské restaurace, kde vyhodím mokré prádlo do odpadkového koše a už se soustředím jen na to, abych dostal Segway do dvou vlaků a před půlnocí dojel domů, přes Bohumín do Prahy, do Libně.

Třeba se mi všechno rozleží, třeba si uvědomím, že jsem něco dokázal. Že mi dá ta cesta něco do života, a nemyslím tím zápal plic.

Takže na závěr ještě reklama: Celou expedici popíšu v Magazínu DNES, který vyjde příští čtvrtek. A kdoví - tam už to může vyznít všechno optimističtěji.


Zobrazit místo Na segwayi Českem ze západu na východ na větší mapě

NABIJTE MĚ! Unikátní výprava Tomáše Poláčka napříč Českem

Za zapůjčení osobního transportéru Segway PT děkujeme oficiálnímu zastoupení - firmě GSI distribution s.r.o.

Staňte se fanouškem Magazínu DNES na Facebooku. Nahlédněte do zákulisí redakce a pište nám své náměty.

Autoři: ,


Nejčtenější

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

Na návštěvě v palírně whisky: nejvíc si tu cení měděných sudů

Milovník whisky se tu cítí jako v ráji, ano.

Přízvisko hlavní město skotské whisky mu sluší, v Dufftownu najdeme hned sedm velkých palíren. Navštívili jsme tu...

Extrémní gastronomie: brouci jumiles se vám snaží utéct z placky

Jumiles se rekrutují například z čeledi kněžicovitých.

Svěží chuť, vynikající aroma a doslova hemživá konzistence charakterizuje regionální mexickou lahůdku jumiles. Viděno...

Najdete na iDNES.cz