A se stroji vybavenými inteligencí a emocemi, jaké mají lidé, prý budeme kamarádi. Budeme se s nimi milovat. Někteří z nás si je dokonce vyberou za celoživotní partnery či partnerky. Vše bude zcela OK.
Od šachů k robotickému sexu
Svou vizi nastiňuje dvaašedesátiletý britský šachový velmistr, z něhož se stal odborník na umělou inteligenci, v knize Láska a sex s roboty: vývoj vztahu mezi lidmi a roboty.
Sex s roboty podle ní prosvětlí v budoucnosti život mnoha nešťastných lidí.
Jak se dostal Levy od šachů k sexu s roboty? Jeho cesta není až tak krkolomná, jak by se mohlo zdát. Chlapík, který od svých univerzitních let podstupoval šachová utkání na mezinárodní úrovni, se začal zajímat o výzvu, kterou jsou pro šachisty počítače. Za své dílo ohledně šachových počítačových programů získal mezinárodní uznání, v polovině devadesátých let vedl tým, který získal Loebnerovu cenu udělovanou za program vykazující nejlepší konverzační schopnosti.
Čili není žádným rozjuchaným entuziastickým vizionářem.
Jenže rozvoj počítačů, které mluví jako lidé, vedl k pokročilejší otázce: jaká bude interakce lidí s roboty, kteří nejsou ničím více než naprogramovanými počítači s rukama, nohama a hlavou? O kus blíže odpovědi se přiblížili Japonci, když vymysleli "partnerské roboty", kteří mohou například pomáhat v domácnosti starým lidem. A když mohou roboti servírovat čaj a koktejly, proč by nemohli být kvalitními partnery v posteli?
Člověk, nebo stroj?
Zní to přehnaně. Stroje, které cítí jako my? S naší fyzickou zručností? A hlavně… S naší inteligencí a duší? Nedokonale racionální, někdy emočně inteligentní, někdy emočně prostoduší?
"Mám za to, že to je rozumný předpoklad," říká Levy v rozhovoru pro Houston Chronicle. "Díváme-li se na pokroky na poli technologie za posledních čtyřicet či padesát let, byly obrovské – a čím více o vědě a technologii víme, tím rychleji se dá ve vědě objevovat víc."
"Můj postoj je pragmatický," vysvětluje na námitky kritiků, "částečně proto, že tak byl problém řešen v původní oblasti mého zájmu, počítačových šachách." Tedy ne tak, že by se stavěli roboti, kteří uvažují jako šachoví mistři, ale tak, že se vyvíjeli roboti, kteří je porazí.
Podobně si Levy myslí, že stačí, pokud roboti jen "simulují" lidskou inteligenci a emoce do té míry, kdy jsou absolutně přesvědčiví.
Nemůžete-li prostě říci, zda je to člověk, nebo stroj, jaký je mezi nimi rozdíl? Chováte se k nim tak, jako by byli živí. To je celé. Vše ostatní je filozofické mudrování.
Sexuální charita: rozumné řešení, nebo noční můra?
Komu ale sexboti 21. století prospějí?
Nešťastníkům: lidem, kteří nejsou fyzicky atraktivní natolik, aby si sehnali partnera či partnerku, nespolečenským lidem, vyloučeným či emočně nezdravým.
Prostě lidem, kteří budou milovat své roboty více než příslušníky lidského druhu.
"Lidé jsou opuštění, nešťastní," říká Levy, "myslím, že společnost bude daleko lepším místem k životu, když bude mít alternativu, která je uspokojí, aniž by ubližovali jiným lidem."
A přidejme k nim ty z nás, kteří sice budou mít uspokojivé sexuální vztahy, ale kteří budou prostě jen zvědaví na sex se strojem – a dostanete se k číslu někde mezi dvaceti a padesáti procenty populace, jichž se bude sex s roboty týkat, předvídá Levy.
Za nevěru do šrotu?
Uznává, že celá jeho vize přijde mnoha lidem, z náboženských či morálních důvodů, jako naprostý horor.
Pro společnost to bude ale dobré, skutečně přínosné – a většina to uzná ve velmi krátkém čase.
Ke konci své knihy však formuluje několik provokativních otázek sám Levy.
Budou-li roboti k nerozeznání od lidí, neměli bychom s nimi zacházet jako s něčím, co není pouhým strojem?
Když si vezmete robota či robotku za muže či ženu – neměli by po vás zdědit váš byt? Když robotku nachytáte, jak souloží s pošťákem, můžete ji rozhořčeně rozmontovat a vyhodit do šrotu? Když váš robot uhodí vašeho souseda přes ústa, koho má chudák žalovat – vás, nebo vašeho robota?
A Levy připouští, že odpovědi nezná. Nechává je na těch, kdo jsou více doma na poli morálky, filozofie a práva než on.
Očekává, že samotný vývoj sexuálních robotů bude spíše dílem sexuálního průmyslu. Japonští výrobci již oznámili, že chtějí vyrobit pannu s počítačem uvnitř, a Levy poznamenává, že japonské firmy již pracují na výrobě sexuálních robotů pro lidi žijící v odlehlých rybářských vesnicích. "Myslím, že Japonci na tom pravděpodobně pracují intenzivněji, než by se zdálo z toho mála, co bylo publikováno," tvrdí.
…ach, ta vědecká poctivost!
A co věrozvěst sexu s roboty sám? Požádal by robotku?
Nepochybuje o tom. "Udělal bych to ze zvědavosti. Ne proto, že bych potřeboval nového sexuálního partnera.
Jsem šťastně ženatý."
A jeho žena? Neměla by nic proti?
Nikoli, říká Levy. "…a kdyby chtěla robota vyzkoušet ona, ani já bych s tím neměl problém. Považoval bych to za ryzí vědeckou zvědavost."
