Na internetu lze najít desítky textů o nakupování v zahraničních e-shopech. Nechybí v nich citace ekonomů, odborníků z České obchodní inspekce či provozovatelů elektronických obchodů. Ale tento článek má být jiný. Nebude tu žádná teorie, ale jen a jen praxe. Jako člověk, který už objednával oblečení v cizině v desítkách případů, se v něm pokusím podrobně popsat všechny výhody i rizika tak, jak jsem se s nimi potýkal já sám.
V zahraničních e-shopech jsem začal nakupovat asi před pěti lety. Stejně jako mnoho dalších Čechů mě zlákaly extrémně nízké ceny. A protože nejsem právě milovníkem mnohahodinového nakupování v obchodních centrech, vyhovovalo mi také to, že jsem si vybíral oblečení pěkně v pohodlí u sklenky vína v obýváku a zboží mi pak přišlo až domů.
Toto neukazujte své polovičce...Na novém webu Jarmark.iDNES.cz nakoupíte oblečení za super ceny. A hned. |
Zpočátku jsem vůbec nemohl pochopit, jak je možné, že tu koupím značkové sportovní tričko za libru a půl (zhruba 50 korun) a v Česku za něj dám stovky a někdy i tisíce korun. Jsou to snad padělky? Vždyť ceny na internetu jsou nižší než ve vietnamských tržnicích.
Brzy ale člověk pochopí, že obrovský trh, který pro internet nemá hranice, dokáže stlačit ceny oblečení na pro Čechy neuvěřitelně nízkou úroveň. Díky velkému odbytu stačí on-line prodejcům nízké marže, tudíž nabízejí zboží velmi levně. Nemusí také platit předražené nájmy v kamenných obchodech v centrech velkých měst. Jednoduše řečeno: zatímco český obchodník prodá patnáct triček denně a musí z toho zaplatit nájmy, energie či zaměstnance, britský e-shop jich pošle do celé Evropy tisíce. Cena jednoho trička se proto může v obou případech lišit i řádově.
Britské e-shopy vás naučí, že značkové sportovní oblečení je obyčejné spotřební zboží, které si není nutné „šetřit“ několik let nebo se s ním chlubit jako mnozí zbohatlíci z 90. let. Není výrazem společenského postavení ani bohatství. Prostě upotřebit, vyhodit a za pár liber koupit další.
První zkušenost, kterou zákazník získá, zní: nakupování v prověřených evropských e-shopech je bezpečné. A ještě více. Například v Británii je zákaznický servis na tak vysoké úrovni, že daleko překoná ten český. Nakupování pak paradoxně představuje vyšší komfort než v českých kamenných obchodech. A to přesto, že prodejce je v tomto případě vzdálen přes tisíc kilometrů. Budete překvapeni, jak rychle vám britský e-shop vrátí peníze, pokud část zboží nedorazí, je-li poškozeno nebo vám jen nesedí a vy ho vrátíte.
Balík dojde už za čtyři dny
Ale od začátku: nejdůležitější je samozřejmě vybrat si správný e-shop, u něhož má člověk jistotu bezpečnosti, solidnosti a nadstandardního zákaznického servisu. V Evropě jich je několik. Výhodou je, že v rámci Evropské unie se za dodané zboží neplatí clo ani DPH. Můžete proto zavítat na „evropské Amazony“, tedy britský Amazon.co.uk či německý Amazon.de, MandM Direct či JD Sports.
Já jsem si však oblíbil největšího britského prodejce sportovního oblečení SportsDirect.com. Ten v sobě totiž snoubí vše, co jsem hledal: obrovský výběr zboží stovek značek, velmi nízké ceny a vstřícný přístup k zákazníkovi.
Web si navíc můžete spustit v češtině. Jde sice o primitivní počítačový překlad, ale pro daný účel vystačí. Poslední výhodou je, že poštovné z Anglie do Česka stojí jen v rozmezí od 30 do 233 korun podle množství objednaného oblečení.
Dříve to bylo mnohem více, takže jsme objednávali s přáteli dohromady a poštovné jsme si pak rozpočítali. Ale dnes už při nákupu nad 1 600 korun platí zákazník dopravné zhruba 120 korun, takže se každé rodině vyplatí nakupovat samostatně. Vyhne se tak části možných problémů.
Jen pro srovnání: tento týden jsem si objednával zimní pneumatiky v českém e-shopu E-pneumatiky.cz, který sídlí u Brna. Za dopravu mezi Brnem a Prahou jsem zaplatil 400 korun a dodání prostřednictvím České pošty trvalo sedm dnů. U britských e-shopů se mi stává, že mám balík doma za čtyři dny. Až z Anglie.
Orientace na stránkách e-shopu i vybírání zboží je velmi snadné a zvládne to každý, kdo aspoň trochu umí s internetem. Zákazník si může vybírat podle značek, druhu zboží nebo pohlaví. Dospělý muž tu najde více než čtyři sta druhů bot v ceně od 46 korun do čtyř tisíc. Žena zase čtyři stovky sukní a šatů za 54 korun až tři tisíce.
Při vybírání oblečení je nejobtížnější odhadnout velikost. V tom se skrývá riziko nákupů na internetu, protože každá značka šije trochu jinak. Třeba Lonsdale či Everlast mají trička tak velká, že i trochu silnějšímu muži stačí bez problémů „elko“, zatímco stejnou velikost u Umbra téměř nenatáhne na tělo.
Nemáte-li s konkrétní značkou zkušenost, nezbývá vám než to risknout. Byť jsem se většinou trefil, chyb se člověk nevyvaruje. Zejména při první či druhé objednávce se stává, že vám oblečení nemusí sedět. Ale to není žádná tragédie. Řešení se v takovém případě nabízí dvě. Zaprvé zboží odnést na poštu a poslat zpět do Anglie, kde vám bez řečí a vyptávání vrátí peníze. Ale pro mě osobně to je komplikované. Řeším to tedy tak, že oblečení prostě udám ve svém okolí. Vzhledem k nízké ceně zboží mi trvá nejvýše půl hodiny, než někdo ze známých po triku, mikině či botách skočí. Nebo znáte někoho, kdo by si nevzal značkové tenisky za tři stovky?
Další nepříjemností, která vás nepochybně potká, je buď chybějící, nebo zaměněné zboží v balíku (to častěji). Stává se mi to hlavně tehdy, když s přáteli nakupujeme dohromady a zásilka pak má mnoho desítek položek. Potom dojde k chybě snadno. I zde však nastupuje prověřený britský zákaznický servis a po písemném upozornění vrátí peníze za chybějící nebo zaměněné oblečení zpět. A většinou ani nevyžaduje zaslat omylem přiložené zboží zpět.
Na internetu levně koupíte i spoustu zboží, u něhož si s velikostmi nemusíte lámat hlavu: boxovací pytle, tenisové rakety, míče, sluchátka, tašky, brýle. A v dalších zmiňovaných evropských e-shopech pořídíte kromě oblečení všechno ostatní. Od elektroniky přes domácí spotřebiče až po šperky.
U prověřených prodejců se nemáte čeho bát. V zemích Evropské unie platí pro uzavírání obchodů stejná pravidla jako v Česku: od smlouvy můžete odstoupit bez udání důvodu. Lhůta přitom v žádném unijním státě není kratší než sedm pracovních dnů. Z vlastní zkušenosti ale říkám: to všechno ani vědět nepotřebujete. Servis pro zákazníky je tam totiž oproti českým podmínkám dokonalý.
