Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nejde o adrenalin, ale o životní styl, řekli komínáři a vzali mě na chladící věž

aktualizováno 
Jedni je kdysi stavěli jako součást továren, druzí je dnes bourají, protože jsou nepotřebné. A další na ně lezou. "Když zdoláváme komíny, jako bychom vstupovali do jiného světa. Kromě toho ale komíny měříme a údaje zanášíme do databáze," vysvětlili mi. Podíval jsem se s nimi do výšky pětatřiceti metrů.

Krok za krokem, opatrně, a nedívat se dolů. Těch pětatřicet metrů nahoru na vrchol chladící věže pro mě bylo utrpením, "komínáři" jsou ale ve výškách jako doma | foto: Martin KupkaXman.cz

Ondra a Saša, dva mladí lidé okolo pětadvaceti, se mnou stojí pod vysokým oranžovým monstrem. Dívám se na chladící věž, která se tyčí až do oblak, a trochu mě mrazí. Vylézt třicet pět metrů po železném žebříku, navíc v mrazivém prosinci, ve mně budí mírné obavy. "Dostaneš úvazek a budeme tě jistit," uklidňuje mě Ondřej a za chvíli se soukám do horolezeckého postroje a sleduji uzlování lana a připínání karabin.

"Nahoře budeš zhruba za dvě minuty, ničeho se neboj a hlavně se nezastavuj, zbytečně by ses vysílil," poslouchám poslední rady, utahuji pásek u rukavic a snažím se přemluvit svou hlavu, že z výšek vůbec nemám strach.

Mozek v módu "robot"

Přesun ze schodů na železné kramle zaražené do pláště chladící věže je jednoduchý, jenže hned vzápětí přichází nejsložitější pasáž: zhruba dvoumetrová mezera bez zatlučených stupínků, která má odradit lidi od podobných kousků, jaké právě předvádíme my. Shora mě jistí drobná Saša, zespod mi pomáhá Ondra, takže za chvíli mezeru překonávám a začínám šplhat po jednotlivých stupních.

Kolem žebříku je oblouková konstrukce, moc klidu vám ale nedodá

Navzdory faktu, že se mi opravdu nemůže nic stát, lezu zpočátku s lehkými obavami. Mozek proto přepínám do módu "robot", snažím se oprostit od veškerých emocí a soustředím se pouze na poctivé zvedání nohou a rukou. Dívám se jen dopředu a několikrát nahoru, dolů ani jednou.

Všechno jde v pohodě, ale posledních deset metrů už mi začínají tuhnout svaly na rukou a do dlaní mě chytá lehká křeč, s obtížemi pouštím jednu kramli a sahám po další. A to mě čeká nejnamáhavější část výstupu, kde musím zdolat převis, tudíž lézt ještě mnohem více proti gravitaci.

"Nezastavuj se, už jsi skoro tam, vydrž!" povzbuzuje mě zespod Ondra a já jenom křiknu: "Musím pomaleji, už mám dost!" Párkrát se zhluboka nadechnu, posbírám všechny síly a nakonec se škrábu přes okraj věže. "Vítej nahoře," usmívá se Saša a já se snažím popadnout dech a uklidnit rozklepané nohy.

Euforie, pohoda... a cesta dolů

Za pár okamžiků vyskočí na ochoz i Ondra, podává mi kousek čokolády a rozhlížíme se společně na brněnské panorama. Začínám cítit zadostiučinění, euforii a možná trochu adrenalinu.

Odměnou za námahu a nervozitu při výstupu je pohled dolů. I při něm se vám ale budou klepat kolena

"O ten tady ale vůbec nejde," shodují se Ondra se Sašou. "Adrenalin to byl možná poprvé, ale teď už jde spíše o životní styl, takový vstup do jiného světa. Tady nevidíš problémy, ty zůstaly tam dole," snaží se mi Ondra přiblížit, proč na komíny leze. Později dodává, že komínáři všechny stavby také měří, údaje zapisují a snaží se vytvořit jakousi komínovou databázi.

Ještě chvíli si povídáme, chroupáme zmrzlou čokoládu a pozorujeme odpolední mlhavé Brno a pak už mi Saša opět přivazuje lano k sedáku a připravuje mě na sestup. Dolů je to prý větší pohoda. "Snaž se mít natažené ruce, méně se unavíš," dostávám poslední radu na cestu a mířím zpět do klece, jak komínáři nazývají ochrannou obloukovou konstrukci kolem žebříku.

Dolů se leze opravdu mnohem lépe. Rozhlížím se kolem sebe a užívám si ten pocit, že jsem zatím všechno zmákl bez větších obtíží. Jedna noha, druhá noha a už jsem dole, u neoblíbené mezery. "Dej nohu sem a drž se rukama nahoře," navádí mě Ondra do jedné z lanových smyček, které mi usnadnily už cestu nahoru.

Nadšenci slézají vysoké komíny po celé republice, měří je a údaje zanášejí do "komínářské" databáze

Při cestě dolů ale člověk smyčku zatížením stahuje, a tak se mi moc nedaří vytáhnout botu s hrubou podrážkou z úzkého prostoru. Jednou rukou se držím nahoře, druhou se snažím vyprostit nohu z lana a vypadám docela směšně. Naštěstí jsem pořád jištěný Sašou, která celou situaci pozoruje shora a drží mi lano hodně nakrátko. Po chvíli se Ondrovi daří vysvobodit mou zaseknutou botu a já se konečně dostávám na pevnou zem. Opět se mi klepou kolena, uklidňuji se až po chvíli.

"Tak to byl asi největší hnus z celého výstupu," ulevuji si, dostává se mi ale odpovědi, že tohle se může stát každému. Za pár minut je dole i Saša a společně s Ondrou mi gratuluje k mému prvnímu výstupu. I když to byl zajímavý zážitek, první výstup nejspíše zůstane i posledním. Bez jištění bych si totiž nahoru nikdy netroufl.

Autoři: ,


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Všichni jste sériový vrah. Jak bývalý astrolog zesměšnil horoskopy

První horoskopy měly čtvercovou podobu. Tento patřil francouzskému králi Louisi...

Na horoskopy dodnes věří čtvrtina populace západního světa, prim hraje Amerika. Vytrvale jim důvěřuje přes 35 procent...



OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Hodiny jeho práce smyje déšť. Život je taky jen dočasný, říká umělec

Sklad pro Sněhurku, Mogilovo, Bulharsko: Malba vznikla v prostorách vinařství...

Jezdí po světě a maluje na zdi a chodníky. Jeho projekty vedou diváky k úžasu, ale také nutí přemýšlet nad smyslem...

Další z rubriky

Tvrdila jsem, že ženy do klece nepatří, říká MMA zápasnice Sandra Mašková

Overdrive

Když někoho při zápasu zmlátí, mrzí ji to. Přesto vyhrává. „Když dostanu ránu, přepnu do módu, že mi jde o přežití,“...

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

Mám za sebou asi dvacet zlomenin, říká biker Maroši

Zlomenin a úrazů měl Michal Maroši nepočítaně. K jeho řemeslu patří.

Léčí si vážnou zlomeninu, letos oslavil čtyřicítku, děti mu rostou jak z vody a veškerou energii teď věnuje přípravám...

Najdete na iDNES.cz