Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Největší mýty o mnohonásobných vrazích: nemusejí to být vykolejení samotáři

  10:00aktualizováno  10:00
Žádní osamělí podivíni, které v dětství zneužívali rodiče alkoholici a kteří nemohou žít bez zabíjení. Nemusejí ani prchat napříč kontinentem v zádech s policií, která nachází už jen chladnoucí těla jejich obětí. O mnohonásobných vrazích koluje řada mýtů.

Sériový vrah mladých chlapců Jeffrey Dahmer | foto: Profimedia.cz

1. mýtus: Všichni jsou podivínští samotáři

Pokud si mnohonásobného vraha představujete jako od společnosti separovaného podivína, je načase změnit názor. Masoví či sérioví zabijáci dokážou unikat spravedlnosti dlouho právě proto, že žijí příkladným životem, vycházejí dobře se svými sousedy a ochotně chodí na rodičovské schůzky svých dětí.

Příkladem může být Dennis Lynn Rader, který v Kansasu zavraždil deset lidí. Do historie se zapsal jako BTK zabiják (zkratka z prvních písmen "bind, torture, kill", tedy "svázat, mučit a zabít").

Při soudním procesu detailně a bez jakýchkoli emocí popisoval poslední minuty svých umírajících obětí. V civilním životě byl však příkladným otcem dvou dětí s vysokoškolským diplomem. Byl zaměstnaný jako úředník a mimo jiné vedl kostelní sbor.

Robert William Pickton, který se přiznal k tomu, že v průběhu dvaceti let zavraždil 49 žen, vlastnil prasečí farmu a dodával lidem v širokém okolí vepřové (podle jeho výpovědi v něm bylo ovšem přimícháno i maso jeho obětí). Byl ženatý, pravidelně chodil do kostela a doma nahlas předčítal z bible.

2. mýtus: Pocházejí z rozvrácených rodin

Zdaleka ne všichni zabijáci tohoto typu mají kořeny v rozvrácených rodinách, kde byli v dětství zneužíváni, byť takový obraz u veřejnosti převládá. Například sériový vrah Ted Bundy, který se přiznal ke znásilnění a zavraždění třiceti žen, vyrostl poté, co jej v jeho pěti letech adoptoval Johnny Bundy, ve spořádané metodistické rodině a dobře prospíval ve škole.

Theodore Bundy

Ve svém posledním rozhovoru, který těsně před popravou vedl s psychologem Jamesem Dobsonem, Bundy uvedl: "Vyrostl jsem ve vzorné rodině. Měl jsem oddané a milující rodiče, pro něž byly děti středem pozornosti. Pravidelně jsme chodili do kostela. Moji rodiče nepili alkohol, nekouřili a jejich děti neznaly žádné hádky nebo neshody."

3. mýtus: Nemohou se zabíjením přestat

Také jste se nechali ovlivnit hollywoodským klišé o vrahovi, který je zabíjením tak posedlý, že nemůže přestat a vraždí, dokud ho geniální detektiv nedopadne? Tak to ale ve skutečném světě nefunguje.

Policejní psycholog Pat Brown, který napsal o mnohonásobných vrazích knihu s názvem Killing for Sport, uvádí, že stačí, aby se v životě zločince něco změnilo, a on se zabíjením přestane ještě dřív, než ho policisté dopadnou. Takovou okolností může být například změna rodinných poměrů (například smrt rodiče, který ho týral), zahájení partnerského vztahu a podobně.

Například už zmíněný sériový vrah Dennis Lynn Rader zabíjel v rozmezí let 1974 až 1991. Byl však dopaden až v roce 2005 a do té doby si už na své konto žádnou oběť nepřipsal. Vyšetřovatelům řekl, že zjistil, že stejných pocitů jako při zabíjení dosahuje při onanii, takže se zaměřil na sebeuspokojování.

4. mýtus: Jsou motivováni pouze sexem

Někteří ze sériových či masových vrahů jsou ke svým činům sexuálními pohnutkami skutečně motivováni, existuje však spousta jiných. Například v případě známého "washingtonského ostřelovače", který děsil obyvatele Washingtonu v roce 2002 a zabil deset náhodně vybraných lidí, existuje několik verzí objasňujících jeho motivy.

Washingtonský ostřelovač John Allen Muhammad

Podle jedné plánoval masový vrah John Allen Muhammad zastřelit svou manželku a ostatní vraždy měly sloužit jako krytí, podle jiných byl motivací zisk, protože na jednom z míst činů našli policisté vzkaz, na němž požadoval deset milionů dolarů za to, že přestane zabíjet.

Podle Pata Browna je důležitou motivací pocit síly a kontroly vraha nad obětí. Tato pohnutka je typická zejména pro vrahy, kteří byli v průběhu dětství zneužíváni.

5. mýtus: Jsou duševně chorými génii

Další z obecně vžitých mýtů říká, že většina mnohonásobných zabijáků je sice duševně nemocná, ale disponuje vysoce nadprůměrnou inteligencí, a právě ta jim dovoluje unikat před spravedlností tak dlouho.

Podle Pata Browna je to nesmysl. Jako důkaz uvádí své šetření spisů FBI a procesů s odsouzenými mnohonásobnými vrahy. Naprostá většina z nich měla IQ na hranici průměrných hodnot nebo mírně nad ní. Stejně tak byla potvrzena duševní choroba jen u minima odsouzených.

6. mýtus: Zabíjejí náhodně, bez důkladnějšího výběru

Není pravda, že mnohonásobní vrazi zabijí v podstatě kohokoli, na koho natrefí. Ve skutečnosti si většina z nich svou oběť důkladně vybírá a lidi, které zabijí, obvykle spojuje několik společných charakteristik.

Většinou jde buď o osoby, které představují snadnou oběť, nebo mají odlišnou sexuální orientaci, případně se v něčem podobají významnému člověku z vrahovy minulosti.

7. mýtus: Cestují na velké vzdálenosti, proto tak dlouho unikají policii

Další z oblíbených mýtů říká, že se mnohonásobným vrahům daří unikat policii tak dlouho proto, že cestují napříč kontinentem. Údajně navíc znají mnoho policejních metod, takže mohou účinně maskovat veškeré stopy.

Někteří skutečně mohou cestovat na velké vzdálenosti a vybírat si své oběti na velkém území. Podle Pata Browna však většina z nich působí na malém území a o policejních metodách má jen mlhavé znalosti.

Jeffrey Dahmer

Například sériový vrah Jeffrey Dahmer, který mezi lety 1978 a 1991 provedl minimálně patnáct sexuálně motivovaných vražd mladých chlapců (předpokládá se však, že ne všechny jeho oběti se našly), si své oběti vybíral výhradně v Milwaukee ve státě Wisconsin. Obcházel gay bary a hledal mladíky, kteří pracovali jako gigolo a u nichž byla minimální šance, že je bude někdo postrádat. Ty potom nalákal do své garsonky nebo domu, který zdědil po své babičce. Tam je opil nebo zdrogoval, potom zabil, jejich těla rozřezal a některé části snědl.

Autor:


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Všichni jste sériový vrah. Jak bývalý astrolog zesměšnil horoskopy

První horoskopy měly čtvercovou podobu. Tento patřil francouzskému králi Louisi...

Na horoskopy dodnes věří čtvrtina populace západního světa, prim hraje Amerika. Vytrvale jim důvěřuje přes 35 procent...



OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Hodiny jeho práce smyje déšť. Život je taky jen dočasný, říká umělec

Sklad pro Sněhurku, Mogilovo, Bulharsko: Malba vznikla v prostorách vinařství...

Jezdí po světě a maluje na zdi a chodníky. Jeho projekty vedou diváky k úžasu, ale také nutí přemýšlet nad smyslem...

Další z rubriky

Hlasitá hudba svádí k nezdravým jídlům, tvrdí věda

Hamburger? Asi se v restauraci hrálo hodně nahlas.

Zvuková hudební kulisa v restauracích má velký vliv na to, co si objednáte. Ta hlasitá vám napovídá, abyste místo...

Jak šíříme paniku: zlé události vnímáme zásadněji, proto je nafukujeme

Svět není tak špatný, společnost však má tendenci negativní informace zesilovat.

Negativním informacím přikládáme větší význam, proto je zdůrazňujeme, zveličujeme. Realitu nakonec překrucujeme k...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Najdete na iDNES.cz